Můžeme obdivovat např. Řecko:
Dcera byla na pobytu se studenty. Mobil nechali položený na střeše auta a odjeli. Za hodinu už zvonil jiný mobil v autě, že jim chce mobil vrátit. Tak se (ještě přes několik překladatelů) domluvili, že ho nálezce nechá v určité restauraci. Majitel si ho pak za dva dny vyzvedl.
Já jsem takhle složitě vracel pas, který mi omylem vydali. Z hotelu pak zařídili kurýrskou službu, která si mne našla (jel jsem okružní jízdu po Řecku) a pas byl vrácen.
Co se stalo mně osobně:
Na Lefkadě vypli elektriku - první večer, neměl jsem drachmy, jen platební kartu a měli jsme hlad. Stáli jsme na ulici dost bezradně. Přišel Řek a ptal se, jaký mám problém. Pověděl jsem mu, že máme hlad a nejde elektrika (bankomat). Sám od sebe mi půjčil 10 000 Drachem (asi 1000 Kč), že mu je zítra vrátím. Zítra jsem stál na tom samém místě a čekal, protože potmě jsem vůbec nevěděl, kdo mi ty peníze půjčil. Za chvilku se pán přihlásil.
V naší škole se bohužel neučí, že je princip \"něco za něco\". Za zboží peníze, za práci mzdu a to vždy v přiměřené, oboustranně odsouhlasené výši. Takto fungují společnosti, kterým pak závidíme (např. Norsko). Každý přece ví, že věc někomu patří, musel se pro ni napracovat, aby si ji koupil. Že v dané chvíli nevíš, komu patří? To se dá lehce zjistit.
Princip \"něco za něco\" používají ti, kdo umí být svému okolí užiteční. Něco umí, vytvoří nebo zařídí a okolí (společnost) jim za to dobrovolně a opakovaně zaplatí domluvenou částku.
\"Něco za nic\" používají ti, kdo neumí být užiteční a musí si věci (peníze, služby) od jiných urvat bez jejich souhlasu.
A ještě jeden pohled na nalezený mobil:
Kdyby to stratil Tvůj známý, např. kolega Franta z práce, a Ty bys věděl, kdo, tak bys to asi vrátil. Člověk, který ztratil tento mobil, má prostě smůlu, že ho teď neznáš, má prostě jiný okruh známých, který se nekryje s Tvým. Prostě jiná banda, klan, kmen. Takže to nevrátíš, protože je z jiného kmene.