Jdou tři želvičky po poušti a uvidí kelímek.
\"Vezmeme si ho, nevezmeme, vezmeme, ale přeci si ho nebudeme brát, když do
něj nemáme co dát.Tak si kelímek nevzaly.
Šly dva roky až došly k oáze.
\"Konečně voda, ale nemáme jí do čeho dát,jedna z nás se musí vrátit pro
kelímek.
Střihneme si.\" Padlo to na třetí želvičku.
\"Tak dobře, já pro něj dojdu, ale musíte mi slíbit, že se beze mne
nenapijete vody.\"
\"Slibujeme, slibujeme.\"
Uplynuly čtyři roky (cesta tam a zpátky) a želvička nikde.
\"Tak už se napijeme,\" povídá první.
\"Slíbily jsme jí, že na ni počkáme, tak to ještě chvíli >
vydržíme,\"povídá druhá.
Uplynuly další dva roky a třetí želvička se pořád nevrací.
\"Tak už se napijeme, nebudeme čekat\" povídá první želvička.
\"Tak se napijeme,\"odpoví ta druhá.
Třetí želvička vyleze z křovíčka a povídá:
\"Tak holky to teda ne, když Vám nemůžu věřit, tak já nikam nepůjdu!!!\"