Tak si nastiňme situaci: Zbraně mají jen lumpvé a poldi. Přepadne Tě lump se zbaní... Co by ne, byl by ci docela dost jistý, že nemáš zbraň. Místo i čas určuje lump, nikdo jiný. Polda se zbraní je tedy v nedohlednu. Děkuji, nechci.
Situace druhá: Jsem ozbrojen v souladu s ústavou a zákonem. Lump tuto situaci zná. Jak to všechno dopadne neurčí už lump, ale osud. Už proto, že mám MOC se rozhodnout, jak situaci budu řešit. Tedy zbraň doma je sice fajn, nejvíce přepadení se ovšem děje na ulici.
Další argument: Legálně ozbrojených lidí se opravdu nebojím. Už proto, že vím, jakým martiriem musí projít, aby se legálně ozbrojit mohli. Oproti těm lumpům. Jistě, že excesy existují. A právě proto, že existují naprosto eliinovat je nelze je vhodné uvažovat o vyváženosti, prevenci a odpovědnosti každého jedince za sebe samotného. A ochota se bránit mezi tu odpovědnost vůči sobě podle mě jednoznačně patří. Je totiž všeobecně známo, že když člověk nejvíc potřebuje pomoct, nikdo kolem není.
Šaldo, pokud na ulici někdo zaútočí na můj život tak to podle Tebe není prokazatelné? Nebo jak jsi toto myslel? Právo na život a jeho obranu má člověk všude. A to bez ohledu na prostředky. Pokud na někoho vytáhneš pálku, moc bych se nedivil, kdyby on vytáhl palnou zbraň. A věř, že by to bylo zcela adekvátní.
Kdyby všichni měli zbraně, pravděpodobně by se k sobě lidé chovali uctivěji. Jednoduše proto, že lump se zbraní by si právo rozhodovat o druhých mnohem spíše rozmyslel.