taky lyzuju od mala.....
v takove te fazi, kdy jsem mela priblizne metr do vysky a lyzovala stylem: dojedu k lesu, kecnu na zadek, otocim lyze a jedu zpet, kecnu na zadek a pomalounku clovek zacina delat obloucky....a kdyz se jeden nepoved, frcela sem primo dolu.....kdo videl s tebou me bavi svet, vi, ze uprostred ty louky, kde jezdi soutez: sjed to na cem jen jde, je par stromu, no, tak na ty sem jela....misto abych udelala osvedcene: kecnu na zadek, zavrela sem oci, abych tu hruzu nevidela.....no zlomila sem nastesti jen lyzi, ale ze mi pak dali kamaradciny a ona musela se svym metrem a pet centimetru jezdit na 120kach mi neodpustila doted
po letech me opet poslali na lyze...na jarni prazdniny, s vybavenim meho starsiho nevlastniho bratra, upozornuju, ze je o tri roky starsi a ma pres metr devadesat, mne bylo 12, jemu 15 a to byl veeelky vyskovy rozdil, pote co sem na cvicne louce skoncila v jedine betonove skruzi na potoce siroko daleko, me pustili i na svah.....snehu uz moc nebylo a u vleku skoro vydreno, takze sesup a hned vlek....vydreno a hned pod tim hlubocak....nejak sem to neustala, vjela do hlubocaku a najednou jsem behala po strani v ponozkach a hledala sve, giganticke vybaveni......
pak sem to v rakoucku vzala kuli rakusanum, co stali na jedinym miste kde se dalo projet a diky plotne nad nima nedalo moc zastavit, ze srazu dolu do lesa a hlavou o strom - docela slusnej otres mozku.....
no a pak jsem zkusila i prkno- uz dlouho me nebolel zadek tak, jako z toho, jak jsme se snazily( s maminkou) jezdit na vleku a me ty pomy, co jely dolu mlatily do zadku
a stejne me to bavi