petrinza

Linglong je že stejné fabriky jako Crosswind

Věci, které už nebylo komu předat.. To jsem si vzpomněl na vojnu. Sloužil jsem jako pětimetr (pětiměsíční náhradní vojenská služba) špagát (absolvent vojenské katedry) v Dejvicích na autorotě. Na podzim vypukla panika, že mazáci půjdou do civilu a mají na sebe napsaná auta v autoparku. A nesmělo se stát, aby voják odešel do civilu a měl na sebe napsané auto !!! Tak jsem dostal pokyn shora od odcházejících mazáků převzít auta na sebe, s tím, že je pak předám "mladejm" až přijdou na rotu. O rozkazech se nediskutuje, ovšem moji nadřízení důstojníci z povolání si neuvědomili, že než přijdou "mladí" doběhne i mých pět měsíců vojenské služby, takže jsem odešel do civilu, pěkně se rozloučil a nikdo si neuvědomil, že je na mě napsaných asi pět štábáků, dva valníky a tři Uazy.. Ale jistě to pak zvládli předat "mladejm" i bez mé osobní účasti.

U nás kousek za Prahou padaly včera kroupy. Seděl jsem si tak na terase a najednou to lítalo ze všech stran.

Prodlouženej víkend jak malovanej. A safra drahej. Ve čtvrtek konečně dorazila nová postel do ložnice, tak jsem jí odpoledne po práci vytahal do patra a sestavil, večer jsem ještě šel hodit nosič na kola na Evoqua, abych ráno mohl vyrazit na plánovaný skupinový cyklovýlet v Lužických horách. Jak kontakty v zásuvce auta, tak kontakty v zástrčce nosiče byly zoxydované a plné modrého bordelu. Na nosiči nic nesvítilo Tak jsem to poctivě všechno odrbal, použil jsem i brousítka od modelářské mikrofrézy. Rozsvítily se postupně blinkry, mlhovka, couvačka, brzdovky, jen zadní světlo svítí jen levé. Čištění jsem ještě několikrát zopakoval, ale už se stmívalo a řekl jsem si, že při plánovaném čase výletu se světla ani nebudou mít šanci rozsvítit, hlavně, že to bliká a svítí brzdovky. Bojím se, že chyba bude na autě - žárovky na nosiči jsou všechny OK. Ráno před odjezdem jsem dělal kafe na našem kávovaru a najednou vyhodil proudový chránič proud do zásuvek. Několikrát jsem pokus o kávu zopakoval, i v jiných zásuvkách, vždy se stejným výsledkem. Chvíli jsem přemýšlel, co s tím - ale představa, že budu hledat opravu, kde kávovar nějaký čas pobude, aby se mi pak vrátil sice funkční, ale stále stejně starý kávovar, a my budeme celou tu dobu bez kávy, byla nepěkná a pověřil jsem Šárku úkolem najít někde v obchodě stejný s možností zakoupení a vyzvednutí ještě během víkendu. V Lužckých horách byla krásní krajina a typická sudetská architektura. Hodně kopců, ale co je to pro elektrokolo, že. Počasí nic moc, zataženo, zima - nejtepleji bylo asi 11 stupňů. Prvních pár kilometrů bylo super, ale pak odešla baterka. Při přípomoci se elektrika vypínala a šlapal jsem jako za stara svýma. Jenže to bylo před dvaceti kily mými a sedmi kily elektrovybavení kola. Byl jsem brzdou výpravy, senioři na elekrokolech mi v kopcích ujížděli. Musel jsem si individuálně trasu trochu zkrátit, abych vůbec dojel. Jeden účastník výletu měl podobný problém s elektrokolem z půjčovny - ten se vrátil na výchozí pozici vlakem. Já se nevzdal. Kolo mám Author, koupil jsem ho v roce 2009 a před osmi lety nechal předělat na elektrokolo. Baterka, co tam je, už se dá jen těžko sehnat. V sobotu jsme zajeli do vybraného obchodu s elektronikou, ale kávovar, který jsme chtěli a měl být na prodejně skladem, už někdo stačil koupit a museli jsme si nechat objednat dovoz z jiné prodejny. Prý by měl být k vyzvednutí večer, nebo v neděli. V sobotu se to nepovedlo, a když už jsme předělávali ložnici, tak jsem v obchodě s elektronikou na neděli zarezervoval novou televizi. Přece jenom té stávající bylo už 15 let, potřebovala k provozu set top box a měla poměrně velký rámeček, takže při jen o trochu větších rozměrech nové TV jsme získali mnohem větší obraz. V neděli jsem zapojil a rozchodil nový kávovar a pověsil novou televizi, samozřejmě bylo třeba předělat zavěšení na zeď. Na prodejně s elektronikou jsme si při vyzvedávání objednávek prohlíželi elektrokola. Večer jsem si procházel na netu ohromné nabídky elektrokol na trhu a zjistil, že ta, co jsme si prohlíželi na prodejně, mají stejné komponenty a parametry jako elektrokola jiných značek, ale jsou cca o 15% levnější a navíc šlo o loňské modely, na které prodejce dával další slevu. No a protože Šárky elektrokolo bylo nové už před deseti lety a s obdobnou baterkou, jako má můj Author, jdeme si dnes odpoledne vyzvednou dvě kola, abychom měli oba kola s obdobnými parametry. Moje skrblíkovské srdce trpí a to mě ještě čeká příští víkend nákup nového kvádra, abych byl zase na svatbách a plesech reprezentativní.

Mám to přesně opačně, celý den jsem čekal, že mi dopravce doveze něco, na co čekám, a ono nic. A to jsem ještě ráno dotyčné řidičce vysvětloval, že rozdíl v dodání dnes nebo zítra je v tom, že dneska si to složím, ale zítra mi to bude muset vytahat sama za vrata. Postel z masivu v dílech...

Během tréninku na páteční skupinový cyklovýlet do Lužických hor jsem po asi 15 letech absolvoval pád, na úzké cestičce v lese jsem se v prudkém klesání mezi kořeny bál, že jedu moc rychle, přibrzdil trochu víc a zadní kolo šlo do vzduchu, ani jsem se nestačil odcvaknout z pedálů. Regulérní kotoul s kolem na zádech. Ty trosky před očima naštěstí nebyly brejle, ale rozlámaný kšilt z helmy. Kolo OK, já pár odřenin, naražené zápěstí levé ruky a pár žeber. Bylo to na asi pátém-šestém kilometrů, zbytek trasy jsem dojel (26 km Posázavím) a snad do pátku bude tělo OK.

Tak jsem čekal, že by ta cena nafty mohla od zítřka klesnout, roztáčí to inflaci - my máme s dopravci palivovou doložku na týdenní bázi - za březen to u naší firmy udělalo na nákladech + 650 tis., = to dopravci nevezmou na sebe a musí se to projevit na koncových cenách produktů. A jestli jsou opatření nastavena tak, že snížení spotřební daně na naftě ve finále přinese zvýšení ceny nafty (logický nesmysl, ale možná realita), pak pán Bůh s námi

Tak to koukáme, co? Maximální povolená cena nafty za 49,59 po tom, co se spotřební daň snížila o 2,35 Kč/l...

O víkendu jsem projel všechno, co poslední čás jen tak stálo v garáži. Cécéčko stálo asi tři týdny a počasí zkrátka bylo na vyjížďku bez střechy. Oktávka se nehla někdy od října, ale chytla, dofouknul jsem kola, dobil baterku a leštěnkou rozleštil skvrnu od přelitého benzínu na blatníku. A jak jsem vyleštil celý blatník, tak jsem viděl ten rozdíl od zbytku auta, chce to přeleštit, ale nechtělo se mi o svátku dělat kravál leštičkou. Tak příště. Dolil jsem trochu benzínu, mají u nás na pumpě benál 98 osmičku v provedení E5, 95ku E10 tam kvůli hadicím lít nechci. No a taky jsem se projel aspoň po vesnici.

Moje pracovní síla je to, s čím vstupuju na trh práce. A je na mně, abych jí zobchodoval co nejlépe.

jojo, dron byl v luftu skoro pořád. Metodě přes přihlášené telefony bych úplně nevěřil, běžně u sebe se Šárkou míváme soukromý a služební, takže dva lidi by se rovnaly 4 přihlášené mobily. Ale ty lidi na metry čtvereční, to by mohlo něco napovědět, kdyby si dal někdo práci s různou hustotou davu na různých místech, jak psal @Akoc

Včera jsem taky byl na akci kousek od @Medvědího brdlohu. Kolik přesně tam bylo lidí, to se nedá spočítat, tak proč by odhad nemohl být kulatý. A o smyslu akce tady diskutovat nebudeme, admini by to smázli

Dva kousky - originály měly stejný rám, stejný motor, stejnou přepravní kapacitu, jen designem karoserie se lišily.

Někdy platím dopředu, někdy na dobírku. Na dobírku: - když si objednám nějaký model autíčka jako předobjednávku - proč mít někde třeba půlroku bezúročně uložené peníze - některé shopy na dobírku posílají rychleji, než při platbě dopředu - když si něco nechám poslat do práce, pak mě musí skutečně fyzicky odchytit a ne to nacpat prvnímu, koho potkají..

Poslední přírůstky náklaďáky Xena s novými SPZ + Tatra 148 UDS ze stavebnice a za menší kousky dvě kolegyně ve službě 1203 dostala věnce a správné SPZ, Laureta správná loga a SPZ. Skutečná převážela zemřelé pacienty ve VFN Praha. Když jí vyřazovali, manželka mi zakázala zkusit jí odkoupit.

Tak třeba ta varianta Rodinný dům je asi nejběžnější provedení - výkon 10kWp, baterky 10 kWh. To je asi cajk. Cena bez dotace bude taky asi k tomu úměrná, otázka je, jestli je to i s prací a v jakém rozsahu. No a o dotaci nelze aktuálně ani požádat, takže ta v tom bude ta největší neznámá.

Jo jo, staví. Postavil jsem si od podlahy ke stropu závěsný systém, na konzole jsem začal věšet modely 1:8 , co se už nevešly do vitrín, v průhledných boxech. Ve vitrínách jsou teď Škodovky - Oktávka, 100, 130RS a ještě je tam Trabant 601 a obytný přívěs. V průhledných boxech na závěsném systému je zatím Tatra 603 a Žigulík. Teď stavím mimo Tatry 148 ještě Škodovku 1000. Asi ještě přestěhuju Citroen 11 z vitríny s broušeným sklem v obýváku (abych udělal radost ženě) a budu doufat, že se na závěsný systém ještě něco vejde, ale to už bude tak maximálně jeden model. Možná autobus Škoda 706RTO, teď jako Jelcz vychází v Polsku. Máme s ženou doma mimo obýváku a ložnice ještě každý svůj vlastní pokoj, v tom mém mimo výše uvedeného jsou ještě auta 1:24, náklaďáky 1:43, osobáky východoevropské provenience (mimo Škody) 1:43, dva modely 1:9, pár 1:16..A plátno na promítání filmů, mapa Evropy s vyznačenými cestami, které jsme podnikli, magnetofony, promítačky, pracovní stůl, modelářské potřeby, televize na přenosy ze závodů formulí 1 a příruční knihovnička s tituly převážně o autech. V obýváku mezi broušeným sklem je Citroen 11 1:8 z plastikové stavebnice a auta 1:18 a 1:16. A v ložnici jádro mé sbírky - Škodovky, české náklaďáky a autobusy 1:43, celkem něco přes 400 kousků. Naštěstí mám pochopení u manželky, když někdy váhám, jestli ještě do nějakých větších modelů (1:24, 1:18, 1:8) jít, bývá to ona, kdo mě přesvědčí, že to fakt potřebuju. Celkem máme doma asi tak 650 modelů. Nechápu, kam dávají své sbírky ti, co mají i kolem tisícovky kousků.

..do Mototechny právě dorazila dodávka východoněmeckých "automobilů" AWZ P-70. No, čekal jsem, že jednou dodávkou uspokojí více motoristů, P-70tek jsem měl připraveno o několik více..

Ad podlahy, my máme v přízemí kamínkový koberec, už desátým rokem. Pod tím je beton s podlahovým topením, docela příjemná kombinace. V patře plovoučka. A v sobotu jsme se vypravili na výstavu Harryho Pottera v Drážďanech. V pátek večer jsem koupil online vstupenky na čas vstupu 13:00 - 13:30. Nevěděl jsem, jak rychle se ráno vypravíme. Nakonec to bylo s velkou rezervou a vyplatilo se to. Stihli jsme oběd na poslední pumpě na D8 v Čechách i krátkou vycházku po centru. Nějak jsem si neuvědomil, že bylo zrovna výročí válečného náletu (13.-15.2.). Potřebovali jsme projet centrem a dalo nám to zabrat. Byla neonacistická demonstrace, všude hromady policejních aut a waze byl v pytli. Čekali jsme na semaforu na zelenou, měli jsme jet rovně, ale než skočila zelená, přímý směr zatarasila policie v souvislosti s demonstrací. Tak doleva, waze se po chvíli chytil, ale na další křižovatce se situace opakovala, protože demonstranti se k ní v mezičase přiblížili. Tak to šlo několikrát, v jednu chvíli jsme byli rychlejší než policie a snažili se prokličkovat davem. Ledva jsme se z davu vymotali, už jsme na další zátaras narazili, takže otočka a zpět napříč davem. No, vyšlo to akorát, ale ono to s časem vstupu nebylo tak horké. Třičtvrtě hodiny jsme strávili ve frontě na vstup a to jen díky tomu, že jsme využili určité chvilkové nejasnosti, kde je fronta na šatnu a kde na vstup. Výstava byla pěkná, návštěvníci vyfasují čip (další fronta), který si můžou zaregistrovat (další fronta) a pak se s ním prokazovat na různých interaktivních úkolech. Na konci je možné se čipem prokázat ve fotografickém stánku (další fronta) a za nějaký obolus si vybrat pozadí ke společné fotografii, kterou následně zašlou na mail. Poslední frontu už jsme vynechali. Vnukovi se tam líbilo, nás trochu limitovalo, že jsme se nepřipravili - máme nakoukané filmy s českým dabingem a některé názvy a jména v originální angličtině nebo v němčině jsme nedali. No snad nejlepší bylo vytahovat mandragoru z květináče, jak ta pištěla..

Konečně přišel ten den, kdy byl v servisu připraven k vyzvednutí pan Beruška. Kousek jsem ho projel, zdá se OK, tak snad teď nějaký čas vydrží nezlobit

Dneska nás kočička opustila. Po 16 letech a 5 měsících. Dočkala se našeho návratu z cest. Neodešla bezmocně vleže, ale ve skoku na gauč v mém pokoji, nejspíš jen chvilku před tím, než jsem přišel z práce.

Dneska volala dcera, až bude chvilka, chce si poslechnout, jak vlastně výlet probíhal. Vnučka sama moc nevypráví, tak dcera zkouší cílené dotazy. Pak se malá rozvypráví. Sama od sebe vyprávěla jen, že s dědou po večeři krkali a byla to děsná sranda.

Zdravíme z domova. Kira už je doma dávno a spinká, my před chvílí vyložili a dali auto do garáže. Nakonec těch 1300 km z Rigy bylo pohodových, malá to dala, velká to dala, Scala to dala a já taky. Dojezd nám ještě zpestřilo sněžení u Staré Boleslavi, ale bylo to nic proti klouzání na polárním kruhu. Fotek moc nemám, já hlavně natáčel a řídil, snad se film povede. Jo a kočka - žije. Vypadá zase víc životem unavená, ale s naším příjezdem trochu pookřála. Dočkala se nás.

Jo jo, Scalou. Po tom, co nás nechali přebalit zavazadla a koupit si letenky, protože budou muset objednat nějaký solenoid, což zabere další 3-5 dnů, někoho napadlo vymontovat ten díl z auta na show roomu.

To je náš oblíbený "sloní" hotel v Rize. Z Pärnu jsme vyrazili těsně před šestou, tohle bylo asi poslední místo, kde mimo přespání s malým děckem se dá i navečeřet.