To Weri: Osobně mám velkou hrůzu z podobných názorů šířících se současnou společností BOHUŽEL jako mor. Pavla se snažím vést k poněkud opačnému vztahu ke knihám - zatím tedy každovečerním společným čtením knih, které ho SNAD i baví. Co mě ale fakt hněte je fakt, že zatímco já měl NĚKOLIK spolužáků, s kterými jsem si mohl o knížkách nejen povídat, ale s kterými jsme i vzájemně soutěžili kdo za měsíc přečetl víc knih - tak Pavel je mezi spolužáky spíš za exota a tak se mě doma snaží vytáčet hláškami, jak ho čtení (potažmo i škola, výlety apod.) nebaví, jakej je to opruz - ale pak se v posteli u příhod Mikuláše, Boříka nebo Kopyta s Mňoukem směje, že se nedá zastavit.
Mrzí mě, kam se dnešní "vzdělanost" dětí dostala a jako rodič dost často přemýšlím, co by se dalo dělat jinak - je tu ale i tlak okolí který je potřeba nějak akceptovat - ať se mi to líbí nebo ne. Tablet Pavel dostal k Vánocům a po pravdě přiznám, že nemít ho s sebou třeba na Zimním klouzání, byly by večery pro mě podstatně složitější. Normálně ho ale má dovolený hodinu denně a i to mi přijde až moc. Dtto třeba Dčko - za nás byl v TV Večerníček, v neděli Studio Kamarád, pak ještě už nevím kdy Vlaštovka a tím programy pro děti končily. Dneska jede od rána do večera XY pořadů vyloženě pro děti určených a ten boj a přesvědčování, že se má od 19 hodin chystat do pelechu je nekonečnej (já se chci dívat ještě na tohle, spolužáci můžou, jen já mám úplně děsnýho tátu ....).
P.S,
Vztah ke knihám Pavlovi úspěšně pomáhají rozvíjet audioknihy - dnes se dá na CDčku koupit fakt všelico a Pavel si ještě většinou po našem společném čtení ještě pustí nějakou tu audioknihu (např. Malý princ načtený Eduardem Cupákem nebo Medvídek Pú od Ebena je kvalita, kterou čtoucí rodič nedcílí byť by se snažil jak o život).