Jak jsem se stal motoristou....2

[oťas]

Ze svého nového auta jsem měl radost, ale po zjištění, že spotřeba oleje je stejná jako benzínu a v kopci mě předjede i soused na fichtlu následovala otázka co stím. Po nastudování příslušné literatury, kdy jsem podle obrázkú zjistil jak vypadá motor zevnitř a proč vlastně funguje padlo rozhodnutí.

Budu generálkovat.

Oblečen do nových montérek, vybaven vědomostmi a pújčeným nářadím vše začalo. Netvalo dlouho, umytý a odtrojený motor ležel na ponku. Teď ho jen rozebrat a určit diagnozu. Rýhy ve valci a podpálené ventily na to však daly jasnou odpověď. Očištěné a popsané díly ležely pečlivě vyskládané v krabicích, aby se při montáži na nic nezapomnělo. Tenkrát se toho o kurvítkach mnoho nevědělo.

Po rozhodnutí co koupit nové a co ponechat, následovalo sestavení motoru a jeho montáž do auta. S bušícím srdcem jsem netrpělivě otočil klíčkem. Motor naskočil, běžel tiše a pravidelně. Asi jsem tenkrát i trošku povyrostl.

Kolegové v práci mě pasovali na zdatného mechanika a posílali za mnou své známé, kteří přicházeli se slovy, vy jste ten co opravuje auta? Jo odpovídal jsem. Pak následovali záludné otázky typu proč mě to nebrzdí a nebo jak vymněnit ložisko na poloose.

Myslím, že teprve tehdy jsem se stal motoristou.