Ozzy
Vzhledem k tomu, že moji rodiče nikdy neměli auto, jsem - věř mi nebo ne - do učení nastoupil jako totální autopanic a roky na učňáku Dopravního podniku mi jen potvrdily, že jsem vykročil špatným směrem. Udělal jsem tedy z mého pohledu poslední záchranný krok a při práci si dodělal maturitu. Pak přišla vojna, revoluce a úprk ze zaolejovanýho kanálu (z pozice cvičený opičky: "Tohle vyndej, umej, zanes do skladu a dej tam novej kousek") různě klikatými cestami k volantu, kde jsem v současné době spokojený.
Možná - kdybych se dostal místo na učňák DP do učení k ČSAO, možná - kdyby si mistři odborného výcviku velice záhy nevybrali několik šikovnějších spolužáků, které pouštěli na opravdové práce na autech, zatímco zbytek do zblbnutí těla i ducha donekonečna rozebíral model převodovky, možná - kdybych jako učedník byl schopen starším klukům od vody hrábnout pod kapotu a opravit jim jejich povozy, možná by vše bylo jinak.
Po 9té třídě jsem volil mezi kuchařem a automechanikem. Na kuchaře mně nevzali, páč co kdyby se mi prej zamlžily brejle, tak zbyl ten automechanik u DP s tím, že bych po vyučení měl jít opravovat dročky. Z droček se ale staly nejdřív autobusy a pak AVIE a LIAZky provozované DP. Po vojně chvíli skladník, pak MISTR v garáži Řepy (dělej jako 20ti letej utřinos mistra spolužákům nebo starejm fotrům) a pak - jakmile to šlo a DP nepožadoval prachy za vyučení - honem pryč.
Nejsem rozzuřen, jen vysvětluju co, proč a jak a doufám, že Pavlík bude mít takový studijní výsledky, že jeho rozhodování bude podstatně jednodušší. Zatím mi třeba dokonale vyrazil dech šikovností při práci s Merkurem - to třeba mně jako děcko absolutně nechytlo.