Vendulko - nebudu Ti fakt nic namlouvat, ale jsem přesvědčenej, že mám nervy natolik obalené, že mě jen máloco dokáže fakt vytočit (což zase naopak velice točí mou podstatně štíhlejší a tudíž asi i zdravější manželku).
Co se týče toho, jak dlouho tu kdo bude skákat (myslím na zemi) - to jsme schopni ovlivnit jen částečně I kdybych se ženil ve dvaceti, mohlo by se úplně klidně stát, že bych se stal účastníkem nějaké dopravní nehody (v podstatě celý pracovní život jsem za volantem) a prcek by pak neměl ani tátu, ale ani ten kvartýr.
Samozřejmě, že tu chci ještě nějaký ten čas pobýt a že budu rád, když se dožiju toho, až kluk odmaturuje nebo dodělá vejšku a chci mu pro to vytvořit co nejlepší podmínky (v tom se s Helou opravdu shodneme) - myslím si, že mít prcka v 37mi letech není nic nenormálního, spíš mi přišlo bláznivé, když před rokem 89 holka, která neměla ve dvaceti letech prcka byla všemi odsuzovaná. Co to bylo za život? Co nejdřív po narození jesle, pa školka, škola, střední škola, matura - pak buď na vejšku nebo honem někoho (kohokoli) urvat, honem \"spolknout bonbon\" (přijít do \"jináče\"), donutit \"urvaného\" ke sňatku, přesvědčit ho, aby se zavázal zaměstnavateli (stal se z něj bezpáteřní řiťolezec) a tak získal byt ..... Děkuju, ale jsem rád, že dnes je doba jiná a většina mladých přemýšlí o rodině až ve věku kolem 30 let - do té doby poznávají svět (au-pair pobyty jsou opravdu SUPER možnost), budují kariéru a manželství uzavírají podstatně vyzrálejší než totalitní dvacetileté děti.
[upravil dne 1/4/2009 Medvěd]