petrinza

Kompletní zúčtovací období, i když ne plných 365 dnů.. 6.3.2023 - 29.2.2024. Rekord byl loni v červnu 1,328 MWh

Mám obdobné parametry elektrárny: 9,9KWpeak výkon 20Ks panelů(8 ks V a 12 ks Z) 10,5kW baterie Pylontech Střídač Goodwe 10ET+ Uvedl jsem do provozu 6.3.2023, za rok byla výroba 7,8 MWh, přetok do virtuální baterie 4,7 MWh, celkem spotřeba domu za období 9,233 MWh Topení elektrokotlem 11 kW, občas přitopení v krbových kamnech, vaření na indukci, teplou vodu dělá bojler, elektromobil nemám, jsem u ČEZ, elektřina pro soláry S návratností je to ošemetný výpočet, když bych neměl FVE tak při stejných cenách elektřiny jako je u mého FVE tarifu za ten rok ušetřil skoro 47 tis.Kč, návratnost někde mezi 7-8 lety. Jenže kdybych neměl FVE s příslušným tarifem, dostal bych se s na nižší cenu elektřiny = skutečná návratnost bude delší. O elektromobilu jsem neuvažoval - do práce chodím přes den, nabíjet bych musel večer a přes noc, musel bych sosat z virtuální baterie a mám takové tušení, že virtuální baterie od ČEZu nebude program nadosmrti. Ale šel jsem do toho hlavně proto, že se v roce 2022 ukázalo, že kdykoiliv může komukoliv ve světě rupnout v bedně a mohlo by to mít velmi výrazný vliv na cenu energií, tak abych závislost na sítích alespoň nějak snížil. Blbé je, že letošní rok je trochu jiný trend slunečního svitu, než vloni. V březnu 2024 FVE vyrobila o 70 kWh více, než v březnu 2023, v dubnu 2024 to bylo o 200 kWh více, než v roce 2023, ale červen zaostal o 217 kWh a červenec zatím také nevypadá nijak dobře.

Dneska jsem po čtrnácti dnech na výletě poprvé zpátky v práci. Trasa byla: CZ - Verona - Řím - v Salernu na trajekt, 26 hodin na moři - Tunis - Monastir - El-Jem - Djerba - Solná pláň Šot al Džarid - Dougga (steré římské město) - Bulla Regia (staré římské město se zachovaným podzemím vil) - Tunis - 22 hodin na trajektu - Marseille - Lichtenštejnsko (ve Švýcarsku až do výšek 2000 m.n.m. skoro až k posledním zbytkům sněhu). Mám z toho dobrý pocit, všechno perfektně vycházelo a těch pár drobností nestojí ani za řeč. Třeba ta nutnost dávat někomu nějakou pozornost i když mi vlastně vůbec nepomohl, nebo že nám mapy dva večery radostně oznámily "Hohó, dorazili jste do cíle" a přitom široko daleko evidentně žádný hotel (jednou nás dovedl na správné místo taxíkář a po druhé mikrobus na pravidelné lince s cestujícími). Místní řidiči se dali rozdělit do dvou skupin - ti, co vůbec neznají předpisy a ti, kteří je sice znají, ale nedodržují. Teď ještě ve středu dopřejeme autu nový olej a filtry (saharský písek bude všude) a můžeme začít plánovat nové dobrodružství. Amfiteátr v El - Jem, třetí největší na světě Ruiny v Dougga Podzemí vily v Bulla Regia - umožňovalo přežít parna v chládku Vyhlídka nad tržištěm v hlavním městě Tunis Krokodýli na farmě na Džerbě Skutečná Afrika - Sahara, velbloudi, Land Rover (silnice byla místy zafoukaná pískem až nějakých 20 - 30 cm, program Písek pro převodovku se hodil)

Tady po Tunisku to pořád vypadá jako sraz Peugeot classic clubu. Mraky pikapů 404 a 504, i sedany a kombíky těhle řad, 205, 405, ale i jiná klasika - Renaulty 4, 5, 9, 12, 18, 19, fiaty Una, fordy Escorty, Sierry, před jednou dílnou dokonce chátrala bílá užovka 120L. Litr nafty tu stojí v přepočtu kolem 16,-Kč, Evoque si tu bere 6,7 l/100, ujetý km tady vychází slabě přes 1,- Kč v palivu. Dneska byla v plánu Sahara, filmové kulisy Mos Espa ze Star Wars. Silnice byla místy zavátá pískem, konečně se uplatnil pohon všech kol.

Dnes jsme dopluli do Tunisu, odbavení v přístavu, jízda přes město a i před tím vůbec vyjet z lodi bylo dobrodružství, máme za sebou i první namátkovou policejní kontrolu na ulici. Odpoledne tu bylo kolem 35 st., zítra pojedeme na koupačku k moři do Monastiru. Teď už jsme na pokoji a budeme fandit při rádiu našim proti Portugalcům.

Léto už je tu. Jsme na cestě, včera Verona, dneska Řím. Občas nějaký mráček, ale většinou sluníčko. V Římě kolem 30st., v dlouhých kalhotách (kvůli návštěvě vatikánské katedrály) nic moc. Prohlídka Andělského hradu super. Zítra si musíme přivstat, abychom stihli check in na trajekt v Salernu včas. ⁹

Tak to jsem měl kliku, že na těch různých hraničních přechodech z a do Ruska, Běloruska, Rumunska, Moldávie nebo Ukrajiny jsem vykysal zpravidla tak hodinu, myslím, že nejdelší rekord byl tak do třech hodin. Tedy když nepočítám, že z Ruska se nedalo přejet do Běloruska, musel jsem z Ruska do Lotyšska a z Lotyšska teprve do Běloruska, což v součtu znamenalo příjezd do ubytování ve Vitebsku ve tři ráno namísto plánovaných pěti - šesti večer . Ale to je jen čas, sice nepříjemné zdržení, ale "jen" čas. Loni jsem absolvoval hraniční kontrolu na trajektu ze Sete do Maroka a to jsem se docela bál o zdraví. Normálně bývá na lodi marocký pohraničník a osazenstvo trajektu (cca 1200 lidí) má na odbavení čas po celou dobu plavby (2 dny a 2 noci). Jenže tentokrát tam pohraničník nebyl a všichni cestující se museli odbavit po připlutí do Tangeru-med, když teprve na palubu pohraničník dorazil. Všichni chtěli být odbavení co nejdříve a v úzkých chodbách trajektu byla velká tlačenice. Stáli jsme tam našlapaní víc než fanoušci hokeje na Staromáku a co chvíli se tím davem prodíral někdo, kdo byl přesvědčen, že má oprávněný důvod proklestit se k přednostnímu odbavení. K tomu veškerá hlásání kam vlastně jít byla už jen v arabštině. Fakt jsem se bál, že naše putování po Maroku začne tím, že nás na trajektu ušlape dav. A pak se nějak počet pohraničníků navýšil, fronta za námi zmizela, dostali jsme razítko do pasu jako skoro poslední. Šli jsme k autu, všechna auta v podpalubí už byla nastartována, aby mohla co nejrychleji opustit trajekt. Došli jsme k naší Berušce, byla úplně na konci, za zadkem měla vrata, kterými jsme dovnitř vjeli. Naložili jsme bagáž, nastartovali, za námi se vrata otevřela, dostali jsme pokyn se otočit a jako první jsme z trajektu vyjeli na africkou půdu.

Nejnovější a zatím nejdražší přírůstek mezi 1:43. Fotka odfláknutá, spěchám fandit.

Kaleidoskop Škodovek 1:43 je prodloužen ze 100 na 144 čísel - tedy dalších +44 čísel. A to jsem nedávno měl pocit uspokojení, že se mi přesně všechny ty kousky do 100 + prémie vejdou do stávajících vitrínek. Budu muset zahustit police ve vitrínkách dalšími a snížit výšku mezi nimi..

Včera večer mi nová kamerka dorazila do boxu. Nebylo tedy moc času na pokusy. Kamerku jsem dobil, stáhnul aplikaci do mobilu, mobil spároval s kamerkou a kamerku aktivoval. Jinak to nejde. Přiložený český návod je trochu zavádějící, aktivaci má jako několikátý krok a v dřívějších krocích jsou instrukce, které bez aktivace nefungují. Už umím přepínat mezi režimy 180 a 360 stupňů, na 180 je to klasická videokamera se záznamem ve formátu mp4, na 360 je to tedy úplně jiná dimenze - žádné hledání v hledáčku, švenkování, zoomování - prostě nasadíš na klacek, zvedneš kamkoliv do prostoru a až následně si vybíráš, co vlastně chceš vidět a zvětšit. Musím si ještě stáhnout SW do notebooku a prozkoumat, jak se takové záběry dají zpracovat do filmu.

@Péťa Insta 360 X4. Jsem na ní zvědavý, dám vědět, co a jak.

Pokračoval jsem v přípravách na letní dovolenou - boty mi došly z internetového obchodu už minulý týden, mám naštěstí běžnou konfekční velikost a nové boty byly jen novější model těch, které jsem měl dosud. Teď přišla řada na inovaci videotechniky. Posledních 7 let jsem používal klasickou digitální videokameru Sony. Na sestříhaných filmech je za tu dobu možné sledovat určitý autorský posun - s posledními filmy jsem spokojenější, než s těmi staršími, ale pořád mi tam nějaká extra třešínka chyběla. Před dvěma lety jsem v Albánii vyzkoušel dron, ale ještě to nebylo to pravé. Chce to hodně praxe s lítáním a nejspíš větší a dražší techniku. Ten můj malý lehký dron má sice už poměrně slušnou výbavu, ale cvičí s ním každý slabší vánek. Ale co je daleko větší problém, do některých zemí ho nemůžu vzít vůbec - je to zakázané a hrozí zabavení. Tak tomu bylo loni v Maroku a letos Tunis to má taky tak. Nakonec jsem si dneska objednal 360ti stupňovou kameru s neviditelnou selfie tyčí, tak snad se s ní do odjezdu něco naučím. Zítra by měla být v Alzaboxu. Mimochodem včera jsem zkoušel cvičit s dronem na mé malé zahrádce a Šárce se moc nelíbilo, když vrtule dronu postupně dělaly salát z angreštu, rybízu, růží, levandule a květů leknínů.

Dneska jsem se začal připravovat na blížící se výlet autem do Tunisu - nechal jsem se přemluvit, abych se naočkoval alespoň proti něčemu z toho, co bych tam mohl potkat. To minimum je nakonec tyfus a žloutenka A a B. A začínám se připravovat duševně na ta jejich dopravní specifika.

Jsem úplně zapomněl ukončit tohle téma. Na na jaře 2023 jsem nechal vyměnit olej v automatické převodovce a o pár dnů později při rozjezdu v autě luplo a odněkud z převodů se začalo ozývat pravidelné klepání a z auta se stala jen dvoukolka. Můj mechanik na vesnici to identifikoval jako vadný diferenciál. Neměl na auto moc času a vyměnil ho za nový, který jsem si sehnal, až těsně před tím, než jsme měli odjíždět na dovolenou do Maroka. Nicméně v převodech klepalo dál. Na dovolenou jsme raději jeli P2008 a později jsme pana Mopagiho svěřili odbornému Land Rover servisu. Tam závadu identifikovali jako rozsypanou IRD převodovku a vyměnili jí. Koncem léta jsem si auto vyzvedl, nicméně mě v servisu upozornili, že klepání přetrvalo. Zvážil, co už jsem do oprav nacpal a pořád na auto nebylo spolehnutí a rozhodl se, už do toho více neinvestovat. I kdybych se za cenu dalšího nákladu zbavil klepání, je otázka, co by kleklo před další cestou. Pořád to bylo auto z r. 2007 s nájezdem přes 260 tis.km.. A tak šel p.Mopagi do světa.

Blahopřeju, vypadá pěkně, samozřejmě až na tu ránu. S tím zamykáním kufru, nerad bych kecal, ale mám dojem, že otevírání tlačítkem v nule se dalo deaktivovat - možná je to jen deaktivované. Až s tím vyrazíš na cesty, budeš se divit, jak jsi bez cabria do teď mohl žít. Ve čtyřech je auto prima jen na cesty mimo dálnice. Do takových 90 km/h je to pro lidi vzadu ještě tak na hraně, ale při ještě rychlejší jízdě hodně trpí větrem. Ve dvou s větrolamem je jízda příjemná za jakékoliv rychlosti.

@Pe.Tr - mám to podobně. Popelnici se směsným mi vyvážejí 1x za 14 dnů, a než večer přijedu a dám jí domů, už tam mám plastové láhve, pytlíky od svačin a tak. Ovšem většinou je pro lidi, co jdou kolem, jednodušší hodit odpadky rovnou přes plot nám do zahrad. Kus od nás je Billa a akorát tak to vychází, že lidi dopijou nápoje a dojedí svačiny tam koupené přesně u nás. Tlačíme na starostu, aby nám tam obec umístila odpadkový koš, ale taková akce je evidentně na víc volebních období O víkendu jsem nějakou náhodou zalez za boudu, kam normálně ze zahrady nevidím, a našel jsem tam vyhozený okap. Pěkně naohýbaný do balíku. To mi hlava už vůbec nebere.. Kdyby aspoň byl z mědi.

@pavelu96 - kdysi jsem takhle trubku od sušáku taky likvidoval, ten kus betonu byl o fous větší, poctivě jsem to odkopal a podkopal, abych zjistil, že pod betonem jde trubka dál do země. Zvětšil jsem díru, postupně to vyviklal a vytáhl. Trubky bylo ještě dobře třičtvrtě metru. Předchozí majitel prý před revolucí dělal u vojáků a měl na starosti údržbu a stavební práce, materiál si vzal prostě v práci a šetřit rozhodně nemusel. Z těch Tvých obrázků mě rozbolely ruce jako tehdy..

O víkendu byl čas i chvíli modelařit, tak jsem dokončil jeden rozpracovaný projekt. Taky přišlo to poslední, co jsem k dokončení potřeboval - Praga V3S jeřáb od DeAgostini. Jeřáb jsem už měl, přestavěl jsem ho z P V3S valníku, tak jsem čekal, jestli bude lepší ten jejich origo jeřáb nebo moje přestavba. Moje přestavba se mi líbila víc. Tak jsem projekt P V3S M2 dokončil s použitím jeřábu DeAgostini.

Dneska relaxuju. Šárka umyla cécéčko zvenku a já zevnitř. Včera jsme ho po zimě vytáhli projet a bylo tedy pěkně zaprášený. Svezli jsme se do Miličína, měli jsme odtamtud letět balónem. Jenže tam moc foukalo, tak se start přesunul do Tábora. Tam pro změnu nefoukalo vůbec a za hodinu letu jsme urazili asi dva kilometry.

Měl jsem kdysi na operák P308SW 2015 a P2008 2016 - akontace tam není žádná, výše splátek se odvíjela od počtu měsíců leasingu, domluveného ročního nájezdu km, spoluúčasti u havarijního pojištění, úrovně servisu (garančky buď v ceně nebo si platit sám), dálniční známky (buď v ceně nebo si kupovat zvlášť) a hlavně samozřejmě od konfigurace požadovaného auta. Celková cena nakonfigurovaného auta je pro leasingovku samozřejmě nižší, než by byla pro mě jako běžného smrtelníka. U těch aut, co jsem pořizoval, vyšla sleva kolem 100 tis. Na konci operáku se auto buď vrátí, nebo se leasing prodlouží, nebo je možné ho odkoupit. P308SW jsem vrátil - při vrácení se dopočítávají/odpočítávají přejeté/nedojeté kilometry a doplácí se všechna zjištěná poškození. Při odkupu je cena o něco nižší, než kdybych si šel do bazaru koupit stejné auto ve stejné konfiguraci, stejně staré, se stejným nájezdem. P2008 jsem po leasingu odkoupil. Měl jsem variantu, že garančky a dálniční známky jsem si platil sám, havarijko s 10% spoluúčastí = min.10000,-. Finančně to vyšlo tak, že to, co jsem za 4 roky zaplatil na splátkách + za odkup auta bylo asi o 20 tis. víc, než bych dal na začátku za to auto, kdybych si ho kupoval jako běžný smrtelník + pojištění za tu dobu. Suma sumárum - po 4 letech bylo auto moje a zaplatil jsem za něj o cca 20 tis. víc, než kdybych si ho na začátku rovnou koupil a zaplatil najednou. Ano, leasingovce jsem za 4 roky přeplatil 120 tis.oproti ceně, za kterou auto pořídila ona. Kdybych si to auto koupil rovnou za cenu pro běžného smrtelníka a musel si na to půjčit, vyšlo by mě to dráž. Kdybychom v době konce operáku P308SW neměli o auto víc, než kolik nezbytně nutně potřebujeme, uvažoval bych i o jejím odkupu, takhle ale naspořené prostředky putovaly na mimořádnou splátku hypotéky. Je to o prioritách a kalkulaci konkrétních variant.

Stockholm máme rádi. Benátky severu. Párkrát jsme tam byli v rámci objezdů Baltského moře. Gamlastan nám hodně připomíná Prahu. Poslední léta jezdíme spíš dolů, ale uvažuju, že bych zase naplánoval cestu někam nahoru.

Dneska bylo nutné jít po výletě do práce . Letadlo nabralo včera v Tel Avivu hodinu zpoždění (prý nám nějaké jiné letadlo překáželo v cestě na dráhu), tak jsme sedli na Ruzyni ve 22:00. K tomu posun času. Z výletu jsme nadšeni a plni dojmů. Nějakou obavu jsme měli jen jednou, z revizora v Jeruzalémě, když jsme jeli autobusem načerno (v autobuse se dalo platit jen nějakou místní předplacenou kartou, kterou jsme samozřejmě neměli). Přesun z Tel Avivu do Jeruzaléma byl jednoduchý a rychlý, vlakem - rychlodráhou - je to necelá půlhodina jízdy s jedinou zastávkou u letiště. Horší je to po městech - autobusy víc stojí v zácpě, než jedou. V Tel Avivu se dá jízdné normálně zaplatit v autobuse kartou, ale kvůli stavbě tramvaje v centru jsou některé ulice uzavřené, jinde je omezený prostor, schéma dopravy je rozhozené a třeba google mapy ani online nejsou aktuální a hnaly nás na zastávku, kde daná linka momentálně nejezdí. V Jeruzalémě sice jezdí všechno, jak má, ale je tam zase ten problém s placením jízdného. V obou městech život normálně běží dál, jen za intenzivnějšího bezpečnostního dohledu ozbrojených složek. Turisté jezdí jen minimálně. Restaurace jsou prázdné, taxíkáři jezdí po městě za ceny, které si navrhne zákazník (samozřejmě, jsou-li pro řidiče alespoň trochu akceptovatelné), hotely jsou prázdné, některé památky jsou uzavřené (třeba nelze absolvovat výstup na hradby a procházku po nich), ty otevřené si je možné užít takřka soukromě (například podle informací z netu prý je třeba pokud chceme vidět Kristův hrob počítat s čekací dobou ve frontě tak 2 hodiny, ale my čekali tak půl minuty). Za Velikonoce se dal tak zvládnout Tel Aviv + Jeruzalém, ale v Izraeli je i spousta dalších míst, která by jistě stála za shlédnutí - Mrtvé moře, Betlém.., ale to zase někdy příště.

Dneska jsme se přesunuli do Jeruzaléma veřejnou dopravou. Dost jsme toho nachodili. Už jsme na hotelu, s ohledem na situaci jsme tu v celém hotelu sami, ležíme v posteli a odpočíváme , popíjíme místní víno a z okna máme výhled na Chrámovou horu, horu Sion a celé to historické jádro.

Dneska jsme odletěli do Tel Avivu, v neděli se přesuneme do Jeruzaléma a v pondělí večer zase poletíme zpátky. S kotníkem, který se ještě zcela nevzpamatoval z nedávného zvrtnutí to není úplná legrace. Z letiště jsme jeli taxíkem (šabat právě začal). Taxikář sice moc anglicky neuměl, ale naší českou oktávii si moc pochvaloval. Vyrobená 2018, nalítáno 411 tisíc. Inu diesel.

Dnešek byl bohatý na přírůstky. I když ta Tatra dorazila už v úterý, jako stavebnice. Ale až dneska je připravená do vitrínky.