Normálně jsem si poslal vodu do plic . . . Prostě jsem otevřel nesprávnou záklopku v nesprávný okamžik. A pak už jsem byl jen bez dechu , ani lapat po něm nešlo. Prostě nic, nemohl jsem ani volat o pomoc ani se nadechnout, jen jsem se o to marně pokoušel. A jak mne to zaskočilo, tak mne ani nenapadlo vylézt z vany. Jen jsem tam seděl a rudnul a modral. Pak mne napadlo zabušit do zdi a do vany zvnitřku.
Pak přišla Šárka a když mne viděla, tak se jí prý roztřásly kolena a udělalo se jí špatně. Ukazoval jsem jí na záda, tak mne zkoušela svojí směšnou tlapkou bouchat do zad. Moc to nepomáhalo , ale jak jsem se předklonil, aby do mne mohla efektivněji bušit, tak se to nějak zlomilo. Začal jsem trošku vykašlávat vodu, dávit se atd. No tak mne napadlo se předklonit hodně a asi to pomohlo. Fuj tajbl. To si už na příště odpustím. Nemusím mít úplně všechno . . . Už mi otrnulo