Kurt

Frozz: tak stejné nikdo, ale podobné aka. Napiš jí - ale ode mě nic nevíš.

Vždyť už se tam ptal: asi umí jen psát, ale číst ho nenaučili.

Jakápak nespavost? Vždyť chrápal 8 hodin!

Tak přeju spokojenost.

Jestli ji budeš vybírat někde fyzicky, zaměř se na provedení nožů - plechové jsou na nic, potřebuješ kus oceli. Jestli hledáš něco na internetu, tak jako kvalitní značku lze jednoznačně doporučit skartovačky EBA.

Ne, my si totiž umíme nastavit správný čas v profilu.

Uživateli Ravel uděleno varování pro porušení pravidel. LOCK.

V tom případě si ten avatar nahrej na ImageShack znova - asi zmizel. To taky někdy udělají.

Umřel vám ImageShack. Zachovejte klid, obvykle jej resuscitují nejpozději do druhého dne.

Tema jsem vycistil. Dalsi odpovedi zde jen k tematu koupelny, jine prispevky do prislusnych temat. Diky.

MilanF1: nemusí. Ale určitě je to tak lepší - přecejen transparentnost hospodaření je jedním ze základních pilířů důvěryhodnosti OS.

Co se tak podívat do místní Inzerce? http://www.peugeot-club.com/forum/forumdisplay.php?fid=57 406 tam určitě najdeš.

Peta: jasně, já to počítal i za kvartál a někam jsem to psal, ale teď to nemůžu najít, takže jsem vzal poslední celý měsíc - určitě existují slabší a pravděpodobně taky silnější měsíce.

Medvěde, máš pravdu - náš CZ účet měl více \"sexy\" číslo. Ale dojel na kupecké počty - pokud nás na poplatcích stál jen minulý měsíc 568kč, bylo jen otázkou času, kdy mu vedení udělá pápá. (nemluvě o tom, že Slováci tak sexy číslo neměli a to není fér)

Stačí se zeptat jednou:

Sleduj tohle téma, Pe.Tr sem bude i nadále průběžně doplňovat ty, kteří na nabídku přistoupili.

Taky.

V Hledání je možnost omezit staří prohledávaných příspěvků. K tomu hledání typu \"nepamatuji si přesný název\" je určitě lepší použít dollyho hledání na Google

A nemáš na tom disku soubor autorun.inf? Podívej se na něj v nějakém správci souborů (total commander) se zapnutým zobrazování skrytých souborů.

A kolik jich je, když píše: sme 2+2?

Pokud máš prostor, tak jednoznačně 60cm (vím o čem píšu, mám 45). Má nižší provozní náklady (zejména, používáš-li na mytí tablety) a dají se do ní dát i větší věci - jako například stínidlo z lustru.

....a to už je co říct.

Taky bych se to rád dozvěděl - víme o nich něco bližšího? Jméno? ID? To s tím telefonním číslem nebyla výtka, spíše námět. Je obvyklé při děkování na někoho zapomenout (alespoň v mém případě) takže jsem i já neuvedl všechny napoprvé - doplním tedy ještě jednou duo Aka und Vvitty, tentokrát za to, že mne dopravili domů a stejnou štreku se mnou absolvoval i Pe.Tr, takže i jemu tímto děkuji.

...v té souvislosti by jistě pro další srazy stálo za zvážení, zda si na startu Orientačně poznávacího závodu (dále jen OPZ) od každé posádky nevzít alespoň jedno telefonní číslo. Troufnu si totiž tvrdit, že mobil byl v každém autě, které na trať OPZ vyrazilo. Ubylo by tím pořadateli starostí a lidé na kontrolách by nemuseli hodiny zbytečně mrznout, moknout, či jinak strádat (vím, jaké to je, osobně jsem mrznul na minulém ZK v této lokalitě pod kostelem v Neratově). Já mám k celému víkendovému srazovému dění jedinou výhradu, kterou jsem se snažil Medvědovi ještě před jeho spěšným odjezdem prezentovat - a to sice k úrovni služeb v penzionu (já vím, \"To je tou pěnou\"). Dále o tom nemá cenu psát - nebylo to nic, co by mi jakkoli mohlo zkazit sraz a co by se nedalo přežít. Zbytek naopak stál za to a rozepíši se o něm trochu víc. OPZ jsem jel víceméně z \"donucení\" a velmi zvláštní souhrou mnoha okolností. Osobně jsem do OPZ vyrážel s ambicí poznat krásy místního kousku naší země a také naplnit přání oteklého spolubydlícího přímotopu, jež znělo \"Dávej mi na ní pozor\". I usedli jsme s akou do (hodně) sníženého vozu s označením \"306\" - respektive usedla aka, já jsem se ještě vracel do penzionu a než jsem stihl opět vyjít ven, aka svižně opustila jedinou závěj, která v okolí byla a do níž při pátečním příjezdu velmi elegantně zabořila LP kolo. Přisedl jsem tedy o něco později a mohli jsme vyrazit na start OPZ. Není bez zajímavosti, že ačkoliv se jelo cca 20km/h, podařilo se koloně vozidel nám zmizet (my si tu interně můžeme sdělit, že jsme zmizeli my a ne kolona a navíc šlo o taktiku - potřebovali jsme nějak donutit soupeře, aby podcenili naše schopnosti). Když jsme tedy byli zmizeni, vyzkoušeli jsme telefonní číslo na Péťu s tím, že nevíme, kam jet - jeho první otázka zněla \"A kde jste\"? Inu, na to se těžko odpovídá, když je všude kolem jen neznámé okolí. Po mé odpovědi \"Nevím, ale všude kolem jsou německé nápisy\" mi Péťa sdělil, že sraz je u nádraží v Kostelci, což byl orientační bod na jedničku - když na nás ještě mával ze silnice, nemohli jsme minout. Dorazili jsme tedy úspěšně a s nápovědou \"Přítel na telefonu\" na sraz OPZ (nemusím snad příliš rozepisovat, že výrazy ve tvářích ostatních účastníků při pohledu na nás se pohybovaly v širokém spektru, jehož mezní body vymezovaly výrazy \"Vy jste nenašli nádraží?!?\" a \"To je dost, další hodinu se mi tu na vás čekat nechtělo!\"). Po jednoduchém brífinku, z něhož si pamatuji snad jen to, že červené ani žlutá trasa na obdržené mapě nejsou turistickými trasami KČT a že oběd si máme dát ve Vrbici Pod Rozhlednou. Jsme na trať vyrazili jako druzí - třetí posádka nás předjela až v páté zatáčce trati, což byl samozřejmě úspěch a navíc nás to naplnilo klidem. Aka chtěla mít střelce raději před sebou a já zase klid na kochání se a orientaci v mapě. Z dalšího průběhu OPZ si pamatuji jen některá skutečně významná místa - jedním z nich byl kupříkladu obchod v obci Chleny, kde na stěně visel veliký několikapatrový regál, jež byl zcela prázdný, jen na vrchní polici stál ten nejcennější sortiment prodejny - 6 lahví ovocného destilátu. Pochopil jsem, že zdejší kraj bude pohostinný a srdečný. Dále jsme od prodejny vyrazili do Krchleb, což byla obec mimo trasu OPZ, ale kdy se tam podívat jindy, když ne teď, že. Že trasa vede jinudy odhalila (jako ten den ještě mnohokrát) aka sama a tak na nejbližší křižovatce pohotově otočila (jako ten den ještě mnohokrát) vůz do protisměru a změnila tak směr naší cesty. Další zastávka tedy byla tam, kde předchozí - ano, u samoobsluhy v Chlenech. Na místě jsme se operativně rozhodli, že pojedeme doprava, což vypadalo logicky, neboť z levé strany jsme právě přijeli. Cestou jsme minuli jednu \"slepou\" odbočku a dorazili na silničku, přes kterou ležel strom. Místní pohotově vyrazili s pilou a gestikulovali na nás, že máme jet jinudy - poslechli jsme a vyrazili souběžnou cestou. Po několika stovkách metrů jsme dorazili na polní cestu, se kterou si snížená 306 poradit nedokázala - okolí však bylo krásné a nešlo si nevšimnout cca dvanáctihlavého stádečka srn, které se na místních kopcích páslo. Jen nás zvířata spatřila, rozhodla se k útěku a já do teď vidím ty jejich bílé prdelky, které jakoby na nás volaly \"Víte, kde jste?\". Měly pravdu. Znovu jsme tedy zorientovali mapu, dle lišejníku na kapotě našeho vozu jednoznačně určili sever a vrátili se stejnou cestou zpět. Tentokrát se mi již nepodařilo aku přesvědčit, aby nevjížděla do \"slepé\" odbočky a tak, jak se ukázalo záhy, nás vrátila na trať OPZ. Po mých dalších pokusech o navigaci, kterým podlehla a uposlechla je snad jen v obci Lhoty u Potštejna (no tak jsme si trochu zajeli, to je toho!) aka pochopila, že bude lépe se řídit podle Slunce než navigátora a neomylně dorazila pod zříceninu hradu Velešov. Výstup byl náročný, ale stál za to - skvělý výhled do krajiny a krása okolní přírody by chytla za srdce snad každého. Není bez zajímavosti, že jsme při výstupu nalezli několik exemplářů rostlin z rodu Equisetum (česky řečeno přesliček) - v kontrastu s tím, že jsme později nenašli obrovskou budovu Obecního úřadu Proruby, jde o pozoruhodnou událost. I sestoupili jsme a pokračovali - Vyhnánov jsme identifikovali podle nápisu na popelnici stojící za jedním z domů v obci, odbočili doleva a narazili na další orientační bod (\"Zelený dům\"). Od něj pokračovali dále a dorazili opět do Vrbice, kde jsme si v již zmiňovaném penzionu dali oběd - polévka s hlavním jídlem bratru za kč 69,- mne více než uspokojila a vůbec nikam se mi nechtělo. Nakonec jsme se přecejen do auta dostali a vyrazili k pokračování - další zastávka byla \"kontrolní\", jsouce věrni tradici jsme ji úspěšně minuli a vraceli se k ní z obce Borovnice. Kontrolu jsme tedy nalezli - poutní místo Homol s kostelem Bolestné Panny Marie a 155 schody nás již očekávalo. Děda nás již také očekával. Dali jsme si tedy soutěžní poznávačku vozidel (aka ji zvládla samostatně, neb lvích vozů zná bezpečně více než Superadmin sám) a já jsem se hned poté ujal nahánění kuličky bludištěm (sebevědomě jsem prohlásil, že s kuličkami to umím). Samozřejmě jsme v tu chvíli netušili, jak si vedeme a bylo nám to i dost jedno - neboť nás čekal výstup na Homoli, což bylo cca 20 minut po obědě skutečně odvážné a vyžadovalo to i notnou dávku sebezapření. Vrchol jsme dobyli, schody spočítali (zajímavé, cestou dolů jsem napočítal o jeden víc, než nahoru - že by byly jezdící?) a vyrazili za dalšími zážitky. O těch již jen stručně - v Koldíně jsme se divili, že nás tam nečekal žádný úkol, v Chocni jsme si projeli kruhový objezd a po efektní otočce o pěkných 450° vyrazili směr Číčová. Ve Velké Čermné přišla další otočka a přes les jsme se již neomylně blížili do cíle cesty. Naše závěj před penzionem již byla obsazena jinými účastníky srazu, tedy bylo třeba zaimprovizovat a najít náhradní stanoviště. Tak pro nás skončil OPZ. Jeho úplný závěr poté přinesl až večer, kdy proběhlo vyhlášení výsledků a ocenění účastníků. Nepočítali jsme s velkým úspěchem, takže když jsme neslyšeli svá jména při vyhlášení osmého, sedmého ani šestého místa, propadali jsme skepsi, že se na nás snad zapomnělo. Tuto jsme rychle zahnali a když jsme se nedočkali ani do čtvrtého místa, otočil jsem se na aku, řka \"Ty vole, my budeme na bedně?!\" - tato věta samozřejmě měla správně znít: \"Vážená ako, zdá se, že nás umístění na stupních vítězů nemine\". Nemusím dále popisovat, že první místo jsme opravdu nečekali a naše překvapení i radost byly pocity vskutku nepředstírané. Tolik tedy k OPZ z mojí strany - nechť je tento popis zároveň i poselstvím dalším účastníkům srazů, že ne vždy zvítězí ten, který nezabloudí a ne vždy také ten, jenž je zkušeným účastníkem OPZ - naopak, i nováčci, kterým byla aka na pozici kapitána stroje a Kurt na pozici protizávaží, mohou uspět. Ještě jednou musím poděkovat. Jmenovitě: ace za její umění vysoké pilotáže a schopnost být nad věcí, Petovi za navigaci na start, společně s ním také Radku Hurvajzovi (v textu označen jako \"Děda\") a Medvědovi za zajištění průběhu OPZ i celého víkendu. Vvittymu za to, že vydržel ležet a topit celý víkend a za zapůjčení vozu i s obsluhou. \"Malé Neonce\" Klaudii i jejím rodičům za zpříjemnění víkendu a všem ostatním, kteří se zúčastnili za atmosféru, kterou vytvořili. Jsem opravdu rád, že i v dnešní době se najdou lidé, kteří obětují svůj čas a úsilí na to, aby udělali nezištně něco pro druhé a uspořádali pro ně takovou akci, jakou bylo letošní Zimní klouzání. Stejně tak mne těší, že se stále ještě (někteří) lidé dokáží odtrhnout od počítačů a setkat se s ostatními i ve skutečnosti, nejen virtuálně tady na Foru. Díky!

http://www.peugeot-club.cz/forum/viewthread.php?tid=46335