petrinza

Ta životnost automatické převodovky by mě také zajímala - má jí tu někdo s velkým nájezdem ? Já jí mám v 307cc, 2.0, 100kW,ze stejných důvodů, proč jsi jí chceš pořídit ty. Jenže v době koupě auta měla 107 tis km, za dva roky jsme s autem najeli 35 tis km. Řadí to pěkně, dobře reaguje na manipulaci s plynovým pedálem. Občas převodovce připomůžu ručním přeřazením, to když je dlouho i ve vyšších otáčkách přesvědčená, že trojka je to ideální řešení. U těch 100 kW jsou 4 kvalty ale málo, na 1,6 by to mohlo být akorát. Režim sport nepoužívám, režim sníh občas v zimě na sněhu a rozbředlé kaši.

Po týdnu v práci jsme letní cestovní plány zakončili prodlouženým víkendem ve Verdunu. Po cestě tam ani zpět jsme nikde nenabrali žádné zpoždění. Přestože i na dálnicích v Německu je dost stavenišť, provoz byl celkem slabý v sobotu i v pondělí. Zřejmě mi ještě přijde pozdrav od Kaiserslauternu, dobrzďoval jsem na šedesátku na jednom staveništi a ve chvíli, kdy jsem registroval záblesk radaru, ukazovala GPS ještě rychlost 67 km/h. Obě cesty byly se staženou střechou, na té zpáteční jsem zkusil cécéčko trochu rozdráždit a v mírném klesání se na GPS objevila rychlost 200 km/ h, na chviličku bliklo i 201 km/h. V sobotu jsme se ještě prošli po Verdunu, podívali se do katedrály, k památníku, k bráně, zašli na pivo. V obchodech vyžadovali striktně roušky, stejně tomu bylo v neděli v muzeích a na prohlídkách v objektech na bojišti. Nedělní počasí bylo dopoledne trochu deštivé, vyčasilo se až odpoledne, ale to už jsem měl promočené boty. Prošli jsme obě pevnosti, které jsou veřejně přístupné - Fort Douaumont i Fort de Vaux, podívali jsme se k dalším dvěma pevnostem skrytým ve vegetaci v takovém stavu, v jakém byly, když válka skončila -Fort de Souville a Fort de Tavannes. Prolezli jsme zbytky zákopů, a všude viděli krajinu, stále zbrázděnou ohromným množstvím kráterů po dělostřeleckém ostřelování. Navštívili jsme i muzeum ve Fleury a Ossarium v Douaumontu, podívali jsme se na Zákop bajonetů. Rozsah bojiště je nepředstavitelný. Člověk by tam mohl courat celé dny a nacházet stále něco dalšího zajímavého k vidění. Neděli jsme zakončili opět pivem na nábřeží u řeky Mázy a v pondělí se sbalili vyjeli na cestu domů. Fort de Souville Fort Douaumont Ossarium Douaumont V podzemí Verdun

A ještě pár obrázků Alpy Alpy Roháčský vodopád restaurace na Rybářské baště v Budapešti Vídeň

Dalším etapovým městem byla Vídeň. Cesta příjemně utekla,jen na hranicích mezi Maďarskem a Rakouskem nastalo zdržení - doprava byla svedena do jednoho pruhu a byla kontrolována vozidla s mimoschengenskými SPZ. Ale zdržení nebylo velké. I na rakouskou dálnici jsme měli dopředu zakoupenou elektronickou dálniční známku, stejně jako na Slovensku a v Maďarsku. I Vídeň byla poměrně prázdná, kolem Steffansdomu stálo smutně spoustu fiakrů a čekalo na zákazníky. Podívali jsme se také na Hofburg a prošli se k radnici,která je aktuálně pod lešením. Ubytování jsme měli v hotýlku ve Fischamendu, vedle vídeňského letiště, kousek za Vídní. Zašli jsme si ve vesnici na večeři a točené pivo, rakouské chutí rozhodně předčilo to maďarské. Další den bylo zataženo a přesouvali jsme se do Alp, do Kaprunu. Brzy se rozpršelo a střecha musela nahoru. Pršelo celou cestu. Ve 14:30 jsme dojeli k lanovce na Kitsteinhorn, ovšem provoz lanovky byl jen do 14:30. Vrchol v mracích nebylo vidět. Ubytovali jsme se v Kaprunu v alpském hotelu, kde byl problém i zaparkovat. Byl kompletně vyprodaný. Vedle bylo několik málo hotelů s vlaječkami Zimmer Frei, valná většina hotelů ale byla stále uzavřena. I mnoho restaurací, takže s večeří to bylo složitější. Z terasy před naším pokojem by byl vidět, kdyby byl vidět, vrcholek Kitzsteinhornu. Ráno se mezi mraky objevilo slunce, předpověď hlásila, že dopoledne bude hezky. Dojeli jsme opět k lanovce a kochali se výhledem na Alpy. Skutečně bylo krásné. Celkem třemi lanovkami jsme se dostali k výtahu k restauraci a na vyhlídkovou plošinu. Sněhové pláně křižovalo jen několik lyžařů a hluboko pod námi bylo vidět maličké domečky Kaprunu a Zell am See. Výtahem jsme vyjeli ještě kousek výše a vystoupili na vyhlídkovou plošinu ve výšce 3029 m.n.m. Prošli jsme i tunelem pod vrcholem. Když jsme se dost vynadívali, sjeli jsme zase dolů. Obsluha lanovek vyžadovala nošení roušek v lanovce, i když jsme byli v kabince sami dva. Pozdní oběd jsme si dali ve slunečném Zell am See a prošli se kolem jezera. Navečer jsme se vrátili do hotelu a z terasy bylo nádherně vidět až na vrcholek Kitzsteinhornu, na místa, která jsme dopoledne navštívili. A byla sobota, 27.6., den návratu. Sjeli jsme k Salcburku a zastavili se na zámku Hellbrun. Bylo nádherné počasí a zábavná prohlídka vodních atrakcí v parku byla osvěžující. Prošli jsme si park kolem dokola a pak už vyrazili k domovu. Na večeři už jsme si zašli do naší oblíbené restaurace nedaleko našeho domu. Po cestě nenastal žádný problém, ale připadali jsme si jako průkopníci. Tak snad se to cestování brzy zase rozběhne.

Tak je to za námi a od pondělka už jsem zase v práci. Původní plán letošní cesty zkrachoval s koronavirem, některé ze zemí na trase stále nejsou úplně autem dostupné bez komplikací, takže z objezdu Jaderského moře zbyl jen voucher na případnou další cestu trajektem namísto vrácení peněz za již zaplacený trajekt z Itálie do Albánie. Nový plán již nebyl tak ambiciózní - jeden den v centru Prahy bez turistů, jeden den v prázdném Českém Krumlově a pak cesta na Slovensko. Republiku jsme opustili 18.6..První dvě noci jsme měli pronajatý srub ve Veľké Čause, navštívili jsme nedaleký zámek Bojnice a zoologickou zahradu. Na zámku nebyly organizované prohlídky, pouze individuální a bylo nás tam celkem jen pár. Počasí se nevyvedlo, lilo. Jak zámek tak zoologická stojí za shlédnutí. Na parkovišti pro několik stovek aut bylo naše cécéčko samo. Navečer jsme ještě vyrazili na procházku a v kopcích narazili na železnici Handlová - Horná Štubňa a svezli jsme se ze stanice Remäta do Horné Štubně vlakem. Projeli jsme tři tunely, ve Štubni si dali pivo v restauraci (byli jsme tam sami dva a servírka) a vrátili se vlakem zpět. Další tři noci jsme měli apartmán v novostavbě rodinného domku v Bobrovci pod Roháči - Západní Tatry. Ubytování prvotřídní, ale počasí bylo stále nepříznivé. Cestou jsme si v dešti prošli památník SNP v Banské Bystrici, kde jsem se těšil na prohlídku letadla Li 2 a techniky v parku. Ze dvou dnů v Roháčích, kdy stále pršelo, jsme jeden den využili k prohlídce Demänovské ľadové jeskyně, kde tedy bylo lidí poměrně dost a následně k vycházce z parkoviště za Zubercem zpod lanovky ze Spálené po Roháčské cestě k Roháčskému vodopádu. Naše ambice byla vyjet lanovkou nahoru, ale lanovka pro deštivé počasí nejezdila. Poslední den pobyt jsme se pokusili v dešti dojít co nejvýše do hor, zvládli jsme dojít do sedla Pod Babkami v nějakých cca 1280 m.n.m., ale dorazili jsme tam úplně promočení a na další pokračování výstupu nebylo ni pomyšlení. Další den se konečně objevilo slunce a střecha cécéčka mohla dolů - následoval přesun do Budapešti. Znovu jsme projeli Banskou Bystricou, tentokrát za krásného počasí, a bez problémů dorazili do centra Budapešti. Metrem jsme se posunuli do centra a užívali si další město bez turistů. V restauraci na Rybářské baště jsme se sami kochali výhledem na Budapešť. Museli jsme nahoru ale vyšlápnout po svých, lanovka byla mimo provoz. Večer jsme zakončili posezením v hospodě nedaleko hotelu. Bylo to ukrutné zapáchající doupě - mimořádný zážitek. Ovšem točené pivo bylo za 350 forintů. Protože i zde návštěvnost v posledních měsících opadla, neměli naražený sud Plzně, ale jen jakousi maďarskou značku, která připomínala spíše dezinfekci proti Covidu. Pokračoval jsem tedy v lahovové Plzni a když jsem vypil poslední láhev, kterou měli (měli celkem 2), šlo se na kutě. Pokračování vyprávění příště

Jestli bude možné nějak cestovat, tak nejspíše nejdříve až v červenci. Takže už jsem svoje rezervace ubytování na červnovou cestu zrušil. Otázka je, jak to vůbec bude i s dovolenými, můj zaměstnavatel je přesvědčen, že jsme si dost oddychli na těch home officech a naroste-li v létě objem práce, zrušením dovolených to snadno zmákneme. A to jsem si v uplynulých dnech i vyřídil nový pas, abych mohl být připraven. Spíš se začínám obávat o osud letní cesty plánované na příští rok. Nedojde-li k nějakému mezinárodnímu sjednocení pravidel a bude-li každá země vyžadovat nějaký jiný postup, vlastní národní test nebo i test s nějakým krátkým časovým limitem od negativního výsledku, bude cestování ve znamení hledání odběrových míst ,stání front a čekání na výsledky. A náklady na testování budou tvořit nemalý podíl na celkových cestovních nákladech

Letní dovolenou v červnu mám stále připravenou. Ubytování zarezervovaná s možností bezplatného storna, trajekt zaplacený, tam by nějaký stornopoplatek byl - takže i kdybych všechno zrušil, jsem v tom max.za 700,-. Otázka je, co bude v červnu. Možná bude coronavirus za námi, možná bude v plném proudu i u nás a ani nebudeme moct vyjet kamkoliv. Nijak to neovlivníme, takže nezbývá než vyčkat, jak to dopadne a řešit věci podle toho.

Za svoje průměrné auto, dvě osoby a kajutu pro dva (odjezd z Bari 22:00, příjezd Drač 8:00) to dělalo 206,- EUR, připlatil jsem ještě 27,50 EUR za možnost storna. Kajuta nutně být nemusí. Jezdí to více společností, ale odjezdy a příjezdy se moc neliší a rozdíly v ceně taky nejsou bůhvíjaké.

Naše letošní plánovaná dovolená má podtitul "Do Chorvatska jako všichni" , takže názvem patří sem. Vyrazíme přes Rakousko na jih, etapové body po trase jsou Verona, Pisa, Florencie, San Marino, Bari, odtamtud trajektem do Drače v Albánii, Albánská riviéra, Tirana, Boka Kotorská a pak už Chorvatsko - Podgora, a dál máme odfláknuté Slovinsko, takže letos se zastavíme alespoň v Koperu a pak už domů. Čtrnáct dnů. nějakých 4000 km, spousta památek, hodně dnů u moře.

To jo. Loď z Kemu odplouvá ráno v 8:00 a vrací se večer. A jedna cesta 850 km taky zabere skoro celý den. Žádná dálnice, oficiálně je tam devadesátka.

Petrohrad (LED) - Archangelsk (ARH) jsem na letušce našel, ale hledal jsem to na náhodné datum. Pro Solovki - Archangelsk asi fakt bude třeba zkusit přímo Aeroflot, nikde jsem přesnější informace neviděl.

Díval jsem se ještě na stránky o Solovkách https://www.xn--b1afb8babli.xn--p1ai/informaciya/kak-dobratsya-na-solovki a zdá se, že fakt jediné letecké spojení je z Archangelska, tak je ještě možnost letět nejdříve z Petrohradu do Archangelska, něco tam pravidelně létá, let trvá asi hodinu a půl.

Letadlo na Solovki létá myslím jen z Archangelska. Loď bývá pravidelně plná, rusové mají Solovki jako poutní místo. V estonském městě se sprostým jménem stojí za to vyfotit se u cedule, jinak tam ale není vůbec nic.

Přidávám popis naší loňské cesty na Severní mys a do Běloruska, možná by se mohlo nějakému potenciálnímu cestovateli hodit pro inspiraci. Rusko 2019.docx

U nejmenovaného křížníku v Petrohradu bývá fronta. Ten jsem loni navštívil, ale bohužel jsem neměl čas navštívit také ledoborec Krasin. V Petrohradu jen bacha, jezdí tam jak prasata. Pokud do Ruska pojedeš z Lotyšska po A13 (poslední větší lotyšské město Karšava) , tak hned za hranicemi do Ruska je placený úsek silnice. Přejížděl jsem tam v r.2015 a tehdy brali jen hotovost, rubly jsem dopředu neměl, takže oříšek. Při zajížďkách v Lotyšsku a Rusku mimo hlavní tahy je třeba myslet na to, že někdy můžou být takové cesty dost špatné. Puberťáka by možná v Polsku mohly zajímat rozvaliny Vlčího doupěte. Pokud zahrneš do plánů také Rigu a Tallinn, tak natrefíš na pěkná místa ke koupání v moři. A obě města stojí za prohlídku, historické centrum se dá projít během dvouhodinové vycházky. On za prohlídku stojí i Vilnius a Kaliningrad. Pokud vyjde počasí, dá se koupat také v Petrohradu v Něvě přímo u Petropavlovské pevnosti.Do Ermitáže se mi osvědčilo koupit si lístky dopředu z domova přes net. Před pokladnami bývají fronty, škoda ztrácet čas čekáním. Z Petrohradu je to kousek do Carského sela na Jantarovou komnatu. Zajímavých cílů vcelku dost. Držím palce, takhle dlouho jsem tam nikdy nebyl.

Evropoběžníci z řad příznivců tohoto fóra, kteří si pohrávají s cestou autem do Ruska, již jistě zaregistrovali novinky platné od 1.7, resp. 1.10.2019, tak alespoň pro ty, které to ještě ani nenapadlo: od 1.7.2019 k návštěvě kaliningradské oblasti postačí elektronické vízum, není již třeba shánět pozvání či obíhat ambasádu. Použít je možné většinu silničních přechodů do a z Polska i do a z Litvy. Od 1.10.2019 stačí elektronické vízum i k návštěvě Leningradské oblasti. Použít je možné hraniční přechody Ivangorod z Estonska a Torfyanovka, Brusichnoye a Svetogorsk z Finska. Pozor - na toto vízum se nedá vyjet do jiné oblasti. Nicméně, pro návštěvu Petrohradu se to hodí.

Zdravím, mojí 307cc postihla závada na zavírání střechy. Střecha nedocvakla do zámků a koncové spínače tedy nespustily další operaci. Displej zahlásil "Roof mechanism faulty". Kufr zůstal otevřený "proti větru". Povolil sem šroub na čerpadle, střechu ručně docvakl, znovu utáhl šroub a zbytek operace proběhl normálně na tlačítko. Pak už ale střecha nedělala vůbec nic, jen hlásila, že "Roof mechanism faulty". I přistavil jsem auto do servisu Peugeot, střechu opravili - nasadili spadlé lanko. Naúčtovali jen práci - půl hodiny zjišťování závady a třičtvrtě hodiny oprava. Ale upozornili mě, že by se to mohlo stát znovu a pak by bylo vhodné lanka vyměnit. Ve značkovém servisu by stály díly 5000,- + práce 12000,-, údajně to zabere 8-9 hodin. Tady na fóru jsem o tomto typu závady nic nenašel. Měnil někdo ta lanka ? 12000,- za práci je hrůza, na druhou stranu, jestli to servisákovi trvá 8-9 hodin, tak doma to bude práce minimálně na víkend.

Tak konečně se cécéčko dočkalo i menšího brášky, který může být s námi i doma v obýváku.

Do ponorky se leze po žebříku, myslím, že děcka 4,5 a 6,5 to dají. My dospěláci tam máme s prostorem trochu problém, ponorkáři musejí mít asi nějaké jiné tělesné proporce.

Docela pravidelně chodím na tohle fórum, občas i přispívám. Aktuálně máme doma Peugeot 307cc, 2008 a Škodu Octavia 1962. 307 cc se nám zalíbila na jaře 2018. Ještě nám zbýval rok operativního leasingu na 308SW a pomalu jsme přemýšleli, čím jí obměníme. A řekli jsme si, že kombíka vlastně tak nutně nepotřebujeme a další auto si pořídíme zejména pro radost bez ohledu na praktičnost. Nakonec jsme ani nečekali na konec leasingu u 308SW a v červnu 2018 pořídili červené cc s motorem 2,0 v benzínu, se 107 000 km na tachometru, servisní historií. a automatickou převodovkou. S autem jsem neměl jezdit sám, ale také moje žena a automatka byla pro oba (manželka i auto) lepší řešení. Z auta jsme byli nadšeni, jen jsem musel vyměnit zadní díl výfuku a jedno zadní světlo, na kterém chyběl kryt. Bohužel hned po měsíci prošlo auto crash testem, naštěstí se manželce ani nikomu jinému nic nestalo, ale auto nebylo havarijně pojištěné a nezbylo než zvážit, zda za nemalý peníz auto opravit a nebo ho zrušit. Nakonec jsme opravovali. Pár týdnů to trvalo, na konci prázdnin jsme poprvé mohli vyrazit na výlety po Čechách. To je ale málo, bez střechy je třeba nějaký pořádný výlet. V červnu jsme najeli něco málo přes 8000 kilometrů na trase Praha - Kaliningrad - Tallinn - Helsinki - Rovaniemi - Alta - Severní mys - Murmansk - Solovecké ostrovy (tam s námi auto nemohlo, muselo počkat v přístavu)- Petrohrad - Vitebsk - Brest - Praha a o čtrnáct dnů později jsme si zajeli do Benátek (více o těchto cestách v sekci Pokec - Cestování) 100 kilowat je dostatečný výkon,. Auto jezdí většinou se střechou v kufru. Různě v něm povrzává, přes spoustu výztuh se auto bez střechy všelijak kroutí. Dojíždím s ním také do práce (10 km tam a 10 km zpět, kdy se ani neohřeje olej v převodovce). Průměrná spotřeba 8,5 l/100 km, během dovolené na severu to bylo nějakých 7,2 - 7,3 - je dost znát, že nebylo moc možností jet po dálnici). Olej to nežere. V březnu prošlo auto technickou. Mimo opravy po havárii a úvodní výměně dílů proběhl už dvakrát běžný servis (olej, filtry), vyměnil jsem stěrače, stahovačku okna ve dveřích spolujezdce a jednou jakýsi volný šroub bránil zavření střechy a museli to opravit až u Peugeota. Semo tamo pozlobí něco v elektrice a zase se to spraví. Aktuálně má natočeno 130000 kilometrů. Přikládám pár obrázků. Těžké rozhodování, co s tím. Takhle to vypadá v létě o půlnoci v Rovaniemi Hotel Rossija, Petrohrad V Brestu, Bělorusko - gazík se zúčastnil připomenutí začátku války Odjezd z naší zahrady Chybí už jen 2008 (stála v garáži)

Když Sinsheim, tak určitě i Speyer. Ve Speyeru se dá vlézt do ponorky a taky třeba do Jumba 747., je tam taky ruský raketoplán. A ve všech expozicích jsou nějaké mimořádné kousky. Ve stánku venku pak nezbytný curry wurst. Letadla v Sinsheimu jsou super, jen pozor, ne každému dělá dobře jak jsou různě nahnutá.

Je to prima čtení. Mám v knihovně Hanzelku a Zikmunda a dlouho mě trápilo, že k téhle klasice chybí nějaká moderní alternativa, která by popisovala reálné cesty s nádechem dobrodružství, ale dosažitelné pro kohokoliv z nás. Já jsem si takovou knížku nakonec napsal sám a je moc prima, že podobné sklony nás má víc.

Podle návodu v manuálu je to práce na pár minut. Už jsem světlo taky měnil. Nezapomeň do světla před montáží dát žárovku na blinkry.

Za posledních 10 let jsem byl v Paříži 4x. Pokaždé je plán malounko jiný a poznáme něco dalšího nového a vracíme se tam, kde se nám líbilo. Ta atmosféra se za těch deset let dost změnila, ale pořád to stojí za to. Letos mě nejvíc zklamala třída Champs Elysees, tam se to změnilo hodně. Byli jsme tam i v době výjímečného stavu, tehdy nám to přišlo zvláštní. Bydleli jsme tehdy u Boulevard Sebastopol. Tam je běloch vzácností a když jsme si večer po příjezdu sedli na zahrádce restaurace na pivo a zalistovali v knižním průvodci, jedna z deseti věcí, o kterých jsme se dočetli, že se rozhodně nemá v Paříži dělat, byla, že se turista nemá potulovat u Boulevardu Sebastopol. Co se metra týče, tak fakt není hezké a některé přestupy mezi trasami jsou skoro pěší tůry, na druhou stranu ať jsi kde jsi, je to všude na metro kousek a všude se velmi dobře dojede.

Z dlouhého seznamu míst k navštívení bych se nestresoval - není to tak daleko, aby se tam nedalo v blízké budoucnosti vrátit a zkouknout zase něco dalšího. Ale fajn je udělat si nějaký itinerář. Když jsem byl v Paříži před lety poprvé, bylo to u kamaráda, který tam byl pracovně. Zeptal se, co chceme vidět, a sestavil nám k tomu itinerář, abychom nejezdili po Paříži metrem celý den sem a tam. Ušetřilo nám to spoustu času .