Jump to content

Tatry nie chcú CO2 aneb postřehy z jízdy a 1.srazu elektromobilů Ezraz na Slovensku


Radovanek
 Share

Recommended Posts

Tatry nie chcú CO2 aneb postřehy z jízdy a 1.srazu elektromobilů Ezraz na Slovensku

Na Slovensku jsou v elektromobilitě dále než v ČR. Ani tak ne díky autům, motorkám a kolům, ale díky infrastruktuře. Síť rychlodobíjecích stanic (za 20 minut na 80% kapacity baterek) v 15 okresních městech podél hlavních tahů www.plug-in.sk, doplněná rychlými a pomalými dobíječkami na dalších mnoha místech www.kdenabijat.sk je dokonce lepší, než v Rakousku. I proto jsem se mohl vydat na 1.sraz elektromobilů ve Vysokých Tatrách, pořádaný slovenským Tesla klubem http://zraz.teslaclub.sk, detaily ještě na fóru zde http://teslaclub.sk/forum/teslaclub-...-vysoké-tatry.

Trasa byla klasická, Ostrava - Žilina – Ružomberok - Poprad - Starý Smokovec a zpět do Ostravy. Díky neexistenci souvislé dálnice na české i slovenské straně pořád zabere jedna cesta 5 hodin. V tom jsme na tom v cestování uvnitř země lépe, než Slováci. Malému městskému elektromobilu Peugeot Ion www.jobcentrum.cz/images/peugeot_ion_jc.jpg s dojezdem max. 150 km pak ještě hodinu navíc díky 3x dobíjení. Ale i spalovacím vozem bych minimálně jednu zastávku na jídlo a WC zařadil. Takhle jsem to měl rozkouskovaně.

Náš Peugeot Ion má aktuálně po 5 měsících od koupě najeto 7.300 km, cesta by měla přidat dalších min.500 km. V Ostravě jsem využil před odjezdem jak pomalé nabíjení u VŠB-TUO, tak doma v garáži noční proud. Cestou na Žilinu pak zmíněnou síť GreenWay v Žilině, v Ružomberoku a v Popradu. Zpátky obráceně. V ČR při návratu mohu nouzově využít i krátké dobití v Třinci či Havířově u městských úřadu na ČEZ nabíječkách. To jen v případě potřeby, protože vzdálenost Ostrava-Žilina je nejdelší trasou a pokud by byly cestou objížďky nebo jiné komplikace, dojezd by nemusel stačit. Náklady by měly být nulové, všude dobíjím zdarma.

Nakonec kromě trasy Ostrava-Žilina jsem všechny zvládnul s 20-30 kilometrovou rezervou dojezdu v bateriích. Ta nejdelší skončila s 11 km rezervou při dojezdu k nabíječce, ovšem Havířov ani Třinec jsem využít nemusel. Rychlé nabíjení v podzemních garážích žilinského OC Aupark sotva stačilo na návštěvu toalety.Cesta probíhala bez komplikací a svižně až do Čadečky. Následující úsek přes Čadcu, Žilinu a Martin je noční můra. V kteroukoliv denní i noční dobu je to v kolonách se pohybují had nebo nejdelší parkoviště. Česká vláda se alespoň trochu postarala o spojení nošovické automobilky Hyundai se závody žilinské Kia většími silnicemi, slovenská to teprve řeší. V Ružomberoku na výjezdu z města je rychlodobíječka u čerpací stanice OMV. Zde je stání u ní nehotové, takže zelené cestování bylo zelené doslova, protože k nabíjecímu místu jsem musel ze silnice po zelené trávě. Ale zázemí je pak stejné, jako u cestování spalovacím vozem. Z hlediska jízdy elektromobilem nastal malý problém na úseku Ružomberok-Poprad. Po zkušenostech je opravdu nutné na rychlodobíječce v Ružomberoku strávit hodinu a dobít na 96-100%, ne za 20 minut na 80%. Protože další trasa vede po dálnici, která navíc neustále (a často dost prudce) stoupá. To podobně jako zvýšení spotřeba benzínu přímo ukrajuje dílky baterií. Dostal jsem se dokonce s dojezdem dle palubního počítače vozu 6 km pod vzdálenost k dobíječce. To mne donutilo kromě rychlosti 80-90 km na rovnějších úsecích ve stoupání vždy používat pomalé pruhy pro kamiony. Dokonce v závěru cesty mne jednou i 2 kamiony předjížděly. Při mé šedesátce jsem se jim ani nedivil. S takovým převýšením na trase v kombinaci s vysokou dálniční rychlostí jsem se ještě nesetkal a městské autíčko na to prostě není stavěné. Chvíli mi trvalo najít v areálu OC Hypernova v Popradu rychlodobíječku, ale nakonec jsem objel objekt a byla vzadu u vjezdu do podzemních garáží. Zde jsem poprvé narazil na elektromobil, dobíjel tu zbrusu nový Nissan Leaf, verze 2014. Jelikož už měl dobito, jen jsem si odpojil od něj nabíjecí kabel a zasunul do svého vozu. Pár zaťukání na dotykový displej dobíjecího stojanu a už jsem dobíjel já. Čekání v řadě se tak nekonalo.

Vyrazil jsem do Starého Smokovce. Kopce ve Vysokých Tatrách sice jsou náročné na spotřebu baterií, ale jakmile jedete dolů, většinu ztráty rekuperací dobijete. Úžasný je neustálý tah elektromotoru při jízdách do vrchu a zrychlování. Žádné padání otáček jako u spalovacího motoru, podřazování, vytí motoru. Organizátoři původně počítali se zhruba desítkou elektromobilů, sešlo se nás ovšem skoro 40. Parkoviště u Grandhotelu bylo plné a kolem všude ležely kabely s dobíjecími hnízdy (deska a na ní zásuvka 400V 32A, 400V 16A a 230V 16A). K tomu jedna rychlodobíječka a klasické prodlužovačky 230V 16A. Paradoxně jich nejvíce využívaly špičkové americké limuzíny Tesla Model S, které trasu do Smokovce ze Zlína, Bratislavy, Žiliny či Prešova zvládly díky dojezdu 300-500 km (dle verze) na jeden zátah bez průběžného dobíjení. Peugeot Ion dobíjet nepotřeboval, od rychlodobíječky z Popradu jsem sice stoupal jak horolezec, ale jen 10 km. Výměna zkušeností, rozhovory s ostatními elektromobilisty, večerní VIP koktejl v prostorách krásného 4* hotelu i sobotní program s předváděním elektromobilů veřejnosti se nesl v pohodovém duchu. V sobotu v poledne pak had 38 elektroaut vyrazil díky zvláštnímu povolení do kopce na Hrebienok. Zaplněné parkoviště u horní stanice lanovky skýtalo impozantní pohled. Tesly Model S, Nissany Leaf, Peugeoty Ion, BMW i3, Volkswagen e-UP, Tesla Roadster, Citroen C Zero, dodávky Nissan EV i Citroen, elektroskútr a elektrokola. Cesta dolů po obědě v Belianské chatě uběhla rychle a všechna auta rekuperací nabíjela baterie. Následná spanilá jízda kolony elektromobilů do Tatranské Lomnice udivovala kolemjdoucí naprostým tichem. Ostatně, v národním parku by to mělo být standardem.

Cestu zpět do ČR, s Peugeotem dobitým na dojezd 93 km, jsem zvolil horami přes Podbánske a až u Liptovského Mikuláše najel na dálnici. Svižnou jízdou naplno jsem ujel 75 km, v Ružomberoku mi i tak zbýval dojezd 15 km. Tam jsem poprvé v životě narazil na obsazenou dobíječku a řadu elektroaut. Přede mnou stály 3 Nissany Leaf, za mnou dojel brzy čtvrtý. Všichni jsme se vraceli z Ezrazu. Zbývající dojezd sice měli všichni větší než já, okolo 50 km, ale do Žiliny by jim stejně nestačil. Díky rychlodobíječce, kombinované se zásuvkami 400V 32A a 230V 16A vedle na stěně, jsme dobíjeli vždy 2 auta naráz a po 40 minutách nebylo co řešit. Stačili jsme si akorát popovídat, na OMV dát kávu a využít toaletu. Cesta do Žiliny byla sice v koloně, hlavně kolem Martina, ale 65 km se dalo ujet docela rychle. Z dojezdu 106 km z nabíječky v Ružomberoku mi zbylo v Auparku Žilina 53 km. Očekávaje nejdelší cestu na trase s velkým převýšením v Těšínských Beskydech jsem dobil nejprve za 10 minut na 80%. Pak zapnul dobíjení znovu a dobil na 96% a dojezd 124 km. Cesta do Ostravy, díky objížďce v Těrlicku, měřila nakonec 116 km. Jako půl rokem ježdění zkušený elektromobilista jsem jel v klidu rychle a na doraz. S jistotou několika pomalých nabíječek cestou v Třinci, Havířově i Ostravě to ostatně lze. Nemusíte tam stát dlouho, půl hodina nabije i zde Peugeot Ion na dalších 20 km dojezdu. Auto tiše a bez vibrací plulo cestou a jediným zvukem byly občas dešťové kapky a odvalování pneumatik na asfaltu. Teplota venku klesla postupně na +16, ve voze začalo být chladno. V Těrlicku jsem si tak dovolil, bez ohledu na dojezd, pustit na zbytek cesty topení. To, stejně jako klimatizace, u vývojově starších elektromobilů hodně zatěžuje baterie (Peugeot Ion se začal vyrábět před 6 lety). Dojezd klesne běžně o 20 km. Podobně jako u spalovacího vozu, kde dokáže zvednout spotřebu o litr na 100 km. U elektromobilů letošních už takové komplikace nebývají, využívají k topení a chlazení tepelné čerpadlo. Neřešil jsem chladno mikinou, zatopil jsem si na +22. Doma v Ostravě-Plesné mi zbýval dojezd 5 km a blikal poslední z 16 dílků 16 kW baterie. Celkově jsem za 2 dny ujel včetně spanilé jízdy Tatrami a výjezdu na Hrebienok 572 km za 0,-Kč, bez hluku a smradu. Cesta trvala jen o hodinu déle než spalovacím vozem a pokud bych měl silnější elektromobil, pak by byla shodná.

post-47369-0-92856900-1412015224_thumb.j

post-47369-0-23295800-1412015253_thumb.j

post-47369-0-72115500-1412015307_thumb.j

post-47369-0-11130600-1412015322_thumb.j

post-47369-0-40586600-1412015335_thumb.j

post-47369-0-11092700-1412015373_thumb.j

Link to comment
Share on other sites

Pěkná reportáž, ale osobně si nedovedu představit, že bych jízdu tak dopodrobna musel plánovat podle dostupných míst k nabíjení.

 

Mimochodem, včera jsem byl v centru Walzel v Meziměstí (http://www.walzel.cz/cs) - mapa. Na parkovišti mají několik sloupků s veřejně dostupnými zásuvkami, jen jsem nezkoušel, jestli jsou živé. Možná je zapínají jen, když mají nějakou akci.

post-1123-0-68572300-1412366042_thumb.jp

Link to comment
Share on other sites

Pěkná reportáž, ale osobně si nedovedu představit, že bych jízdu tak dopodrobna musel plánovat podle dostupných míst k nabíjení.

 

Mimochodem, včera jsem byl v centru Walzel v Meziměstí (http://www.walzel.cz/cs) - mapa. Na parkovišti mají několik sloupků s veřejně dostupnými zásuvkami, jen jsem nezkoušel, jestli jsou živé. Možná je zapínají jen, když mají nějakou akci.

Plánování delší cesty elektromobilem je zatím nezbytné. Jako před 30 lety s benzínem, kdy jezdit za komančů delší tras bylo také dobrodružství. Kanystr byl nezbytný, pumpy, pokud na trase byly, zavíraly v 16 hodin atp.. Situace s pumpami dnes je těžký nadstandard, je jich fakt hodně. I když i dnes lze zabloudit do příhraničí a jakmile poslední pumpa v 18 či 20 hodin zavře, tak další je 30 a více km daleko a je otázkou, zda už také nezavřela. Zažito na Vranovské přehradě srpen 2014. Ostatně s LPG a CNG je to podobné spíše elektromobilům.

Ty sloupky ve Walzelu budou asi veřejné zásuvky jako mívají v kempech. Je fajn, že něco takového mají, dá se tam dobít vše od elektrokola po elektromobil a ještě postavit i karavan. Pošlu jim dotaz, jak to u nich vypadá. Díky za tip.

Link to comment
Share on other sites

LPG je v pohodě, ale upadá to. CNG je podobné, jako elektromobil. Nic to ale nemění na názoru, že elektromobil není nic ekologického. A to že je provoz levný je dočasné. Výroba elektřiny je ekologická z větší části jen v Norsku. Ale pro pseudoekology je těžké pochopit, že solární elektřina není nic ekologického (jeden článek za svoji životnost vyrobí méně energie, než se spotřebuje k jeho výrobě, o tom, jak ekologická je jeho výroba se asi nemá ni smysl zmiňovat a o tom, co bude, až doslouží, to zatím skoro nikdo neřeší... Aneb ti, co jezdí na konvenční paliva velice tvrdě dotují tento "pseudoekologický" zázrak.

 

No když se koukám na ty grupy vyžraných obézních dětí, vocasy jezdící po městě na segwayjích... Hlavně, že máme elektrokola a elektrokoloběžky... Možná by to chtělo začít používat mozek, nohy... No než nám to dojde, bude to chvíli trvat.

Link to comment
Share on other sites

 

LPG je v pohodě, ale upadá to. CNG je podobné, jako elektromobil. Nic to ale nemění na názoru, že elektromobil není nic ekologického. A to že je provoz levný je dočasné. Výroba elektřiny je ekologická z větší části jen v Norsku. Ale pro pseudoekology je těžké pochopit, že solární elektřina není nic ekologického (jeden článek za svoji životnost vyrobí méně energie, než se spotřebuje k jeho výrobě, o tom, jak ekologická je jeho výroba se asi nemá ni smysl zmiňovat a o tom, co bude, až doslouží, to zatím skoro nikdo neřeší... Aneb ti, co jezdí na konvenční paliva velice tvrdě dotují tento "pseudoekologický" zázrak.

 

No když se koukám na ty grupy vyžraných obézních dětí, vocasy jezdící po městě na segwayjích... Hlavně, že máme elektrokola a elektrokoloběžky... Možná by to chtělo začít používat mozek, nohy... No než nám to dojde, bude to chvíli trvat.

 

U CNG a LPG jsem velmi rozpačitý. Naše země s ročním přebytkem 16 terrawat elektřiny podporuje místo hromadné elektrodopravy (tramvaje, trolejbusy, elektrifikace příměstských tratí a jejich zařazování do sítě MHD, nakonec pak elektrobusy) její plynofikaci. aktuálně dotacemi na CNG autobusy. Přitom plyn platíme Putinovi, který za naše prachy pomalu ale jistě buduje mohutný Sovětský svaz anexí okolních zemí, nebo šejkům, kteří si už z rozežranosti staví na poušti kryté lyžařské sjezdovky. Nechápu to, asi někdo dostává do kapsy tučné všimné.

 

Elektromobily už jsme probírali spolu v tématu ion / Praktické zkušenosti z 3 měsíčního provozu. Provoz elektromobilu je vůči spalováku o hodně šetrnější k životnímu prostředí a hlavně k našemu bezprostřednímu zdraví na ulicích měst a obcí. Prostě je nezasírá dnes a denně tunami jedů, pokaždé, když otočí klíčkem v zapalování. 

 

Provoz na elektřinu je a bude vždy levnější. Asi nečekáte, že benzín zlevní z dnešních skoro 40 na blahé paměti 2 Kč za litr. Provoz je levný díky slunci, větru, vodě a tomu, že si to mohu dobít jakoukoliv elektřinou, která se nedá skladovat a tak baterie elektromobilu jsou ideálním místem k jejímu využití v době přebytku (slunečné dny, noční proud).

 

Povídačka o solárním článku, který za životnost vyrobí méně energie, než stála jeho výroba, je opravdu povídačka. Už mnohokrát vyvrácená, ale radostně stále tradovaná. Ostatně v porovnání s ropnou plošinou nebo povrchovým či hlubinným dolem se asi všichni raději přikloní k solárnímu článku. Dopady těžby na Ostravsku zažívám na vlastní kůži dnes a denně, včetně sociálních, na Mostecko se můžete zajet podívat sám. Rychlíkem ekologicky na Ústí to není ani dlouho, ani daleko. K zpracování ropy stačí navštívit Kralupy nebo Pardubice, rovněž z Prahy lehce vlakem.

 

Mám na střeše fotovoltaiku a je mi úplně jedno, co s ní bude až doslouží. Proč? Protože tohle jsou jen další lobistické kecy, které mi vytáhly zbytečně z kapsy 5 tisíc jako zálohu na možnou budoucí likvidaci mých panelů po 20 letech. Prostě jen další zlojedské daně od korupčníků napříč stranami. Jelikož v této zemi se režim mění co 20 let, tak jsem zvědav, co opravdu bude. Nejstarší fotovoltaika na světě má 40 let a pořád vyrábí cca 70% původní kapacity panelů. Moje rakouské panely mají záruku, že za 20 let nespadnou pod 80%. Takže likvidovat není potřeba nic. A když budu chtít vyměnit stávající panely za silnější, což díky vývoji jsou na trhu už dnes, dokonce levnější, tak v jejich ceně je už dneska klasický poplatek za likvidaci elektroniky. Jinými slovy to zaplatím podruhé.

 

Ti, co jezdí na konvenční paliva, jsou na tom stejně, jako ti, co spalují konvenční paliva. Prostě jen otravují sebe samé a ostatní kolem a drancují přírodní zdroje. Dotují jim tohle jejich bezohledné chování budoucí generace jejich dětí, vnuků a pravnuků. Stejně, jako my dnes platíme za minulé generace našich otců, dědů a pradědů, za jejich sračky v zemi a vodě při těžbě uhlí hnědého či černého, chemické výrobě ve všech chemičkách v republice a aktuálně třeba neustále na Ostravsku za tisíce tun vyjetých motorových olejů v proslulých ostravských lagunách. Důsledek automobilismu a v 70.létech hromadného odklonu od ekologické elektrodopravy, tramvají a trolejbusů s rušením stovek kilometrů tratí a přechodu na autobusy (třeba na Ostravsku jezdily tramvaje z Hlučína přes Ostravu do Vřesiny a z Ostravy přes Bohumín a Orlovou až do Karviné, z těchto tratí existuje již jen krátká výletní jednokolejka Ostrava-Vřesina). Protože byla ropa tehdy hrozně levná. Ale jen 10 let a na nápravu už komunisti neměli prachy. Bohužel ty vyjeté oleje povodně v roce 1997 neodnesly všechny do Polska a do Baltského moře (myšleno ironicky). Na Pardubicku Spolchemie, v Dolní Rožínce na Vysočině stejně jako v Jáchymově za uran atd. atd. O kalamitách díky monokulturám smrku na Šumavě, v Krušných horách, Krkonoších, Jeseníkách, Beskydech atd. ani nemluvě, i toto jsou hříchy našich prapradědů.

 

Ano, děti jsou tlusté, vozíme je auty a sedí spíše u počítače než venku na hřišti. Ale to je náš problém, my jsme jejich rodiče a taky raději sedíme v hospodě u piva než běháme na hřišti. Segway je dobré vozítko, jen uvnitř města jsem z něj rozpačitý. Na širokých chodnících předměstí a sídlišť či cyklostezkách by mi nevadilo vůbec.

 

Všechno výše uvedené neberte osobně, tohle jsou prostě dennodenní fakta o našem životě. Ale je třeba je opakovat a říkat, jinak zaniknou v oněch kecech. I já mám doma stále ještě 2 spalováky a občas s nimi jedu. Taky topím,ohřívám vodu a vařím na Putinově plynu. Ale pomalu ale jistě se té závislosti zbavuji. Fotovoltaikou, solárním ohřevem vody, elektrokolem (jezdím na něm v obleku do práce, díky příšlapu se nezpotím), elektromobilem. A hodlám v tom nadále pokračovat, aktuálně řízeným větráním a ohřevem vzduchu sluncem díky dánskému SolarVenti. Zanedlouho přistane u nás na střeše.

Link to comment
Share on other sites

Join the conversation

You can post now and register later. If you have an account, sign in now to post with your account.

Guest
Reply to this topic...

×   Pasted as rich text.   Restore formatting

  Only 75 emoji are allowed.

×   Your link has been automatically embedded.   Display as a link instead

×   Your previous content has been restored.   Clear editor

×   You cannot paste images directly. Upload or insert images from URL.

 Share

  • Recently Browsing   0 members

    • No registered users viewing this page.
×
×
  • Create New...