Papírové modely jsem \"blemcal\" (lepit se to fakt nazvat nedá) jako většina mých vrstevníků kolem 10. roku, kdy vycházely v tehdy těžce podpultovém časopisu ABC. Protože ale nejen já (ale hlavně moji rodiče) zakrátko seznali, že je všude možně mnohem víc ulepených částí bytu než jen papírové modely, byl jsem pod tíhou situace donucen se tohoto \"sportu\" vzdát. Přiznám se, že mě to ani moc nemrzelo - když se něco nedaří, velice rychle využiješ jakoukoli záminku, abys toho mohl nechat.
Následovalo ještě několik pokusů s plastovými stavebnicemi velice populárních veteránů (IGRA), jelikož ale slepovačka stála 12,- Kč a hotový model 20,- Kč, velice záhy jsem dospěl k přesvědčení, že je lépe si připlatit, aby někdo piplavou práci udělal za mě - no a s touhle životní filosofií žiju až dodnes (bohužel třeba u rekonstrukce bytu by se zřejmě hodil jiný přístup)