FAVORITe, má touho

[Medvěd]

Dnes jsem narazil na opravdu zajímavý článek o tom, jak se "za komárů" prodávaly Favority. Docela by mě zajímalo jestli by někdo z těch, co se nás snaží všemožně přesvědčovat, že líp už bylo, šel koupit věc v hodnotě téměř dvouletého výdělku podobným způsobem

Od : Alois Chalupecký

Zaštrachal jsem v šuplíku a vyndal jeden starý článek z novin. Jmenuje se " Favoritko, má touho." O tom, jak se v Mladé Boleslavi za komančů prodávala Škoda Favorit..
Tak trochu připomíná povídku z dílny pánů Šimka a Grossmana Emotikona grin:-D , ale tak to tenkrát skutečně chodilo, taková byla doba Emotikona smile:) .
A abyste nemuseli louskat malinkatá písmenka, rovnou jsem vám to sem přepsal.

FAVORITKO, MÁ TOUHO.
To bylo dávno ... Favoritka se ještě ani zdaleka nejmenovala favoritka, byla jen vidinou mezi červánky na nebi našeho automobilismu, které mohl každý vsunout svou představu o vyvoleném autíčku.
Kolik let jsme o tom voze mluvili. Kolik let jsme se na něj těšili. Nikdo nespočítá ty tisíce motoristů, kteří odkládali prodej starého vozu, kteří nechtěli "starý" model , spíš si chtěli počkat na novou škodověnku. Roky delší než Lovosice se natahovaly a oni čekali. Čím budou trpělivější, tím vyšší bude odměna. Jako v pohádce. A potom, to tajemno kolem ... Noviny a časopisy nový vůz oťukávaly a prozrazovaly drobíčky informací, které továrna lakotně drolila veřejnosti. Jeden časopis zase předváděl na pokračování autostriptýz, jenomže striptérka Favoritka odhalila jen nožku. Čekající národ motoristů nenadával, stačilo mu to, těšil se dál.
Těšili jsme se, jak bude vypadat. Ono nejde o maličkost. Jak bude vypadat balík briket, to je celkem vzato fuk. Ten se šoupne do sklepa. Ale nový vůz? Nevyrábíme zase tolik typů, aby nám to mohlo být jedno.Ten bude sjíždět ve víceméně "inovované" podobě z výrobních pásů opět léta letoucí. Řeka těch velkých barevných předmětů z Mladé Boleslavi se rozteče po celé republice, potkáte je na každém kroku, v každé ulici i na polích a kolem rybníků. Zařadí se mezi předměty, které v nejbližších desetiletích budete vídat častěji než kartáček na zuby, manželku, vlastní boty. Nový vůz doslova a písmene dotvoří ráz naší krajiny, tvář našich měst a vesnic. Proto ta touha vidět už a znát tvary, vlastnosti i kvality.
I trh se připravil a čeká. Zda záměrně, kdo ví? Autobazary zejí prázdnotou a prodejny Mototechny dvakrát plné nejsou. Motoristé nepamatují jistě nejméně desetiletí, aby prodejny vozů nabízely tak praplacatý sortiment. Koupíte si snad Škodu 120? Ani omylem. Není. A Oltcita, toho benzínového ochmelku za drahý peníz? Zkuste ho dostat! Či některou Ladu? Spíš dostanete šafrán na kila. V Mototechně vám ale klidně vezmou záznam na 15 let dopředu, jako by věřili, že se v té době budou ještě vyrábět nulapětky a nulasedmičky. Chceš jí, občane, mít? Čekej v pokoji.
Tak pojď, kupče, a vybírej: Škoda 136 GL, anebo Maluch - polský fiátek 126, ona "nejdražší nákupní taška na světě," za lidovou cenu 50 tisíc korun.
A počítejme dál. Se sovětským partnerem jsme se zatím nedohodli, takže Samary nebudou. Zřejmě jsou pro nás příliš laciné. To asijský "Opel," kterého prý budeme dovážet, to je jiná. Cena má být stanovena mezi 150 - 200 tisíci korun. Toť důstojný protějšek Favoritky za 84 627 Kčs. Jak říkám, i stav trhu nahrával kýženému okamžiku, kdy to továrna rozjede a začne chrlit Favoritky. Od okamžiku, kdy byl nový vůz přeslavně prezentován v Paláci kultury v Praze, utekl téměř na den celý rok. Favoritky už jsou k mání pro lidi.
Asi před týdnem jsem mluvil s Bohoušem B. z Poříčan, jedním z prvních favoritkářů. Tohle mi povídal:
Psalo se, že v Mladé Boleslavi prodávají každý den 50 Favoritek. Tak jsem tam hned jel a dostal od samosprávy prodeje číslo, tuším, 94. Sláva, mělo by se na mne dostat za dva dny. V pondělí nám neprodali žádný vůz. V úterý čtrnáct, ve středu dvacet a ve čtvrtek, stejně jako v pátek, po třiceti. To už se tam pohybovali pánové, co nabízeli za pořadí ve frontě pět tisíc. Čekali jsme v autokempu. Vedle mne parkoval šedesátiletý děda Přijel jen ve svetříku a v noci v autě klepal kosu.
Lidi nadávali. Jeden chlapík odjel s novým vozem, ujel šestnáct kilometrů a vrátil se na laně. Vysypal se mu zadek. Pak došlo i na mne, mohl jsem si vybrat ze tří barev. Tak jsem si vybral, sedl si s předávacím technikem dovnitř a koukám. Chyběly mu plechy pod motorem. Upozornil jsem na to. Ty prej už se tam nedávají. Ve voze ovšem bylo mokro. "To sem asi teče," usoudil technik. Manželku zase překvapil velký flek na zadním sedadle, "to, paní, umejete jarem," poradil technik. Venku jsem si všiml, že na zádi chybí označení Favorit. "Jen se podívejte, ostatní to taky nemaj!"
"Hele, jestli to nechceš, tak já to beru," ozval se chlapík v pořadí za mnou. Mlčky jsem bral. Jen jsme vyjeli, už nás zastavovali. Nejvyšší nabídka byla osm tisíc navrch. "Kdybys měl zelenou, dal bych deset," sliboval mladík v oranžovém triku.
Jeli jsme domů, před domem mi zůstala v ruce klika od dvířek a vypadlo zadní koncové světlo. Pak odpadl přepínač světel a světýlko uvnitř vozu k tomu nemělo daleko. Prakticky žádná guma u oken netěsní. V kufru chybějí šroubky. Mám to jít vrátit? Vzal jsem šroubovák a začal si auto dodělávat. Přitom jsem myslel na montéra v dílně, kde mi měnili zadní světla. Ten povídal: "Jo, pane, abychom mohli deset aut prodat, musíme jedno rozebrat."
Vyjel jsem se do Mladé Boleslavi podívat. Kolem autosalonu, místa prodeje, se nedělo zhola nic. Když se tu začalo prodávat, přihrnuly se davy kupců, lidi spali ve spacácích a karavanech přímo před prodejnou. Brzy to přestalo být únosné, (Především proto, že kolem není dostatek záchodů.) Tak se dav stěhoval do autokempu v Kosmonosech. Tam vznikla samospráva. V prodejně by prý jinak vypukl zmatek, tedy si to zorganizovali sami. Samospráva si u každého zájemce o Favoritku zapíše jméno a číslo občanky, které se později musí shodovat s číslem zapsaným do techničáku. Kontroluje se tu po vojensku - ve dne se každý musí hlásit přesně každé dvě hodiny, v noci každé čtyři. (Bylo prý komické, jak se vždycky po čtyřech hodinách v noci celý kemp rozdrnčel desítkami budíků, aby se lidi nezapomněli hlásit. Ostatně, současná samospráva zredukovala časy na hlášení na šest ráno a osm večer.) Kdo se jednou nehlásí, dostane (jako ve školce) černý puntík. Při druhé absenci je to horší, lajdák je vyškrtnut z pořadníku.
"To jsme tu měli případ," povídá mi Alena Rebrová ze Žiliny, která v době, kdy čeká na vůz, vede v chatce číslo dvě samosprávě evidenci, "že jeden pán už nevydržel zimou a jel si domů, dost daleko, pro teplé věci. Zdržel se cestou, a už byl na konci fronty a tři sta čísel dál. Pořádek musí být."
Samospráva má předsedu a dva zástupce. Když se po týdnu dostane vůz i na ně, převezme to někdo jiný. Zástupce předsedy nynější samosprávy se jmenuje Radim Novák a přijel z Ostravy. Teď hlídá v autosalonu, aby lidi z pořadníku nikdo nepředběhl.
Když jsem minulou středu přijel, tak jsem si myslel, že pojedu v pátek domů. Je úterý a jsem tu pořád. Snad zítra. Samospráva si hlídá pořadí. Držíme služby ve dne i v noci, dokonce i v sobotu a v neděli, kdy se neprodává. Po tři soboty se prodávalo, jenže zaměstnanci nedostali soboty zaplacené, tak je šmitec. Když přijde zájemce, pošleme ho do autokempu, kde dostane pořadové číslo. Teď už jdou čísla nad pět set. Každý týden nám prodají zhruba sto aut, takže tu vždycky zůstává jen nejbližší stovka a čeká. Ostatní si telefonují, a když je pořadí tak o sto menší, než mají číslo, tak se tu ohlásí. Teď to čekání ještě šlo, ale přijde zima i do autokempu".
O pár kilometrů dál v autokempu v Kosmonosech vrtí vedoucí Jana Brunclíková hlavou. "Kdepak, tady už být nemůžou. Už teď máme mít zavřeno, kemp potřebuje údržbu. Určitě tu nebudeme přes první říjen."
Současného vedoucího samosprávy, dělníka Vratislava Hanla z Nymburka najdeme u brány skladu, odkud nové vozy vyjíždějí, i on je tu na hlídce. Žádný vůz jim nesmí "ujet."
"Prodej si organizujeme sami, sami rozdělujeme vozy, jak nám je dávají k dispozici. Zatím vždy splnili to, co nám slíbili. Každé poledne máme sezení se zástupci AZNP, kde nám řeknou, kolik vozů, v jakých barvách a s jakým číslem karoserie nám zítra prodají. My si je pak rozdělíme podle pořadníku. Sem tam někdo vypadne, vzdá to, ale většina disciplinovaně čeká."
Napadá mě, že tuhle službu by vlastně měla zajistit prodávající organizace. Ta však bere samosprávu jako partnera. Jenže co kdyby si to rozmyslela? Co kdyby přišel kupec, postavil se k okénku jako první a chtěl koupit bez seznamu samosprávy? Myslím, že by v autosalonu měli zamotanou hlavu. Neměla by si snad prodejna brát sama záznamy a zvát zájemce telegramem, až na ně dojde řada? Nikdo by tu nemusel trávit týdny dovolené.
"Určitě by to lepší nebylo," říká Radim Novák. "To bychom neměli přehled a určitě by nám mnoho vozů proklouzlo mezi prsty. Radši jsem tu a hlídáme ..."
Minulý týden náhle vyměnili v autosalonu vedoucího. Proč, to se neví, o to víc se šušká. Chci tedy informace po jeho nástupci, ale ten je podávat nesmí, odkazuje mě na obchodně technického náměstka opraven AZNP, organizace prodávající vozy ve značkových prodejnách, Eduarda Vítkovského. Má velice naspěch, takže jen stručně.
"Děláme skutečně vše, co je v našich silách. Už teď jedou značkové prodejny, pokud jde o kapacitu, o padesát procent nad plán."
"Existuje nějaký klíč, podle kterého se rozdělují vozy do jednotlivých prodejen?"
"Jistě, existuje, ale jen interní!"
Zastavuji v autokempu. Kdybych chtěl do pořadníku, dostal bych od Aleny Rebrové číslo 533. Místo mne ho dostává jistý mládenec, který přijel z Rimavské Soboty v domnění, že si vůz hned odveze. V Rimavské Sobotě se to tak říká. Přiváží zprávu, že v Bratislavě měli právě pořadí 1250 a dostávají jen deset vozů denně. Tady je to lepší. Teď se vrátí s drahým šatnovým bločkem domů a za čtyři týdny tady nastupuje na týdenní čekání. Kroutí hlavou, ale bere to.
V kempu to jede jako o dovolených. Ti, kteří to mají blízko a budou se hlásit až v osm večer, odjeli domů. Přespolní sedí v chatkách, pijí pivo a hrají karty, vaří si společný guláš k obědu. Ptám se jich, jak jsou odjíždějící spokojeni s vozem. Je zajímavé, že ti, kteří jsou teprve v očekávání, berou závady na lehkou váhu. Snad ve snaze uplatit osud, aby se jim dostal auta perfektního. "Jsou na tom nějaký drobnosti, včera se rozsypala jedna převodovka, byly nějaký přehřátý kola a tak, Sem tam v autech něco chybí, prostě maličkosti ..."
Když si pak auto přivezou, mluví už o závadách jinou řečí. U jedné chatky stojí vedle sebe jako dvojčata dvě zaparkované Favoritky stejné hnědé barvy. K nerozeznání. Jenže ...
Jena patří Jardovi V. z Ředhoště, druhá Mílovi Č. z Libochovic. Jejich nucená dovolená od úterka před hodinou skončila. Už mají své vytoužené vozy,
"Jak jste spokojeni?" ptám se. "Je to zklamání," odpovídá Jarda. "S vozem i s tím, jak s námi jednali. Prodejní technik se choval, jako by mi prodával tvrdou housku. Když jsem mu řekl, že na první pohled je dílenský zpracování hrozný, osopil se na mne, že mě nikdo nenutil, abych si to kupoval. Jsou tu prej jiný, který to vezmou bez řečí. Ani jsem si nestačil vůz prohlídnout a už prej: auto jste si prohlíd, přebral jste ho, tak jsme hotový. Pojďte se na to podívat." Obcházíme dvojčata. Jardův vůz je vpravo, A má pravdu. Lak je hladký asi jako pomeranč - samá krupička. "Sám bych to nastříkal líp," říká Jarda. Přehřívají se mu brzdy, s tím nejde odjet. Zato má výfuk nastříkaný hliníkem a gumová těsnění u zadních světel.
Mílův vůz je na tom hůř. Kupříkladu ono gumové těsnění nemá. "Říkali mi, že to tam montujou až od určitého výrobního čísla. Chtěl jsem ty gumy alespoň koupit, ale prý je nemají". Na místě kontrolujeme pravdivost informace. Mílova karosérie má číslo o 300 vyšší než Jardova. Byla tedy vyrobena později. Informace o tom, že gumy montují až od určitého výrobního čísla, je tedy, mírně řečeno, pustá výmluva. "Podívejte, jak je to uvnitř všechno špinavý, veškerý čalounění musím rovnou vydrbat." Pak otevírá motor. Ač přijel už před hodinou, silně tu páchne spálený pertinax. Jeho výfuk je pro změnu jen černý, chybí mu jeden plech pod motorem a pryžové špunty v těle převodovky. Ač jsou oba vozy údajně vyrobeny 15. září, v Mílově je akumulátor, jehož svorky jsou zaoxidované tak, že to vypadá na tři neděle i víc. Ono se řekne, dvojčata. Každý vůz je úplně jiný.
Oba mládenci balí a zklamaně odjíždějí se svým novým vozem rovnou cestou do servisu v Kosmonosech. Sen skončil, nastala realita.
Dobrá, nemluvme o Favoritce. O tom, jaká je a bude. Nemluvme o potížích zrodu, který v bolestech probíhá. Ostatně, jistě si mnozí vzpomenou, jaké byly potíže s náběhem stopětek a stodvacítek. Tyhle mouchy se jistě dají vychytat. Jiná věc však je, že jsme léta lidi připravovali na slavný okamžik, kdy si budou moci nové auto koupit. Připravili jsme půdu, spustili to a náhle zjistili, že nejsme vůbec připraveni plnit sliby. Způsob prodeje pokládám (i když tuším, že nadšenci před branami značkových prodejen se mnou nebudou všichni souhlasit) za nedůstojný lidí 20. století a naší společnosti. Zdá se mi, že si tu kdosi ulehčuje práci a těží z toho, že jsou lidé ochotni podstoupit cokoliv, aby byli mezi prvními, aby už konečně vlastnili Favoritku, svou touhu. Jenže cena mi připadá moc vysoká. (Myslím i tu morální.)

Článek napsal Vladimír Kovářík a vyšel v Mladé Frontě v roce 1988

Upraveno 15. červenec 2016 uživatelem Medvěd

[olda]

Si vzpomínám,jak táta jezdil nocovat do Libouchce kvůli Fáčku,pak jsme měli bílou 135 L,to jsme byli kingové  Ale ten náš byl povedenej,problémy nebyly.

[HonzaZ]

Také jsem strávil v roce 1988 před zahájením prodeje 3 dny a noci před prodejnou AZNP v Praze na Spořilově. Odvážel jsem si odtud Favorita 136L v béžové barvě, vyrobeného ještě ve Vrchlabí z předsériové výroby. Měl jsem ho 13 let a byla to nejlepší Škodovka co jsem měl. Samozřejmě nějaké mouchy měl, odstranily se buď v záruce, nebo jsem si poradil sám. Pak už byly jenom Peugeoty.

[myšut]

já to pamatuju jak to měl tatík služební , to bylo něco ve 92tým.....hranaté ,hlučné m,a dokonce to mělo i 5ku...

teď se tomu dá jen smát ,běžná a nadstandartní Bx /405 /309  s Abs ,pal poč ,verze Gti, kotouče předek zadek,klima ,šíbr v el,,špígly v el , dálkáč,centrál,posilovače,hlíny na daný typy ,volitelná barva... .....jo to byly doby...nostalgie.

[Dano406]

Trocha nostalgie nikoho nezabije. Dnes by se to dalo přirovnat k poblázněnosti třeba na nějakých kulturních akcí.

A ne jen u nás, třeba taková JůEsEj a jejích udílení  Oskarů, nebo uvedení Aplle shitu na trh, kolik poblázněnců čekalo až se otevře kvelb o půlnoci v Prahe.  

Když měl člověk štěstí a dostal se na řadu aniž by slyšel ,,došlo,, tak měl auto hned.

Běžte si dnes koupit nové auto, schválně jak na něho budu dlouho čekat?

Pravda nebudu stát a spát ve frontě několik dní a střídat se s ostatními členy rodiny. 

[Medvěd]

Před hodinou, Dano406 napsal:

Trocha nostalgie nikoho nezabije. ..........  

Když měl člověk štěstí a dostal se na řadu aniž by slyšel ,,došlo,, tak měl auto hned.

To jsme asi žili každý v jiném ČSSR (nejen auto, ale i základní věci jako třeba PaNaPr nebo játra u řezníka se musely "umět sehnat" - o zbytných věcech, jako třeba kolo Favorit, moped Babetta nebo třeba benzínová hadička a stěrače na škodovku ani nemluvím).

Běžte si dnes koupit nové auto, schválně jak na něho budu dlouho čekat? Bude-li skladem, odjedu za hodinu. Budu-li si vymýšlet nadstandarty, tak holt počkám, až se na mé požadavky ve výrobě dostanou. Vím, že třeba na nového Superblba se čeká téměř půl roku - ale podívám-li se na stránky prodejců Škodovek, tak si můžu vybírat z už vyrobených skladovek.

Pravda nebudu stát a spát ve frontě několik dní a střídat se s ostatními členy rodiny.  No a to je snad docela podstatný ....

Tučně vložené věty jsou mým dílem

Upraveno 16. červenec 2016 uživatelem Medvěd

[Dano406]

Žili jsme asi ve stejné ČSSR, ale každý někde jinde.

Na dědině se žilo a žije pravda trochu jinak než ve velkoměstě. V tom městě byly ty fronty trochu víc vidět.

Nebo to bylo tím, že nebyla potřeba mít ten nejnovější výdobytek moderní soc. doby doma za každou cenu, jen aby sousedi pukli vzteky.

Nebo na to prostě nabyly peníze.

Nikomu neberu jeho pravdu. Bohužel se tak žilo.

[Medvěd]

Řekl bych, že "kde NIC nebylo, ani SMRT nebrala": Těžko toužit po nejnovějším výdobytku soc. doby doma (abych použil Tvou myšlenku), když výroba v ost-bloku byla 20 let za vyspělým kapitalistickým západem. Pamatuju si to haló, když se v polovině 80.let objevily televize TESLA 110 ST, které stály cca 15 000,- Kčs a i přes tu šílenou cenu na pultech nebyly, páč se do nich dávaly francouzské obrazovky. Za to všade ležely ruské Rubíny s obrazem, na který se nedalo čučet.

 

[Dodo1976]

Héj! To kolorku 110 ST jsme měli snad 15 let. Párkrát u ní odešla deska, ale pak to jelo zase dál.

Dobře nebylo-víme všichni. Nikde nic nebylo. Stačí zavzpomínat...... 

[MotoMoto]

Favorita, respektive Formana jsem kupoval až po revoluci, ale stejně to byl opruz. Musel jsme sehnat bony, protože normálně v Mototechně nebyla šance, musel jsem jet až do Brna a tam se půl dne dohadovat s vedoucím, že mi ho do telefonu slíbil a já jedu přes půl republiky, tak jaképak, že teď není. A pak mi přistavili auto ze kterého kapal olej, takže další, to bylo zase špatně přelakované, takže třetí, tomu chyběla rezerva a nářadí a hever, se slovy to se vyřeší to vzali z jiného připraveného auta (tam si třeba kupující nevšimne, že chybí) a pak ještě zvorali fakturu a mě to pak v Liberci nechtěli zapsat.

Ale o proti předcházející Škoda 120 GLS to byl krok vřed. Něco jsem se s ním najezdil. Ale nevracel bych to.

 

[Vvitty]

V 7/16/2016 at 14:46, Dano406 napsal:

Běžte si dnes koupit nové auto, schválně jak na něho budu dlouho čekat?

Pokud to budu brat srovnatelnym zpusobem - tedy chci znacku XXX, motorizaci YY - tak na nej budes cekat asi tak dlouho nez probehne prevod penez na ucet prodejce a dostanu ho i s hotovou registraci.

[MotoMoto]

A to ještě tenkrát po tom vystání fronty si člověk nemohl nic vybírat. Nejvíc mě rozesmálo když po mě chtěli při koupi Š120 GLS příplatek za samonavyjející pásy. A když jsem řekl, že chci obyčejné tak to neměli. A barvu, bez výběru berte a nebo jděte.

Takže srovnávat dnešek a období nesvobody je velmi troufalé.

[OK406]

To je pravda. Někdy byli příplatky opravdu absurdní!

[ozzy56]

sice nevím, k čemu to bude, ale můžu napsat, jak jsem v té době kupoval bar. televizi, aut. pračku, Š 120L atd.

mimochodem, ta televize stála v té době 15 tisíc--můj čistý plat za 5 měsíců