Řešení bych viděl v tom, jezdit kolem nich krokem, pokecat s nimi, občas třebas i něco popít.
Je to asi překvapující, ale bylo by to řešení natrvalo, skoro nic by nestálo.
Jak píšu výše podle našeho případu, naši ulici jsme brali jako naši obytnou zónu, prodloužení našich dvorků. (Taky byla vybudována za naše peníze, pak jsme ji museli bezúplatně převést městu). Takže večerní párty se odehrávaly uprostřed ulice (je slepá), a kdo chtěl projet, byl zván na frťana. Hezké vzpomínky. Ale skončilo to, když se přestěhovali další, ti už ulici berou jako cizí - veřejnou, jezdí rychle.
Takže ještě jednou Ti uvádím jiný pohled na věc- ty ženské se na ulici cítí doma. Můžeš jim to kazit, ale nic nedosáhneš. Anebo můžeš přistoupit na jejch hru, a bude vše OK.
Ta násilná řešení s policií a vyhláškami nic nevyřeší.