petrinza

BubakGS - máš recht, něco takového kalkulovat má smysl jen v případě, kdy je prostě další auto nezbytné - potřebujete jezdit z domova do práce autem každý samostatně a to další auto by bylo využité jen k té cestě do práce. A pak to vyjde takhle. Přemýšlet o elektromobilu jako o hlavním autě mě ještě ani nenapadlo, při našem cestování už jsem se ocitl i v končinách, kdy i mezi pumpami na benzín a naftu byly stovky kilometrů.

To je ten podstatný údaj. Odpovídá ročnímu nájezdu cca 9250 km, průměrně denně nějakých 38 km. To je 19 km do práce a 19 km z práce. Na elektřinu ideální - na to není potřeba ani denně dobíjet a umím si představit, že bych do práce elektromobilem jezdil. Zkoušel jsem si ho, je to tiché, zrychlení úžasné. Ale pak to hodím do kalkulačky. Jednorázová investice do auta 280 tis. Když budu jezdit na benzín a na tyhle krátké vzdálenosti raději počítat spotřebu 9l/100km a cenu benzínu 35,-Kč/l, pak za 5 let na palivu utratím cca 146 tis. Investice do auta se spalovacím motorem, které vydrží 5 let a 46 tis. km, bude do 100 tis. Kč. Takže jednorázová investice do 100 tis. a pak 146 tis. rozpuštěno do menších pravidelných dávek. Nejdříve v sedmém roce se dostanu na stejné náklady, jako kdybych si pořídil elektromobil. Samozřejmě jde o zjednodušený výpočet bez nákladů na servis. Pokud bych na začátku investoval do 3 roky starého elektromobilu, v jakém stavu by byla baterie ve vlastně desátém roce provozu ? Jasně, za 100 tis. Kč nepořídím 3 roky staré auto se spalovacím motorem, ale na ježdění do práce to stačit bude. Na ježdění do práce je tedy elektřina fajn, ale zatím drahý luxus. Podobně jsem kdysi přemýšlel nad fotovoltaikou s battery packem. Na první pohled se to zdálo fantastické - jednorázově zaplatím hromadu peněz, ale od té doby dál budu nezávislý a přijde čas, kdy se mi náklady vrátí a budu už jen v plusu. Jenže.. Od sítě se úplně odstřihnout nemůžu, takže bych dál platil ty stálé náklady za jistič atp.. Tím se mi ten den, kdy se mi náklady vrátí, výrazně oddálí a ve spojení s battery packem to +- vycházelo, že ve chvíli, kdy se mi investice vrátí, budu muset koupit nové baterie.

Ne ne, kamarád se na fórech nevyskytuje..

máme jí s kamarádem 16 let a zatím stále je v původním stavu po druhém majiteli. Samozřejmě drobné opravy k zachování provozuschopnosti se dělají, Ještě zezadu

V sobotu se u našeho kulturáku uvolnil dostatečný počet parkovacích míst vedle sebe a tak jsem mohl pořídit první společné obrázky celého našeho autoparku. Celkem 94 let, 597 tis.km. Vlastně ještě chybí Mustang, tak úplně kompletní to tedy není.

Takovou menší zajímavostí je cesta, kterou ve stejné době absolvoval můj řidičák. Ztratil jsem ho hned první den cesty v Drašnici v Chorvatsku. Prošel jsem pak všechny cesty a pláže, které jsme do té doby navštívili, optal se v obou hospodách, v kterých jsme se zastavili, nicméně naše cesty se rozešly. Dneska, první den v práci, se za mnou zastavila kolegyně s otázkou, zda jsem náhodou neztratil řidičák. A viděl jsem i jeho fotku vyvěšenou známou kohosi známého našeho bývalého kolegy na facebooku. A zdá se, že naše cesty se opět protnou. Nechápu..

Zdravím po nějaké době. V sobotu večer jsme vrátili z letošní dovolené. Byla tradičně putovně - poznávací, Chorvatsko - Drašnice, Černá Hora - Ulcinj, Albánie - Valbone, přes Kosovo do Severní Makedonie - Skopje, Řecko - Kastraki - oblast klášterů Meteora, Thasos, Bulharsko - Rilský klášter, Maďarsko - Balaton. Od všeho trochu - koupání v moři v Chorvatsku, Černé Hoře a na Thasosu, výlety do hor v Albánii, odpolední a večerní pobyt ve velkém městě, prohlídky klášterů, sladkovodní koupání v Balatonu. V Albánii si užil i pohon 4x4, brody, lesní cesty.. Nejdelší stání na hranicích bylo do Chorvatska, certifikát o očkování po nás chtěli na celé cestě jen párkrát. Turistů bylo ještě pomálu, v zarezervovaných ubytováních nám několikrát poskytli pokoje lepších kategorií, než které jsme si rezervovali, za stejnou cenu. V Bulharsku u Rilského kláštera jsme byli v moderním velkém hotelu úplně sami s minimálním nezbytným personálem a bylo to strašně zvláštní pohybovat se po těch prázdných chodbách, restauracích, halách. Lidé byli fajn, akorát s Albánci byla složitější domluva. Pro celníky na hranicích jsme několikrát byli s českou espézetkou za atrakci a kufr jsme ke kontrole museli otevřít jen jednou, při přejezdu z Maďarska do Rakouska. Freelander se ukázal jako velmi pohodlný a pro nás dva dostatečně prostorný. Nikde neměl problém, všude projel a všude dojel. Nakonec i domů, byť posledních 750 km z celé trasy asi 4700 km v nouzovém režimu motoru.

Ó jé, díky. Ono to je to všecko pěkně rozplánované a jakákoliv nečekaná příhoda to může ohrozit..

A druhá věc je, že se mi nechtělo zkoušet, jak budou při opětovném vstupu do Chorvatska reagovat na můj formulář, v kterém už jsem na dnes neměl žádný pobyt v Chorvatsku. Co kdyby mě nevpustili ? A jak by se pak tvářili v BiH ? Takhle to bylo úplně v pohodě..

To jsme tedy nechytili úplně nejlepší počasí. My teď po snídani vyrážíme chytit trajekt Ploce - Trpanj, abychom se vyhnuli Bosně a večer budeme v Černé Hoře v Ulcinji. Takže klubový minisraz neklapne, byť třeba v Apollu pod kostelem u sklenice Karlovačka by byl prima..

Včera jsme ráno vyjeli a večer se ubytovali v Drašnici. Rakousko a Slovinsko bylo bez jakéhokoliv zdržení, ale na vstupu do Chorvatska jsme se v poledne zasekli na 1 hod. a 40 min. Vstupní formulář jsme měli odeslaný, takže když jsme přišli na řadu, jen si ověřili v systému občanky a pustili nás dál.

Pro tranzit netřeba vstupní formulář. A jak koukám, tak kdo je testovaný, očkovaný či má potvrzení o prodělání, tak už nemusí vyplňovat formulář taky. Ušetřená práce pro zpáteční cestu. https://www.bmeia.gv.at/cs/rakouske-velvyslanectvi-v-praze/ Fakt se to mění ze dne na den.

Přesně, a ještě jeden pro zpáteční cestu přes Rakousko, protože se dá vyplnit jen max. 3 dny před vstupem na jejich území a taky mě čeká jeden pro Řecko, ten se dá vyplnit maximálně týden dopředu. Takže letos nezbývá než přibalit notebook.. Rumunsku a Slovensku se při návratu z Řecka vyhnu, ale odkazy na jejich formuláře jsem si raději uložil. Některé země to vyžadují, jiné ne. Někam zatím neplatí očkovací certifikáty (Itálie, Srbsko, Bosna a Hercegovina), jinam se dá úplně bez ničeho (Albánie, Makedonie, Černá Hora). To když beru ten jih. Nejaktuálnější informace jsou na stránkách ministerstva zahraničí mzv.cz. Aktualizují tam informace každý den.

Včera jsem vyplňoval příjezdové formuláře pro Rakousko a Chorvatsko. Chorvatský byl vcelku v pohodě, jen se mi nechtěl odeslat, a je v češtině. S rakouským jsem se poměrně trápil, němčina mi sice nevadila, ale nebyl jsem se schopen dostat dál bez zadání adresy v Rakousku, kde budu moci případně prožít karanténu. Je to povinný údaj, Naštěstí jsem pak našel návod k vyplnění a u pobytů, které nepřesáhnou jeden den a člověk se tedy nikde nepotřebuje ubytovat, se má uvést adresa výletu nebo adresa výstupního místa z Rakouska. Takže nakonec cajk.

Tak nám Chorvatsko na cestovatelské mapě změnilo barvu z tmavě červené na červenou a po návratu do ČR netřeba test a karanténa.. A při průjezdu Bosnou do jižní části Chorvatska Bosňané tolerují, když turista není vybaven platným testem (pro vstup na území Bosny je platný test jinak podmínkou, potvrzení o očkování neberou). Jsem zvědavý, jestli ještě trochu zesvětlí i další státy Balkánu, nebo alespoň ty, kde se nechystám jen tranzitovat..

Chystám se v půlce června - dva dny na Makarské a pak níže - Černá Hora, Albánie, Kosovo, Severní Makedonie a Řecko. Ubytování zabookováno. Někam po cestě už by to šlo teď, někam v květnu, uvidíme, co červen. Ledasco se změní. Doufám, že i to, že podle aktuálně platných nařízení bych po návratu tak jako tak musel na pár dnů do karantény. Nicméně jsem připraven na nějaké případné korekce trasy.

Ó díky. Bydlí se v něm prima, neměnil bych.

Plánoval jsem na letošní léto dlouhatánskou třítýdenní cestu do končin, kde kvalita silnic vyžaduje něco s vyšší světlou výškou a lepší průchodností alespoň lehčím terénem, než naše 307CC nebo 2008. Před Vánocemi 2020 jsme si tedy s manželkou dopřáli jeden vánoční dárek navíc. Rozhodovala samozřejmě barva, jiné než červené auto si pořídit nemůžeme, a přítomnost automatické převodovky. Říkáme mu p.Mopagi, vyrobili ho v listopadu 2007, prvních devět let prožil v Belgii a má aktuálně najeto 235000 km. Zatím u nás dostal nové celoroční obutí, motorový olej, vzduchový filtr a nové zadní kotouče kvůli nefunkční ruční brzdě, dovybavil jsem ho palubní kamerou. Rychle jsme si na něho zvykli, jezdí se s ním pěkně, se 110 kW to není úplný lenoch, je z něj pěkně vidět na všechny strany a člověk se v něm cítí bezpečně. Když si pak přesednu do 307CC, připadám si, jako bych seděl úplně na zemi. Mimo asfaltu si zatím s námi užil jen sníh, led a nějaké to hluboké bláto. A jak dříve člověk prožíval tu trochu vzrušení - projedu tudy, nebo zapadnu ? - tak s p.Mopagim je v tomhle směru celkem nuda. Jede pořád, když mu to přijde, jako dobrý nápad, tak si připne pohon zadní nápravy. Plán na letní dovolenou jsem trochu zredukoval, i tak to bude cesta s prvky hodnými p. Mopagiho, pokud tedy stihne do té doby dojít k nějakému rozvolnění co se cestování týče. Uvidíme.

Jo jo, Říčany.. Poslední zážitek zpřed Vánoc tam mám z evidenčky, kdy mě chtěli vyhodit, protože nebyli schopný najít ten vyražený VIN. Mě pro kontrolu při koupi stačila ta ostatní VIN (pod oknem, na štítku) a nenapadlo se mě zeptat minulého majitele. Tři technici mi pak rozebírali auto, než vyřkli, že pokud si to já nezjistím a jim neukážu, tak mi evidenčku nedají. Nezbylo než zavolat minulému majiteli..

Taky to máme tak, že už cesta je zážitek. On by jinak ani nebyl důvod jet třeba na Severní mys. Kinetózou jsem nikdy netrpěl a cesty autem jsem miloval od raného dětství. Čím delší, tím lepší. Manželka v dětství kinetózou trpěla a v jejich rodině nikdo nikdy auto neměl. Řidičák měla, ale nikdy sama nejezdila. Jsme spolu jedenáctým rokem. První společnou okružní cestu kolem Baltu jsem ještě řídil sám, ona volant odmítala, ale další velkou cestu už řídila a od té doby si pečlivě každý hlídáme své vyhražené dvě hodiny jízdy. Po dvou hodinách se střídáme a dají se takhle ujet docela velké vzdálenosti na jeden zátah. V autě manželku kinetóza netrápí, ale jednou chytla mořskou nemoc na trajektu z Liverpoolu na ostrov Man. Házelo to tehdy fakt hodně. Poprvé jsem na trajektu zažil, že posádka rozdávala pytlíky. Problém je po našich krásných Čechách a Moravě, kdy je většinou člověk během dvou hodin v cíli. Pak je dohoda, kdo bude řídit , složitá.

Tady to tedy zmrtvělo. Přesný odraz aktuální situace. Co plánují na letošek milovníci cestování na čtyřech kolech ? Kam na letní dovolenou ? Loni touhle dobou jsem byl rozhodně větší optimista, ale na tu bídu se nakonec dvě větší dovolené a prodloužený víkend na čtyřech kolech přece jen realizovat povedlo. S těžkým srdcem pro letošek přecházím na model plánování až na poslední chvíli podle aktuální situace. Na sever, na západ, na jih, na východ - prostě kam to půjde bez větších komplikací. S těžkým srdcem proto, že jsem na letošek plánoval zatím nejdelší naší cestu v rozsahu tří týdnů. Posbíral jsem řadu praktických informací a protože v některých zemích na trase je kvalita silnic výrazně horší, rozšířil jsem domácí autopark o vozidlo s o trochu vyšším podvozkem, než mají naše 307CC nebo 2008 a navíc v případě nouze zaberou i zadní kola. Abych zachoval značku, přemýšlel jsem o 4007, ale protože jsem se s auty jako děcko seznamoval v seriálech typu Daktari a filmech typu Volání divočiny a Obklíčeni slony, vyhrálo nakonec auto od Land Roverů - Freelander II (pojmenovali jsme ho pan Mopagi), samozřejmě v červené barvě, jako zbytek autoparku (až na Octavii 1962). Jenže na trase od domu k domu je zhruba tak patnáct přechodů hranic a třeba předkládat na každé hranici negativní test ne starší třech dnů je dost nereálné, proočkováni do léta také nejspíše nebudeme a ještě k tomu hrozí riziko uvíznutí v nějaké karanténě, kterou někdo ze dne na den vyhlásí. Takže připraven jsem na ledasco, vyrazit můžu ledaskam a ledasčím a bude to překvápko. Ale už se začínám těšit !

Zdravím, máte někdo zkušenost s životností inovovaných rozvodových řemenů u motoru 1,2 ? Koupil jsem 2008 1,2 110k 6EAT z operativního leasingu, nájemcem po dobu leasingu jsem byl já sám, takže klady byly jednak poměrně příznivá cena a druhak znalost auta včetně servisní historie. Taky výbava je přesně taková, jakou jsme chtěli, což by se při koupi jiného ojetého auta nemuselo podařit. Před koncem záruky, zhruba na 40 tis.km byl preventivně vyměněn rozvodový řemen, začínal se třepit - byla to výrobní vada těchto motorů. Při odkupu teď mělo auto 4 roky a 75 tis.km a prakticky hned po odkupu motor začal ztrácet tah a rozsvítila se kontrolka Engine fault - need repair. Sešlo se to zrovna s roční prohlídkou a výměnou oleje. Autorizovaný servis údajně na diagnostice žádnou závadu nenašel. Cestou ze servisu se závada opakovala, takže následovala nová návštěva a konečně se zjistila příčina - roztřepený řemen, drobky z ně zanesly olejové čerpadlo, ucpávaly se kanálky atd. Nový řemen, nová olejová pumpa, rozložení, složení , vypláchnutí, to si servis nacenil na cca 30 tis a týdenní pobyt na servise (objednání dílů + jejich dodávka + vlastní oprava). Dalo se spekulovat o přesunu k jinému, neautorizovanému a levnějšímu servisu, ale netroufl bych si už po ose a cena odtahu by pravděpodobně dorovnala cenu jinde na tu původní. Nový řemen má být inovovaný s delší životností - máte s tím někdo zkušenost ? Nechce se mi měnit řemen co 35 - 40 tis.km.. Taky je samozřejmě možné, že ta minulá výměna ještě v rámci záruky tak úplně fyzicky neproběhla..

Dvoustupňové ověření a matlací telefon je u nás potřeba pro možnost přístupu k pracovnímu emailu z domova a v mobilu. Výplatnice nám firma normálně zasílá na soukromý email v zaheslovaném souboru. Bez problémů. Ale v automobilce to může bejt jiný, aby třeba někdo nedej bůh neodeslal na soukromý email špionážní fotky..

Včera mě dostihl spravedlivý trest za mé silniční pirátství v Německu cestou z Francie a z poštovní schránky na mě vypadla obálka s příslušnou dokumentací a fotkami. Cena za fotky se ve světě naštěstí stále odvíjí podle kvality. Naposledy jsem za fotku platil loni v Rovaniemi, bylo to se Santa Clausem, barevně a moc nám to slušelo. Fotka z německého radaru je černobílá, vůbec mi to na ní nesluší, ale zase za ní chtějí jen 10,- EUR. Po odečtení tolerance to dělalo 66 km/h na šedesátce.

Mě se to jednou povedlo. Zamyslel jsem se, stál jsem u stojanu, kde byla zelená a modrá. Bylo to u pumpy v naší vesnici, kde běžně tankuju, a kde jsou dva stojany. Zelená je benzín, tak jsem hmátl po modré a natankoval do naftové 407 do plna Etanol. A nic mi nepřišlo divné ani u placení, cenu jsem nesledoval, platil jsem kartou. Až když se auto o kilometr dál zastavilo a už nechtělo nastartovat, napadlo mě podívat se na účtenku. Drahá zkušenost. Od té doby si dost dobře pamatuju, že u nás na jednom ze stojanů je nafta + benzín a na druhém etanol + benzín.