No já nejsem velký opravář aut, nepatrně rozumím snad jen elektrice. Ale z doby téměř pubertální mám taky jeden bezva zážitek se zátkou od chladiče. Hodně to zkrátím, protože podrobný popis by zabral asi celou stránku fóra a i tak to bude dlouhé
Jakožto řidičský adolescent, bylo mit tak cca 21 až 23, jsem honil po našich cestách skříňovou A-30. A jednou jsem ji chudinku tím závoděním trošku uštval a protože to bylo v létě, tak jsem dostal ten nejlepší nápad daného období :
Zastavil jsem před místní Jednotou, otevřel oboje dveře aby to luftovalo a hlavně nadzvedl střední sedačku nad motorem. Jo a . . . . vypnul motor . Trvalo to asi tak 30 vteřin, ozvala se rána, zátka povolila do únikového stavu a do stran se tlakem začala valit pára s vařící kapalinou. Léto, v té době módní kraťásky tak pod prdel. Dovedete si to asi představit - s řevem jsem vypadl z kabiny, na stehnech mi chyběla povrchová vrstva kůže, prostě lékařské ohodnocení - popáleniny 2. stupně.
I pokračování příběhu je bezva : Vlitnul jsem do té Jednoty, prodavačka, když mne viděla, tak vzala igelitku, naškrabala do ní nějaký led z mrazáku, přihodila nějaký hrášek, vzala ručník namočila a já se slovy " Z Kravař do nemocnice v Mělníku budu dřív než komunistická sanitka u mne! " sedl zpátka do auta. Na klín mokrý ručník na něj tu igelitku s ledem, rozsvítil jsem dálkové a vyrazil na Mělník. Po prvním šoku opadl asi trochu adrenalin a začalo to bolet víc a víc. Ve finále - kdo nechtěl uhnout ke krajnici - byl donucen. Fakt jsem přes slzy bolesti neřešil jestli se mu chce nebo ne - houkačka a uhni. A vzteklému náklaďáku osobák neodporuje. Trochu to zkrátím, tímhle způsobem jsem se přiřítil až do Mělníka a . . . . celý jsem ho projel aniž bych zaregistroval značku "H" označující nemocnici. . . . . . No prostě jsem dojel až před tehdy zavíranou bránu/závoru u nemocnice Na Bulovce. Když jsem to tam s řevem gum zapíchnul, otevřel dveře u řidiče a ta bába v té uniformě "Lidových milicí" uviděla moje nohy ( led už dávno roztál ) , ukázala jen na pavilon, já k němu popojel (tenkrát opravdu Bulovka nebyla parkoviště osobáků) a zbytek už bylo jen dílo sester a doktora. Když jsem se po propuštění z nemocnice dostavil s oběma nohama obvázanýma od kolen až po "guľe" ( lékařské nůžky kraťasy nepřežily), podal jsem Kůstce malou kytičku zpoza dveří, tak bylo vidět , že nevěděla zda mne má obejmout a nebo zabít . . .
PS: cca 2 nebo 3 roky mi tam nerostly chlupy a místa se neopalovala (Stejně jsem to sluníčku nesměl moc vystavovat). Kdo nevěří, tomu to moje Kůstka i po těch 25 letech vysvětlí . . .
Jo a PS PS: Kdo řekne že kecám, jeho věc a mimochodem - mám z dvouleté VZS ještě jednu opravárenskou příhodu startéru u PV3S a ta dopadla ještě hůř. Z této "Lampasem vynucené opravy" mám bohužel následky na celý život a armáda se z toho vyvlíkla