oddie

Konkrétního repasáře nevím, stačí kouknout do googlu, ale na letmý náhled v Kelly nový Starline (což bude dost možná přebalené Valeo jako u pažoutů) po slevě za nějaké 4,7tis, Denso za 4,3tis a repasovaný Bosch 4,8tis při vrácení starého - podotýkám, tohle jsou ceny po slevě, ale pro představu. Repasář bude pravděpodobně levnější.

Nejezdíš jen krátké trasy?

Print: aby nedostali nic zadarmo ale neznamená platbu za známky. To je kravina. Že to tvoje teta takto postavila byla dost blbost.

Docela mě mrzí, kolik lidí píše, že jsou prostě jen líní. Ona to sice není procházka růžovým sadem, ale pořádná dřina, jak psala žena, nicméně to fakt není vůbec nic nezvládnutelného. I v nějakých vypjatějších situacích, když člověk chce. Jednu takovou drsnější zkoušku jsme také přestáli. Děti máme 1,5 roku od sebe, což samo o sobě docela zvyšuje ten zápřah, a necelé 3 měsíce po narození druhého žena onemocněla boreliózou, na což se přišlo až tak, že jí z ničeho nic ochrnula půlka obličeje. Přiletěl jsem domů, naložil i s děckem a mazali jsme do Motola na neurologii, tam konstatovali zánět lícního nervu a objednali na pondělí ráno na kontrolní odběr na borelie (byli jsme tam v pátek odpoledne. V pondělí odběr borelie potvrdil a následovalo pozvání na lumbální punkci na středu. Šly na mě mdloby - kdo nevíte, o co jde, jedná se o napíchnutí míchy mezi obratly a odběr míšní tekutiny. Docela riziková věc, navíc den na lůžku - a doma děcko, co se kojí co pár hodin. Vzal jsem si na středu volno, štěstí bylo, že starší dítko bylo zrovna s babičkou na týden pryč, a ráno jsme byli v Motole. Žena nakojila a šla se nechat píchnout do páteře, a já chodil s děckem po Motole. Přišel jsem za pár hodin, aby mohla vleže nakojit a bloumat dál, no a při další návštěvě přišla rána - nález strašlivý, je třeba okamžitě nasadit naprosto drsnou léčbu, což prakticky vylučuje kojení skoro na měsíc = ztráta mléka, odvyk dítěte kojení atd. Toto žena nechtěla v žádném případě připustit, naštěstí doktoři byli super, vyšli nám vstříc, nastudovali, konzultovali s dalšími, s dětskými atd., a podařilo se jim najít kombinaci infuzí, při níž bylo možno kojit. Žena zůstala pár dní v nemocnici, já si vzal volno a lítal s děckem sem tam, na víkend ji pustili domů, ale bylo nutné denně dojíždět na hodinovou infuzi, o víkendu se nám vrátilo i starší dítko a teprve začal nářez. Z práce jsem mazal brzy domů, naložil to všechno do auta, odjeli jsme do Motola, žena nakojila a šla si na hodinu lehnout na kapačky a já zůstal s dětmi 3měs a 20měs vzadu na parkovišti, občas jsme šli kousek courat, podle počasí a situace (a v tu chvíli jsem také ocenil tu naši skorododávku jako zázemí ). Tohle všechno skoro měsíc. Každý den. Naštěstí mi hodně vyšli vstříc v práci, občas jsem něco mohl udělat z domova, ale jinak jsem vstával v 5, abych byl v práci brzo a mohl jít dřív domů, přes den jsme zaplatili výpomoc (na to se sakra hodí mít rezervu, jak většinou píšu jinde), a po návratu domů jsem pochopitelně musel kmitat, protože žena byla z té nemoci a koňských dávek kapaček pochopitelně groggy, a taky musela několikrát týdně na rehabilitace s tím obličejem, aby jí nezůstal ochrnutý. Nepíšu tu proto, abyste nás obdivovali, ale jako ukázku, co všechno se dá zvládnout, když člověk chce, když se dostane do situace, že něco prostě zvládnout musí, a že ve skutečnosti má ty limity, co vůbec jde a čeho je schopen, mnohem, mnohem dál, než si vůbec umí představit. Bez ohledu na to, jaká byla palba ten měsíc překlenout a pak se z toho pomalu hrabat, to určitě proti jiným byl ještě jen čajíček, umím si představit mnohem horší kombinace, kterým lidi museli čelit a taky to zvládli. Protože chtěli. Je to hlavně otázka toho, co člověk chce, otázka priorit.

Homeopatii nemusíme, k tomu se stavím dost rezervovaně. Nevím, jestli bych šel do Tater už s 10 - denním děckem, asi závisí na situaci, starší se narodil v zimě a o něco dříve, takže po 10 dnech je teprve pouštěli z porodnice, mladší je letní, tak s ním jsme chodili kousek do lesa (měli jsme to tehdy asi 3 minuty od baráku ). Postel širokou 4,5 metru bych si rád udělal taky, ale nikam by se nám nevešla zvažuju, že udělám aspoň přes celou šířku pokoje, což jsou necelé 3 metry. Pneumokoky atd. očkované nemáme.

Já bych si nového nekoupil asi nic, z dnešní produkce.

Tak auto od 50 do 130tis km je prakticky nové, to by bylo hodně smutné, kdyby se sypalo...

Lubk0: ano, dnešní kupující nových moc pozáruční servis a aftermarket či díly z vraků zajímat nemusí, a za těch 7 let, kdy jim skončí ta prodloužená záruka, už bude zřejmě zastoupení na trhu větší.

Problémem asijské produkce je: - servis (pozáruční, nezávislý - málokdo je dělá) - díly (podstatně menší nabídka aftermarketu, použitých dílů, navíc časté kosmetické změny, horší i dodací lhůty) - prudší pokles hodnoty ojetin Kupec nového na to zřejmě nepřijde, nebo až za hodně dlouho. Obecně kdo chce nové, je to zajímavá volba, pokud si to člověk chce nechat déle.

Měl jsem jej pojištěné tuším na 12tis.

Za blázny nás určitě dost lidí považuje, popravdě je mi to fuk, pro ně to neděláme, naopak z toho mám leckdy spíš zlomyslnou radost, protože si svou pozici a to co dělám dokážu s velkým přehledem obhájit. A největší srandu mám z toho, jak si mě lidi nejsou schopni zařadit, jednou jako hipík s děckem v šátku, ale přitom jindy opravuje auta, jednou v montérkách nebo odrbaných hadrech do lesa, jednou zase v obleku... S tím šátkem a mandukou - v Praze to není až zas tak úplná exotika, ale chlap s miminem v šátku, natož s miminem, co se na všechny okolo směje a dělá oči, to je neskutečný magnet na ženské Nebyla cesta MHD, kdy by se se mnou nějaká nedala do řeči. Pár lidí z klubu mě takhle vidělo naživo, chodil jsem s dítkem v manduce na srazy na Džbáně, bydleli jsem tehdy od Džbánu přes les, asi 3km procházka, tak jsem byl pravidelným účastníkem. Antibiotika - bohužel, už je děcka párkrát dostaly, někdy se tomu člověk nevyhne. Přístup k tomu máme takový, nedávat, pokud to není vyloženě nutné, pečlivě zvažovat, zda je to na léčbu antibiotiky nebo ne. Naštěstí na to máme super dětskou doktorku s tím samým přístupem, bohužel po přestěhování je to k ní docela daleko, ale měnit nebudeme. Pokud někdo bere antibiotika jako univerzální lék na zvýšenou teplotu a podává je co chvilku, je to průser. Naposledy jsem měli antibiotika celkem nedávno, na podzim a začátku zimy se tu přehnalo pár vln opravdu hnusných nemocí, postupně nás to smetlo všechny (i dost lidí z práce a z okolí), tam se to jinak nedalo a ještě z toho ani nejsme úplně venku. Očkování, no, další kontroverzní téma. Jestli bych to raději neměl nechat napsat ženu Nenechali jsme děti očkovat hexavakcínou (kvůli jejímu složení), vybírali jsme místo toho ve spolupráci s doktorkou vlastní kombinace vakcín. Oficiálně jsme kvůli tomu museli podepsat nesouhlas a jsme tedy ve statistikách jako jedni z odpíračů, ačkoliv děti očkované jsou. Je docela dobré se zajímat jak o složení, tak o účinnost, ale zejména o rizikovost a vedlejší účinky v porovnání s pravděpodobností a nebezpečností nákazy. Nechat dítě zcela bez očkování je asi blbost, na druhou stranu jej nechat očkovat něčím, co má malou účinnost a pravděpodobnost závažného poškození je mnohonásobně větší než pravděpodobnost onemocnění danou chorobou, je blbost ještě větší.

Charlie: já bych o tom především vůbec nevěděl, kdyby s tím žena nepřišla. Koncept kontinua jsem nečetl, asi jako většina lidí tady... Ad jídlo ve škole, jo, to je problém. Ve školce se to dá řešit tak, že jde dítě před obědem domů, dá se případně vybrat školka, kde vaří lépe (pravděpodobně soukromá = placená). S školou to asi bude horší, uvidíme.

V tématu o plenkách, co jste tu měli, jsem nadhodil, že mohu požádat ženu o napsání něčeho na toto téma, jestli vás to bude zajímat. Pár lidí zájem projevilo, tak o tom něco napsala. Vzhledem k tomu, že je to trochu širší problematika, je to opravdu dlouhé. Chvilku jsem přemýšlel, zda to sem vůbec dávat, ani si nedělám iluze, že to moc lidí pochopí, ale nakonec, kdo chce, ať si to přebere jak chce, třeba si z toho někdo něco vezme. *************************************** Kontaktní rodičovství a příbuzná témata Paní Oddiová zdraví pežoťáky:o) Manžel mi povídal, že některé z vás by mohla zajímat přirozená hygiena kojenců (známá jako \"bezplenková metoda\"). Protože přirozená hygiena kojenců je součástí širšího konceptu známého jako kontaktní rodičovství, nebylo by dobré vytrhávat ji z kontextu. Pokusím se být stručná, ale témat je hodně, tak se za případně nezvyklou délku předem omlouvám. Tak tedy: Kontaktní rodičovství je metoda, kterou inspirovala kniha Koncept kontinua, poprvé vydaná v roce 1975 v USA. Autorka je psycholožka, která strávila dlouhý čas v Jižní Americe mezi amazonskými kmeny a svou knihu založila na pozorování a porovnávání rozdílů mezi výchovou a chováním dětí v prostředí přírodního národa a v \"civilizované\" společnosti. Východiskem je poznatek, že děti domorodců působí podstatně šťastněji, spokojeněji, ale i vychovaněji než děti západní. Takže zkoumá, co bychom se od nich mohli přiučit. (Reaguje samozřejmě na stav společnosti a výchovy v sedmdesátých letech, takže líčení některých jevů je dnes děsivé i pro konvenční rodiče.) Základní teze, které předkládá, jsou tyto: - dětský život se dělí na několik základních údobí, z nichž v raném dětství jsou to údobí úplné závislosti na rodičích (do lezení, cca do tři čtvrtě roku) a následné období rozvíjející se samostatnosti; - v prvním údobí je třeba dělat všechno podle přání dítěte, přičemž primární je udržování maximálního možného kontaktu mezi dítětem a rodičem; - v druhém období je třeba ponechat dítěti možnost zkoumat a rozvíjet se, utvářet podněty a co nejméně ho omezovat v poznávání světa. Konkrétní rady, vycházející z těchto obecnějších principů, jsou: - je dobré být ve stálém kontaktu s dítětem, co nejvíce ho tedy chovat nebo nosit; - je dobré udržovat přirozenou hygienu kojence; - je dobré spát s dítětem v posteli; - je dobré kojit dítě co nejdéle, a to podle jeho přání, nikoli podle rozvrhu; - je dobré přijít a ujmout se dítěte, kdykoli pláče; - v době lezení je dobré dítě co nejméně hlídat a omezovat, nezakazovat a nebrat věci, které nejsou vyloženě nebezpečné, nechytat při pádech a podobně; - žít podle zásady, že mládě žije na periferii života rodičů, není jejich středem; v době lezení a dál např. nepřerušovat kvůli dítěti práci, pokud to není opravdu důležité. Tyto věci nejsou nijak závazné, je možné si z nich vybrat jen něco, a také aplikaci v soudobém světě je třeba domyslet individuálně. Já osobně, když jsem četla Koncept kontinua, jsem si už jen potvrdila pár věcí, jinak jsem přirozeně došla k podobným závěrům prostým zamyšlením. Dál budu psát podle našich vlastních zkušeností, co se nám povedlo, co se osvědčilo a co ne. (Naše děti např. nechtěly po narození spát s námi, preferovaly prostředí svého košíku. Tak jsme dali košík těsně k posteli, aby byly stále na dosah a aspoň slyšely náš dech.) Také jsme kontaktnímu rodičovství přidali jistý zelený nádech, chcete-li z oblasti trvale udržitelného rozvoje, který ještě nebyl v sedmdesátých letech příliš na programu. Jak nám to tedy klapalo: 1. Žádný kočárek Oba naši kluci trpěli hodně nadýmáním a téměř od narození velmi plakali. Jediná věc, která je uklidnila, bylo nošení v šátku. Když jsem zjistila, jaké to je s dítětem v šátku na těle, už jsem o kočárku vůbec neuvažovala. (Do té doby jsem si říkala, že ho třeba pořídíme jako záložní možnost.) Obě děti jsme odnosili prakticky bez použití kočárku (kromě krátkého období druhé poloviny těhotenství, kdy jsem staršího už nemohla nosit na břiše a on ještě nechodil - ty cca tři měsíce jezdil na procházky v cyklovleku, pak začal chodit a chodil se mnou za ruku nebo ho nosil táta), dnes je mladšímu 19 měsíců a už kočárek pořizovat nebudeme. Výhody: Jednoznačně ježdění v mhd, kdy mi nemusí nikdo pomáhat s kočárem a vejdu se i do plného autobusu; vybíhání schodů, provlíkání se úzkými prostory a vůbec pohyb v terénu; dítě, které nikdy nebrečí (ano, děti v šátku opravdu nebrečely nikdy); dítěti je vždycky teplo; dítě začne včas chodit samo, bez vožení a nošení (prostě se vám ho už nechce tahat). Nevýhody: Je to občas namáhavé (záda trochu bolí, to je pravda, ale natrénuje se to); je třeba hledat místa k přebalování; velkou komplikací jsou horka. 2. Kojení S kojením už je to dnes věru jiné než v sedmdesátých letech, naštěstí dnes každý ví, že když to jde, má se dítě kojit. Občas je třeba hádat se s doktory, kteří vám cpou příkrmy, místo aby vám poradili, jak se rozkojit při růstovém spurtu apod. Staršího jsem kojila do necelých dvou a půl, malého ještě kojím. Kojili se ovšem podle hodin, protože ani jeden si nikdy o jídlo neříkal. Nevýhody: na mých prsou je to dost znát:o) 3. Přirozená hygiena kojenců Asi nejdiskutovanější součástí konceptu je takzvaná bezplenková metoda. Tento název je poněkud zavádějící, protože \"bezplenkové děti\" normálně nosí plenky. Jde o to, že když se malé dítě narodí, má přirozený instinkt, který mu velí nekálet si do vlastního hnízdečka. Proto novorozenci a kojenci tak často vyměšují rozbalení, což je ostatně předmětem mnoha vtipů, komediálních skečů apod. Pokud dítě tento reflex má, je podle stoupenců PHK zcela nerozumné ho lámat a potlačovat. Obecně dle mého názoru potlačovat v dítěti tíhnutí ke správným věcem kvůli tomu, že je to praktičtější nebo pohodlnější, není cesta, která by se slučovala s pojmem výchovy, jak já ho znám. je tedy třeba dítěti vyjít vstříc. Prakticky to vypadá tak, že v určitých časových intervalech dítě rozbalíte a necháte vyčůrat/vykakat buď do speciálního malého nočníčku, nebo třeba do záchoda či umyvadla zavěšené v klubku. Brzy tak zjistíte, že kojence čůrá každých 15-20 minut. Děťátko se během pár dní naučí čůrat na povel (u PHK se používá tzv. spouštěcí zvuk) a výsledkem je to, že je suché. Postupem času zjistíte, že dítě vydává určité signály, když se mu chce na záchod, většinou se projevuje nespokojeně, kroutí se, volá apod. Tím lépe. Není pravda, že to tak bude celou dobu - většina dětí prochází obdobími, kdy na tuto schopnost zapomíná, nebo schválně bojkotuje spolupráci. Typické je např. období, kdy začíná lézt. Má na práci prostě plno jiných věcí, než když jen leželo. V těchto obdobích jsem prostě děti dávala v daných časových intervalech a bylo to. Důležité je brát tato období s klidem a vědomím, že to zas přejde. PHK nijak nedefinuje, jaký druh plen by se měl používat. Z hlediska metody jsou pleny jen jištění, hlavní produkce se odehrává mimo ně. Co z ní ale jasně vyplývá, je, že dítě se má při každé příhodě rozbalit, pokud se nestihne vyčůrat, tak přebalit. Z tohoto důvodu používá většina \"bezplenkových\" rodičů látkové pleny, protože spotřebovat ve špatném období klidně třicet i čtyřicet jednorázových za den je ekonomicky neúnosné. Já jsem použila jednorázovky párkrát, např. když děti měly horečky nebo mně bylo nějak hodně zle, ale ani tak jsem psychicky nevydržela nechat je prostě čůrat třeba třikrát nebo čtyřikrát do jedné pleny, a když jsem viděla, jaká hromada odpadu se vrší, snažila jsem se, aby se to už neopakovalo. Dohromady jsme za ty tři roky a dvě děti spotřebovali méně než deset balení jednorázových plen, a to jsme často dávali půlbalíky kamarádům, protože děti z nich vyrostly dřív, než je stačily spotřebovat. Nemohu říct zcela s jistotou, jestli děti líp hlásí v látkových nebo jednorázových plenách, záleží spíš na tom, jak často rodiče přebalují a na co jsou zvyklé. Viděla jsem i dámu, která nechávala bez mrknutí oka dítě ležet třeba dvě tři hodiny v látkovkách - takové dítě musí být potom tak zvyklé na mokro, že mu vůbec nevadí. Oproti tomu když pemprsčátku sundáte plíny dáte slipy, zatraceně dobře při počůrání vidí, že něco není v pořádku. Co se týče našich dětí, s Péťou jsem začala s PHK ve dvou měsících, když jsem ho začala vysazovat na čínský nočník. To je malý nočníček, který se dá mezi kolena,a dítě na něm pololeží v klubku, aby mělo plnou oporu. Nemůžeme ho samozřejmě posadit, dokud ještě neumí sedět. Do půl roku jsme chytali, jak to šlo, čůrání hlásil, ale s kakáním byl problém, protože trpěl dráždivostí střev a měl často průjmy. Kakat výhradně do nočníčku začal v sedmi měsících, kdy jsme začali s příkrmy. Tehdy začal kakat při jídle, následně po jídle, a od těch sedmi měsíců se prakticky nepokakal do pleny. S čůráním to bylo horší, jeden bojkot při začátku lezení, druhý při začátku chození, v devátém měsíci jsem ho dávala čůrat co čtvrt hodiny. V roce a půl jsme sundali pleny, chvíli si čůral do slipů a v devatenácti měsících jako když utne. Od té doby měl plíny jen na noc, ve dvou je přestal nosit na polední spaní a ve dvou a čtvrt si řekl, že už je nechce ani v noci. Od dvou let chodí sám na záchod, stáhne si kalhoty, vyčůrá, natáhne a jde. Zvládá to i v noci po tmě, takže s ním nejsou v tomto směru žádné starosti. S Martinem to bylo zase jinak. Od narození bezplenkoval velmi zdatně, zejména nechtěl kakat do plínek, kakal výhradně do nočníčku, začal ve čtyřech dnech. Jak s Péťou s příkrmy problémy skončily, s Martínkem začaly. Na nočníku se mu špatně tlačilo a přestal ho mít rád, jeden čas kakal schválně jen do plenek. Tak jsem nočník založila a začali jsme chodit v závěsu na záchod. Tak se postupně přestal počůrávat a pokakávat, v roce a půl už si slušně říkal a sundali jsme pleny. Teď si říká pěkně, akorát na nočník je stále ochoten jen čůrat, kakat musí v závěsu. Ale nepokakal se už dlouho. Výhody: dítě následuje svoji přirozenost, nemusí si vyměšovat pod sebe; spotřebuje se méně plen; rodič zná rytmus a potřeby svého dítěte, od nejútlejšího věku se učí s ním komunikovat; dítě se většinou naučí dříve vyměšovat do nočníku; dítě umí čůrat na povel při odběrech moči. Nevýhody: časová náročnost, potřeba být stále ve střehu; občasná nutnost nechat dítě proti jeho vůli počůrat, např. za jízdy nebo za mrazu; rychlý spád věcí může způsobit, že se věci nestihnou a načůrá se různě po bytě nebo po rodičích. 4. Stálý kontakt - žádné chůvičky Kontaktní rodičovství už podle znamená, že by dítě nemělo být necháváno samotné, hlavnnázvu ě v prvním roce. V naší domácnosti nikdy nebyly žádné chůvičky ani podobné vynálezy. Děti s námi spí ve společné ložnici, žádné \"vlastní\" pokojíčky, když spinkají a my ne, stále jsme na doslech. Když plakali, vždy jsme je uhoupali, nikdy jsme je nenechali nějak \"vyřvat\", nyní naše děti usínají samy a spí klidně. Ví, že kdyby něco, jsme tu, takže se není čeho bát. Žádné komplikované uspávání, dítě se uloží do postýlky, pozdravíme se, a usíná. Když je jim z nějakého důvodu smutno, chováme je a mazlíme, to není nic proti jejich samostatnosti, jde o budování důvěry. Ze stejného důvodu jsme minimalizovali používání ohrádek a podobných věcí, nepěkné je taky nechávání dětí někde i s kočárkem, což jsme ani dělat nemohli, nemajíce kočárek:o) Výhody: dítě se cítí v bezpečí, je klidnější, nepláče; snižuje se riziko SIDS; rodič má o dítěti přehled. Nevýhody: rodič je k dítěti víc vázán, nemůže se vzdalovat; je poněkud komplikovanější najít si čas a prostor pro sex. 5. Zelený přístup - zdravé hodnoty a zdravý život Asi se to moc nenosí na fóru o automobilech, ale já jsem odmalička hodně ujížděla na přírodě a když jsem se seznámila s tím, čemu se říká ekologické smýšlení, mohla jsem být jedině pro. Na rozdíl od muže nemám k autům žádný vztah, dokonce nemám řidičák. Chodím na nákupy raději přes pole s batohem, než aby manžel kvůli tomu zbytečně smrděl z výfuku. Tak dá rozum, že jsem od začátku chtěla látkové pleny, abychom neprodukovali kvanta odpadu, nepoužívali jsme vlhčené ubrousky nebo dětskou kosmetiku, apod. Také jsme se dohodli, že budeme děti zdravě krmit. Máme zahrádku, kde pěstujeme zeleninu, všechny potraviny si pečlivě vybíráme, bio nám stačí pouze u těch, kde nejsme schopni osobně ověřit původ. Svým dětem jsem nikdy nekoupila hotové jídlo ve skleničce, instantní kaši nebo umělé mléko, poctivě vařím, což s různými dietními omezeními omezeními není legrace. Na dovolenou si příkrmy předvářím a beru s sebou hromadu látkových plen. Naše děti jsou za to pěkné, dobře rostou i přibírají, jsou velké, zdravé a pěkně jedí. Péťa do tří let nemohl žádné sladkosti, teď mu dovolíme doma dělané věci, když je dostane (my je nekupujeme). Díky tomu mají oba rádi ovoce a zeleninu a nedělají věci výměnou za bonbóny. Péťa se dověděl, co je bonbón, až před dvěma měsíci ve školce. Ze školky ho vyzvedávám před obědem, abych mu mohla dát jídlo, které jsem mu uvařila. Výhody: ohleduplné chování, dobrý příklad pro děti; zdravý životní styl; poměrně nízké náklady. Nevýhody: náročnost fyzická a časová, žádné velké pohodlíčko. SHRNUTÍ Naše výchovné metody mají dva hlavní rysy - jsou poměrně levné, protože nekupujeme nesmysly a neplatíme za práci, a jsou poměrně pracné. Nemá smysl se tady tvářit, že je to nějak snadné, protože je to opravdu dřina. Odměnou jsou zdravé, veselé, spokojené děti a dobrý pocit člověka, který se snaží dělat věci poctivě. Mateřská pro mě nebyla žádné sluníčkové období, ale věc dost náročná fyzicky i psychicky, ale věřím, že to stojí za to. Jen ať se děti učí od malička, že všechno, co má v životě smysl, něco stojí, a trochu zvednout zadek a máknout, to je to nejmenší.

Po celé délce vedení nafty, je rozděleno spojkami. Na spodku auta, u nádrže, v motorovém prostoru za motorem, přímo na motoru... je jich cestou několik. Pozor na různé průměry, zpětné vedení má menší průměr.

Já jej tu mám z vraku, takže to moc řešit nemusím. 806 to nemá, už jsem se radši koukal

No vždyť.

Já ty koncovky mám, klidně se stav, jestli chceš

hadičkou, nebo spojkou udělanou ze dvou koncovek třeba z vraku...

Ne. Ty dráty mají ztvrdlou izolaci, časem by to popraskalo a zlámalo se.

Tak viníka už máme (viz foto). Najít to bylo celkem snadné, horší je teď ta výměna celého svazku kvůli tomu...

Kdysi jsem při škole dělal brigády v jedné firmě, abych se uživil. Majitel byl dosti bohatý chlap, ale zároveň velmi skromný a uvážlivý. Měl 3 děti, každému klidně mohl koupit k 18 třeba Mercedes - ale neudělal to (mmch. nekoupil si jej ani pro sebe, jezdil dost dlouho ve Felicii). Jeho děti nedostaly nic zadarmo, jen příležitosti. Žádné prachy do ruky, žádné kapesné (!), které si neodpracovaly (byť za příznivějších podmínek). Každému děcku místo dárků a prachů zaplatil na střední rok výměnný pobyt na škole USA, kvůli jazykům a otrkání se. Výsledek? Nemá rozmazlené neschopné parchanty, ale schopné potomky, na které může být hrdý. Skutečně není cesta cpát dětem prachy, ale vychovat je tak, aby se dokázaly postarat a uživit samy, aby znaly cenu práce a peněz.

Co teď? Přečti si výše, co to vlastně přeposíláš

http://www.hoax.cz/hoax/telefonaty-z-cisla-00420-477-100-111/

Olda má pravdu. Jestli pro děcko chcete něco udělat, hlavně se mu věnujte. Není sebemenší důvod mu k 18 nebo 20 dávat nějaký balík peněz, naopak je podstatně vhodnější vychovat děti tak, aby se uměly postarat samy. Jediné, co si naspořte, je rezerva, abyste byli schopni bez problémů fungovat aspoň půl roku, lépe rok při výpadku všech příjmů, kdyby něco.

Tomu se holt říká pokrok Místo aut radši dělám zahrádku