Vypůjceno od Honzy Homoly z LI - lépe bych to nenapsal:
Kdykoliv mi nějaký fanoušek elektromobility začne argumentačně šermovat Čínou, pere se ve mně stoupající krevní tlak s cukajícími se koutky úst.
Čína je svět v úplně jiné fázi motoristického vývoje oproti zbytku světa.
Auto tam není auto, ale spotřební elektronika. A myslím si, že i mnozí místní propagátoři EV to mají stejně.
Jen s tím rozdílem, že z nějakého důvodu ty naše elektrofanoušky navíc baví kopat do lidí, které elektro nechává chladnými, zatímco Číňanovi je tohle poměřování orgánů šumák. Ten, pokud chce auto, tak takové, aby se jím hlavně mohl chlubit a bavit se (jinak než jeho řízením).
Pro většinu čínských zákazníků je auto novinkou. Často jde o první auto v rodině vůbec (nebo první v jejich generaci). Nemají nostalgii po zvuku motoru ani návyk na to, že s autem se jezdí 800 km na dovolenou. Je jim jedno, jestli auto vyrobilo VW s historií, nebo Xiaomi, které včera dělalo rýžovary. Pokud má Xiaomi lepší displej a funkce, vyhraje.
Zatímco my hodnotíme auto podle toho, jak jezdí, Číňan soudí podle toho, jak se v něm „bydlí“, když stojí v zácpě.
V čínských megapolích trávíte hodiny v kolonách. Dynamika jízdy je irelevantní. Důležité je, jestli se v autě zabavíte.
Proto čínská elektroauta v roce 2025 standardně nabízí karaoke mikrofony, herní konzole atd. Pro Číňana je auto nadstavbou smartphonu, ne strojem na jízdu pro jízdu.
Elektromobilita v Číně je fenoménem obřích městských aglomerací, kde je dokonalá infrastruktura a kde auto z města téměř nevyjede. Pro meziměstské cestování Číňané masivně využívají vysokorychlostní vlaky, nikoliv auta. Auto je tam tedy čistě městská záležitost.
My od auta vyžadujeme, aby zvládlo ranní dojíždění do práce, ale zároveň nás o víkendu odvezlo na chatu a v létě do Chorvatska. Vyžadujeme „jedno auto na všechno“. A v této disciplíně čisté elektromobily stále narážejí na limity (dojezd, nabíjení na dálnicích), zatímco spalovací auto tuto univerzálnost nabízí bez kompromisů.
Průměrný věk kupce prémiového auta je v Číně okolo 30 let. Jsou to digitální domorodci. Věk kupce nového auta v Evropě je často přes 50 let. Tito zákazníci jsou konzervativnější, hůře si zvykají na dotykové ovládání všeho a digitalizaci vnímají spíše jako obtěžující než lákavou.
Čínský zákazník prostě neřeší „jak se s tím jede“, ale „čím mě to pobaví“.
Elektromobil je pro něj ideální platforma pro tyto digitální služby, tichý prostor pro konzumaci obsahu.
Proto evropský a americký trh s elektromobily bez dotací nefunguje a jejich srovnávání s Čínou je mícháním jablek a liči.