Medvěd

Na dnešní den bylo poněkud "přeakcováno". Zvolili jsme ranní cestu z Prahy do Mělníka historickým busem (povedlo se nám obsadit i první lavici v jediném dochovaném návěsu určeném pro přepravu osob) a chvíli jsme jeli i 706 RO z roku 1957. V Mělníce jsme pak chvíli váhali zda jet Ikarusem do Neratovic nebo historickým motorákem přímo do Prahy na hlavák. Zvítězila varianta 2, tedy motorák, kterýmu ale v Čelákovicích "klekl motor" a do Prahy jsme dojeli s hodinovým zpožděním. Následně jsme vynechali plánovaný den IZS na Výstavišti a přesunuli se k Technickému muzeu, abychom se svezli Teslou (ten elektromobil má zrychlení jak kráva), Nissanem Leaf (paní, co nás vozila, znala nejen pana Vegra, ale i nějakého neúnavného elektropropagátora Radovánka s Ionem ) a Pavel se v sadech projel na elektromotorce (za 36000 si o ní fakt může nechat zdát). Celkově jsme dnešek prožili krásně, ale zamrzelo, že zajímavých akcí bylo vážně víc než by člověk dokázal zvládnout http://dkmedved.rajce.idnes.cz/Vylet_17.9.2016_a_kdybychom_se_rozkrajeli_stihli_bychom_jeste_vic/ O rekonstrukci návěsu http://www.autobusovenoviny.cz/photogalleries/osobni_naves_karosa_no_80_kars/

Dík za echo, možná ...

Byli jsme a za rok jedeme zas

Celý včerejšek jsme ztrávili na zámku Kačina, kde probíhal Bejbypunkový festival pro děti a jejich rodiče Kefír ( http://www.festivalkefir.cz/program/ ) Program byl různorodý, mě se třeba líbila Lenka Dusilová s Baromantikou a Buty, Helče Jana Kirschner, většinu dospělých ale příjemně šokovalo holandské uskupení Blaas of Glory. Pavel se spolužákem a dalšími kamarády celý den lítali po areálu (chvíli závodili na kole ve slámovými balíky vytýčené trati, pak dobývali slámový hrad, chvíli plnili různé úkoly, aby se za odměnu mohli svézt na stupačce opravdové "kukačky", chvílema se nechali pokropit vodou z cisterny, která se semo-tamo projížděla areálem), aby nejvíc času ztrávili při ježdění na travních sekačkách. Všichni společně jsme se pak sešli na koncertu Kašpárka v Rohlíku - kapely, kterou Pavel rád poslouchá od svých možná 5ti let (kdy jsem si zakázal cpát do něj v autě Dádu Patrasovou a Maxim Turbulenc, ale "demokraticky" jsem rozhodl, že se bude poslouchat něco, co se poslouchat dá a volba padla na "Kašpárka"). Každopádně už všichni víme, že za rok jedeme na Kefír zase - byl to super den

Transportera jsem měl a dodnes po něm brečím. Momentálně uvažuju nad Traficem (jak už jsem tu řešil na jaře), ale až půjde Traveller koupit za rozumné prachy (já nevím, třeba 5ti letej kousek za 300 tKč), tak proč ne?

Mě se líbí, ale počkám si ....

Po té, co jsme si v létě koupili kola já a Pavel, jsem vyaukřil kolo i pro Helu (rok stará Autor Vista za 3000,- Kč se nedala nechat ležet)

Po jakým významu tu jako chcete furt pátrat? RZ na přání má význam jediný - ODLIŠIT SE a dát závistivým "kolegům" téma ke žvanění ve smyslu: "Hele, von na to má, to je ale k*k*t " P.S. Stejně jsem přesvědčenej, že RZ ze známosti (xYx 0000, 0007, 1212 apod.) budou mezi "sebezvýrazňovači" a jejich obdivovateli mnohem cennější. I1I IIIII se dá koupit LEGÁLNĚ (což nedokazuje nic jinýho než to, že mám tu desítku "na vyhození" - A TO JE NUDA), zatímco starý "protekční" formát vyjadřuje (a podle mě ještě dlouho bude) fakt, že jsem věděl, komu a kolik "strčit", a to neumí (neví) každý vemeno

Trefa - i s tou RZou

Pobyl jsem s rodinkou na prodlouženém weekendu na jihu Moravy. Ve středu jsme se cestou k Radce a Hurvajzovi zastavili v muzeu autíček v Přísece u Jihlavy - http://www.muzeumauticek.cz/cz/uvodni-stranka.html (dopobručuju hlavně tátům, kteří mají podobně jako já rádi, když můžou svým pardům vokazovat, co všecko oni měli a oni mít budou velice těžko). Muzeum je velice rozsáhlé a fakt je na co čučet. Večer u Radky a Hurvajze proběhl ve velice příjemné atmosféře a já ještě jednou děkuji za poskytnutý azyl (až budete chtít přijet do Prahy, jste vítanými hosty). Ve čtvrtek Hela musela pracovat v Brně a tak jsme si s Pavlem udělali chlapský den. Začali jsme na rozhledně Komec - http://www.komec.cz/sluzby/rozhledna/. Tento schody omotaný komín je zajímavý, ale volnočasový areál v jeho okolí je ještě úžasnější (pavla zaujala hlavně trať na BMX kros). Odtud jsme zamířili do VIDA! - centra (https://vida.cz/ ), což je atrakce plně srovnatelná s plzeňskou Techmánií nebo libereckým IQ parkem. Odtud jsme zamířili do ZETOR GALLERY (http://www.zetorgallery.cz/expozice.html ),, kde je nejlepší to, že si tam návštěvník může vlézt do většiny traktorů a vše si pěkně osahat. Nakonec jsme se odebrali do ZOO (http://www.zoobrno.cz/ ), kde jsem byl těžce šokován faktem, že se u ní nedá zaparkovat. Parkoviště u vchodu je snad na 20 aut !!!, parkoviště několik set metrů před ZOO taky byla plná, ale nakonec se po půl hodině čekání povedlo zaparkovat. ZOO je hezká, ale nás tlačil čas a tak jsme viděli jen spodní část s medvědy. Pak jsme tedy vyzvedli Helču a odjeli do Jedovnice, kde mě - už ani nevím proč - napadlo zabukovat na 2 noci ubytování v "hotelu" Riviéra - http://www.hotelriviera.cz/ (samozřejmě PROČ vím - během pátka a soboty jsme hodlali pokořit jeskyně Moravského krasu, jen ten hotel teda bylo šlápnutí do lejna, horší špínu jsem snad v životě neviděl a snídaně podávané v ceně ubytování to byla fakt třída - zlatý snídaně v campech na srazech. Že krom snídaní vůbec nefungovala restaurace jsem taky nějak nepochopil). Jeskyně se nám povedlo navštívit všechny, dokonce i včetně Punkevních, o kterých mi počátkem týdne do telefonu tvrdili, že jsou do půlky září beznadějně plné. V pátek jsme tedy absolvovali Kateřinskou, Punkevní (v 9,30 jsme kupovali vstup ve 13,20, tak se program musel podřídit) a Balcarku, na sobotu nám zbyly Sloupsko-Šošůvské, Výpustek a přesun do Znojma. Každá z jmenovaných jeskyní je něčím jiná, všechn (krom Výpustku) mají krásnou krápníkovou výzdobu (Výpustek zaujme jinak ) a my byli všichni 3 nadšení. Kdyby někdo hledal v Jedovnici dobré jídlo, pak jednoznačně dopobručuju restauraci Olšovec - porce vydatné a jídlo opravdu velice chutné. Mimoto uvnitř i na zdech několik vitrínek plných Matchboxů Yeterday, takže bylo i co obdivovat očima. V sobotu jsme původně plánovali koupačku v Laa, ale nakonec jsme kvůli počasí zamířili na osvědčené koupaliště ve Znojmě, kde jsme se v podvečer příjemně osvěžili. Na dnešek bylo původně plánováno opět koupaliště, ale vzhledem k prodům vody, co na nás ráno shora padaly, jsme jen zaběhli na Radniční věž, přemístili se k muzeu veteránů a přes Veteran arenu v Nové Bystřici uháněli směr Praha. Víkend to byl náročný, ale - až na tu Riviéru - SUPER

Když jsme u těch obytných přestaveb Dneska jsem jel za tímhle drakem - viz. foto (už na českých číslech). V zatáčkách jsem měl strach, že to položí a když jsem to předjel, divil jsem se docela dost. Kdo to odmaskuje?

Když jsem ještě "čundroval" tak jsem v Boudě několikrát spal (naposledy cca v roce 1993? - každopádně před jejím oficielním zpřístupněním masám) a vždycky to byl zážitek.

Se mi zdá, že "pokec" má úspěšně našlápnuto konkurovat e-miminu a podobným tlachárnám

Na Šumavě jsme potkali karavan (viz. fotky) a mě vrtá v hlavě na jakým podvozku to majitel postavil .... Váhám mezi Oplem a nějakou Amerikou, ten znak na kapotě mi vůbec nic neříká ...

Včera jsme se potkali s Honzou z Nera. Nejdřív on v pátek odlovil v Sušici na parkovišti naše přibližovadlo (byli jsme oba ve stejném bazénu), následně jsme se dohodli, že bychom se mohli potkat v sobotu v Hoslovicích u mlýna. Bohužel jsme natrefili na nějaké oslavy a tak vzhledem k množství lidí a řvoucí kutálky za zády se naše setkání omezilo jen na podání rukou a několik vět.

Z důvodu nepředpokládaně vysokého zájmu o akci je víkend s veterány zrušen prosím lock

Včera úklid sklepa - jeden poloplnej Tranzit vyvezen do dvora. Dneska leháro u filmů - těšil jsem se na Žlutou ponorku (Beatles) - výsledek rozpačitý. Pak jsem si přpomněl dětství u Jen si tak trochu písknout (nostalgie - Zedníčková fakt byla hezká holka) a skončil u návštěvníků s Renem

Jako kluk jsem byl ve Swinoujscie - asi v tomhle campu http://www.camping-relax.com.pl/en/ a líbilo se mi tam. Ale současně přiznávám, že mi bylo tak 12 a dneska už může být všechno jinak

Bez dovolení jsem to ukradl

ÚAMK normálně prodává - kupoval jsem jí v červnu. Zaplatíš, přijde SMS od kdy platí a poslední den platnosti znova, že Ti končí platnost. Jak já bych rád taky DZ bez nálepky. Maďaři to maj´ už roky, teď Slováci - jen my jsme zase 100 let za vopicema

Řekl bych, že "kde NIC nebylo, ani SMRT nebrala": Těžko toužit po nejnovějším výdobytku soc. doby doma (abych použil Tvou myšlenku), když výroba v ost-bloku byla 20 let za vyspělým kapitalistickým západem. Pamatuju si to haló, když se v polovině 80.let objevily televize TESLA 110 ST, které stály cca 15 000,- Kčs a i přes tu šílenou cenu na pultech nebyly, páč se do nich dávaly francouzské obrazovky. Za to všade ležely ruské Rubíny s obrazem, na který se nedalo čučet.

Tučně vložené věty jsou mým dílem

Dnes jsem narazil na opravdu zajímavý článek o tom, jak se "za komárů" prodávaly Favority. Docela by mě zajímalo jestli by někdo z těch, co se nás snaží všemožně přesvědčovat, že líp už bylo, šel koupit věc v hodnotě téměř dvouletého výdělku podobným způsobem Od : Alois Chalupecký Zaštrachal jsem v šuplíku a vyndal jeden starý článek z novin. Jmenuje se " Favoritko, má touho." O tom, jak se v Mladé Boleslavi za komančů prodávala Škoda Favorit.. Tak trochu připomíná povídku z dílny pánů Šimka a Grossmana Emotikona grin:-D , ale tak to tenkrát skutečně chodilo, taková byla doba Emotikona smile:) . A abyste nemuseli louskat malinkatá písmenka, rovnou jsem vám to sem přepsal. FAVORITKO, MÁ TOUHO. To bylo dávno ... Favoritka se ještě ani zdaleka nejmenovala favoritka, byla jen vidinou mezi červánky na nebi našeho automobilismu, které mohl každý vsunout svou představu o vyvoleném autíčku. Kolik let jsme o tom voze mluvili. Kolik let jsme se na něj těšili. Nikdo nespočítá ty tisíce motoristů, kteří odkládali prodej starého vozu, kteří nechtěli "starý" model , spíš si chtěli počkat na novou škodověnku. Roky delší než Lovosice se natahovaly a oni čekali. Čím budou trpělivější, tím vyšší bude odměna. Jako v pohádce. A potom, to tajemno kolem ... Noviny a časopisy nový vůz oťukávaly a prozrazovaly drobíčky informací, které továrna lakotně drolila veřejnosti. Jeden časopis zase předváděl na pokračování autostriptýz, jenomže striptérka Favoritka odhalila jen nožku. Čekající národ motoristů nenadával, stačilo mu to, těšil se dál. Těšili jsme se, jak bude vypadat. Ono nejde o maličkost. Jak bude vypadat balík briket, to je celkem vzato fuk. Ten se šoupne do sklepa. Ale nový vůz? Nevyrábíme zase tolik typů, aby nám to mohlo být jedno.Ten bude sjíždět ve víceméně "inovované" podobě z výrobních pásů opět léta letoucí. Řeka těch velkých barevných předmětů z Mladé Boleslavi se rozteče po celé republice, potkáte je na každém kroku, v každé ulici i na polích a kolem rybníků. Zařadí se mezi předměty, které v nejbližších desetiletích budete vídat častěji než kartáček na zuby, manželku, vlastní boty. Nový vůz doslova a písmene dotvoří ráz naší krajiny, tvář našich měst a vesnic. Proto ta touha vidět už a znát tvary, vlastnosti i kvality. I trh se připravil a čeká. Zda záměrně, kdo ví? Autobazary zejí prázdnotou a prodejny Mototechny dvakrát plné nejsou. Motoristé nepamatují jistě nejméně desetiletí, aby prodejny vozů nabízely tak praplacatý sortiment. Koupíte si snad Škodu 120? Ani omylem. Není. A Oltcita, toho benzínového ochmelku za drahý peníz? Zkuste ho dostat! Či některou Ladu? Spíš dostanete šafrán na kila. V Mototechně vám ale klidně vezmou záznam na 15 let dopředu, jako by věřili, že se v té době budou ještě vyrábět nulapětky a nulasedmičky. Chceš jí, občane, mít? Čekej v pokoji. Tak pojď, kupče, a vybírej: Škoda 136 GL, anebo Maluch - polský fiátek 126, ona "nejdražší nákupní taška na světě," za lidovou cenu 50 tisíc korun. A počítejme dál. Se sovětským partnerem jsme se zatím nedohodli, takže Samary nebudou. Zřejmě jsou pro nás příliš laciné. To asijský "Opel," kterého prý budeme dovážet, to je jiná. Cena má být stanovena mezi 150 - 200 tisíci korun. Toť důstojný protějšek Favoritky za 84 627 Kčs. Jak říkám, i stav trhu nahrával kýženému okamžiku, kdy to továrna rozjede a začne chrlit Favoritky. Od okamžiku, kdy byl nový vůz přeslavně prezentován v Paláci kultury v Praze, utekl téměř na den celý rok. Favoritky už jsou k mání pro lidi. Asi před týdnem jsem mluvil s Bohoušem B. z Poříčan, jedním z prvních favoritkářů. Tohle mi povídal: Psalo se, že v Mladé Boleslavi prodávají každý den 50 Favoritek. Tak jsem tam hned jel a dostal od samosprávy prodeje číslo, tuším, 94. Sláva, mělo by se na mne dostat za dva dny. V pondělí nám neprodali žádný vůz. V úterý čtrnáct, ve středu dvacet a ve čtvrtek, stejně jako v pátek, po třiceti. To už se tam pohybovali pánové, co nabízeli za pořadí ve frontě pět tisíc. Čekali jsme v autokempu. Vedle mne parkoval šedesátiletý děda Přijel jen ve svetříku a v noci v autě klepal kosu. Lidi nadávali. Jeden chlapík odjel s novým vozem, ujel šestnáct kilometrů a vrátil se na laně. Vysypal se mu zadek. Pak došlo i na mne, mohl jsem si vybrat ze tří barev. Tak jsem si vybral, sedl si s předávacím technikem dovnitř a koukám. Chyběly mu plechy pod motorem. Upozornil jsem na to. Ty prej už se tam nedávají. Ve voze ovšem bylo mokro. "To sem asi teče," usoudil technik. Manželku zase překvapil velký flek na zadním sedadle, "to, paní, umejete jarem," poradil technik. Venku jsem si všiml, že na zádi chybí označení Favorit. "Jen se podívejte, ostatní to taky nemaj!" "Hele, jestli to nechceš, tak já to beru," ozval se chlapík v pořadí za mnou. Mlčky jsem bral. Jen jsme vyjeli, už nás zastavovali. Nejvyšší nabídka byla osm tisíc navrch. "Kdybys měl zelenou, dal bych deset," sliboval mladík v oranžovém triku. Jeli jsme domů, před domem mi zůstala v ruce klika od dvířek a vypadlo zadní koncové světlo. Pak odpadl přepínač světel a světýlko uvnitř vozu k tomu nemělo daleko. Prakticky žádná guma u oken netěsní. V kufru chybějí šroubky. Mám to jít vrátit? Vzal jsem šroubovák a začal si auto dodělávat. Přitom jsem myslel na montéra v dílně, kde mi měnili zadní světla. Ten povídal: "Jo, pane, abychom mohli deset aut prodat, musíme jedno rozebrat." Vyjel jsem se do Mladé Boleslavi podívat. Kolem autosalonu, místa prodeje, se nedělo zhola nic. Když se tu začalo prodávat, přihrnuly se davy kupců, lidi spali ve spacácích a karavanech přímo před prodejnou. Brzy to přestalo být únosné, (Především proto, že kolem není dostatek záchodů.) Tak se dav stěhoval do autokempu v Kosmonosech. Tam vznikla samospráva. V prodejně by prý jinak vypukl zmatek, tedy si to zorganizovali sami. Samospráva si u každého zájemce o Favoritku zapíše jméno a číslo občanky, které se později musí shodovat s číslem zapsaným do techničáku. Kontroluje se tu po vojensku - ve dne se každý musí hlásit přesně každé dvě hodiny, v noci každé čtyři. (Bylo prý komické, jak se vždycky po čtyřech hodinách v noci celý kemp rozdrnčel desítkami budíků, aby se lidi nezapomněli hlásit. Ostatně, současná samospráva zredukovala časy na hlášení na šest ráno a osm večer.) Kdo se jednou nehlásí, dostane (jako ve školce) černý puntík. Při druhé absenci je to horší, lajdák je vyškrtnut z pořadníku. "To jsme tu měli případ," povídá mi Alena Rebrová ze Žiliny, která v době, kdy čeká na vůz, vede v chatce číslo dvě samosprávě evidenci, "že jeden pán už nevydržel zimou a jel si domů, dost daleko, pro teplé věci. Zdržel se cestou, a už byl na konci fronty a tři sta čísel dál. Pořádek musí být." Samospráva má předsedu a dva zástupce. Když se po týdnu dostane vůz i na ně, převezme to někdo jiný. Zástupce předsedy nynější samosprávy se jmenuje Radim Novák a přijel z Ostravy. Teď hlídá v autosalonu, aby lidi z pořadníku nikdo nepředběhl. Když jsem minulou středu přijel, tak jsem si myslel, že pojedu v pátek domů. Je úterý a jsem tu pořád. Snad zítra. Samospráva si hlídá pořadí. Držíme služby ve dne i v noci, dokonce i v sobotu a v neděli, kdy se neprodává. Po tři soboty se prodávalo, jenže zaměstnanci nedostali soboty zaplacené, tak je šmitec. Když přijde zájemce, pošleme ho do autokempu, kde dostane pořadové číslo. Teď už jdou čísla nad pět set. Každý týden nám prodají zhruba sto aut, takže tu vždycky zůstává jen nejbližší stovka a čeká. Ostatní si telefonují, a když je pořadí tak o sto menší, než mají číslo, tak se tu ohlásí. Teď to čekání ještě šlo, ale přijde zima i do autokempu". O pár kilometrů dál v autokempu v Kosmonosech vrtí vedoucí Jana Brunclíková hlavou. "Kdepak, tady už být nemůžou. Už teď máme mít zavřeno, kemp potřebuje údržbu. Určitě tu nebudeme přes první říjen." Současného vedoucího samosprávy, dělníka Vratislava Hanla z Nymburka najdeme u brány skladu, odkud nové vozy vyjíždějí, i on je tu na hlídce. Žádný vůz jim nesmí "ujet." "Prodej si organizujeme sami, sami rozdělujeme vozy, jak nám je dávají k dispozici. Zatím vždy splnili to, co nám slíbili. Každé poledne máme sezení se zástupci AZNP, kde nám řeknou, kolik vozů, v jakých barvách a s jakým číslem karoserie nám zítra prodají. My si je pak rozdělíme podle pořadníku. Sem tam někdo vypadne, vzdá to, ale většina disciplinovaně čeká." Napadá mě, že tuhle službu by vlastně měla zajistit prodávající organizace. Ta však bere samosprávu jako partnera. Jenže co kdyby si to rozmyslela? Co kdyby přišel kupec, postavil se k okénku jako první a chtěl koupit bez seznamu samosprávy? Myslím, že by v autosalonu měli zamotanou hlavu. Neměla by si snad prodejna brát sama záznamy a zvát zájemce telegramem, až na ně dojde řada? Nikdo by tu nemusel trávit týdny dovolené. "Určitě by to lepší nebylo," říká Radim Novák. "To bychom neměli přehled a určitě by nám mnoho vozů proklouzlo mezi prsty. Radši jsem tu a hlídáme ..." Minulý týden náhle vyměnili v autosalonu vedoucího. Proč, to se neví, o to víc se šušká. Chci tedy informace po jeho nástupci, ale ten je podávat nesmí, odkazuje mě na obchodně technického náměstka opraven AZNP, organizace prodávající vozy ve značkových prodejnách, Eduarda Vítkovského. Má velice naspěch, takže jen stručně. "Děláme skutečně vše, co je v našich silách. Už teď jedou značkové prodejny, pokud jde o kapacitu, o padesát procent nad plán." "Existuje nějaký klíč, podle kterého se rozdělují vozy do jednotlivých prodejen?" "Jistě, existuje, ale jen interní!" Zastavuji v autokempu. Kdybych chtěl do pořadníku, dostal bych od Aleny Rebrové číslo 533. Místo mne ho dostává jistý mládenec, který přijel z Rimavské Soboty v domnění, že si vůz hned odveze. V Rimavské Sobotě se to tak říká. Přiváží zprávu, že v Bratislavě měli právě pořadí 1250 a dostávají jen deset vozů denně. Tady je to lepší. Teď se vrátí s drahým šatnovým bločkem domů a za čtyři týdny tady nastupuje na týdenní čekání. Kroutí hlavou, ale bere to. V kempu to jede jako o dovolených. Ti, kteří to mají blízko a budou se hlásit až v osm večer, odjeli domů. Přespolní sedí v chatkách, pijí pivo a hrají karty, vaří si společný guláš k obědu. Ptám se jich, jak jsou odjíždějící spokojeni s vozem. Je zajímavé, že ti, kteří jsou teprve v očekávání, berou závady na lehkou váhu. Snad ve snaze uplatit osud, aby se jim dostal auta perfektního. "Jsou na tom nějaký drobnosti, včera se rozsypala jedna převodovka, byly nějaký přehřátý kola a tak, Sem tam v autech něco chybí, prostě maličkosti ..." Když si pak auto přivezou, mluví už o závadách jinou řečí. U jedné chatky stojí vedle sebe jako dvojčata dvě zaparkované Favoritky stejné hnědé barvy. K nerozeznání. Jenže ... Jena patří Jardovi V. z Ředhoště, druhá Mílovi Č. z Libochovic. Jejich nucená dovolená od úterka před hodinou skončila. Už mají své vytoužené vozy, "Jak jste spokojeni?" ptám se. "Je to zklamání," odpovídá Jarda. "S vozem i s tím, jak s námi jednali. Prodejní technik se choval, jako by mi prodával tvrdou housku. Když jsem mu řekl, že na první pohled je dílenský zpracování hrozný, osopil se na mne, že mě nikdo nenutil, abych si to kupoval. Jsou tu prej jiný, který to vezmou bez řečí. Ani jsem si nestačil vůz prohlídnout a už prej: auto jste si prohlíd, přebral jste ho, tak jsme hotový. Pojďte se na to podívat." Obcházíme dvojčata. Jardův vůz je vpravo, A má pravdu. Lak je hladký asi jako pomeranč - samá krupička. "Sám bych to nastříkal líp," říká Jarda. Přehřívají se mu brzdy, s tím nejde odjet. Zato má výfuk nastříkaný hliníkem a gumová těsnění u zadních světel. Mílův vůz je na tom hůř. Kupříkladu ono gumové těsnění nemá. "Říkali mi, že to tam montujou až od určitého výrobního čísla. Chtěl jsem ty gumy alespoň koupit, ale prý je nemají". Na místě kontrolujeme pravdivost informace. Mílova karosérie má číslo o 300 vyšší než Jardova. Byla tedy vyrobena později. Informace o tom, že gumy montují až od určitého výrobního čísla, je tedy, mírně řečeno, pustá výmluva. "Podívejte, jak je to uvnitř všechno špinavý, veškerý čalounění musím rovnou vydrbat." Pak otevírá motor. Ač přijel už před hodinou, silně tu páchne spálený pertinax. Jeho výfuk je pro změnu jen černý, chybí mu jeden plech pod motorem a pryžové špunty v těle převodovky. Ač jsou oba vozy údajně vyrobeny 15. září, v Mílově je akumulátor, jehož svorky jsou zaoxidované tak, že to vypadá na tři neděle i víc. Ono se řekne, dvojčata. Každý vůz je úplně jiný. Oba mládenci balí a zklamaně odjíždějí se svým novým vozem rovnou cestou do servisu v Kosmonosech. Sen skončil, nastala realita. Dobrá, nemluvme o Favoritce. O tom, jaká je a bude. Nemluvme o potížích zrodu, který v bolestech probíhá. Ostatně, jistě si mnozí vzpomenou, jaké byly potíže s náběhem stopětek a stodvacítek. Tyhle mouchy se jistě dají vychytat. Jiná věc však je, že jsme léta lidi připravovali na slavný okamžik, kdy si budou moci nové auto koupit. Připravili jsme půdu, spustili to a náhle zjistili, že nejsme vůbec připraveni plnit sliby. Způsob prodeje pokládám (i když tuším, že nadšenci před branami značkových prodejen se mnou nebudou všichni souhlasit) za nedůstojný lidí 20. století a naší společnosti. Zdá se mi, že si tu kdosi ulehčuje práci a těží z toho, že jsou lidé ochotni podstoupit cokoliv, aby byli mezi prvními, aby už konečně vlastnili Favoritku, svou touhu. Jenže cena mi připadá moc vysoká. (Myslím i tu morální.) Článek napsal Vladimír Kovářík a vyšel v Mladé Frontě v roce 1988

Tahle 206ka byla k vidění na parkovišti v Rumunsku

Tak vlákno můžeme zavřít: Ne - kolo z Decathlonu jsem nekoupil. Pořídil jsem nové kolo SUPERIOR, které je o dost lehčí a dle kamaráda, co mi ho prodal, prý i lépe vybavené. Nestálo sice 5000,-, ale navýšení bylo snesitelné