Loučení se svým miláčkem

[Driver]

No ty už máš slušnej harém....i když trochu postarší

[brixtr]

takže než našetříš pohybuješ se fakt pěšobusem ?

Tak sem usoudil ze pěšky je to hrozny tak sem si zatím pořídil novy kolo aspoň :-D

[Haryk]

neprodávám-daruji a jelikož dcery jezdí každou chvilku na návštěvu tak ty ,,plecháčky\" vidím a občas i něco opravím

[Aluška]

Mně bylo po 306 taky docela smutno, i když už jsem měla před barákem náhradu, ale bylo to první auto za těžce vydělaný penízky a byla se mnou téměř 9let, tak jsem k ní přece jen měla určitý \"vztah\".

[Pecyn]

Já když jsem se před šesti roky musel rozloučit se svým prvním autem, tak jsem brečel jak malý kluk Dostal jsem ho za odvoz, vyvařil, nalakoval a šroubek po šroubku zase upravil a složil (trvalo to s přestávkama 6 let). Nestydím se za to, bylo to pro mě víc než auto (spíš člen rodiny)

[hardhouse.trip]

Všeho s mírou

[Guest Chozeluizskuner]

Mě nejvíc mrzelo loučení s 406.... Nejmíň tejden sem z toho byl dost špatnej Ale po koupi 407 mě to začlo přecházet, a než sem přejel celou ČR s novou 407 domu tak to bylo za mnou

[oddie]

Já si ani všechna svá bývalá auta nepamatuju...

[Nanjua]

Tak já to teď mám po druhé a fakt je to blbé... Kolikrát mě přepadá nostalgie, vzpomenu si na všechny zážitky a pak je mi to hrozně líto. Ale to by pak člověk musel zůstat u prvního auta a nikam se neposunout...

[Vena garážmistr]

Auťáků už jsme měl nebo jsem provozoval vícero. Začínal jsem s mámino Trabantem s ním jsem se učil a on taky trpělivě snášel moje snahy o vylepšení. Ke konci vojny jsem pořídil Š120 byla celá bílá a mě se to moc nelíbilo tak jsem jí štětkou a černou barvou vytvořil doplňky ta bohužel zašla nehodou ale její motor dodnes jezdí v jiné. Pak byla Felicie nesmrtelnej kombik spolu jsme najezdili přes 100 tkm nikdy mě nikde nenechala a odervala spoustu materiálu na dostavbu domu a posléze na úpravu zahrady moje bejvalka se s ní naučila jezdit , holka s ní jezdila jako mimčo po tom autě se mi občas zasteskne. Když jsem pořídil Berlingo tak musela Felda do světa nakonec se jí ujal strejda kamaráda má jí dodnes a pořád jezdí. Berlingo to bylo první \"západní\" auto díky němu jsem zažil spoustu nových věcí poznal jsem co to je být ve spolku lidí kteří jsou ujetý stejně nebo podobně pro který auto není jen plechovka. Berlingo mám v držení zatím pořád nějak se nedaří ho prodat. S každým autem jsem si prožil své hezké i to horší možná že jsme trochu ujetej ale podle mě i auto má něco jako duši a vždycky pro mě bylo něco jako člen rodiny. takže odchod každého auta byl smutný. Ale jediný auto který jsem opravdu obrečel tak to byla Š120 kterou měli naši bylo to první a asi i jediný auto který bylo u nás od novoty našim sloužila přes dvacet let a když šla na eko likvidaci tak ten kluk co pro ni přijel sám měl na krajíčku že takové auto na poslední cestu ještě nevez.