Přijde žena na sociálku pro podporu a s sebou si přivede patnáct dětí.
Vejdou do kanceláře a žena zavelí: „Pepo, sednout!“ A všechny děti se posadí. Úřednice chvíli kouká vyjeveně, pak se osmělí a zeptá, jak se děti jmenují, aby si je zapsala. „To je jednoduché, kluci jsou všichni Josef a holky Josefina.“ „Opravdu?“„ Ano, hrozně to zjednodušuje život.
Ráno zavelím ‚Pepo, vstávat!‘ a všechny vstanou.
Pak zavelím ‚Pepo, jídlo!‘ a všechny se nasnídají a tak to jde celý den.“
„No co když potřebujete zavolat na jedno konkrétní dítě?“ „Pak ho zavolám podle příjmení.“