petrinza

Zodiak - ve stálé výbavě kabrioletu se mi vedle kšiltovky osvědčil ještě opalovací krém a repelent.

Dnes ráno jsem potřeboval vyrazit služební C4 do Lipníku na Moravu. Nenastartovala. Odtáhli jsme jí k místnímu servisákovi, kdyby to byla jen nějaká kravina, ať nedělám zbytečnou paniku. Prý dia hlásí chybu regulace tlaku. Nafta z nádrže podávacím čerpadlem jde, ale do vstřiků se nedostane. Teď to čeká na odtah do firemního smluvního servisu. Lipník jsem zrušil a do práce jel vlastním cécéčkem. Do toho v těhle hicech alespoň příjemně fouká. Pěkně to navázalo na včerejšek, kdy jsem odpoledne převážel Freelandera zřejmě s rozsypanou IRD převodovkou do specializovaného servisu v Kolíně. Všechno časově naknap a po čtyřech týdnech stání jsem zjistil, že se za tu dobu vybila baterka. Přes kabely taky ani ťuk, možná je některý z nich někde zlomený(?), takže vyndat baterku z cécéčka a zkusit jí připojit na kabely k baterce Freelanderu. Na to jsou ale krátký, takže vyndat baterku z Freelanderu, dát tam baterku z cécéčka, nastartovat, vyndat baterku z cécéčka a vrátit jí, kam patří (ta z Freelanderu je velká a nevešla by se tam), vrátit baterku do Freelanderu.. 20 minut zpoždění a do Kolína jsem jel s rukama až po lokty špinavýma.. Dneska jsem alespoň čistej

Tak od Tebe Medvěde si pochvalu cením. Ty víš, o čem takové cesty jsou.

Zdravím kolegy cestovatele. V sobotu večer jsme se vrátili z Maroka. Samozřejmě autem, už Hanzelka se Zikmundem dokázali, že to jde, a to měli menší výkon a neměli klimatizaci a posilovač řízení. Freelander se na poslední chvíli rozsypal, jeli jsme nakonec P2008. Za čtrnáct dní jsme najeli skoro 7000 km. Prvním etapovým městem byl Lyon, tam jsme jen přespali a pokračovali do přístavu Sete na jihu Francie. Celé odpoledne jsme pročekali na parkovišti v přístavu, část čekání jsme si zkrátili obědem ve městě. Všude po přístavu stály přeložené dodávky s ohromnou čepicí nákladu na střeše a hromady aut stejně přeložených. Byl jsem v Sete poprvé a zaparkoval jsem v takovém rohu parkoviště, že jsme se nalodili mezi posledními třemi auty. Trajekt byl zcela zaplněn jak auty, tak lidmi. Dva dny a dvě noci trvala plavba do Tangeru. Hned na výjezdu z přístavu jsme si vybrali dirhamy z bankomatu a najeli na placenou dálnici. První cíl v Maroku bylo centrum Tangeru, dále jsme pokračovali po trase Rabat - Marrakéš - Essauira - Varzazát - vodopády Ouzud - Fes - Nador. Zajeli jsme si i do Modrého města. V Essauiře jsme se vykoupali v Atlantiku. Ve velkých městech (Marrakéš, Rabat, Tanger, Essauira) jsme bydleli v centru měst, prakticky uprostřed velkých arabských tržišť. Ve Varzazátu jsme měli ubytování v berberském stanu, kousek od bazénu, Před příjezdem tam jsme se byli podívat v opuštěném městečku Ait ben Haddou, kde se natáčel například Gladiátor nebo kus Indiany Jonese. Viděli jsme i obří solární elektrárnu Noor, jednu z největších na světě. U vodopádů Ouzud mi silný vítr odvál slamák do samého jícnu vodopádu. Fes jsme jako jediné z navštívených měst neprošli v centru, byli jsme ubytovaní trochu dál od centra a už jsme měli dost těch teplot nad 40 st. Rekord jsme měli 44 st, podle průvodce by tam touto dobou mělo být cca do 35 st. Dvakrát jsme překonávali pohoří Atlas s nejvyšší dosaženou výškou kolem 2200 m. Jednou po prima silnici, dva luxusní pruhy nahoru, jeden dolů. Druhý přejezd byl po silnici nesourodé kvality, chvíli široká asfaltka, chvíli roztlučená polňačka. V Nadoru jsme si čekání na trajekt zkrátili koupelí ve Středozemním moři. Přes noc jsme dopluli do Almerie a na stejně velkém trajektu jako při cestě tam nás bylo na velké lodi celkem deset osobních aut. Ráno jsme se vylodili v Almerii a do večere dojeli do Barcelony. Tam jsme byli dvě noci takže jsme měli čas k procházce po parku Guell, Casy Battlo, koupání v moři a vycházce kolem Sagrady Família. Poslední noc jsme měli zarezervovanou v italském Janově s výhledem na moře. Tam už to bylo, jak říká Šárka, když se přiblížíme na nějakých cca 1000 - 1100 km, "za humny" a poslední den jsme dojeli domů. Pivo a večeři v naší vesnické restauraci U Partyzána jsme stihli i přes skoro hodinu a půl dlouhé zdržení z Brennerské dálnice. Na Maroku bylo úchvatné střídání všech těch krajin - vyprahlé placky táhnoucí se do nekonečna, jindy hory zdvihající se až do čtyř tisíc metrů, jindy krásná svěží zelená krajina. Jednou jsme v Maroku platili za překročení rychlosti, řídila Šárka, ale policista to řešil se mnou. Dal mi za úkol Šárce vysvětlit, že na 60 se jezdí 60 a na 80 se jezdí 80. Stálo to v přepočtu něco málo přes tři stovky. Provoz tam je ve městech šílený, nás Evropany svazují zažitá pravidla o všech těch přednostech, pruzích a rychlostech. Jakmile se od toho řidič osvobodí, jezdí jako "oni" a počáteční úzkost z provozu zmizí. Tankovali jsme u větších pump, kde brali karty, Sans plomb 95. Na dálnicích měly pumpy klimatizované zázemí a tak čisté evropské toalety, že by jim to leckteré naše pumpy mohly závidět. Mýto se platí hotově na mýtných branách v místní měně. Spotřeba naší 1,2 Pure Tech vyšla za celou trasu na 7,4 l/100 km, dlouhodobou v Čechách má Šárka 7,2 l/100 km. Ujeli jsme toho hodně po dálnicích a zejména ty německé jsou na spotřebě znát. Pak něco padlo na přejezdy Atlasu a spotřebu také zvyšovala nutnost čekání na trajekt s nastartovaným motorem, aby běžela klimatizace a neusmažili jme se. Bylo to naprosto fantastické, svou laťku jsme posunuli zase výš a jsem zvědavý, co vymyslím příští rok. Vodopády Ouzud - někde dole je můj slamák ze dne velkopopovického Kozla Beruška v Atlasu, někde kolem 2000 m výšky, kam vyšplhala za vnější teploty + 40 st. Tažín - marocké národní jídlo, měl jsem ho prakticky každý den, vždy na jiný způsob Modré město A ještě jednou Modré město A alespoň jedna z Barcelony

Zdravím z Barcelony. Pokud se sem někdo chystáte během letošního léta, mám dva postřehy: 1) chtěli jsme do Parku Güell od metra Lesseps do kopce po eskalátorech, ale místo nich je jen díra v zemi, probíhá rekonstrukce 2) z centra se nedá dojet žlutou linkou metra na pláž Barcelonetta, metro tam má několik zavřených stanic a bude to tak celé léto. My jsme popojeli metrem dál, přestoupili na žlutou linku později a dojeli k pláží za Barcelonettou, kde bylo nesrovnatelně méně lidí, než na plážích u Barcelonetty.

Tady celý den jasno. Dopoledne jsme vyrazili z Rabatu, na poledne jsme byli v Modrém městě a před chvilkou se ubytovali v Rabatu. Až dopijeme marocký čaj na terase na střeše, vyrazíme na prohlídku mediny. Na silnicích je to často dost nebezpečné, vlastně jsem takové prasárny nikdy před tím nezažil.

Tak jsem se právě dozvěděl, že diferenciál ve Freelanderu je vyměněnej, ale je to pořád jen dvoukolka a chroupe v tom dál - dozadu se to přenáší přes kardanku a problém je někde mezi automatickou převodovkou a začátkem kardanky. Na tu můj místní servisman nestačí a bude to muset k odborníkům. To za dnešek samozřejmě nestihnu, takže opravuju rezervace na trajekty a zítra ráno vyrazíme do Maroka P2008.

Dnes mi dorazila Tatra 111 autobagr z Kultovních náklaďáků. Těšil jsem se, jak se jí pokusím rozpohybovat ramena a udělám nástavbu skutečně otočnou, ale jsem zklamanej. To je spíš parodie, než model. Tykadla průměrem po přepočtu odpovídají lešenářským trubkám, páky v kabině bagru by byly ve skutečnosti jako trámy, nástavba, do které je vidět a v které nic není, zasklení nástavby utopené zevnitř, takže rámy oken tlusté jako pancíř tanku, ty kousky drátu imitující lana, všechna kola na lana bagru a čepy ramen jsou napevno, atakdále.. Zkrátka by bylo potřeba hrozně moc práce a jen rozpohybovat ramena a točnu to nezachrání. Dal jsem jí za sklo do vitrínky tak, jak byla, zdálky vypadá docela dobře.. A druhý model, Jelcz 415, šel nerozbalený do depozitu. Tak snad příště to bude lepší.

Zabalili jsme na dovolenou, aby to bylo v klidu a na všechno důležité si vzpomněli, byť nakládáme až v pátek večer a v sobotu ráno vyrážíme. Směr Maroko. Ještě nakoupit nějaké pití na cestu a pár plechovek piva. Kolik, to bude záležet na tom, jakým autem pojedeme. Rezervace trajektů jsou na Freelandera, ale ten stojí s rozsypaným diferenciálem na dílně a není jisté, že bude do pátku opravený. Pokud nebude, bude řada na P2008. Ve středu jde na pravidelnou výměnu oleje a kontrolu do Peugeotu. Zatím jsem v klidu. Ale konec týdne bude hektický. Možná budu přebukovávat espézetku na trajektech a každopádně si budu muset na patřičné auto sjednat připojištění. Platím si sice velmi dobré asistence, ale platí to jen v Evropě. Afrika nic, pro Maroko platí jen povinné ručení.

No, sonet duo je navíc dvoustopý a naprostá většina pásků, co mám po našich, je nahraná na čtyřstopém Sonetu B3, takže bude opravdu spíše jen tak na výstavku s velmi občasnou funkční předváděčkou. Stejně jako další kousek z mé výstavky, Tesla Uran. Ten může ale fungovat i na baterky a dá se s ním frajeřit při výletu s Oktávkou 1962. Na příležitostné sjíždění audioarchívu na páskách mám Teslu B4 po tátovi, před čtyřmi - pěti lety jsem jí nechal zgenerálkovat.

Stalo se již v sobotu, ale nedá mi to. Cestou do garáže kolem kontejneru na elektroodpad jsem si všimnul vedle stojícího malého tlustého kufříku. Na víku měl napsáno Sonet duo. To byla značka kotoučového magnetofonu, který Tesla vyráběla v letech 1959 - 1965. K věcem starším než já, mám respekt. Tak jsem kufřík nenápadně (no, nenápadně, pěkně jsem se s těmi 12 kg prohnul), přemístil domů. Otevřel jsem kryt a koukal na pěkně zachovalý přístroj. Byla tam všechna točítka, šoupátky, knoflíky i krytky, dokonce jedna cívka s páskou a jedna prázdná. Sundal jsem hořejšek, vysál a vyfoukal vnitřek, vyčistil lihem hlavu. Zapojil jsem tu věc do sítě a zapnul hlavní vypínač - pojistky to neshodilo a nažhavilo se zelené magické oko. A pak to přišlo. Nasadil jsem pásek, pustil přehrávání a ta věc úplně normálně funguje. V době výroby ten přístroj stál 2100,-Kčs a průměrný měsíční plat byl 1450,- Kčs, takže docela luxusní věc. Bohužel jsem si přístroj nevyfotil, ale vypadá takto:

Ráno jsem koukal, že nám začínají růžovět třešně. Čekám, že než přijdu domů, postarají se kosáci o to, abych se červených zase nedočkal.

Dnes jsem se po včerejším návratu z Rigy znovu zapojil do pracovního procesu. Do Rigy i zpátky jsme dojeli v pořádku a bez problémů: V tuhle chvíli to v aréně ještě vypadalo povzbudivě: Nakonec to ale dobře nedopadlo, nicméně jsme se i tak bavili dobře. Skvělá atmosféra v celém městě, fan zóně i v aréně.

Cukrovka by taky byla téma.. Jsme spolu osm let. Dneska jsem se vzbudil v polském městečku Lomza a za chvilku budeme pokračovat směr Riga. Máme na zítřek lístky na hokej se Švýcarama, snad naše fandění dopomůže našim ke slušnému výsledku.

Dneska jsem si u Freelandera nechal vyměnit olej v automatické převodovce, abych si mohl myslet, že je o důvod méně, aby auto za měsíc kleklo někde v Maroku. Na tachometru má 266 tis., něco přes 30 tis. jsem najel já a čert ví, kdy byl olej naposledy vyměněný. V servisu říkali, že dávno tomu a ukázali mi v lahvičce cosi, co se spíše podobalo vyjetému motorovému oleji. Humus. Radši nechám olej vyměnit i ve zbývajících automatických převodovkách..

Sitler - správná odpověď na špatně položenou otázku. Přesně tohle auto jsem myslel. A protože jsem se narodil a celý život žiju v končinách, kde na i na největší zimní nadílku stačí pluh, tak jsem napsal pluh, byť správně jde opravdu o frézu a technicky samozřejmě rozdíl chápu. Takovouhle patinu tedy nezvládnu a budu-li to chtít upravit alespoň na nový stav, tak je nutné upravit držák světel na střeše a alespoň přestříkat šasi na černo a to nepůjde dolů jen tak snadno. Asi bude třeba odřezat kardany, abych se dostal ke šroubům. No, bude to třeba promyslet, než se do toho pustím.

Zdravím, dorazily další dva náklaďáky od DeAgostini. Cisternu Š706 už jsem měl, tak druhý kousek už přechází přestavbou. Sněžný pluh ZIL 157 D470 jsem chtěl založit do archivu jako u nás neprovozovaný, ale v sešitu k náklaďáku je černobílý obrázek jednoho z muzea silnic ve Vikýřovicích, Na netu jsem k němu našel ale jen pár mrňavých barevných obrázků, z kterých přesnou podobu "našeho" pluhu nesestavím. Nemá prosím někdo kvalitní obrázky z Vikýřovic?

Připomíná mi to lozenge kamufláž na německých letadlech za první světové války.

To byla taková myšlenka, která vyplynula během diskuze s obchodním zástupcem dodavatelské firmy na fotovoltaiku ve snaze rozšířit dodávku technologie o wallbox. Nicméně wallbox nemám. Ale obávám se, že někdo se toho nápadu fakt chytí.

U manželky v práci nabíječku mají a nabíjení elektrokár grátis mají dokonce jako bonus. A protože jsem přesně ten běžný průměrný občan, co bydlí ve vlastním rodinném domě a má fotovoltaiku, tak mě to zaujalo z toho hlediska, že by si v práci dobila elektromobil, přes noc připla doma do sítě a jeli bychom na elektřinu z baterky auta, tak, aby měla ráno akorát tak dostatek šťávy na dojetí do práce k nabíječce, Ale i tak by nákup elektromobilu byla investice s dlouhou návratností. A otázka, jak dlouho to tam budou mít jako benefit.

Chlapi, díky za vysvětlení, teď chápu, proč jsem v sobotu kolem Králík potkával tolik závoďáků při přesunu na volné silnici. My jsme vzali vnuka, protože už dlouho se ptal, kdy zase přespíme v nějakém hotelu, a nabrali jsme směr Rejvíz, mechová jezírka. Pak jsem přespali v Jeseníku v penzionu s bazénem, v lednici jako pozornost lahev Bohemky, ta padla u bazénu. Jen škoda, že na jídlo bylo třeba se přesunout jinam. V neděli jsme přejeli na Slovensko do Bojnice a prošli zoologickou, zámek by pro vnuka ještě nebyl. Přespali jsme ve srubu v kampu u koliby Pacho a v pondělí se vrátili se zastávkou na oběd u Raušů ve Velké Bíteši, s projížďkou po spodním patře dvoupatrového dálničního mostu u Píště a vycházkou z Borovska k tzv. Hitlerovu mostu v původní trase D1, ponechanému napospas ve vodní nádrži Želivka. Okruh celkem kolem 1100 km, vyjel jsem s plnou nádrží a cestou pro jistotu dotankoval, ale bývalo by to vyšlo i bez dotankování a ještě by na 200 km zbylo. Jeli jsme služební C4 v naftě, 1,6 l, spotřeba vyšla na cca 5,4 l/100 km, nejel jsem na spotřebu, ale tak, aby to pěkně odsejpalo.

S tím jsem se utkal začátkem března, kdy jsem uváděl do provozu FVE. Měl jsem registraci na online kancelář ČEZ prodej a musel jsem si zřídit ještě účet na online ČEZ Distribuce. Na obou je řada stejných věcí - kontaktní údaje, údaje o odběrném místě, číslo elektroměru, předepsané zálohy, přehledy plateb, vyúčtování. Ale aby mohla proběhnout změna tarifu, musel jsem si v jedné online kanceláři stáhnout scan nové smlouvy o připojení odběrného místa a mailem ho poslat té druhé. Liboval jsem si, že žijeme ve 21.století a jde to takhle elektronicky a hned. Že nemusím na ČEZu žádat o nějaký doklad, který potřebuju poslat na ČEZ, poštou.

Sice jsme to udělali už včera, ale o víkendu nemíváme čas sedět u počítače. Pan Mopagi v rámci příprav na velkou letní cestu dostal na záď svoje jméno. Ta malá písmenka vlevo pod zadním oknem. Jinak už má nový palivový filtr, olej v motoru a vzduchový filtr jsme měnili po poslední velké cestě, takže mají ještě rezervu, na výměnu oleje v automatické převodovce jsem objednaný, na výměnu oleje v diferenciálech a haldexu se cítí můj místní servisman, alternátor jsme měnili loni v zimě, tak přemýšlím, co ještě nepodcenit. Jo, vyměnit žárovky v předních světlech už jsem se taky naučil.

Taky jsem si ho kdysivá musel vygůglit, nepamatoval jsem si ho. Na té skupinové fotce to není vidět, ale chtěl jsem trochu oživit plato u zadního okna, jenže jsem nepřišel na to, jak udělat proložku s vejci v měřítku 1:8, tak jsem tam dal, na co jsem si troufnul a co tam taky bývalo.

A to se ještě na stůl nevešel obytňák za Trabanta, nákladní PAV 100 za stovku a Oktávka 1960 je ve stavbě kousek před půlkou.