Po tom, co mi vše prošlo rukama, mám o autě na normální ježdění (ne na doježdění), a za normální cenu (ne za výkup) poměrně jasnou představu. Auto bourané ze všech stran už mě nezajímá, i kdyby ho opravoval pánbůh. Prostě nezajímá, není důvod. Vždycky to někde v něčem zůstane znát, prostě úplně vždycky. Jediné, co jsem ochoten brát, je malé poškození měkkých částí - žádný zásah do nosníků, ani važení, ani rovnání. Jen měkké výměnné části, a ne již po opravě, opravu si zajistím sám. Jen za takové situace by pro mě stálo auto za úvahu. Jestli je takové u nás ale 1 ze 100, tak je to moc, a v některých kategoriích to není žádné - viz třeba případ toho co shání (resp., sháněl) Rebik, 406 3,0 v takovém tu v republice podle mě vůbec ani není.