Já jsem kdysi (ježíšku to už je let) jezdil za Liberecký oddíl závodně, potom jsem dělal i instruktora lyžování, ale svoje děti jsem mrsknul jiným. Je to přesně tak jak tu někdo psal. Tatííí mě bolí nohy, tatííí mě se chce tohlecnto, tatíííí ja mám žízeň. K cizí autoritě si to nedovolí.
Ale je pravda, že třeba Aničku (tehdy jí bylo 3) mi po jednom dni vrátil instruktor na Šumavě, že je na to ještě malá a slabá. Tak jsem jí chvilku v přeskáčích tahal po svahu na bobu a pak mě to naštvalo a posadil jsem si jí na sedačku vyjel nahoru a spolu jsme začali kroužit strání, podruhé také ještě na hůlce, po třetí už sama a pak už to šlo a dneska mám co dělat abych jí stačil.