skutečný příběh

[adraj]

Toto se stalo kdysi kolegovi z práce,který odchází nyní do důchodu. Toto se opravdu stalo:D a jeho jméno je opravdu František Plamínek:D

Jak mi shořela tramvaj 2xT3.

Jedu si první kolo na lince 31 a při zpáteční cestě z Petřin,čekám na čočky na křižovatce Voctárna. Čekám....a najednou se okolo mé tramvaje rozpršel gejzír dlouhých jisker a ozvala se rána. Chytil jsem za hrušku panťáku a duchapřítomně jsem jej stáhnul, ale už nebylo co. Obloukem před vozem jsem uviděl letící lištu pantografu, jako kdyby to byl bumerang. Naštěstí se ke mně nevracel. Nastalo chvilku ticho a klid a teprve nyní jsem si uvědomil, že jsou ve voze cestující s vytřeštěnýma očima, jako kdyby poprvé jeli v hořící tramvaji. Náhle jsem si všiml, že okolo krytu zářivek se line dým, jako kouř z cigarety. Neváhal jsem a chytil svou tašku a bundu a ucítil jsem na těle jedovaté pohledy cestujících, kteří se již jeden přes druhého a s křikem rvali ke dveřím a chtěli je roztrhávat. Svými těly je však tak ucpali, že jen z těží se jim to dařilo. Já jsem svým grifem roztrhl přední dveře a už tam chtěla proklouznout stařena, náhle hbitá a svěží. Nerad jsem jí srazil na schod a z výskokem z vozu jsem jí řek\"babo shoř\" a byl jsem na chodníku. Pršelo a tak jsem myslel, že tím celý fajrák skončil, ale mýlil jsem se. Mezi lištou panťáku a trolejí než ulít, vznikl oblouk, který protavil trolej natolik, že za chvíli na můj vůz spadla celá trolejová síť na zmíněné křižovatce. Nic se nedělo a tak jsem si říkal, že napětí v troleji je vypnuté, ale opět jsem se mýlil. Jak ty dráty ležely na střeše vozu, tak najednou evidentně ožily a vypadalo to, jako když zapálíte čůrek benzínu a oheň si olizoval celou střechu. Zastavil u mně taxikář a povídá.\"Tak jdem hasit, ne?\" A vyndaval ze dveří spray jak na moli. Raději dojeď na Hradčanskou a řekni to dispečerovi, ty tajtrdlíku. To už i ve voze šlehaly plameny asi tak metr vysoké. Ani se mi nechtělo odpojovat druhý vůz, bál jsem se v nejlepším svědomí a vědomí. Za chvíli se začali sjíždět hasičské sbory, bylo jich asi pět. Ten první ke mně přistoupil s nějakými lejstry a ptal se na jméno. Když jsem mu ho ku*va řek, tak se smál jak debil a zapomněl, že hoříme. Potom přišel další s notesem a ptal se zase na mé jméno. \"Vám už ho neřeknu, zeptejte se u kolegy.\" Pak přijel v civilní Volze vyšetřovatel a jak jsem se zmínil o té ráně, tak mě chtěli odvézt na služebnu do Dejvic k sepsání protokolu. \"Jedině s podmínkou, že mně pak hodíte domů, jsem řekl.\" Teď už alespoň proud vypli a hasiči se dali se sekyrami do roboty a tu tramvajku ve finále odsunuli do vozovny Střešovice, jako vyhořelou trosku. Později jsem se od kolegů jedoucích od Bílé hory dozvěděl, že to byl takový žár, jako kdyby odpichovali na Kladně pece. František Plamínek.

[stafflik]

Dobrýýý, to se povedlo..

[Honza z Nera]

Jsem si vzpomněl na text který popisoval první zkoušky tramvají T3 v Praze:

Z ČKD Smíchov vyjel jeden z prvních prototypů T3, kterému po pár metrech selhaly brzdy. Nebohá tramvaj se na křižovatce Anděl srazila s náklaďákem, který převrátila na bok. Nákladní vůz vezl ječmen do přilehlého Smíchovského pivovaru. Nastalo dlouhé vyšetřování, které v té době ( rozuměj začátek šedesátých let ) mělo i politický podtext. Tehdejší policie vyšetřovala nejen samotnou nehodu, ale i možnost sabotáže, která v té době znamenala ztrátu zaměstnání, kriminál a případně prokázaní i doživotí.

Vše se nakonec vyšetřilo jako nešťastná událost. Tramvaj byla opravena pro další zkoušky a zranění obou řidičů se také podařilo vyléčit. Nicméně pro řidiče tramvaje to dopadlo stejně špatně. Vedení ČKD muselo najít nějakého viníka, a tak to dopadlo tak, že si náš zkušební řidič až do konce své kariéry nezajezdil. A navíc mu kolegové začali říkat Král Ječmínek.