Přejít na obsah
petrinza

Anglie + Irsko - část 1

Recommended Posts

Když jsem plánoval letošní červnovou dovolenou autem po Evropě, poprvé jsem vzal v potaz politickou situaci. S ohledem na blížící se odchod Anglie z EU a zatím nevyjasněný režim, jaký bude při cestách fungovat, vybral jsem cestu do Anglie a Irska. Plán byl rozvržen na 14 dnů, celkem nějakých 6500 km. Ubytování a trajekty jsem zarezervoval dopředu. Jako obvykle jsem nijak zvlášť nepřipravoval auto - letos to byl Peugeot 308SW r.v.2015.

Zkusím stručně

První den jsme přejeli do Bruselu ,ubytovali se nedaleko europarlamentu a prošli si centrum. Parkovat se dalo na ulici, o víkendu se neplatilo parkovné. V neděli jsme přejeli do Calais a vlakem podjeli kanál. Z jízdy po druhé straně jsem měl trochu obavy ,ale nakonec to nebyl nijak zvláštní problém. Je třeba si  zvyknout projíždět kružáky druhou stranu a předjíždění je kolektivní práce řidiče a spolujezdce. V Londýně jsme pobyli dvě noci, abychom si stihli alespoň něco prohlédnout. Složitější bylo parkování, místa žádná, první noc jsem parkoval na žluté čáře, kde je možné parkovat pouze přes noc. Ráno jsem auto přeparkoval do placených podzemních garáží. Zde bylo první překvápko - přijedu k závoře, spustím okénko a automat na lístky nikde. Aha, je třeba oběhnout auto. Po Londýně jsme jezdili metrem.Moc se nám líbilo, že jsme nepotřebovali kupovat lístky - u vchodu a východu stačí pípnout kartou. Systém pozná ujetá tarifní pásma a strhává platbu podle těch projetých. Navíc hlídá, abychom na jednotlivém jízdném neprojeli více, než bychom dali za celodenní jízdenku. Popisovat, co je v Londýně k vidění, je asi nošení dříví do lesa.

Dalším cílem byl Liverpool, u hotelu v centru bylo nutné použít a zaplatit veřejné garáže. I v Liverpoolu jsou věci k vidění- námořní muzeum s expozicí Titanicu, muzeum Beatles, Albertovy doky, katedrála atd. Na prohídku jsme měli odpoledne po příjezdu z Londýna a skoro celý další den.Lidé jsou tam příjemní, cítili jsme se tam lépe než v Londýně. Další přesun byl na ostrov Man. Bylo hodně větrno a hodně deštivo, trajekt se silně kymácel na vlnách a dost lidí trpělo mořskou nemocí. Na Man jsme přijeli v deset hodin večer, uprostřed vichřice, a hledali hotel a parkování. Lidé na Manu byli ještě vstřícnější, než v Liverpoolu, živě komunikovali . Man jsme objeli skoro celý autem. Zajímala mě zejména trať motocyklistické Tourist trophy, která se jela pár dní,před naším příjezdem. Man má vlastní silniční pravidla - kupříkladu tam, kde není mimo obec žádné omezení rychlosti, můžete jet tak rychle, na kolik se cítíte. Ale zajeli jsme si i ke zřícenině hradu Peel na pobřeží a vyjeli historickou tramvají na nejvyšší vrchol ostrova - horu Snaefell.   V Laxey jsme se zašli podívat do muzea v bývalém dole, kde největší atrakcí je největší činné vodní kolo na světě. Manci jsou nesmírně hrdí na svou částečnou samostatnost, místní znak je snad všude, i vám ho vysypou kakaem na kapučíno. A jsou ochotní - když jsme se zastavili, abychom si vyfotili moře, hned zastavilo auto, které jelo v protisměru a řidička zjišťovala, zda se nám něco nepřihodilo.

Další ráno jsme brzy vstali a přejeli trajektem do Heyshamu zpět do Anglie. Přesunuli jsme se do Skotska, do Edinburghu. Skotská krajina je krásná, ale trápilo nás deštivé počasí. V Edinburghu jsme si prošli centrum , hotel byl kousek stranou.Parkování bylo gratis. V Edinurghu je také ledasco k vidění, byli jsme u hradu, v muzeu Harryho Pottera, poslouchali dudáky na ulici. 

Blížil se hlavní bod cesty - jezero Loch Ness. Počasí bylo stále deštvé, projeli jsme Invernessem a dojeli do Drumnadrochitu, kde je muzeum Lochnesky To jsme si prošli, mezitím konečně přestalo pršet a navštívili jsme i zříceninu hradu Urquhart. Jezero jsme objeli celé, vraceli jsme se po východním pobřeží,kde je typická úzká skotská silnička s místy na vyhýbání aut. Místy vystoupá od pobřeží do hor a všude je čarokrásně. Ubytování jsme měli kousek nad Dores v penzionu. Ten je v horách, nikde kolem není žádné stavení,žádný provoz. Prošli jsme se po vřesovišti a obdivovali panoramata.Nikde široko daleko nebylo vidět živáčka ani světélko.Úžasné.

Ráno jsme vyrazili na jih, kolem Fort Augustus. na Fort William. Počasí opět za moc nestálo, nejvyšší hora Spojeného království Ben Nevis se ztrácela v mlze, ale alespoň jsme do té mlhy vyjeli kabinkovou lanovkou. Naštěstí na vyhlídce byly panoramatické fotografie, které nám nabízely pohled na to, co by bylo vidět, kdyby bylo něco vidět. O kus dál jsme se zastavili na silniční odpočívce a udělali si delší procházku alespoň do podhůří kolem zurčícího potoku. A pak jsme se hnali dál, kolem Glasgow až do přístavu Cairnryan, odkud jsme ráno měli vyrazit dalším trajektem do Severního Irska. Penzion byl přímo na nábřeží, pod okny jsme měli zaparkované naše auto a před oknem nám proplouvaly trajekty (no, jeden tam projížděl určitě) . 

Byli jsme za půlkou cesty. Pokračování bude následovat, jakmile se k tomu zase dostanu.

 

 

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

V Severním Irsku jsme vyrazili na severní pobřeží, podívat se na Obrovy schody (Giants Causeway) - největší a nejrozsáhlejší kamenné varhany na světě. Parkoviště přímo na místě bylo zcela obsazené, zaměstnanec na vjezdu nás odkazoval do nějaké vesnice poblíž,kde můžeme zaparkovat a vrátit se autobusem. Popojeli jsme ale jen k nádraží muzeální dráhy Bushmills railways, kde jsme zaparkovali za mírný poplatek a zpět došli pěšky. O kousek dále je velké ostrovní hnízdiště ptáků Carrick-a-rede. Na ostrov se jde přes zavěšenou provazovou lávku a je to adrenalin. Přes moře byl pěkný výhled na  ostrovy u anglického pobřeží. Navečer jsme dojeli do Belfastu a zašli si na večeři do Indické restaurace. Belfast je nyní klidné město, na neklidnou atmosféru v době bojů Irské republikánské armády je takřka zapomenuto. Ale je to Achillova pata celého brexitu. Klid je zde jen proto, že je zela volný pohyb osob mezi Severním Irskem a Irskou republikou. I zde jsou lidé přívětiví a rádi se dávají do řeči.Když jim řeknete, že jim nerozumíte, ať mluví pomaleji, mluví stejně rychle, jen mnohem více rozhazují rukama. Ubytování bylo v klidné čtvrti rodinných domů, na ulici se parkovalo zdarma.

Ráno jsme pokračovali v cestě.Navštívili jsme ptačí rezervaci Oxford Island na okraji jezera Lough Neagh a dopoledne strávili pozorováním ptactva. Pak jsme se ovšem museli hnát dál, ubytování jsme měli až u Clifdenu na severozápadním pobřeží Irska. Vzdálenost jsem poněkud podcenil a čas příjezdu do ubytování byl limitovaný. Musel jsem spěchat. Hranice mezi Irskem a Severním Irskem je umělá na základě dohod a nerespektuje žádné přírodní hranice. Silnice na krátkém úseku hranici několikrát překonává tam a zase zpět. Jak by tohle chtěli ohlídat ? V Irsku jsme se zase dostali do špatného počasí, takže jsme neměli možnost vnímat místní scenérie ukryté v mracích a mlze. V Irsku je povolená maximální rychlost mimo obec 100 km/h. Většina řidičů tak i jezdí, ale když se objeví někdo pomalejší, všichni to respektují a málokdo předjíždí. Příjezd do ubytování jsme stihli s odřenýma ušima. Jde o penzion na samotě na mořském pobřeží. Ale večer byla mlha a při procházce jsme toho moc neviděli. 

Až ráno, kdy vyšlo slunce. Bylo tam nádherně a vyvážilo to ten přejezd.  A pak jsme si i užili výhledy na jezera a hory kolem cesty během přesunu k Mohérským útesům. Počasí vydrželo fantastické, slunečné, jen poměrně větrné. Mohérské útesy a Irská whiskey jsou asi největšími atrakcemi Irska. A pak ta hromada odstínů zelené. Odpoledne nás čekal zase přesun přes celé Irsko až do přístavu Rosslare, kde jsme měli ubytování.

Ráno  nás čekal další brzký přesun trajektem. Ochotná majitelka ubytování nám připravila brzkou snídani v porcelánu, který nám přišel povědomý.Na spodní straně bylo označení Made in Czechoslovakia. Z přístavu Rosslare jsme trajektem přejeli do Walesu, do přístavu Fishguard. A přesunujeme se dál. Až k Stonehenge. Od návštěvnického centra jdeme k menhyrům pěšky, ale záhy poznáváme, že zcela jistě zpátky pojedeme autobusem a lépe bychom udělali, kdybychom i tam jeli autobusem. Vidět Stonehenge je snem snad každého, kdo se o něm kdy dozvěděl. Není zase takový problém si to splnit. Zpět  návštěvnickému centru jsme se vraceli autobusem, před odjezdem proběhla bezpečnostní instruktáž, jak se autobusem cestuje. A večer jsme dorazili do dalšího přístavu, Poole na jihu Anglie. Ubytováni bylo v soukromí, parkování u domu grátis.

Další den začal posledním ranním budíčkem. Následoval přesun do přístavu a nalodění na trajekt do Cherbourgu.Šlo o nejdelší plavbu na naší cestě.Bylo krásně slunečno, polehávali jsme na lavičkách na venkovní palubě a opalovali se, až jsme se spálili. V lodní prodejně jsme utratili poslední libry,nechali jsme si jen pár kousků na domácí výstavku. Třeba tři pětilibrové bankovky - anglickou, manskou a severoirskou. Podobně s mincemi. Ještě jsme si koupili akoholtester, ve Francii je povinný a tentokrát jsme ho nějak zapomněli zabalit. Ve Francii jsme po těch ujetých kilometrech vlevo měli trochu obavu z přechodu zpět na pravostranný provoz, ale naskočili to skoro samo. Odpoledne jsme se zastavili na pláži Omaha v Normandii, prošli vojenský hřbitov a pocachatli nohy v moři. Večer jsme dojeli do ubytování na předměstí Rouenu . Byl tam velký klid, nikde kolem ani žádná restaurace nebo otevřený obchod. Povečeřeli jme z palubních zásob.

Přišla sobota, poslední den naší cesty. V neděli se po dlouhé cestě rádi budíme ve vlastní posteli. Po celodenní cestě, 1200 km , jsme večer dojeli domů a zašli si na večeři do naší "domovské "restaurace.

Plni zážitků jsme začali spřádat plny na cestu v červnu 2019.

 

 

 

 

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Praktické zkušenosti

Na dlouhých cestách se střídáme pravidelně v řízení se ženou, máme nastavený interval dvě hodiny. Oba řídíme rádi, tak čas řízení toho druhého pečlivě hlídáme. Řízení a odpočinek je tak rovnoměrně rozloženo a proloženo zastávkami a svačinu, dotankování apod.

Spotřeba s motorem 1,2 Pure Tech 96 kW byla dlouhodobě během cesty 6,2l/100 km

Ocenili jsme možnost změny nastavení tachometru z km na míle, lépe se hlídá maximální povolená rychlost. I palubní navigace pak operuje s místními jednotkami a hlásí yardy a míle

Kružáky nesou vždy kulaté, bývají různě oválné a i třeba dvojité hned za sebou

Na levostranný provoz se dá zvyknout s pravostranným řízením možná lépe, než při přesednutí do auta s levostranným řízením. Řidič sedí na svém důvěrně známém místě a přesně ví, kolik místa má vpravo a kolik vlevo.

Je třeba si dávat pozor při najíždění na silnici z místa ležícího mimo ve chvíli, kdy není vůbec žádný provoz. Ze setrvačnosti se může tát, že najedeme na špatnou stranu. První protijedoucí vozidlo je pak nemilým překvapením. Tuhle radu jsem si také přečetl před cestou, přesto se mi to jednou stalo.

Na tradičních skotských okreskách o jednom pruhu s výhybnami je třeba na to myslet a jet jen tak rychle, aby bylo možné zastavit nebo se vyhnut, kdyby se objevilo auto v protisměru.

Na trajektech je třeba si zapamatovat lokaci místa, kde zůstalo auto. Jednotlivá schodiště na palubu jsou vždy značena tak, aby nedošlo k záměně - je třeba vědět, po kterém schodišti jsme od auta odcházeli.

Pozor při používání telefonu - může se zdát, že celá cesta proběhla v rámci EU, kde je nyní stejný tarif, jako při volání po tuzemsku, ale:

- na moři je tarif jako mimo EU u všech operátorů, na trajektech je lepší vypnout datovou výměnu

- ostrov Man de facto není členem EU a operátoři k tomu přistupují různě - měli jsme sebou dva telefony celkem se 4 SIM od 3 operátorů. Dva operátoři účtovali služby stejně jako doma, ale jeden jako mimo EU.

Jízdenky na trajekty jsme měli zarezervované a zaplacené předem. V některých případech nás lodní společnosti kontaktovaly SMS - aby nám připomněli  čas check-in, v jednom případě aby nás informovaly o posunu odjezdu na dřívější čas.

I jízdenku na vlak Calais - Folkestone jsme měli zarezervovanou a zaplacenou dopředu. Na příjezdové bráně systém načetl naši SPZ a protože jsme přijeli s poměrně velkou časovou rezervou, nabídl nám odjezd o jeden vlak dříve za stejnou cenu, nebo o dva vlaky za menší příplatek, nebo o tři za větší příplatek.

Běžně se stává, že dojde ke zpožděním vlaků v Eurotunelu.

Dva týdny a takovou cestu bylo málo. Nebyl čas na severní Skotsko a vše bylo víceméně jen letem-světem. Chtělo by to tak tři týdny.

Jedno odpoledne na Normandii je málo. Chtělo by to tak týden.

Za jeden den na Manu se nedají stihnout všechny atrakce - třeba koňka v Douglasu.  A pokud fouká hodně, nemusí jet tramvaj na Snaefell. Pozor na parkování na mořském pobřeží při silném příboji a vysoko cákajících vlnách. To nebyl sníh, to bílé, čím bylo obaleno auto, když jsme se vrátili z vycházky u hradu Peel, ale usazená mořská sůl. Pro info - automyčky na Manu mají. 

Do Anglie je dobré vzít si sebou adaptér na jejich  elektrické zásuvky, ne na všech hotelích je k dispozici. Maximální příkon adaptéru je omezen použitou pojistkou. Pokud na adaptér pro holicí strojek připojíte třeba fén, pojistka se přepálí. Po nahrazení pojistky v adaptéru stočeným očkem od otevírání plechovkového piva lze na adaptér připojit cokoliv. 

Pozor na placené úseky v Anglii, většinou se nedá platit hotově, ale přes internet nebo telefon. Jde zejména o most u Dartfordu, kus dálnice M6 nad Birminghamem. Také pozor na ekologický poplatek za vjezd do centra Londýna, platí se přes internet. Zaplatit se obvykle musí do půlnoci daného dne a většinou se nedá předplatit z tepla domova před cestou. Pokud není správně a včas zaplaceno, hrozí poměrně tučná pokuta.

Parkování na ulicích měst v Anglii je většinou placené a často se platí přes telefon, parkovací automaty nejsou úplně běžné. 

Při nákupu alkoholických nápojů v Irsku pozor, do 10:30 (snad si ten čas pamatuju přesně) se připlácí 100% příplatek.

Reflektory auta by měly být opatřeny speciálními nálepkami, aby při provozu vlevo neoslňovaly. Nějaké univerzální nálepky jsme místy viděli i v prodeji u pump nebo na trajektech, ale nepoužili jsme je. Po tmě jsme jeli jen jednou, po večerním připlutí na Man. A to jsme byli tou dobou snad jediné auto na ulicích Douglasu.

Pro vozidla, kde nejde změnit nastavení tachometru, se dají koupit nálepky s přepočtem rychlostí.   

Jestli si na něco ještě vzpomenu, doplním

 

 

 

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Mám v mobilu pár obrázků tak ochutnávka

1) ostrov Man- naše 308 SW v příboji u hradu Peel

2) ostrov Man, výhled z tramvaje na horu Snaefell

3) Jezero Loch Ness

4) hrad Urquhart u jezera Loch Ness

5) krajina nad jezerem  Loch Ness

6) Heysham - penzion- výhled z baru

7) Giants Causeway Severní Irsko

😎 zavěšený most Carrick-a-rede

9) Mohérské útesy  - Irsko

10) vojenský hřbitov pláž Omaha

11) výhled z německého bunkru na pláž Omaha

12) takový výhled měli američtí vojáci po opuštění výsadkových plavidel

 

20180614_102842.jpg

20180614_131015.jpg

20180616_174921.jpg

20180616_175352.jpg

20180616_190052.jpg

20180617_195403.jpg

20180618_123106.jpg

20180618_151501.jpg

20180620_133930.jpg

20180622_143307.jpg

20180622_145735.jpg

20180622_150718.jpg

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlašte.

Přihlásit se

  • Kdo si právě prohlíží tuto stránku   0 registrovaných uživatelů

    Žádný registrovaný uživatel si neprohlíží tuto stránku

×