A o co Vám jde??
S mojí životosprávou se stejně důchodu nedožiju (pokud ne životospráva, on už se o to postará nějaký dement na silnici) a pokud bych se náhodou i dožil, představa nudícího se dědka s hůlkou, sedícího v parku a nivě okukujícího gymnazistky vracející se ze školy nebo frontového bojovníka nadávajícího vždy, na všechno a hlavně nahlas není zrovna představa, která by mě nějak oslovovala a říkala: \"Medvěde, těš se do důchodu, to si užiješ ..\"
Z lidí, které znám a které považuju za životní vzor je jen hrstka, kteří si opravdu důchod dokázali užít (většinou se jedná o restituenty, kteří své majetky zpeněžili a zbytek života cestovali po světě), zbytek prohlásil po pár měsících \"sladkého nicnedělání\", že než takhle bez smyslu přežívat, to raději budou dělat - a začali si přilepšovat podnikáním (cesta je o to jednodušší, že ať se v podnikání daří či ne, tak každý měsíc přichází směšný obolus od státu, z kterého se aspoň základní poplatky dají zaplatit - podnikání je už jen přilepšení, kolikrát ale několikanásobek toho mrzkého základu).
Nechápu, jak někdo může řešit otázku důchodu 20 či 30 let před jeho faktickým počátkem - pro mě osobně je fakt nutnosti odejít do něčeho tak ponižujícího, jako je staroba spíš strašákem - prostě se člověk pomalu stává přítěží svému okolí A NA TO SE FAKT NETĚŠÍM!
Netvrdím, že si neplatím důchodové připojištění, ale chápu jej jako spoření na stáří, které bych chtěl využít až už nebudu moci (nebo mi dojde chuť) dělat nějakou smysluplnou práci - pak bych chtěl hlavně cestovat - jen čekat s otevřenou dlaní, co mi stát pošle zhora do chřtánu se nedá (znamená to totiž plnou závislost na cizích rozhodnutích a s takovou nejistotou se fakt žít nedá).
[upravil dne 29/11/2008 Medvěd]