Pacho - já jsem přesně důkaz toho, o čem píšeš - poprvé na lyžích v sedmé třídě (3 dny, pak "karambol" který skončil vyvrácenou tyčí označující pramen vody, odvozem na sáních za skůtrem a následně diagnostikovaným krevním výronem - dodnes mám v levém stehně "lavor" - naštěstí kost přežila). Pak v prváku na učňáku jsem téměř nelyžoval, páč jsem měl malý lyžáky a když jsem začal jezdit na vodě, přišly zimní soustředění na běžkách - první sezonu jsem jednu běžku prošlápl, druhý rok jsem padal tak usilovně, že jsem si v běžkařský botě vytrhal ve špičce drážky. Pak už jsme s tátou usoudili, že já a lyže prostě k sobě nepasujou a nemá smysl se tím dál trápit.
A proč bych rád, aby Pavel lyžák absolvoval?? Pavel chodí do oddílu, který v zimě dělá výpravy na běžkách, v létě na kolech nebo na vodě - a nechci, aby se dík tomu, že nelyžuje, nemohl výprav účastnit. Nemusí být k lyžím přirostlý, ale zvládnout aspoň základy, aby nebyl dík tomu mimo hru, to by snad ten lyžák mohl dát.