Radovanek

Lidi se moc honěj. Co můžeš udělat dnes, odlož na zítřek a máš 2 dny volna

I Ty nelido, taky by jsi mohl toho psa nakrmit, vždyť už zoufalstvím z hladu vyhrábává mršiny

Jasně Peťo, v poho. Uvidíme se na sraze.

52 let jsi ničil lidem zdraví a nám všem přírodu. To že jsi současně platil i daně s tím nemá nic společného. Zdraví si nekoupíš. Já platím daně jak mourovatý, dokonce dvakrát. Jako spolumajitel s.r.o. zaplatím 19% z jejího zisku a pak bych si měl logicky zdaněné peníze rozdělit se společníky. Ano, mohu, ale zaplatím z příjmu dalších 15%. I taková svinstva jsou tu od roku 1993 a nic se s tím nechce dělat. A to pominu že zaměstnávám lidi a půjčuji je firmám. Místo abych platil DPH 21% pouze z provize, platím dle zákona z celé fakturované částky. Ta se skládá z hrubé mzdy zaměstnance (kterou tvoří čistá mzda + 15% daň z příjmu + 11% sociální a zdravotní pojištění) + odvodu z objemu hrubých mezd (34% pojistné na sociální a zdravotní pojištění) a provize. Tady se platí daň z daně několikrát, protože i zaměstnanci platí 15ˇdaň ne z hrubé mzdy, ale ze superhrubé, takže i 15% z oněch 34% odvodů. Fakticky něco kolem 21%. Pak se ta hrubá zdaní oním 34% odvodem a pak se na to napálí DPH 21%. Bomba co, jak nás ty svině politické a byrokratické holí. Podobné je to u paliv, bez ohledu na to zda jde o tekutá, plyn nebo elektřinu. Tam je cena, k ní se přifaří spotřební daň a teprve ze součtu se odvádí DPH, tedy opět daň z daně. V této zemi se málo střílí. Ovce ty zloděje opět rády zvolí a pak se budou hádat o tom, že někdo jezdí levněji na elektřinu. Nic jim přitom nebrání, jezdit taky. K nařčení ze spolupráce s komouši - 2x jsem odmítl na vyšce kandidaturu do KSČ, že se ještě necítím vyzrálý. A to jsem se tam dostal v době perestrojky jen díky uvolnění poměrů, tatínek totiž nesouhlasil se vstupem vojsk a tak letěl i z místa důlního elektrikáře. Ještěže přišel listopad 89´, protože napotřetí by na to bolševik asi šel tvrdě - vstoupíš nebo letíš ze školy. A jak říkal můj spolužák, co jsme dělali spolu tu revoluci, měli jsme jich pár pověsit, rudých sviní, nevystrkovali by tolik rohy. A teď se můžeš poblít........

Přesně. Ihned jdi vrátit alikvotní část toho, co jsi z mých daní projezdil hromadnou dopravou, na kterou také přispíváme z daní všichni.

Co jsi nepochopil na tom, že je rozhodnutím obchodníka, co budou jeho zákazníci platit? A rozhodnutím zákazníků, že tam budou nakupovat? Mně vadí, že platím v ceně zboží Tvůj košík na kolečkách. Taky by Ti mohl stačit ten do ruky. Nakupoval by jsi s rozumem a ještě nošením zboží v košíku v ruce trochu zaposiloval a ušetřil bych na Tvém chatrném zdraví opečovávaném státním zdravotnictvím z mých daní. Mně vadí, že platím kvůli Tobě v ceně zboží pokladny s posuvným pásem. Nemohl by jsi laskavě kupovat jen do košíku tak, by jsi ho nepotřeboval? Mně vadí, že platím v ceně zboží Tvoje slevové letáky, z kterých si čteš, co dnes koupit hypervýhodně a navršit tím onen košík na kolečkách. Nejen že by se ušetřilo za jejich vymýšlení a tisk, ale pak je necháš válet kolem obchodu a musíme je za Tebe uklízet z mých peněz. Mně vadí, že platím v ceně zboží na Tvoje sáčky na pečivo. To si nemůžeš vzít z domu igelitku ze včerejška? ............................

Klidně foto z loňska, však retro je v módě. Ty zase jezdíš za moje zdraví a zdraví lidí okolo (paradoxně i za Tvoje vlastní). Spolu s ostatními už 100 let. Já prozatím jen 3. Takže ještě 97 a budeme si kvit :-) Ty platby pro mně jsou fér, šetří Tvoje zdraví, každá moje fotovoltaická kWh nemusela být vyrobena spalovací nebo jadernou elektrárnou. Trafa za německé větrníky si vyřiď se svým europosrancem, v tom já nejedu. Případně písni mama Makrele, ta to tam vede. Jinak já Ti zase platím obchvaty, zelené pásy, protihlukové stěny, ekohavárie, likvidaci ropných lagun a rybníků s vyjetými motorovými oleji, zdravotnictví a další maličkosti. To jsme si myslím taky kvit. Tu elektřinu zadarmo dostávám od lidí a firem dobrovolně nebo v paušálu. Rozhodli se tak. To Tě nestojí ani kačku. To mi můžeš třeba vyčítat, že jedu do obchodního centra autem, mám tam zdarma podzemní parkoviště, ty dojdeš pěšky a chodník je určitě levnější než ty 2 patra podzemí. Nebo dojdu pěšky já a vyčtu to Tobě v autě. Méně čti literaturu sci-fi, raději literaturu faktu a více cestuj. Ekoterorismus nevymyslel Kulhánek, ale průmysl. Kapitalistický i komunistický. Nebo si myslíš, že ty demonstrace v Mostu, Chomutově a Ústí nad Labem za komančů byly za změnu režimu? Ne, lidi chtěli jen normálně dýchat. Tak jako třeba dneska Číňani. P.S. A s těma prachama je to ještě horší, než si myslíš - platíte mi (a paradoxně i já sobě v ceně elektřiny ze sítě) za každou vyrobenou kWh, nejen spotřebovanou. No a teď zandáme špuntovky a zajdem na paňáka, ne?

Jó to byly ony krásné začátky, kdy parní lokomobily tahaly na polích pluhy sem a tam, jako náhrada za koně, parní tramvaje brázdily Prahu i Ostravu atd. Protože se po vyčerpaném dřevu narazilo na uhlí jako násobný generátor energie. Okolo roku 1900 vedle sebe existovaly parní automobily, elektromobily i benzínové pokusy. Pak přišla první světová válka s požadavkem náhrad koní v dopravě čehokoli na bojiště, pohonu letadel tanků a ponorek (lodě měly parní,) vynález startéru, nález ropy, zdokonalení její rafinace a distribuce a bylo vymalováno. Pro druhou světovou se už zbrojilo výhradně na ropném principu. Elektrifikace byla vyhrazena pro zázemí (továrny a bydlení) a pevnou dopravu typu železnice, lanovky, tramvaje, trolejbusy.

Stále se bavíme o vývojově 11 let starém malém městském elektromobilu s papírovým dojezdem 150 km a 16 kWh baterkou. Na to nezapomínej. S novým Nissanem Leaf 40 kWh baterie, co přišel počátkem roku 2018 do prodeje v ČR a minulý měsíc si jej převzali první majitelé, třeba můj kolega Milan, by jsi nabíjel po cestě jen jednou. Přitom by jsi jel tempomatových 135 km/h po dálnici, tedy za dodržování předpisů. To ujede s přehledem 150 km, při nižší rychlosti (dálnice tam není v kuse) daleko více (270-370). Pokud jsi jel z Hronova, tak nejblíže je to přes Polsko a to po cestě míjíš hned 2 rychlonabíječky Greenway http://greenway.sk/nase-stanice/ . V Lehnici je 110 km od výjezdu, což je zbytečně blízko, navíc jedeš prakticky pořád z kopce. Takže by jsi použil až po 145 km Krzyzowa a pak jel 178 km až na místo. Pokud by jsi potřeboval, po cestě v Německu je ještě pár Menenkes zásuvek pro případ nouze. Ale neměly by být potřeba, nabíjel by jsi až během pobytu při parkování, za 6 hodin do plna (2x 230V 3-Phase Type2 Mennekes 16A/11kW free charging and parking Charging station is located near the main entrance together with the parking lot for disabled. https://www.plugshare.com/location/80553). No a pak zpátky, vzhledem k velkému stoupání v závěru cesty bych použil chvilkově (15 minut max.) i rychlonabíjení v Lehnici.

Přeháníš. I kdyby 70 průměr, tak 320:70 je necelých 5 hodin plus 1,5 hodiny nabíjení je 6,5. Den má 24 hodin.

Čas na změnu zaměstnavatele....... Práce není zajíc, neuteče

Moc pracujete chlapi. začal 4denní svátek, dali jsme si volno na pondělek, stejně jako 30.4.. Dnes oslava tchánových 79.narozenin, dojel i šavgr z Londýna. Takže v 9 vstávačka, lehká snídaně čerstvý chlebík, domácí máslo, pažitka ze zahrady, anglický čajík, domácí medík, zahraniční citrón. Pak přesun elektro Pežíkem Ostrava-Dolní Domaslavice u Žermanické přehrady, po cestě kytky pro tchýni, noviny pro tchána. Pak až do 19 hodin sezení venku a na terase v lehátku, žraní a pití (uvítací Fernety Stock, pak Syrovary 11° http://www.syrovar.cz/, hrachovka s medvědím česnekem, čtvrtka grilovaného kuřete, domácí bramborový salát, domácí sacher dort s vynikající tmavou šlehačkou, meloun, kafe, chlebíčky, moc Modrého portugalu z vinotéky v Havířově...................). Zpátky řídila žena, bo nepila, a včil jdu na kutě

Kurňa ještě 5 a mohla být stovečka Radek Hurvajz - já vždycky nožkama napřed. Všema. Milan+ - my, co hrajem Tetris, to prostě umíme naskládat i prostorově.

Musíš to číst celé. To je 4 roky stará věc z doby, kdy síť rychlonabíječek byla jen na Slovensku a u nás se dementní politici houfně jako stádo fotili s pomalými stojany ČEZu, kde byla zásuvka 230V 16A a německý Mennekes, tedy červený 5kolík 400V 32A. Tedy to, co má k dispozici každý druhý rodinný domek, každá hospoda, benzínka, servis či dílna. Takový elektromobilní pravěk. Dnes bych to jel Praha (výběr z 18 rychlonabíječek) - Pardubice (výběr ze 4 rychlonabíječek, po cestě ještě 1 v Poříčanech) - Moravská Třebová 1 kus (po cestě ještě 1 ve Vysokém Mýtě a 1 ve Svitavách) - Olomouc (výběr ze 3 rychlonabíječek, po cestě ještě 1 v Mohelnici) - Ostrava (výběr ze 3 rychlonabíječek, po cestě možno ještě jet i přes Valašské Meziříčí a Frýdek-Místek po 1 kuse). O spoustě běžných zásuvek nemluvě. Takže 1,5 hodiny navrch. Tehdy to ale nebylo. Nebýt zdržení na Bouzově, kde pomalá zásuvka dávala jen 6A místo 10, dojel jsem tehdy odpoledne do Ostravy. Cesta by mi trvala necelých 24 hodin. Celé to bylo jen o nabíjení, měl jsem pomalý kabel 10A (baterka z 0 do plna 7,5 hodiny, místo dnešního 4,5) a nebyly žádné rychlonabíječky (20 minut z 0 na 80%) a minimum přístupných zásuvek.

Podceňuješ Pežíka Ionka. Ale je fakt, že jsem za ty 4 roky od první noci dost přibral

To víš že jo, byla to láska na první pohled - viz https://www.peugeot-club.com/topic/98752-prakticke-zkusenosti-z-provozu-postupne-doplnovane/?do=findComment&comment=1863543 . 8.-10. odstavec

Byl jsem upozorněn, že se z webu Asociace pro elektromobilitu ztratil archiv a zmizel můj článek o nákupu a dovozu Iona, tak tady je Jak jsem převážel elektromobil z Prahy do Ostravy po vlastní ose (2.4. – 4.4.2014) Je středa 2.4.2014. O přestávce mezi jednáními v Praze vyrážím tématicky elektricky metrem z I.P.Pavlova přes Florenc na Lužiny. Tam, v autosalonu Peugeot Domanský, mne čeká předání mého prvního elektroauta v životě – zbrusu nového Peugeotu Ion s továrními zárukami za přijatelnou cenu, jen částečně vyšší, než by stálo podobně velké a vybavené auto se spalovacím motorem. Rozdíl mezi jejich cenami se mi podle mých výpočtů vrátit nejpozději do 2 let. Předání probíhá vzorně, krasavec, ještě v barvách celoplošných reklamních polepů ČEZ (ty jsem požadoval ponechat), stojí na předávacím místě před otevřenými skleněnými vraty. Papíry, prohlídka, poslední informace pojistiteli a klíčky s vozem mění majitele. Prozatím ho pro jistotu nechávám dobíjet před autosalonem, byť má dojezd dle palubního počítače na přístrojové desce 125 km. Převážím ho do Ostravy a to není zrovna za rohem. Vzhledem k 324 km vzdálenosti a max. 150 km dojezdu to bude seriál. Vyzvednu si ho až po práci večer. Opět tématicky elektricky metrem dorážím za tmy k autosalonu a ve 20 hodin, s vozem naloženým kufry, vyjíždím. V autosalonu se nabíjel od 14 hodin na plno, ale ukazuje dojezd jen o 1 km vyšší, 126 km. Trasu Praha – Ostrava mám vymyšlenu a domluvenu. V poledne jsem si na ČEZu v Duhové ulici v Praze vyzvednul čip k dobíjecím stojanům ČEZ, přeci jen jich má po ČR nejvíce. Byť bohužel jen těch pomalých á la domácí zásuvka. Z 200 před 4 lety slíbených je jich zatím po ČR jen necelých 40, přes polovinu v Praze. Včetně jediné rychlodobíječky. Sliby chyby. Do Ostravy jedu nejkratší cestou městečky a vesnicemi, vyhýbám se dálnicím i zpoplatněným úsekům. Přes Hradec Králové, dobíječka ČEZ na Riegrově náměstí, a Hotel a restauraci Bouzov, dobíjení ze zásuvky na terase prodlužovačkou, a přes Opavu do Ostravy. Předpoklad - dle údajů výrobce dojezd max. 150 km a dobíjení 6 hodin (jinde v letácích dle kapacity zásuvek 7-15 hodin) – zabere jízda 3 x 2 hodiny a dobíjení 2 x 6 hodin, celkem 18 hodin jízdy. Praxe ukáže. Dle navigace to mám z Prahy do HK 121 km, jedu totiž obcemi. Časově 2:17 hod., což je dost vzhledem k svítícímu dojezdu jen 126 km. Teplota +9, studený vítr. Večerní Prahou se dlouho motám i podle navigace. Sem tam jsou kolony, semafory. Pokud to jde, rekuperuji a dobíjím baterie. Jedu úsporně a rychlostí přesně podle předpisů. Kupodivu a k mé radosti, postupně dojezd naskakuje na 130 km a 137 km, už jsem s rezervou dojezdu klidnější. Navštěvuji benzínovou pumpu Lukoiol. Ceny paliv mají sice hezké, ale já už nebudu s tímhle vozem financovat arabské šejky ani ruské výboje. Jsem tady pro jídlo, ceny benzínu mne nezajímají. Velká neperlivá voda za 14,-, maxi hot dog za 29,- a kafe XXL sebou za 30,- Kč jako palivo bohatě postačí. Fotím auto a volám ženě, která shodou okolností jede služebně z Prahy do Ostravy také elektricky, žlutým vlakem Regiojet. Posílám pár SMS, zdržel jsem se tím vším na cestě cca 20 minut. Pak už jen směr HK městečky a obcemi předpisově 50 či 40, mimo ně max. 75 km/hod., šetřím. Jede se příjemně, cesty jsou volné, na ulicích minimum lidí. Mám puštěné rádio, světlomety auta a ventilátor, který se sám automaticky zapnul, byť je na nule. Topení kvůli snížení dojezdu neriskuji. Zima mi není, jedu v obleku, bunda s rukavicemi odpočívá na zadních sedadlech. V Poděbradech se zadívám na zámek a málem se mnou jedou na blatníku i 3 chodci. Viděli mne, ale neslyšeli, tak vlezli do silnice. Neustále si hlídám rezervu na počítači auta v dojezdu vůči vzdálenosti do cíle na navigaci, je 25 km. Postupně se dojezd snižuje na 107, 99, 88, 79 a 69 km, i rezerva klesá na 20 km. Vůbec nepoužívám brzdy, jen stlačuji nebo uvolňuji pedál „plynu“, bohatě to stačí. Jsem za polovinou cesty do HK, dojezd se snižuje o něco rychleji na 59, 53, 49, 41, 39, 35 a 29 km, klesá i rezerva a pohybuje se už jen kolem 11 km. Pořád slušné. Mám dojezd 22, pak 20 km a rezerva dojezdu dále klesla k 8 km. Neřeším to, cíl je na dohled. Kopce žeroucí baterie, by už být taky neměly. Dojezd je na 15 km, začal blikat symbol pumpy se zásuvkou. Později začínají blikat i poslední 2 čtverečky nabití baterií (z 16 celkových). Rezerva klesá na 5, pak skočí na 6 km, ale to už parkuji ve 23:00 v Hradci Králové na náměstí před nádražím. Po 3 hodinách jízdy, včetně přestávky na malou večeři. Budova ČEZu i dobíjecí stojan jsou díky propagační tabuli dobře viditelné v levém rohu. Poprvé manipuluji s čipem, vše funguje jak má, zapojuji nabíjecí kabel a už to jede. Na přístrojové desce je celkově ujetý počet 161 km. Když jsem vyjížděl z autosalonu, byl 27. Ujel jsem tedy vzdálenost 134 km, ne 121 km dle navigace, zřejmě jsem v Praze někde bloudil. Pokud vezmu v úvahu zbývající dojezd 6 km, pak bych se jako neškolený elektrořidič dostal na krásných 140 km z teoretických max. 150 km dojezdu dle Technické dokumentace. To je paráda. Musím se sám pochválit, ostatně mimo mne na náměstí není ani živáčka. Následuje procházka, prohlídka rekonstruovaného Riegrova náměstí, vlakového nádraží a terminálu MHD, kde se neustále střídají trolejbusy. Pak automatizované prosklené patrové úschovny kol, stojanů na kola všude kolem nádraží, většinou přes pozdní hodinu obsazených, hotelu Černigov, budovy ČEZu a o půlnoci jdu spát. Sklápím obě zadní sedadla do roviny s kufrem, spolujezdcovo posouván na max. dopředu, řidiče na max. dozadu. Dá se tak natáhnout se 178 cm pohodlně přes vůz, rozvor 2,5 metru je poznat. Plocha sklopených sedadel a kufru je přes dekový spací pytel Coleman na poležení příjemná. Teplé ponožky, trenky, triko s dlouhým rukávem, zimní čepice a polštář zajišťují tepelnou pohodu. Zatmavená zadní skla dveří příjemně tlumí okolní umělý svit. Občas mne budí hlasití chodci a projíždějící spalovací auta či houkání vlaků z nádraží. Jen neustále kmitající tiché trolejbusy ne. Pokud se probouzím, průběžně si fotím přístrojovou desku. O půlnoci, po 1 hodině nabíjení, je tam 1 dílek, po 4 hodinách v 03:00 těsně nad polovinou, 9 dílků z 16. Po 5 hodinách v 04:00 už 13 dílků a konečně po 6 hodinách v 05:00 předposledních 15 dílků z max. 16. Nechávám auto dále dobíjet, připravuji se na přesun do hotelu Bouzov. Ještě přes notebook ověřuji, že adresa je skutečně Bouzov 15 a dle navigace pojedu 113 km za 1:57 hod.. No, uvidíme, jak čtvrteční přesun dopadne. Ve čtvrtek 3.4.2013 v 05:42 hod. (po 6 hodinách a 42 minutách dobíjení) svítí všechny dílky baterie. Nechávám ještě auto v nabíječce, skládám spaní, oblékám se a jdu na nádraží pro snídani. Lidí je tu hodně, ale nádraží obchodnicky ožívá až v 7:00, včetně toalet. Stejně jako třeba restaurace KKrest, vedle níž dobíjím a která se chlubí snídaněmi od 7:00. Alespoň jeden obchod a pekárna kromě trafik na nádraží fungují. Jediné teplé věci jsou hot dog za 16,- (levnější a taky ve srovnání s Lukoilem docela nechutný) a kafe XXL s koláčem v akci za 35,- celkem. Kupuji, jím u nabíjecího stojanu a v 06:00 vyrážím dle navigace směr Bouzov. Cesta neprobíhá nijak ideálně, silnice jsou plné kamionů, které se snaží mimo obce nahnat čas rychlostmi hodně přes 100. Nakonec jedu napůl v odstavném pruhu svých 70-80 a nechávám je předjíždět. Kdo má pořád poslouchat to troubení a koukat na problikávání, když mu ruší hudbu, že? Nehledě na zkoušky toho, jak blízko se dá za mnou jet, což okázale ignoruji. Přes radar v každé obci se nikdo s 50kou neobtěžuje. Osobáky i náklaďáky běžně pálí 80. Možná by ouřadové měli zvednout zadek a začít vybírat pokuty. Nainstalovat informační radar zjevně nestačí. Ne, že bych byl svatý, ale v každé obci tu vede hlavní cesta zásadně středem, půlí ji na 2 části a je u ní školka, škola, úřad, obchod a další místa, kde se pohybují desítky dětí i dospělých. Je ranní špička, škola ještě nezačala. Neustále si hlídám rezervu 18 km v dojezdu na počítači auta. Mám dojezd 131 km vůči vzdálenosti 113 km do cíle na navigaci. Dojezd se mi ale tentokráte velmi rychle snižuje na 106, 97, 86, 79 a 65 km. Rychle ubývají i čtverečky v nádrži, protože prakticky pořád jedu do kopce. Vysočina o sobě dává vědět. Začíná to být divoké, 18 km rezervy se rozplývá raketovým tempem a po půlce trasy jsem na minus10 km, tedy nedojedu. Brutálně ubírám na rychlosti, vůbec nepoužívám brzdy, rekuperuji, kde to jen jde. Za polovinou cesty do Bouzova se dojezd snižuje ještě rychleji na 50, 41, 39, 38 km. Moje opatření však zabírají. Začínám pomalu přidávat kilometry. Už mám zpátky dojezd 41 km a čtverečky nemizí. Přestože najíždím další kilometry, dojezd se zvyšuje. Paráda. Teď už postupné klesání dojezdu na 35, 31, 23, 20 a 18 km neřeším. Jsem v plusu 16 km rezervy oproti vzdálenosti do cíle v navigaci. A je to dobře. Začíná blikání pumpy, pak i čtverečků. Šílené stoupání z údolí k hradu Bouzov, jen 1,5 km, rezervu bleskově srazí z 16 na konečných 9 km. Kopce jsou energeticky náročné. Zastavuji před krásným hotelem v podhradí, kde 2 zaměstnankyně kouří a pijí ranní kávu. Otevírá se v 10, já tu jsem v 8:20. Ochotně se mně ujímají a ukazují zásuvky pod okny hotelu na terase. Prodlužovačka mi stačí z parkoviště jen tak tak. Na vedlejší místo pro invalidy dávám pro jistotu kolem dobíjecího transformátoru výstražnou vestu. Kdyby někdo přijel a já ho prošvihnul, ať mi nabíječku nepřejede. Dobíjím od 08:30 hod.. Ujel jsem oproti 113 km za 1:57 dle navigace ve skutečnosti podle počítadla (celkem 275 km) jen 1 km navíc, 114 km, ale za 2:20 hod.. O 23 min. déle, než tvrdila navigace. To není špatné. Zpomalením na 50 km/hod. dostal na frak dojezdový čas. Rychlost a kopečky daly zabrat baterkám. Pokud vezmu v úvahu zbývající dojezd 9 km, pak bych se jako neškolený elektrořidič přes kopce Vysočiny dostal na krásných 121 km z teoretických max. 150 km dojezdu dle Technické dokumentace. Velmi slušné. Proběhlo povinné focení v pozadí s hotelem i hradem a následně usedám na terasu s notebookem, připojuji ho do sítě i k webu. Dělám část kancelářské práce a plodím tyto řádky. V rámci hygienické pracovní přestávky probíhá „mazlení“, tedy prolezení vozu s návodem v ruce a seznámení se i s těmi nejmenšími maličkostmi. Času mám bohužel dost. Po 2 hodinách dobíjení jen 4 dílky z 16. V 11:30, po 3 hodinách dobíjení, jen 6 dílků z 16. Zásuvka asi není co nabíjecí stojan. Ovšem pomalost pokračuje a před 15 hodinou je pouze 1 dílek nad půl baterie, tedy 9 z 16. Začínám tušit zradu. Do Ostravy s takovou nevyjedu dříve, než za tmy. Což se mi přes podhůří Jeseníků moc nechce. Součet převýšení po mé trase jak směrem vzhůru, tak směrem dolů dělá přes 1.250 metrů. Poučen Vysočinou hledán na mapách dobíječek záchranu. Stává se jí Univerzita Palackého ve 34 km vzdálené Olomouci. Tam poskytují autu azyl a krmení pánové z univerzitního ICT na dvoře rektorátu, Biskupské nám.1. Z Bouzova do Olomouce jsem si jízdu elektroautem konečně opravdu užívám. Nehledím na spotřebu. Dojezd 81 km vzhledem k vzdálenosti 34 km mi umožňuje ždímat z auta, co umí a nijak se neomezovat. Zrychlení, řezání zatáček, zkoušení náklonů, nedotáčivosti, odpichů z křižovatek, předjíždění na krátkých úsecích. Každý další kilometr mne utvrzuje ve správnosti volby. Tohle auto je do měst a vesniček jako dělané. Jízda s ním je pohoda a zábava. Za půl hodiny, v 15:30, parkuji před rektorátem. Vrátný mi otevírá bránu do dvora Biskupského paláce, kde je v rohu dobíjecí rozvaděč se 4 zásuvkami 220V a 1 zásuvkou 380V. Napojuji se na 220V, krátce si povídáme a už pokračuji pěškobusem na hlavní nádraží. Za povinnostmi do Ostravy tematicky elektricky žlutým Regiojetem. I zde je komplikace, smolný čtvrtek. Všechny vlaky mají desítky minut zpoždění. Nejvíce Košičan ze Slovenska, 3 hodiny. V 17:30, s půlhodinovým zpožděním, vysedám v Ostravě. Parkujícím spalovacím Citroenem Berlingo vyrážím za povinnostmi. Dnes to tedy nedopadlo. Za necelých 20 hodin od vyjetí jsem se dostal z Prahy jen do Olomouce. 134 + 114 + 34 = 282 km. Počítám, že na Bouzově bych dobíjel ještě minimálně do 19 či 20 hodin večera a pak se problematicky dostával potmě 2-3 hodiny do Ostravy přes podhůří Jeseníků. Možná bych po půlnoci domů dojel, možná ne. Teď už je rozhodnuto, auto spí v Olomouci a v pátek ráno bude v plné síle. Pokračování po nabití zítra. Ráno v pátek 4.4.2013 jedu opět tématicky elektricky žlutým Regiojetem z Ostravy do Olomouce a pěškobusem na univerzitu. Pánové z ICT i vrátný si postupně zkoušejí řízení elektroauta na dvoře rektorátu nebo kolem bloku. Po nezbytné osvětě, kterou dělám rád a jsem vděčný za vstřícnost akademiků, usedám do vozu. Ulicemi Olomouce vyrážím v pátek v 11 hodin dopoledne po staré cestě do Ostravy. Prožívám déja vu, když projíždím legendární Daskabát, kde jsme s rodiči obědvávali cestou na dovolenou na Lipno. Totéž v kopcích vojenského prostoru Libavá, které už zvládám s bravurou. Tzn. nehonit se do kopce, padesátka je optimum. Ručička spotřeby se pohybuje přesně na konci políčka Eco. Teoreticky mám se 134 km dojezdu bohatou rezervu, navigace ukazuje jen 86 km vzdálenou Ostravu-Porubu. Postupně dojezd klesá na 123, 119, 108, 100, 98, 68. Neomezuji se, jedu 70-80, mírné kopečky vyrovnávám rekuperací při jejich sjíždění. Cestou potkávám stožáry větrníků a tak k fotkám přístrojové desky fotím přes čelní sklo i větrné elektrárny. To už je dojezd na 60 km, ale stále mám na baterii 10 dílků z 16. Jak to šlo pomalu nahoru, tak to jde šupem dolů. Kdo nezažil, nepochopí ten zvláštní pocit, kdy se řítíte vlastní vahou z dlouhého kopce, na tachometru 90 km / hod., nohy pohodlně na koberečku, ručička měření spotřeby je vlevo na doraz v modrém dobíjecím poli a kilometry dojezdu Vám naskakují doslova před očima. Rázem mám z 60 km dojezdu 71 km, pak 74, 79, 83, 88, 94, tj.plus 34 km! Nešetřím a jízdu si užívám naplno. Blížím se k Ostravě, několikrát přejíždím poblíž nebo přes dálnici D1. Dojezd opět klesá, už mám jen 79 km a 7 dílků z 16. Pak 67, ale opět rekuperuji a přes 68 se dostávám k 69, abych za chvíli spadl na 65 a 59. V Ostravě-Porubě, před starou nemocnicí, dnes Mephacentrem, parkuji chvíli po poledni elektromobil s dojezdem 41 km a 5 dílky baterie z 16. Přesun Praha – Ostrava mi tak zabral 36 hodin. Ujel jsem 134 + 114 + 34 + 86 = 368 km Nabíjel 3x, z toho 2x do plna, jednou na 7 dílků z 16. Z toho vyplývá, že pokud bych na Bouzově dobil včas do plna, přes Olomouc a po staré cestě bych těch 34 + 86 = 120 km do Ostravy v klidu zvládl. Škoda. Po výborném obědovém menu v Restaurantu Aura přejíždím do kanceláře na koleje VŠB-TU Ostrava. Probíhají předváděcí jízdy pro naše kolegyně, zkouší řídit elektroauto. Rezerva je dostatečná. Dovolím si zajet pro kolegu programátora na Ostravu-Svinov. Vyzvedneme zde od rána parkující spalovák Citroen Berlingo a vydáváme se do Ostravy-Plesné, mého bydliště. Tam se s vozem seznamuje rodina. Manželka pak veze kolegu - za mojí asistence ze sedadla spolujezdce - k němu domů do Ostravy-Martinova, kde proběhne krátká elektro osvěta. A znovu do Ostravy-Plesné a už vezeme dítě do Ostravy-Poruby na přespání ke kamarádce, slaví narozeniny. Nakonec se Pežik, jak jsme elektroauto se ženou pokřtili, dočká. Zaparkujeme v garáži a dávám ho na nabíječku. Je pátek, 18:30 hodin, na přístrojové desce stále svítí 10 km dojezdu. Schválně nejdu spát, dívám se na televizi a vůz kontroluji. Dopadlo to výborně, po 6,5 hodinách, v 01:00 je dobit naplno. Dojezd 131 km. Nechávám ho i tak v nabíječce a jdu po dni plném elektrického cestování konečně spát. Ráno v sobotu čekají elektro auto cesty po Ostravě, cca 30 km. Povinná osvěta všude, kde zavítá. Řídí manželka, dojezd po návratu je 81 km. Necháváme ho stát v garáži, na dobíječku připojujeme až v neděli v poledne, kdy konečně pořádně svítí slunce. Elektroauto si tak užívá sluníčkový proud z naší FVE na střeše rodinného domku. Dobíjí se do plna na 137 km dojezdu. Odpolední cyklistická návštěva ho taky samozřejmě zkouší. Dojezd srazí jen na 129 km. To bude na pondělní ježdění bohatě stačit. Předpoklad je 40 km. Navíc vyzkoušíme dobíjení zdarma v obchodním centru Nová Karolina. Tedy manželka s dětmi, na mne zbude pro cestu do práce a zpět jen elektrokolo. To má sice dojezd jen 70 km, ale s 10 km denně chodím na nabíječku max. 1x týdně.

Ano, je třeba si ty dlouhé příspěvky najít. Jde o systém.

Vzpomenu na mladá i pozdější léta, kdy jsme jezdili pod stan s otcem, a vše v poho. Předpověď říká přes noc min. +10°C, přes den +20°C ve stínu, to se přeci dá, ne?

Návratnost rok dva je obchod s bílým masem, drogami, zbraněmi, dotační podvody a další podobné věci. Na to pánové v reálném podnikání zapomeňte. Jsou naprosté výjimky, kdy k něčemu takovému dojde. Do roka do dvou můžete být v černých číslech, ale prvotní investice se umořuje obvykle dlouho. Zkuste si třeba spočítat klasickou českou hospodu, vstup 1-2 miliony Kč minimálně na vybavení sálu, sociálek a kuchyně (a to jste pořád v pronájmu a musíte s ním počítat jako s každoměsíční režií), plus minimální daň (neboli zdravotní a sociální pojištění, jak tomu stále od roku 1993 říkají zloději politici a byrokrati) na hlavu Vás jako podnikatele +-40 tisíc ročně, plus mzdy personálu, kde počítejte s minimálními mzdou na hlavu 12.200,-, což je s odvody 16.348,- Kč měsíčně, 196.176,- Kč ročně (lze zaokrouhlit na 200 tisíc, protože jste povinni poskytnout vstupní prohlídku, zdravotní průkaz a měsíc dovolené dle Zákoníku práce), ovšem za tu Vám nikdo dnes pracovat nepůjde. A teď budete fungovat 6 dní v týdnu a uvaříte v průměru 100 jídel denně. Dlouhá návratnost, co? Já investoval do FVE 457 tisíc Kč a postupně mi ji zloději politici a byrokrati zatížili zpětně zrušením 5leté nulové daně z příjmu, rovnoměrným odpisem a tím i každoročním ziskem a z toho vyplývající 1% daní a k tomu též zdravotním pojištěním. Návratnost při počátku investice bez těchto svinstev byla 10 let. Tohle je podnikání, tahle investují zemědělci, fabriky, energetika atd.. Čísla Ti těžko řeknu, protože každá elektrárna je individuální projekt. Nevím, zda jde o pozemky a budovu vlastní nebo pronájem. Zda jde o franšízu nebo vlastní čerpačku, a zda jednoho majitele nebo řetězec. Jakou má aktuální přípojku, kolik ho stojí elektřina, kolik v které části dne, jak velká část z toho připadá na výtoč paliv či plyn, kolik na přidané služby (toalety, obchod, bistro, myčka, vzduch, vysavač....). Do jaké míry je čerpačka automatizována, kolik stojí personál, jak dlouho v průběhu dne a týdne funguje........ Je toho hrozně moc. Další veličinou budou případné dotace nebo množstevní slevy. Primitivní pořídím FVE+baterku+nabíjecí stojan a pak to rozdělím mezi nabíjející lidi zde fungovat nebude. Už jen proto, že elektřinu spotřebuji i pro sebe, ti nabíjející u mne něco použijí a něco utratí, mohu systém používat jako reklamu či marketingový nástroj, nabízet wifi nebo rovnou část bistra jako sdílenou kancelář v době nabíjení, prostě je toho hodně.

Ano, s tou domácí FVE a podporami je to opravdu tak, včera jsem řešil známého, co ho nenapadlo se předem zeptat a dnes řeší, že má FVE už na jaře ohřátých 250 L vody v bojleru za 4 hodiny a pak se mu na zbytek dne vypíná. Což je hovadina a vymýšleč podpor na ministerstvu životního prostředí zaslouží pověsit za koule do průvanu a na slunce. Klasicky vyhozené peníze. Kdyby z toho měl ještě napájenu domácnost, tak super, ale nemá. Tak teď musí vymýšlet bejkoviny. Smůla je, že je převis poptávky nad nabídkou, firmy mají práce až nad hlavu. Hybrid je minimum, co se dá udělat, lepší je ostrov kombinovaný se síťovým provozem, ne každý to umí. Pokles jsou měřitelné a ověřené, obvykle jsou daleko menší. Mnoho desítek let staré panely v Rakousku jedou stále s 80% účinností, Je to o systému. FVE na ploché střeše čerpačky je 20-30 kWp s přehledem. Průměr výroby spíše 10 hodin denně. Průběžně zásobuje celou čerpačku a nabíjí baterie pro provoz bez slunce nebo náhlý náběh rychlonabíjčky. Dnešní rychlonabíječka dává výkon 50 kW jen zpočátku a to jen některým autům, pak rychle klesá ke 44, 40 i 34 kW. Prostě jako když nalíváte vanu kýblama vody. Nejdříve je tam prostě frknete, jakmile je hladina výše, lejete pomaleji, a jakmile jste pod okrajem, tak už jen opatrně doléváte, abyste nepřelili.

Každý si má možnost nabíjení zařídit. Je to jen o vůli a snaze. I elektromobilisté bydlí v činžácích a panelácích, dohledej si v tomto vlákně. Čerpaček je něco přes 4.000, kdyby na každé z nich byla FV elektrárna, baterka a k ní výše zmíněná pomalejší rychlonabíječka, žádná nestabilita by se samozřejmě nekonala. Tyhle rádoby výpočty jsou o ničem. Nehledě na to, že pak by samozřejmě počet nabíječek skoro trojnásobně překročil dnešní počet elektormobilů. Ten fake news článek z 10/2017 kopírují postupně všechny noviny světa. Dohledej si v tomto vlákně, o co tam ve skutečnosti šlo. O předvolební boj těch, co chtějí podporu nechat i přes již splněný cíl podílu elektrik na nákupech nových aut versus opozice, co by to ráda okleštila. Nic víc.

A on si ten IT analytik - blbec - jde a koupí Teslu. No nezabili by jste ho To je ta zpovykaná mládež z Křemíkového údolí...... Já vím, že ropa se netěží. Ani se netěží uhlí a uran a plyn pro ty elektrárny, které z té ropy dělají paliva a zajišťují jeho dopravní cesty ke spotřebiteli (ropovodem počínaje a kamionem s cisternou u benzínky konče, kdy je tam pak čerpadlo na elektřinu dopraví do nádrže spalovacího auta) . Prostě zlaté spalováky, hnusné elektriky Proto na železnici, v metru a s tramvajemi stále jezdíme na uhlí a ropu. Nechám si o tom zdát a jdu spát. Určitě taky máte rozumnou firmu, co dala lidem v pondělí celozávodní volno a máte 4 dny voraz. Stejně jako ředitele školy, co na toto a příští pondělí nařídil ředitelské volno. Je to příjemné.

Nikdo ropu nepopírá jako surovinu na výrobu předmětů, ale jako palivo. Praha není svět. A pokud se zkusíš dostat za ni do Středočeského kraje, už většinou zjistíš, jak moc to nefunguje. O jiných městech, třeba Brnu kde by metro potřebovali jako sůl, nemluvě. Nárůst počtu elektroaut je pozvolný a pokud většinu času prostojí, a dnes průměrné auto prostojí 20 z 24 hodin, tak se může pomalu nabíjet. Elektřinu si můžeš vyrábět v objektu sám, ropu ne. Muskovi jde o byznys v druhé řadě. První je vizionář a vize světa bez ropy. O kolonizaci Marsu nemluvě. Přečti se jeho knihu. Vidíš Péťo, a to je také jeden z velkých omylů, spalovací klišé. Elektromobily nepotřebují nabíječky na každém rohu. Stačí opravdu ty obyčejné zásuvky. Já moje auto z takové obyčejné zásuvky nabiju za směnu, když makám jen v kanclu, 2x z nuly do plna. Úplně stejně pak za 8 hodin spánku. A v těch zbývajících 8 mezi tím taky nejezdím v kuse, takže to nemám ani kdy vyjezdit. Oněch papírových 4 x 150 = 600 km dojezdu.

Vidíš, já jen předkládám argumenty a kolik je kolem toho řečí. Nikam nikoho netlačím. Prakticky ukazuji, jak to jde. A že je to celý "ekosystém" přechodu ze spalovací na "zelenou" dopravu a s tím spojenou ekonomiku a bydlení. A že to má prokazatelné pozitivní dopady. A že dosavadní spalování opravdu zabíjí. Moudrý člověk se řídí dobrými příklady jiných a poučí se z chyb svých i chyb jiných. Proto ty příklad odjinud. Zeptej se ve svém okolí kdo se kam potřebuje dopravovat a proč. Pak zjistíš, že většina je donucena nefunkční veřejnou dopravou mít auto. A že menšina ho opravdu potřebuje, případně ho má od zaměstnavatele i na doma, protože se v práci živí objížděním něčeho nebo někoho. Ale i tam je na místě otázka, zda by to nemohlo být elektromobilem.