Něco k lepší náladě.
S odcizeným autem jsem jel dost rychle, nemohu ale říci kolik, protože se mi všechno pro opilost rozmazávalo. V autě jsem ale už nepil.
Srazil jsem se se stojícím nákladním automobilem, když přijížděl z opačného směru.
Kde se vzalo, tu se vzalo, přijelo neviditelné auto, narazilo do mého vozu a zase zmizelo.
Minul jsem roh baráku a za ním stála tatrovka. Vjel jsem tam s přesvědčením, že tam nemá co stát.
Pivu jsem již odvykl a v důsledku toho jsem přehlédl jedoucí motocykl.
Řekl jsem policii, že nejsem zraněný, ale když jsem si sundal klobouk, zjistil jsem, že mám frakturu lebky.
Ve tváři toho starého pána, který se odrazil od kapoty mého auta, jsem si všiml nečekaně smutného výrazu.
Chodec do mě narazil a pak mi skočil pod auto.
Ten chodec váhal, kterým směrem se má vydat, a tak jsem ho přejel.
Zastavili jsme rychle jedoucí auto, jenže málo, takže pokračovalo dál v jízdě nepřiměřenou rychlostí.
Po několika dalších metrech zabočil sledovaný vpravo, což jsme nepředpokládali a pokračovali dál rovně.
Telefonní sloup se rychle přibližoval. Snažil jsem se mu uhnout z cesty, ale najednou mi narazil do předku auta.
Nepřímou příčinou této nehody byl chlapík v malém autě s velkou hubou.
Před jízdou jsem požil alkohol v množství šesti velkých alkoholů, ale podotýkám, že zatáčku jsem přehlédl jen proto, že foukal dost silný vítr.
Když auto sjelo z cesty, vyhodilo mě to ven. Později mě našla v příkopě toulavá kočka.
Služební pes sledoval stopu několik metrů a poté usnul.
Zadržený se při zatýkání bránil, jako kdyby věděl, že ho chceme zatknout.
Nasadil jsem mu pouta, a než jsem se vzpamatoval, utekl i s policejním psem.
Služební pes sice zadržel pachatele, ale pouta jsem mu musel nasadit já.
Zadržený při zatýkání kousal, proto to asi služební pes nevydržel s nervy a kousl ho také.
J.K. se při zatýkání bránil tak intenzivně, že jsme se po chvíli už bránili my.
Při převozu zadrženého došlo k jeho útěku. Bylo to tak nečekané, že zadržený nečekal, až ho znovu zadržíme, a byl pryč.
Připouštím, že to byl omyl, jenže v tu chvíli to byl nejlepší nápad, který jsem měl.
N.J. nejdříve vyhrožoval, ale pak začal vyhrožovat.
Ta žena nás napadla slovně. Co říkala, nevíme, protože nemluvila a jen vydávala různé zvuky.
Narazil jsem do telefonního sloupu, protože jsem chtěl zabít mouchu.
Ten náklaďák nacouval skrz přední sklo do manželčina obličeje.
Když jsem přijížděl domů, vjel jsem omylem do jiného dvora a naboural do stromu, protože ho doma na tomto místě nemám.
To druhé auto do mě nabouralo bez jakéhokoli předchozího varování.
Před jízdou jsem něco vypil. To ale nebylo nic proti žízni, kterou jsem měl. Nehodu tedy zavinila manželka, která přesolila oběd.
Ten dědula, kterého jsem porazil, by se na druhou stranu silnice stejně nedostal.
Myslel jsem si, že mám stažené okénko. Zjistil jsem ale, že je zavřené, když jsem vystrčil ruku ven.
Přejel jsem krajnici, pohlédl jsem na svou tchýni a sjel jsem z náspu.
Celý den jsem strávil nakupováním sazenic a rostlin a už jsem byl na cestě domů. Když jsem přijel na křižovatku, vynořil se přede mnou živý plot a zaclonil mi výhled. Nezvládl jsem zastavit a naboural jsem tak do jiného vozu. Řidič i spolujezdci se pak neprodleně odebrali na zdravotní dovolenou.
Když se mi stala nehoda, řídil jsem vůz už čtyřicet let a usnul za volantem.
Protože jsem nechtěl vrazit do nárazníku auta přede mnou, srazil jsem chodce.
Abych auto řádně zaparkoval, nacouval jsem do jiného vozu.
Ten chlap se potácel přes celou silnici. Než jsem ho srazil, musel jsem několikrát prudce strhnout volant.
Důvod k napadení ten řidič neměl, vždyť jsem mu jasně rukou naznačoval, že špatně vidí, a ne, jak on se domnívá, že je blbec.
Po příjezdu na místo hlídka zjistila stopy násilí na dveřích, skříních, tchyni a okolí.
Pachatel zanechal na místě činu mnoho otisků, z nichž mu ale žádný nepatřil.
Při při došlo k vyražení menšího počtu zubů, jmenovitě jednoho řezáku.
Po poučení uvádí jako tamtéž, dodává jako tamtéž a nic podstatného nedodává.
Konaným šetřením bylo zjištěno, že objem paní V.P. nedovoluje vstoupit do kurníku bez jeho rozvalení, takže strany krádeží slepic je její objem dostatečným alibi.
Otisky prstů nešlo sejmout, protože pachatel na co sáhnul, ukradl.
Po převozu do nemocnice lékař konstatoval smrt pacienta, ale to jsme tušili, už když jsme ho našli na třech místech v lese.
Pachatel odcizil ze zásuvky vedoucího nezjištěné množství pětikorunových mincí v celkové hodnotě 300 Kč.
Po kontrole občanského průkazu jsem byl natolik zmatený jeho fotkou, že jsem zapomněl na to, že ho mám zatknout, tak jsem ho nechal jít.
Nepamatuji si, že bych toho člověka už někdy viděl, a to mám skvělý zrak, jen s tou pamětí je to horší.
Podezřelý vypadal normálně, ale choval se nenormálně.
Nejdříve jsem si myslel, že jen žertuje a že po mně střílí slepými náboji. Když mě odváželi do nemocnice, tak jsem si to už nemyslel.
Několikrát jsem ho vyzval, aby zastavil, ale on padal z okna dál.
V tom parku jsem byl jen já a pachatel. No a ještě asi padesát jiných lidí, které jsem neznal.
Hrubě mne urážel, tak jsem ho mírně uklidnil obuškem.
Vystřelil jsem na něj služební zbraní až poté, co jsem střílel do vzduchu, ale to bylo tři dny před tím, a to zadržený asi neslyšel.
.jpg.f839341aa68bbddef546228d0f085e46.jpg)
