Přejít na obsah

Recommended Posts

Zebo je pětiletý Nigerijec, který má jen jednu nohu, jednu ruku a jedno oko. Každý den musí jezdit pro vodu k 10 kilometrů vzdálené studni na starém bicyklu, který má křivá kola, nefunkční brzdy a jen jeden pedál.
Pokud pošlete 50Kč, pošleme vám videonahrávku, je to fakt prdel ...

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Pije ruský vojak v bare, prepil všetky peniaze, tak predal aj kalašnikova. Na druhý deň celá rota ide na streľby, tak išiel za kámošmi a povedal, čo sa mu stalo, tak mu poradili, aby sa tváril, akože má automat a aby strieľal. Prišli na cvičisko a on začal behať po tom cvičisku ratatatataaaa, keď tu zrazu vidí dvoch vojakov ukrytých v kroví, zamieri na nich a začne ratatataaa. Pozrie na nich a pýta sa: Ako to, že nepadáte, však som vás zastrelil !? Oni na to: Ty si čo slepý, nevidíš, že my sedíme v tanku

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě vypadající dáma s chlapcem, který jak se později ukázalo – nebyl syn, ale vnouček. Spořádaně jsme oba dva pustili na místa, která i navzdory špinavým oknům umožňovala hezký výhled na ubíhající, takřka jarní krajinu.

Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel, a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli. Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná. Až na malého chlapce.

,, Babí, co je to tam namalovaný?” Pro něj neznámý druh ,,smailika” ho zřejmě zaujal.
“Kde myslíš Kubíku?”
“No přece naproti nám, na stěně.” Ukazal chlapec na nestydatou malůvku. Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně.
“To je… to je…” přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. “To je přece dráček!” zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibce, obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupe se opět uvolnila a všichni přitomní se vrátili ke svým myšlenkam.

Ne však chlapec.
“Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na pouštění?” Babička, čelíc další zvídavé otázce,nešťastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil.
,,No ano, Kubíku, takovej co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?” Improvizovala statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm.
“Hele babi a nepotřebuje ten dráček vocas?” Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout.
“Tenhle dráček asi ne”, hlesla babička.
“To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil,” mudroval vnouček.
“Tak tenhle ho nemá!” odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie.

Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.
“Babi a ty máš dráčka?” Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu.
“Já už dráčky nepouštím,” odpověděla ta dobrá žena žalostně.
“Protože už dráčka nepotřebuješ!” triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii:

“Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne?” To uz smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze.
“Chováte se jako primitivové!” rozječela se na nás. “Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem?!” Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice, a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení pravila: “Jako dráček?”

Žena sklapla čelist a chvíli na dívku konsternovaně hleděla. Pak ale pochopila význam sdělení i trapnost svého výstupu a začala se smát. Postupně se k ní přidali i ostatní cestující i s kloučkem, který sice nevěděl, čemu se směje, ale smál se o to upřimněji.

“Máte pravdu, chovala jsem se jako dráček,” soukala ze sebe ta žena, co jí bránice dovolila. Vlak zabrzdil v konečné stanici a lidé začali vystupovat.
Loučili se slovy, tak se mějte paní a ty taky draku….

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Přijde chlap do masny a pozdraví „ Čest práci !“
Je na řadě.
Co si přejete, ptá se prodavač.
Kilo bůčku,
Prodavač mu jej podá a říká 22 korun
On objednává dále . Dvě kila hovězí zadní.
Prodavač : 48 korun,
V tom se velice vehementně ozve zákazník , co nakupoval předním,
Pane vedoucí co to má znamenat, já jsem platil za kilo bůčku 90.- korun
A za 2 kila hovězího skoro 500,- korun.
Na to mu prodavač odpoví:
Jo pane, starý pozdrav, starý ceny !



Konečně jsem pochopil ceny v parlamentní kantýně...

Upraveno uživatelem Laďa

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Ochránci zvířat přijedou na udání na salaš a veterinář začne prohlížet ovce. Za chvilku vede ovečku a povídá: "Tak je to jasné, tuhle ovci bača prokazatelně šukal"
V tom vyleze z chlívku koza: "Meéé Too...

 

V noci jsem se byl vychcat, teda řeknu vám, lžička v dřezu je horší než protivítr.

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Holič stříhá osmiletou holčičku, která žvýká žvýkačku.
Ta jí vypadne, holčička ji sebere a dá ji zpět do pusy
a žvýká dál.
Holič se zarazí a ptá se " Holčičko nemáš ji chlupatou?"
Holčička odpovídá : " Jebe ti? V osmi??"

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlašte.

Přihlásit se

  • Kdo si právě prohlíží tuto stránku   0 registrovaných uživatelů

    Žádný registrovaný uživatel si neprohlíží tuto stránku

×