Maroko 2023

[petrinza]

Zdravím kolegy cestovatele.

V sobotu večer jsme se vrátili z Maroka. Samozřejmě autem, už Hanzelka se Zikmundem dokázali, že to jde, a to měli menší výkon a neměli klimatizaci a posilovač řízení. Freelander se na poslední chvíli rozsypal, jeli jsme nakonec P2008.  Za čtrnáct dní jsme najeli skoro 7000 km. Prvním etapovým městem byl Lyon, tam jsme jen přespali a pokračovali do přístavu Sete na jihu Francie. Celé odpoledne jsme pročekali na parkovišti v přístavu, část čekání jsme si zkrátili obědem ve městě. Všude po přístavu stály přeložené dodávky s ohromnou čepicí nákladu na střeše a hromady aut stejně přeložených. Byl jsem v Sete poprvé a zaparkoval jsem v takovém rohu parkoviště, že jsme se nalodili mezi posledními třemi auty. Trajekt byl zcela zaplněn jak auty, tak lidmi. Dva dny a dvě noci trvala plavba do Tangeru. Hned na výjezdu z přístavu jsme si vybrali dirhamy z bankomatu a najeli na placenou dálnici. První cíl v Maroku bylo centrum Tangeru, dále jsme pokračovali po trase Rabat - Marrakéš - Essauira - Varzazát - vodopády Ouzud - Fes - Nador. Zajeli jsme si i do Modrého města. V Essauiře jsme se vykoupali v Atlantiku. Ve velkých městech (Marrakéš, Rabat, Tanger, Essauira) jsme bydleli v centru měst, prakticky uprostřed velkých arabských tržišť. Ve Varzazátu jsme měli ubytování v berberském stanu, kousek od bazénu, Před příjezdem tam jsme se byli podívat v opuštěném městečku Ait ben Haddou, kde se natáčel například Gladiátor nebo kus Indiany Jonese. Viděli jsme i obří solární elektrárnu Noor, jednu z největších na světě. U vodopádů Ouzud mi silný vítr odvál slamák do samého jícnu vodopádu. Fes jsme jako jediné z navštívených měst neprošli v centru, byli jsme ubytovaní trochu dál od centra a už jsme měli dost těch teplot nad 40 st. Rekord jsme měli  44 st, podle průvodce by tam touto dobou mělo být cca do 35 st. Dvakrát jsme překonávali pohoří Atlas s nejvyšší dosaženou výškou kolem 2200 m. Jednou po prima silnici, dva luxusní pruhy nahoru, jeden dolů. Druhý přejezd byl po silnici nesourodé kvality, chvíli široká asfaltka, chvíli roztlučená polňačka. V Nadoru jsme si čekání na trajekt zkrátili koupelí ve Středozemním moři. Přes noc jsme dopluli do Almerie a na stejně velkém trajektu jako při cestě tam nás bylo na velké lodi celkem deset osobních aut.

Ráno jsme se vylodili v Almerii a do večere dojeli do Barcelony. Tam jsme byli dvě noci takže jsme měli čas k procházce po parku Guell, Casy Battlo, koupání v moři a vycházce kolem Sagrady Família. Poslední noc jsme měli zarezervovanou v italském Janově s výhledem na moře. Tam už to bylo, jak říká Šárka, když se přiblížíme na nějakých cca 1000 - 1100 km, "za humny" a poslední den jsme dojeli domů. Pivo a večeři v naší vesnické restauraci U Partyzána jsme stihli i přes skoro hodinu a půl dlouhé zdržení z Brennerské dálnice.

Na Maroku bylo úchvatné střídání všech těch krajin - vyprahlé placky táhnoucí se do nekonečna, jindy hory zdvihající se až do čtyř tisíc metrů, jindy krásná svěží zelená krajina.

Jednou jsme v Maroku platili za překročení rychlosti, řídila Šárka, ale policista to řešil se mnou. Dal mi za úkol Šárce vysvětlit, že na 60 se jezdí 60 a na 80 se jezdí 80. Stálo to v přepočtu něco málo přes tři stovky.  Provoz tam je ve městech šílený, nás Evropany svazují zažitá pravidla o všech těch přednostech, pruzích a rychlostech. Jakmile se od toho řidič osvobodí, jezdí jako "oni" a počáteční úzkost z provozu zmizí. Tankovali jsme u větších pump, kde brali karty, Sans plomb 95. Na dálnicích měly pumpy klimatizované zázemí a tak čisté evropské toalety, že by jim to leckteré naše pumpy mohly závidět. Mýto se platí hotově na mýtných branách v místní měně. Spotřeba naší 1,2 Pure Tech vyšla za celou trasu na 7,4 l/100 km, dlouhodobou v Čechách má Šárka 7,2 l/100 km. Ujeli jsme toho hodně po dálnicích a zejména ty německé jsou na spotřebě znát. Pak něco padlo na přejezdy Atlasu a spotřebu také zvyšovala nutnost čekání na trajekt s nastartovaným motorem, aby běžela klimatizace a neusmažili jme se.

Bylo to naprosto fantastické, svou laťku jsme posunuli zase výš a jsem zvědavý, co vymyslím příští rok.

 

Vodopády Ouzud - někde dole je můj slamák ze dne velkopopovického Kozla

 

Beruška v Atlasu, někde kolem 2000 m výšky, kam vyšplhala za vnější teploty + 40 st.

 

Tažín - marocké národní jídlo, měl jsem ho prakticky každý den, vždy na jiný způsob

Modré město

A ještě jednou Modré město

 

A alespoň jedna z Barcelony

Upraveno 3. červenec 2023 uživatelem petrinza

[Medvěd]

Pecka

Ač se to nemá, tak závidím

Ale v dobrém a ještě se k tomu přiznávám 

Upraveno 3. červenec 2023 uživatelem Medvěd

[petrinza]

Tak od Tebe Medvěde si pochvalu cením. Ty víš, o čem takové cesty jsou.

[Péťa]

Taky závidím. Měl jsem před mnoha lety jet do Maroka s Bivak klubem a ten si klidně ten rok zkrachoval. Peníze pochopitelně v tahu. Ale víc mě mrzelo to Maroko se stanem.