Tak já v lehce postpubertálním věku propadl folku a country (přímá souvislost s vandrováním) a ostatními vrstevníky, kterým z oranžovočerného kazeťáku maďarské výroby něco děsně nahlas chrchlalo a chrochtalo - což oni bůhvíproč nazývali hudbou a velice to prožívali, jsem považoval za poněkud vykolejené (ostatně jako oni mě). Má láska k folku a trempárnám se mě držela až do konce vojny (1990), kdy po revoluci vyschla kontroverzní témata a tak nějak nebylo proti čemu psát protestsongy. Pak jsem se přes jednoho kamaráda dostal k tvrdší muzice a zjistil jsem, že to chrchlání Floydů nebylo zcela věrohodné, a že ty strašný zvuky byly zapříčiněny spíš kvalitou přehrávače a taky tím, že šlo o xxxtou kopii (nicméně třeba Abraxas mě opravdu neoslovil ani později). Dnes mám v oblibě třeba Dire Straits, Jon Bon Joviho, Genesis, z českých mě dostává bohužel už mrtvý Kalandra