Kamil pozval svoji matku na oběd. Během jídla si Kamilova matka nemohla nevšimnout, jak krásná je Kamilova spolubydlící Lucie. Dlouho nemohla uvěřit, že vztah mezi Kamilem a Lucií je pouze platonický a její zvědavost se stále zvětšovala.
Během večera sledovala jejich vzájemné reakce a začala se zajímat, zda mezi Kamilem a Lucií nejde o něco více, než vidí. Jakoby Kamil četl její myšlenky, prohodil: \"Vím, co si teď určitě myslíš, ale ujišťuji tě, že Lucie a já jsme jen spolubydlící.\"
Asi o týden později přišla Lucie za Kamilem a říká mu: \"Od té doby, co byla tvá matka u nás na obědě, nemůžu najít naši krásnou stříbrnou naběračku. Nepředpokládáš, že by ji vzala, že?\"
Kamil řekl: \"No, pochybuji o tom, ale pro jistotu jí pošlu e-mail\". Tak si sedl a napsal: \"Ahoj maminko, víš, neříkám, že jsi vzala z našeho domu naběračku, ani neříkám, že jsi ji nevzala. Ale faktem zůstává, že od té doby, co jsi tu byla na oběd, jedna chybí. Se srdečným pozdravem Kamil.\"
O několik dnů později dostal Kamil e-mail od své matky, kde se píše: \"Drahý synu, víš neříkám, že spíš s Lucií, ani neříkám, že s ní nespíš. Ale faktem zůstává, že kdyby Lucie spala ve své posteli, musela by tam tu naběračku již dávno najít. Se srdečným pozdravem maminka.\"