tu strejda googl jednu našel
Byla jednou jedna ovečka, která žila na farmě a byla moc smutná. Pokaždé, když se na sebe podívala, rozplakala se (ale potají, aby o tom nikdo nevěděl, protože nerada trápila ostatní zvířátka) a naříkala: \"Proč já malá chudinka musím nosit zrovna tuhle kudrnatou vlnu?\" Byla to moc nešťastná ovečka. Ale protože to byla zároveň ovečka statečná, jednoho dne se rozhodla, že s tím něco udělá. Večer se šla projít a přemýšlela, jak by to mohla udělat, když si najednou všimla, že potkává spoustu podivně oblečených lidí. Ti lidé měli kostýmy a šli na karneval. Byl tam pán převlečený za muchomůrku, jeho žena mrkev a malá holčička v krásných princeznovských šatech, ale také maminka s chlapečkem, kteří šli za kočku a myš. A vtom ji to napadlo. No jistě! Když se lidé převlékají za různá zvířátka, proč bych nemohla já?
Další den ráno rozbila své prasátko, kam si pečlivě spořila, a vydala se do města. V obchodě s kostýmy byl tak široký výběr, že ovečce trvalo hodnou chvíli, než se rozhodla, ale nakonec zvolila kostým delfína. Vždycky obdivovala, jak jsou delfíni chytří. Prodavač sice byl trochu zaskočený, že u něj nakupuje zvíře, ale konec konců - poctivě platící zvíře je taky zákazník a ten je přeci pán.
Ovečka se celá šťastná vrátila na farmu, ale místo toho, aby ji všechna zvířátka obdivovala, začala se jí smát. \"Cha, cha, cha! Kdo to kdy viděl, aby delfín chodil po zemi a bydlel na farmě! Delfíni přeci plavou v moři! Tohle musí být nějaký moc divný delfín! Hi, hi, hi!\" A tak byla ještě smutnější než dřív. Protože jí ale ještě nějaké peníze zbyly, zaběhla do obchodu znovu, chvíli přemýšlela a vybrala si kostým veverky. Moc se jí zamlouval veverčí huňatý ocásek a běžela se ukázat svým kamarádům, kteří žili v lese. Po cestě ale narazila na kunu a jen tak tak jí unikla.
Zase si poplakala, pak sebrala poslední zbytky peněz i odvahy a utíkala, co jí nožky stačily. Tentokrát se rozhodla hodně rychle. Vezme si kostým vlka, protože tomu žádné zvířátko neublíží. Když se ale vrátila domů, všichni se jí báli a rychle od ní běželi pryč.
Smutná ovečka si sundala vlčí hlavu a dala se do zoufalého pláče. Když ale všechna zvířátka viděla, že to není žádný vlk, ale jejich kamarádka ovečka, hned k ní přiběhla a začala ji utěšovat: \"Neplakej, ovečko, a řekni nám, co se ti stalo.\" Ovečka si pomyslela, jak jsou na ni ostatní zvířátka hodná a uvědomila si, že, že není důležité, jak vypadáme, pokud máme dobrou povahu a opravdové přátele. A protože ona byla velice hodná a měla spousty kamarádů, kteří ji měli moc rádi, už se od té doby vždycky jenom smála.