Jump to content

Elektrická dovolená aneb 1.179 km za půl euro


Radovanek
 Share

Recommended Posts

Elektrická dovolená aneb 1.179 km za půl euro. Díl 1., Morava

Elektrická dovolená jsme nazvali naše 12ti denní srpnové putování na trase Ostrava - Prostějov – Brno - Vranovská přehrada Bítov – Vídeň – Bratislava – Žilina – Ostrava. Inspiroval nás k tomu projekt EONu Na plný proud www.naplnyproud.cz, slibující projížďky na elektrokolech, elektroskútrech a elektrolodích na Vranovské přehradě a v okolí, s přesahem do Rakouska. Na Slovensku pak projekt www.plug-in.sk GreenWay, slibující síť rychloobíjecích stanic u hlavních tahů napříč celou zemí. A také příklady kolegů, jako Elektromobilem 6.600 km k moři do Španělska a zpět za 1.300,- Kč.

Od dubna 2014 máme nový malý městský elektromobil Peugeot Ion (http://www.peugeot.cz/objevte-vic/ion/5-dverovy/) od Peugeot Domanský Praha (http://www.domansky.cz/). Po 4 měsících od koupě má najeto 5.700 km. Dovolená by měla přidat dalších tisíc. Vůz je homologován jako 4místný, bude plně zatížen. Osádku tvoří 2 dospělí, 2 děti a plný kufr bagáže tak, že vnitřní zpětné zrcátko je k ničemu.

Podle dostupných informací o nabíječkách v ČR (http://www.elektromobily-os.cz/, http://www.elektromobilita.cz/, http://www.hybrid.cz/mapa-stanic/, https://www.pre.cz/cs/profil-spolecnosti/dalsi-aktivity-pre/e-mobilita/epoint-nabijeci-stanice-pre/), v Rakousku (http://e-tankstellen-finder.com/, http://lemnet.org/,'>http://lemnet.org/, http://www.tanke-wienenergie.at/, http://www.smatrics.at/) a na Slovensku (http://www.plug-in.sk/, http://nabijanie.teslaclub.sk/, http://kdenabijat.sk/, http://www.zelenabuducnost.sk/wps/portal/zb/domov/e-mobility/) se to jeví tak, že když přetrpíme střední Moravu, tak v Rakousku a na Slovensku by to mělo být v pohodě. Rakouské servery poskytují i mobilní aplikace, fungující buď s datovým připojením v mobilu nebo jako nahrané mapy jen na základě polohy přes GPS (http://e-tankstellen-finder.com/, http://lemnet.org/). Použijeme obě.

Je samozřejmě dobré zjistit předem, kudy pojedete a jaké druhy nabíječek potkáte. Zda pomalé běžné domácí zásuvky 230V 16A Schuco, rychlejší „chalupářské“ CEE zásuvky 400V 16A IP44 5 kolíkové (případně větší 32A), standard EU Mennekes Typ2 či přímo rychlodobíječky standardu Japonsko a USA CHAdeMO 500V 125A, dobíjecí stojan s vlastním kabelem a konektorem. Výraz CHAdeMO pochází z japonského お茶でもいかがですか Oča demo ikaga desu ka?, což v překladu znamená \"Nedáte si čaj?\". Protože za dobu, kterou strávíte posezením u čaje, se vám auto nabije. Francouzsky \"CHArge de MOve\", nabíjení pro pohyb (http://teslaclub.sk/). Dobíjení trvá různě, od 20 minut až po 6 hodin. Tomu musíte přizpůsobit i dobíjecí kabel k vozu nebo redukce k němu. Jsme v elektromobilitě v roce 2014 bohužel ve stejné situaci, jako když se rodily mobilní telefony. Taky každý používal na dobíječce jiný konektor. Plus je dobré vědět, zda je dobíjení zdarma a bez omezení přístupu, nebo se něco platí a přístup je omezen. Třeba vlastnictvím RFID karty (čipu) nebo znalostí PIN kódu, případně obojím. V neposlední řadě je pak třeba znát parkovací poplatky u dobíjecích stojanů, zvláště na podzemních parkovištích. Ty mohou být jak nulové, tak omezené časově. Např.3 hodiny zdarma v pracovní dny, o víkendech a svátcích bez omezení. Nebo dokonce nesmyslně vysoké i o víkendu na skoro prázdném parkovišti, např. 4 EUR za hodinu u pomalé nabíječky. Což je horentních 24 EUR za 6 hodin dobíjení na plnou baterii. Za 150 km dojezdu zaplatíte 672,- Kč! To, že by jste narazili na obsazený dobíjecí stojan, zatím díky malému počtu elektromobilů moc nehrozí. My jsme potkali na nabíječce za 12 dní ve 3 státech slovy jeden elektromobil. Krásnou černou Teslu Model S v nákupním centru Eurovea v Bratislavě.

Na cestu jsme byli pro přístupy vybaveni RFID čipem ČEZ k jejich dobíječkám v ČR (150,- Kč / měsíc bez DPH paušál bez ohledu na počet dobíjení a odebranou elektřinu), RFID kartou a PIN kódem VŠB-Technické univerzity Ostrava (v rámci projektu odborné skupiny Systémy s alternativními zdroji energie http://saze.vsb.cz/), RFID kartou Wien energie (vydání zdarma, smlouva o provozování) a PIN kódem k stanicím GreenWay (na základě zaslání kopie velkého technického průkazu dobíjení zdarma do konce životnosti elektromobilu).

Technicky jsme byli na cestu vybaveni standardním dobíjecím kabelem k Peugeotu Ion 230V 10A Schuco, dodávaným s vozem od výrobce, na klasickou domácí zásuvku. Dále 20m prodlužovacím kabelem 16A k němu a ještě redukcí z CEE zásuvky pětikolík 400V 16A na klasickou domácí zásuvku 230V 10A Schuco. Peugeot Ion má 2 dobíjecí zástrčky, jednu na zmíněný standardní kabel, druhou na CHAdeMO. Mohli jsme tak cestou využít 3 typy zásuvek, od rychlodobíječky po domácí.

Plán cesty počítal s využitím pomalé dobíječky v Prostějově, hotel Tennis club a rychlodobíječky CHAdeMO firmy Netdata v Brně u BVV brány č.9. Na místě dovolené pak domácího dobíjení v Bítově, penzionu Chata Suzan. V okolí Vranovské přehrady dobíjení kdekoliv na pomalých stojanech EONu. V Rakousku po cestě do Vídně dobít dle potřeby na pomalých nebo rychlých nabíječkách, zjištěných mobilními aplikacemi. Ve Vídni v době prohlídky města využít pomalých nebo rychlých nabíječek Wien energie. V Bratislavě při pobytu pomalu dobíjet v obchodních centech, hotelech, síti Východoslovenské energetiky nebo na některé rychlé nabíječce CHAdeMO, jsou tam nejméně 3. cestou domů přes Žilinu jet po dálnici a používat rychlé dobíječky CHAdeMO sítě GreenWay. V ČR po překročení hranic, v případě potřeby, využít krátce pomalé dobíječky ČEZu v Třinci, Havířově či Ostravě. Ale jen jako nouzové řešení.

Z Ostravy jsme vyjeli v neděli 10.8.2014 plně dobiti - 16 dílků baterie z 16 a 128 km dojezdu dle počítače auta - z nabíjecího stojanu VŠB-TUO po staré cestě mimo dálnici. Předpoklad 106 km, stoupání 1.562 m, klesání 1.592 m. Přes Fulnek, Odry, Libavou a Velký Újezd do Prostějova, Sportcentra Hotel Tennis Club. Zde mají pěkné dobíjecí místo, stojan firmy MICOS na parkovišti, hned za závorou. 2x zásuvka 230V16A NON-STOP. Adresa Za Kosteleckou 49, 796 01, Prostějov www.hoteltennisclub.cz, recepce: +420 582 402 511. Paní z recepce nám dala klíček k zapnutí stojanu. Do kopců jsme jeli rychlostí jen okolo 60 km/hod., kvůli úspoře baterií. Jinak na maximálně povolenou rychlost 50 či 90 km/hod.. Hojně jsme využívali setrvačnou jízdu na neutrál a při brždění nebo příkrých sjezdech dobíjení rekuperací. Zbylý dojezd dle počítače auta byl 32 km z původních 128 km, najeli jsme přitom 109,5 km za necelé 2 hodiny. Kromě oběda v hotelu (skvělá obsluha a jídlo), jsme stihli i místní aquapark (doporučujeme), než se auto za necelých 5 hodin nabilo na 16 dílků z 16 a ukazovalo dojezd 123 km. Parkování i dobíjení bylo zdarma a bez přístupových karet. Střed Moravy bohužel nemá žádný rychlodobíjecí stojan a i pomalé dobíjení zde nabízí jen pár míst. Velký to dluh nesplněných slibů ČEZu z roku 2011 o síti 150 nabíječek v ČR do 2 let.

Cesta do Brna vedla opět mimo dálnici, přes Drahany, Jedovnici a Bílovice. Kopce a serpentiny Drahanské vrchoviny kilometry dojezdu doslova hltaly. Ovšem na sjezdech rekuperací opět přibývaly. Předpoklad 71 km, stoupání 1.152 m, klesání 1.173 m. Ujeli jsme 68 km, zbylý dojezd byl 57 km ze 123 km. Rychlodobíjecí stanice CHAdeMO 50kW firmy Netdata, Výstaviště BVV Brno, brána č.9, Bauerova 491/10 (Scot sport), Brno-Pisárky, byla vynikající. Poprvé jsme viděli dobití za 20 minut na 80% kapacity baterií, 14 dílků z 16. Pokud bychom pokračovali v dobíjení další necelou hodinu, sliboval displej dobíječky 100% dobití. To jsme nevyužili, dojezd jsme měli i s rezervou 20 km.

Parkování i dobíjení bylo zdarma a bez přístupových karet. Následně nám už štěstí nepřálo. Předpoklad 101 km přes Znojmo k Vranovské přehradě, stoupání 845 m, klesání 940 m, nevyšel. Rovná pohodová cesta přes Ivančice byla uzavřená, čekala nás šíleně dlouhá, špatně značená objížďka, kde v kopcích a serpentinách všichni bloudili. Místo do Bítova jsme s bídou dojeli do Vranova nad Dyjí. Ujeli 102,3 km, uviděli na displeji dojezd 0 km, který následně zhasl, a rozsvítil se symbol Želvy. Tedy dojezd 3-5 km omezenou rychlostí a s vypnutými spotřebiči typu klimatizace. Z donucení jsme proto vyzkoušeli projekt EONu Na plný proud, dobíjecí stojan u Zámeckého hotelu. Ten však nefungoval, což, jak se později ukázalo, nebylo výjimkou. Vyhazoval totiž pojistky hotelu už při nabíjení elektrokola či elektroskútru, natožpak elektromobilu. Jen díky ochotné obsluze Zámeckého hotelu jsme našli vedle recepce funkční domácí zásuvku a nabili za 1,5 hodiny dojezd 30 km, 4 dílky baterie z 16. Parkování i dobíjení bylo zdarma a bez přístupových karet. Mezitím jsme tamtéž dobře povečeřeli a cestu 12 km do Bítova, penzionu Chata Suzan, Bítov - Horka č.195, stihli do 23.hodiny. Zbyl dojezd 12 km z 30 km.

Celkem jsme ten den ujeli na trase Ostrava – Prostějov – Brno – Vranovská přehrada Bítov 292 km. Auto šlo v penzionu ihned na dobíjení z běžné zásuvky přes prodlužovačku, po nočním nabití hlásilo dojezd 141 km. Počítač vozu totiž posuzuje dojezd neustále dle stylu jízdy na posledních 25 ujetých kilometrech. A ty jsme jeli z donucení extra úsporně.

V pondělí elektromobil odpočíval, zato jsme strávili 2 hodiny (á 270,- Kč) v elektročlunu Holiday 390 pro 4 osoby na přehradě. Paráda, vnitřek je velmi variabilní, kromě sezení lze lavice sklopit na velkou polstrovanou palubu. Ovládání pro děti, jedna konstantní rychlost vpřed i vzad, volant. Jen je elektroloď na vkus elektromobilisty dost hlučná. Prý je to díky převodům a konstrukci trupu. Prohlédli jsme si v kotvišti větší Holiday 450 i luxusní SWT 1880 electric (http://www.elode.cz/). Dobíjení bylo řešeno kabelem z nejbližší chaty na břehu do rozvodné skříně. Elektrolodí se dobíjelo v kotvišti jednotlivě vyvedenými kabely hned osm. Tady dobíjení, zřízené malým soukromým subjektem, fungovalo.

Od úterý do soboty jsme díky chladnému počasí podnikli mnoho výletů elektromobilem do okolí, znamenajících vždy několik desítek kilometrů jízdy kopcovitým terénem. Přehrada má totiž přes 30 kilometrů délky a my bydleli u jejího horního konce. Dobíjení v rámci projektu EONu Na plný proud nás velice zklamalo. Unifikované dobíjecí stojany byly umístěny buď v nedostupných místech, jako např. hrad Bítov nádvoří se zákazem vjezdu všech vozidel, přesto tam dobíjel elektroskútr. Nebo hráz Vranovské přehrady se zákazem vjezdu všech vozidel a placeným parkovištěm několik set metrů před ním. Případně stojan vyhazoval pojistky v místech napojení a nefungoval. Jako v Hotelu Zámek Vranov nad Dyjí v centru obce nebo na centrálním zámeckém parkovišti nad obcí. A do třetice nebyly v logických lokalitách dobíjecí stojany vůbec, jako v hotelu, restauraci a rozhledně Rumburak s velkým parkovištěm. Obrovským paradoxem pak byly 3 pomalé nabíječky EONu po 2 zásuvkách Schuco 230V 16A v areálu Vodní elektrárny EON Vranov nad Dyjí pod hrází, umístěné ovšem zcela bez označení uvnitř areálu, několik set metrů od zavřené vstupní brány, na zdi objektu u zatravněné plochy. Co tím chtěl básník říci, těžko posoudit. I pracovníků elektrárny je méně, než dobíjecích zásuvek. Pokud to bylo myšleno interně. Ovšem podle vyjádření průvodců nikdo z nich nemá ani elektrokolo, natož elektromobil. Dobíjeli jsme tedy vždy po návratu v penzionu, přes noc, na běžné zásuvce, zdarma, v ceně ubytování. Úspěch měl projekt Na plný proud snad jen u cyklistů a motocyklistů, kteří si vypůjčili nabízená elektrokola a elektroskútry. Tak, jako existuje „Tesla smile“ u řidičů vozů Tesla, potkávali jsme „electro smile“ u řidičů elektrokol a elektroskútrů. Předpokládáme, že šlo o jejich první dobrou zkušenost s elektromobilitou a ten úsměv byl nelíčený.

Jen tak na okraj, ve srovnání se službami pro turisty v sousedním Rakousku, je na Vranově obrovský rozdíl. Kupodivu ne v přístupu lidí, tady jsme byli až na pár znuděných brigádníků příjemně překvapeni, ale v možnostech placení. Bankomaty najdete ve Znojmě, Moravském Krumlově a jeden i ve Vranově nad Dyjí. To jsou ovšem destinace vzdálené od sebe desítky kilometrů. Kupodivu, platební karty berou v ubytovacích, restauračních i památkových zařízeních jen velmi výjimečně. Dokonce i pokud památky provozuje stejná instituce, pak v jedné vstupné uhradíte kartou, v jiné jen v hotovosti. Zvláštní. Vracíte se tak do středověku nejen díky památkám, ale i díky nutnosti tahat sebou neustále plný měšec peněz. Při platbách za čtyřčlennou rodinu totiž vždy vydáte jednorázově několik set korun. (pokračování zanedlouho)

post-54111-14109639602767_thumb.jpg post-54111-14109639602938_thumb.jpg

[upravil dne 29/8/14 13:08 od Ferry]

Link to comment
Share on other sites

Elektrická dovolená aneb 1.179 km za půl euro. Díl 2., Rakousko

Elektrická dovolená jsme nazvali naše 12ti denní putování na trase Ostrava - Prostějov – Brno - Vranovská přehrada Bítov – Vídeň – Bratislava – Žilina – Ostrava. První část popisovala zkušenosti s cestou malým městským elektromobilem Peugeot Ion a dobíjením na Moravě. Druhá bude o Rakousku a Vídni.

Cílem bylo cestou z Bítova na Vranovské přehradě do Bratislavy navštívit Vídeň a použít některou z vídeňských pomalých nabíječek v době prohlídky města. Večer pokračovat podél Dunaje na ubytování do Bratislavy. V dalších dnech pak Vídeň opět navštívit celodenním výletem z Bratislavy. Trasu 119 km jsme měli zvládnout za 2 hodiny i s případným dobíjením. Protože vedla i přes zpoplatněné úseky silnic typu S a A, bylo nutné koupit nejkratší desetidenní rakouskou dálniční známku. Přes Lančov, Šafov, Langau, Pulkau a Holabrun jsme měli dojet do Stockerau a odtud do Vídně.

Z Bítova jsme vyjeli v neděli 17.8.2014 plně dobiti, 16 dílků baterie z 16 a 136 km dojezdu dle počítače auta. Nejprve dle navigace 116 km dlouhá trasa vedla kopci a nekvalitními silnicemi nepříliš malebného moravského pohraničí, v bývalé zemi nikoho, protkané ještě před 24 lety jen drátěnými zátarasy, nástražnými systémy a minovými poli, aby nikoho nenapadlo utíkat z komunistického ráje na kapitalistický západ. V Rakousku došlo k až podezřelé změně. Kromě úhledné zemědělské krajiny byly desítky kilometrů cest osazeny kvalitním, novým asfaltem. Teprve předvolební bilboardy s politiky zázrak vysvětlily. Viděli jsme v praxi plnění předvolebních slibů i lákání mladých na bydlení v pohraničí. Škoda, že u nás obvykle zůstane jen u těch bilboardů. Podle mobilních aplikací LemNet a Etankstellefinder jsme v každé větší obci míjeli alespoň jednu pomalou dobíječku, obvykle u restaurací nebo před radnicí. Těmi jsme se však nechtěli zdržovat a nabrali jsme směr na první známou rychlonabíječku ve Stockerau. Do kopců jsme jeli rychlostí jen okolo 60 km/hod., kvůli úspoře baterií. Jinak na maximálně povolenou rychlost 50 či 100 km/hod.. Hojně jsme využívali setrvačnou jízdu na neutrál a při brždění nebo příkrých sjezdech dobíjení rekuperací. V Pulkau jsme na čerpací stanici zakoupili dálniční známku (Autobahnvignette) na 10 dní za 8,5 Eur, cca 238,- Kč. A nebyli jsme z ČR sami. Rychlodobíječku jsme našli za městem Stockerau vedle dálnice A22, v Rasthausu, obdobě našich Rohlenek a Devíti křížů na D1. Motel, restuarace, WC, prodejna, čerpací stanice a rozlehlé parkoviště s velkou krásnou modrobílou elektrodobíječkou firmy ELLA, Wiener Straße, 2000 Stockerau, Rakousko, (http://www.ella.at/). Trojkombinace dobíječek Type2 43kW, CHAdeMO 50kW a CCS 50 kW, nonstop 24/7, do začátku roku 2015 parkování i dobíjení zdarma a bez přístupových karet. Zbylý dojezd dle počítače auta byl 32 km z původních 136 km, najeli jsme přitom 101 km za necelé 2 hodiny. Po malé svačince, návštěvě WC a místního obchodu, kde bylo nutno zakoupit Mozartovy koule, bylo dobito na 80%, 14 dílků z 16 a dojezd 114 km. Příjemné bylo, že stojan předem spočítal předpokládaný čas dobíjení a pak odpočítával. Pro pokračování dálnicí na Vídeň a pojíždění po městě více, než dost. Jinak ve městě samotném jsme cestou k rychlé minuli i několik pomalých dobíječek, třeba tu u McDonald´s.

Ve Vídni jsme díky navigaci poměrně svižně našli v centru ulici Lehargasse vedle Operaringu, garáže Wipark Parkgarage, Wien, 1060, Lehargasse 2-4, Tiefgarage, tel. 0800 510 820, kde měla platit naše RFID karta Wien energies (http://www.tanke-wienenergie.at/). Hned v prvním patře za vjezdem bylo krásných 9 míst se zásuvkami na zdi, 3x Type2 a 6 klasických domácích Schuko. Všemu vévodil stojan k jejich spouštění. Bohužel, jak jsme si ověřili dotazem u obsluhy, i v neděli odpoledne po nás chtěli za hodinu parkování na nich nekřesťanských 3,90 Eur. Vydat za 6 hodin dobíjení přes 20 Eur se nám nechtělo. Kdo chce moc, nemá nic, což pěkně ilustrovaly skoro prázdné podzemní prostory. Zůstali jsme tedy také stát v přilehlé ulici, kde je přes víkend parkování zdarma. Dobijeme na rychlonabíječce při odjezdu. Kupodivu jsme v prázdném podzemí narazili na ignoranta se spalovacím vozem, stojícího na jednom z vyhrazených dobíjecích míst. Ne, nejednalo se jako u nás v Ostravě o majitele mohutného třílitrového SUV značky Audi či BMW, okupujícího vyhrazená dobíjecí místa v obchodním centru Nová Karolina, šlo o majitele klasického Porsche. Ovšem zřejmě stejné krevní skupiny. Po úvodním zklamání z vídeňské parkovací nenasytnosti jsme byli potěšeni rozvojem elektrokol. Kromě stojanů na půjčení běžných kol jsme potkávali půjčovací stojany elektrokol se zabudovanými dobíječkami, podobně, jako v Paříži. Množství cyklistů, včetně turistů všech národností, bylo fascinující. Včetně bezchybných cyklostezek a semaforů k nim na všech křižovatkách.

Večer jsme se vrátili k autu a vyjeli směr Bratislava. Cestou jsme dobili na 80% na rychlodobíječce Wien energies CHAdeMO 50 kW u vídeňského sídla ABB, Clemens-Holzmeister-Straße 4, Business Park Vienna, Vienna (http://www.tanke-wienenergie.at/). Sice zde nebylo žádné zázemí, protože jde o velké administrativní centrum ze skla a oceli, o víkendu město duchů, ale po krátké svačince a prohlídce nejbližších odvážných 40patrových věží jsme vyrazili. Příjemné bylo, že i tento stojan předem spočítal předpokládaný čas dobíjení a pak odpočítával. Z dojezdu 64 km a 8 dílků baterie z původních 114 km a 14 dílků ze Stockerau, jsme za 18 minut měli 14 dílků a dojezd 108 km. Bohatě do 67 km vzdálené Bratislavy podél Dunaje po silnici č.9. Mít kartu Wienenergies se vyplatilo. Mají sice jen 2 rychlonabíječky, ale i spoustu pomalých po celé Vídni a okolí. Parkování bylo tentokráte bez poplatků, přístup RFID kartou Wien energies. Ohledně ceny elektřiny zatím čekám, zda v září dojde nějaká měsíční faktura. Podle podmínek Smlouvy o převzetí karty spíše ne.

Cestu do Bratislavy jsme zvolili mimo dálnici, přes Schwechat, Fischamend, Wildungsmauer, Bad Deutch Altenburg a Hainburg an der Donau, byla o 15 km kratší. Jak jsme při křižování dálnice navíc zjistili, opravovala se. Kolony v obou směrech věštily klasicky nejdelší parkoviště v zemi. Po hodině pohodové jízdy s krásnými výhledy jsme minuli obrovský, strašidelný větrný park s desítkami větrných elektráren a vjeli z Petržalky mostem SNP do centra Bratislavy. S dojezdem 40 km jsme dobíjení v klidu nechali na další den. Botel Marina na Dunaji na nábřeží Ludvíka Svobody pod Bratislavským hradem, kde jsme bydleli, nám ho nabídnout stejně nemohl. Do nedalekého River parku nebo zpátky přes most SNP do Auparku se nám už nechtělo.

Pozítří jsme vyrazili z Bratislavy elektromobilem na celodenní výlet směr ZOO Vídeň. Opět vrchem kolem Dunaje po silnici č.9, ne po dálnici. Parkoviště pro osobní automobily na ulici Seckendorff-Gudent-Weg, příjezd přes Elisabeth-Allee (vjezd Tirolergarten) bylo skutečně zdarma. Kupodivu hledání volného místa zabralo jen pár minut. Bohužel na parkovišti, ani v okolí, nebyla žádná příhodná nabíječka. Tady mají vídeňští co dohánět. Do ZOO se díky vstupnému (rodinné přes internet 49 Eur) nechodí na hodinku. Elektromobil by se tak v klidu dobil i z běžné zásuvky do plna. Klidně by mohli chtít i pár Eur navíc. Takto jsme po uzavření ZOO v 18:30 hodin cestou dobili na 80% na již známé rychlodobíječce Wien energies CHAdeMO 50 kW u vídeňského sídla ABB, Clemens-Holzmeister-Straße 4, Business Park Vienna, Vienna (http://www.tanke-wienenergie.at/). Ani ve všední den večer zde nebylo žádné zázemí, protože jde o velké administrativní centrum ze skla a oceli, večer město duchů, ale po krátké svačince jsme mohli zpět do Bratislavy. Z dojezdu 25 km a 3 dílků baterie z původních 123 km a 16 dílků z Eurovea Bratislava, jsme za 22 minut měli 14 dílků a dojezd 107 km. Parkování bez poplatků, přístup RFID kartou Wien energies. Ohledně ceny elektřiny zatím čekám, zda v září dojde nějaká měsíční faktura. Podle podmínek Smlouvy o převzetí karty spíše ne.

Cestu do 67 km vzdálené Bratislavy jsme zase zvolili mimo dálnici, přes Schwechat, Fischamend, Wildungsmauer, Bad Deutch Altenburg a Hainburg an der Donau, je o 15 km kratší. Dálnice se navíc stále opravovala. Po hodině pohodové jízdy s krásnými výhledy na osvětlená městečka a obce jsme vjeli z Petržalky svítícím mostem SNP do centra Bratislavy. S dojezdem 36 km jsme dobíjení v klidu nechali na další den. Rakousko tak máme zapsáno jako z hlediska dobíjení elektromobilu bezproblémové. (pokračování….)

post-54111-14109639603267_thumb.jpg

post-54111-14109639603441_thumb.jpg

Link to comment
Share on other sites

Elektrická dovolená aneb 1.179 km za půl euro. Díl 3., Slovensko

Třetí díl bude o Bratislavě a západním Slovensku. Cílem pobytu v Bratislavě bylo nejen mít základnu pro návštěvy Vídně, ale také užít si hlavní město našich sousedů, použít některou z pomalých nabíječek a poté cestou do Ostravy po slovenských dálnicích vyzkoušet síť rychlodobíječek GreenWay.

Z Vídně jsme dorazili s dojezdem 40 km, proto jsme dobíjení v klidu nechali na další den. Botel Marina na Dunaji na nábřeží Ludvíka Svobody pod Bratislavským hradem, kde jsme bydleli, nám ho nabídnout stejně nemohl. Do nedalekého River parku nebo zpátky přes most SNP do Auparku se nám už nechtělo.

Ráno v pondělí 18.8.2014 se nám ovšem nechtělo ani na celý den do Vídně, takže jsme změnili plány. Auto jsme kvůli pomalému dobíjení zaparkovali v podzemní garáži nákupního centra Eurovea, Pribinova 17191/10, Bratislava (http://www.eurovea.sk/), na dobíječce firmy IFT multimédia (http://www.ift.sk). Ta dle popisů na internetu slibuje 3 typy nonstop dobíjení: 2xType2 (22 kW), 2x domestic (Schuko) plug (3,7 kW), 400V x 32A. Přístupových karet netřeba, pro dobíjení z Type2 je nutno mít svůj kabel nebo redukci. Nevíme, jak to v IFT mysleli, ale na místě jsme narazili na 2 zásadní omezující podmínky. První bylo v pracovní dny jen 3 hodiny parkování zdarma, dále 2,50 Eur/hodina. Proto tady všichni pěstují oblíbenou tříhodinovou autoturistiku. Řidička nablýskaného SUV Porsche Cayenne dokonce tak okatě, že po opuštění závory na odjezdu v klidu vyrazila v protisměru podzemím k vjezdové závoře. Ostatní se alespoň namáhali vyjet nad zem a o kus dále sjet znovu do podzemí na další 3 hodiny zdarma. Druhým omezením byl fakt, že na nabíjecím stojanu IFT byly pouze 2 zásuvky, obě Type2. Takže náš Peugeot Ion měl smůlu. Nelenili jsme a vyrazili na průzkum okolí. K našemu překvapení je Eurovea perfektně připravena na elektromobilitu. Auta, skútry i kola. Každý druhý až třetí sloup podzemního parkoviště je ve výše zhruba 1,5 metru osazen zásuvkou Schuco 230V. Paráda. A vzhledem k tomu, kolik to muselo stát peněz za kilometry kabeláže a stovky zásuvek, určitě nejde o náhodu. Zásuvku 400V x 32A jsme nehledali, tyhle stačily. Zaparkovali jsme tedy vedle zeleně natřených dobíjecích míst a připojili se na zásuvku na sloupu. Fungovala perfektně a do oběda, kdy jsme zvládli malé bratislavské historické centrum, bylo dobito na 100% a 123 km dojezdu. Bohatě na přesun k botelu i zítřejší výlet do vídeňské ZOO. Na odpolední návštěvu bratislavského hradu, tyčícího se na skále nad botelem, jsme auto nepotřebovali. Po schodech stejně neumí.

V úterý ráno jsme vyrazili z Bratislavy elektromobilem na celodenní výlet směr ZOO Vídeň, viz minulý díl. Večer jsme se vrátili do Bratislavy a s dojezdem 36 km jsme dobíjení v klidu nechali na další den.

Ve středu jsme vyjeli do 13 km vzdáleného Devína, prohlédnout si hrad a soutok Moravy s Dunajem. Návštěva fantastická, hlavně díky skvělému nápadu zaměstnat na hradě na celou sezónu skupinu historického šermu, která návštěvníkům výkladem a ukázkami přibližovala historii země, hradu i praktický život v něm. V dobových kostýmech, přístřešcích, stanech. Spoustu věcí si mohl návštěvník osobně vyzkoušet. Stoupání k Devínu ubralo z dojezdu 36 km daleko více než 13 km, ale to nevadilo. Cestou zpět byla nonstop rychlodobíječka sítě GreenWay, OC Dubrawa, CHAdeMO 50 kW na sídlišti Dubravka, Pri Hrubej lúke 2 (http://www.plug-in.sk/), dispecing@greenway.sk tel: +421 911 668 770, v podzemním parkovišti obchodního centra Tesco. Zbývalo nám jen 10 km a 1 dílek baterie. Oběd a nákup stačil bohatě na dobití na 82%. Za 24 minut přibylo do baterií 9,9 kWh, dojezd 105 km a 13 dílků z 16. Vyplatilo se poslat emailem oskenovanou kopii velkého technického průkazu a získat PIN kód k nabíječkám pro dobíjení zdarma do konce životnosti elektromobilu. Nepříjemné bylo, že stojan GreenWay předem nespočítal předpokládaný čas dobíjení jako v Rakousku, ale naopak počítal čas dobíjení od nuly. Nevěděli jsme tak předem, zda bude dobito za 18, 22, 25 či 40 minut. Při prohlídce podzemí jsme narazili ještě na jedno dobíjecí místo, osazené podobně jako v Ostravě v OC Nová Karolina na zdi jen deskou s pojistkami a zásuvkami Schuco 230V a pětikolíkem 400V 16A. Obě tyto zásuvky byly navíc i na zdi u rychlodobíječky. Zajímavé. Doklesali jsme až k botelu a dojezd si rekuperací zvýšili na 111 km. Na odpolední návštěvu rozhledny UFO na mostě SNP a Magio pláže na nábřeží jsme auto nepotřebovali.

Čtvrtek 21.8.2014 byl ve znamení přesunu z Bratislavy po dálnici D1 / E75 přes Senec, Trnavu (rychlodobíječka 42 km od poslední), Piešťany (rychlodobíječka 40 km od poslední), Nové Mesto nad Váhom, Trenčín (rychlodobíječka 85 km od poslední), Považskou Bystrici a Bytču do Žiliny (rychlodobíječka 82 km od poslední). 201 km za 2 hodiny (bez času pro dobíjení). Odsud jsme plánovali opustit Slovensko za další 2 hodiny (bez času pro dobíjení) po 115 km dlouhé trase přes Kysucké Nové Mesto, Čadcu, Svrčinovec, Mosty u Jablunkova, Bystřici, Třinec (pomalá dobíječka), Hnojník a Havířov (pomalá dobíječka) po čtyřproudovce Rudná do Ostravy.To znamenalo nákup dálniční známky na 10 dní, kupodivu (jako skoro všechno zboží na Slovensku) dražší než v Rakousku. Přišla na 10 Eur, cca 280,- Kč.

Nevyužili jsme rychlodobíječku Nissanu u jejich autosalonu, zastavili jsme na výjezdu z města cestou po D1 u 16 km vzdálené rychlodobíječky sítě GreenWay, Stará Vajnorská 39, Bratislava, 831 04. Špatně se hledá, č.39 je totiž dlouhý blok budov se 4 vchody. Dvůr s dobíječkou je před ním, ze strany od dálnice. Ve dvoře je dobře označený objekt GrennWay, velký přístřešek s rychlodobíječkou DC CHAdeMO 44 kW (3x100 A), AC 220 V zásuvka 3,5 kW (1x16A), 380 V zásuvka 11 kW 3,5 kW (3x16A). Plus s výměnnou a nabíjecí stanicí baterií pro dodávky, která byla dokonce odemčená, prohlédli jsme si ji. Za přístřeškem je komplex čerpací stanice s veškerými službami včetně LPG, WC, bistra. Nabito jsme měli za 11 min., 2,8 kWh, dojezd 106 km, 14 dílků z 16. Ani tento, stejně jako ostatní stojany GreenWay, předem nespočítá předpokládaný čas dobíjení. Koupili jsme dálniční známku, vykonali potřebu a jelo se.

Vyjeli jsme s klidem na slovenskou tříproudou dálnici a užívali si ve všední den maximálně povolených 110 km/hod.. Více nebylo radno, policejních dodávek VW Transporter s kamerami na střechách, hlídkujících u dálnice, jedoucích v pomalém pruhu, pokutujících provinilce na odpočívadle nebo pevných radarů mezi vnitřními svodidly jsme potkali mnoho. Až nás to překvapilo. Tohle vidět na našich dálnicích, asi by se provoz velmi zklidnil.

Po projetí Sence měla být rychlodobíječka po 27 min. 43 km (počítáno od poslední) u Trnavy, GreenWay EMPARK, Sereďská 247, Modranka, DC: CHAdeMO 44 kW (3x100 A), AC: 220 V zásuvka 3,5 kW (1x16A), 380 V zásuvka 11 kW 3,5 kW (3x16A). Po dálnici při 80 km/h jsme měli rezervu 41 km až k další rychonabíječce v Piešťanech, vzdálené 40 km. Proto jsme se rozhodli jet 110 km /hod. a využít i trnavskou. Ať ji poznáme. Empark je ve skutečnosti Truck centrum ve vesnici, asi 2 km za sjezdem vedle dálnice. Logistické centrum, čerpací stanice, WC, bistro. Nabíječku najdete u velkých hal v levém rohu za benzínovou pumpou, 2 zelená místa. Nabito jsme měli za 19 min., 6,9 kWh, dojezd 102 km, 14 dílků z 16. Malá svačinka a jelo se.

Frčeli jsme dále stodesítkou směr Piešťany. Navigace Sygic nás zbytečně (jako nejrychlejší trasu) navedla až za Piěšťany na další, 7 km vzdálený dálniční sjezd. Pak jsme se 7 km vraceli okresní silnicí do města. Přitom z města jsme vyjeli zpět po 3 km hned na dálnici. Poučení - nevěřit navigacím a vždy si zkontrolovat trasu i podle mapy. Rychlodobíječka je 40 km a 25 min. jízdy od té předchozí. GreenWay AUPARK, parkovací dům 1.poschodí, parkovací boxy u č.1, Nitrianska 18, Piešťany, 921 01. DC CHAdeMO 44 kW (3x100 A). Dojezd nám po zajížďce 14 km zbýval jen 12 km, 2 dílky z 16. Obchodní centrum Aupark s parkovacím domem je v centru Piěšťan. Kromě obchodů a bank je zde WC a několik restaurací. Do parkovacího domu je zpoplatněný vjezd na parkoviště 0,50 Eur, dále bez plateb. Nájezd k němu vede kolem OC přes kruhový objezd do vjezdu ke garážím. Nabíječka stojí hned za vjezdem vlevo u sloupu č. 1, jsou tu 2 zelené místa. Nabito jsme měli za 20 min., 9,3 kWh, dojezd 94 km, 14 dílků z 16. Stačilo to tak akorát zajít si na malou a už bylo hotovo.

Přes Nové Mesto nad Váhom jsme se vydali na Trenčín. Rychlodobíječka (počítáno od poslední) je 41 km po 31 min. jízdy. GreenWay DALITRANS, Veľké Bierovce 266, Veľké Bierovce, 913 11. DC: CHAdeMO 44 kW (3x100 A), AC: 220 V zásuvka 3,5 kW (1x16A),380 V zásuvka 11 kW 3,5 kW (3x16A). Dojezd zbýval 35 km, 3 dílky. DALITRANS je rozlehlé logistické Truck centrum za sjezdem z dálnice před obcí Veľké Bierovce. Nabíječka je komfortně zastřešená se 2 místy zhruba 50 m vpravo hned za vrátnicí. Na stříšce chybí jakékoliv označení, což díky řadě stojících aut a kamionů zmate a dobíjecí místo lze po příjezdu přehlédnout. Stalo se nám to také, personál nám ale ihned sám poradil. Vybavení velmi slušné, bistro, posezení, WC, sprchy, myčka, komplet čerpací stanice včetně LPG. Vzhledem k 85 km vzdálené další rychlonabíječce v Žilině jsme zvolili nabíjení na 100%. Jenže jsme současně nezvýšili čas k dobíjení, tak se rychlonabíječka po 82% stejně vypnula. Za 17 min. jsme nabili 7,8 kWh, dojezd 87 km, 14 dílků z 16. Proto jsme zadali čas dobíjení na 90 min. a dali nabíjet znovu. Zobrazilo se 60 min. dobíjení na displeji a rychlost dobíjení prudce klesla. Nakonec se nabíjení zastavilo samo po 30 min., nabito na 96%, 2,8 kWh, dojezd 108 km, 16 dílků z 16. V areálu byla k dispozici na zdi haly i pomalá nabíječka. Tahle zastávka nás díky dlouhé době nabíjení a bez programu dost nudila. Padla první „kacířská slova“, že furt jen stojíme a dobíjíme, takhle se domů dnes nedostaneme. Byla to dnes 4.zastávka, nebylo se posádce co divit.

Stále po D1 přes Považskou Bystricu a Bytču jsme se vydali do Žiliny, 85 km (počítáno od poslední) a 49 min. do

AUPARKu, parkovací dům, Veľká okružná 59, Žilina, 010 01. DC: CHAdeMO 44 kW (3x100 A), AC: 220 V zásuvka 3,5 kW (1x16A), 380 V zásuvka 11 kW 3,5 kW (3x16A). Terén se velmi změnil, přibylo stoupání i klesání a cesta vedla hodně kilometrů po sloupech nad údolími a obcemi. Dojezd nám zbýval 19 km, 2 dílky baterie z 16. Obchodní centrum Aupark je nedaleko centra Žiliny, najdete v něm kromě obchodů a bank i WC a několik restaurací. Parkoviště zde je první 3 hodiny zdarma, což v případě rychlonabíjení nehraje roli. Nabíječka je hned za vjezdem vpravo u sloupu č.105, 2 zelené místa. Nabito na 82% bylo za 20 min., 8,8 kWh, dojezd 81 km, 14 dílků z 16. Vzhledem k 120 km vzdálenému cíli a další pomalé nabíječce až v Třinci, vzdálené 62 km přes hraniční hory, jsme nastavili i zde nabíjení na 90 min. a dali auto znovu nabíjet. Zobrazilo se 60 min., nabito na konečných 96% bylo za 29 min., 3 kWh, dojezd 103 km, 16 dílků z 16. Za tu dobu jsme jen bohatýrsky povečeřeli a vykonali potřebu, na více už nezbyl čas.

Při výjezdu ze Žiliny nás, podobně jako na začátku dovolené v Brně, štěstí opustilo. Pouhých 30 kilometrů k hranici s ČR jsme díky 2 bouračkám na trase a dlouhým, stojícím kolonám, překonávali o hodinu a půl déle. Možná to však bylo ku prospěchu věci, protože nás to nestálo žádnou elektřinu navíc, spíše naopak. Pomalé popojíždění v koloně do kopců a sjíždění z nich s rekuperací dojezd nijak nezmenšovalo. V Třinci, pomalá dobíječka ČEZu 62 km a 57 min. vzdálená od poslední, jsme nezastavovali. Nebyl důvod. Dokonce ani v Havířově, pomalá dobíječka ČEZu 30 km a 31 min. počítáno od poslední, kde jsme ji míjeli jen pár metrů od magistrátu města, nás dojezd elektromobilu zastavit nenutil. V klidu jsme jeli 80-90 km/hod. po čtyřproudovce Rudná do 28 km vzdálené Ostravy, kam jsme po 30 minutách dorazili. Ze Žiliny jsme ujeli dle tachometru 114 km, v baterii zbyly 2 dílky z 16 a počítač auta ukazoval doma v garáži zbývající dojezd ještě 15 km. V téhle vzdálenosti je od našeho domu dalších 5 pomalých dobíječek v obchodních centrech a areálu univerzity. S rezervou jsme se tam mohli ještě vydat.

Za 12 dní jsme plně obsazeným a naloženým malým městským elektromobilem projeli 3 státy střední Evropy, najeli 1.179 km a vyzkoušeli v praxi pomalé i rychlé dobíjení na různých místech. Při dojezdu měl elektromobil Peugeot Ion ve čtvrtek najeto celkem 6.991 km. Po plném dobití nočním proudem doma v garáži jsme ho v dalších 2 dnech proháněli a dnes už má za sebou přes 7 tisíc km. Pokud Vám naše zkušenosti pomohly, jsme jen rádi. Naplnili jsme tak heslo občanského sdružení Elektromobily: „Ukazujeme, jak to jde, zatímco ostatní ukazují, jak to stále pořád ještě nejde …..“.

post-54111-14109639603683_thumb.jpg

post-54111-14109639603866_thumb.jpg

Link to comment
Share on other sites

Join the conversation

You can post now and register later. If you have an account, sign in now to post with your account.

Guest
Reply to this topic...

×   Pasted as rich text.   Restore formatting

  Only 75 emoji are allowed.

×   Your link has been automatically embedded.   Display as a link instead

×   Your previous content has been restored.   Clear editor

×   You cannot paste images directly. Upload or insert images from URL.

 Share

  • Recently Browsing   0 members

    • No registered users viewing this page.
×
×
  • Create New...