No když to tady čtu, asi bych se nikdy řídit nenaučila, protože jsem si papíry udělala dřív, než měli rodiče vlastní auto a prvního Pežotka mi půjčovala moje polovička a patří mu za to můj neskutečný dík. Nikdy na mě neřval, povzbuzoval mě a nebýt jeho, asi jsem ani nedodělala autoškolu, jak mě to rozčilovalo a nebavilo, to by jeden nevěřil...no a dneska, když má v sobě 10 piv a právě doběhl maraton - tak i usne, když řídím :D
Jo, a když jsem jela s horkým řidičákem domů, řekl mi do telefonu, že skončilo jeho taxikaření a že očekává odvoz z práce dom: skoro novou Fabkou (asi dvouměsíční!!!), po jižní spojce, dálnici, až před dům....v centru Prahy mi nasypal klíčky do ruky a řekl "Domů, Johne."....heh, koukám, že takových je tu jak šafránu ....
Takže díky, Honzi, za podporu....
Druhej Pažík byl můj a půjčovat jsem ho tak trochu musela, a přiznám se, že zezačátku nerada...
Jinak jsem se zařekla, že auto už nebudu nikomu půjčovat, s výjimkou, že budu spolujezdec a ještě si budu vybírat.