Dnes jsem si na tuto scénku vzpomněl cestou z Chomoutova do Prahy autobusem S A , když vedle mně přes uličku seděla blondýna, která plynně a poměrně hlasitě líčila zřejmě své kamarádce strasti a slasti svého života. Bohužel tak náruživě, že to chca nechca musela poslouchat minimálně zadní polovina autobusu - věřte nebo ne, ale ona se snad ani nenadechovala, prostě se jí nedalo přerušit a NAZNAČIT, že by se mohla zklidnit. Když někde za Lounama monolog skončil, zmohl jsem se jen na též poměrně hlasité, ale úlevné \"DĚKUJEME !!!!\" Na to dáma lehce zbrunátněla a až do Prahy BYL KLID.