Příběh: Jak Marcello a jeho GeTIna zahrabali se do sněhu:
To se takhle Marcello chtěl v úterý mrknou na nějaké díly - to, že to celé bylo nakonec k ničemu, s tím ale radši nespojujme...
Tak přijel s GeTInou (505 2,2 GTi) k přístupové cestě...
Zřejmě tam už někdo jel, tak to snad zvládnu taky, řekl jsem si... (Nechtěl jsem chodit tak daleko pěšky. ) Vjet nebylo lehké, ale povedlo se... Po chvilce jízdy i ta pravoúhlá zatáčka dobře se zdolala ale za ní konec... Nastoupila lopata, a po pár minutách námahy se pokračovalo. Projel jsem tohle celé:
A tady se zastavil: (Stačilo to, už to nebylo daleko, foto po odházení sněhu pro odjezd.)
Sněhu byl dostatek, odhaduji tak 20-25 cm... To je důležité pro následující situace...
Z toho místa jsem musel couvat, po odházení jsem normálně začal couvat. Následující události bohužel fotodokumentaci nemají, nebyl čas...
Při tom couvání jsem se snažil držet v těch kolejích, ve kterých jsem sem přicestoval. Bohužel co se nestalo, asi 10 m před pravoúhlou zatáčkou jsem z těchto kolejí při tom couvání sjel a to přímo do toho vysokého sněhu (no dobře, 20-25 cm není zrovna vysoký, ale pro mě v tu chvíli ano).
Po odházení sněhu lopatou, rozjezdu vpřed a následné cestě zpět jsem opět sjel z těch vyjetých kolejí do sněhu (koleje byly vyšší, proto jsem vždy zklouzl). Při několikátem pokusu jsem ten úsek přejel ale s předkem v závěji, to bylo štěstí. V tu chvíli došlo na to nejposlednější řešení, kromě odházení sněhu z okolí auta...
ZATÍŽIT AUTO NAD NÁPRAVOU!!!
Nebylo nic po ruce, vyjma sněhu, toho byl dostatek... Tak jsem jej použil...
Ale asi jsem to přehnal... Auto pak couvalo naprosto skvěle, sněhem jelo dobře, ale nedalo se ovládat tak, jak bych chtěl pomocí volantu, vždy to zajelo do nějaké závěje! Ale vždy jsem se (oproti předchozím zajetím) ze sněhu dostal a bez odhazování lopatou.
Po pár pokusech jsem se dostal konečně ven na silnici, ale už jsem tomu opravdu nevěřil...
Po vyjetí vypadalo auto takhle:
Blatníky plné sněhu:
A tak nevinně se ta cesta tvářila...
Sníh jsem odházel jen z kufru, abych viděl dozadu... To na střeše jsem v autě ale pociťoval, zrovna lehké to nebylo... To jsem vyložil někde v zatáčce u Palmovky...
Večer jsem doplnil po celodenní dřině GeTIně potřebné zásoby:
To by člověk nevěřil, jak se dá v takové zimě s lopatou v ruce zpotit jen v mikině...