1. Sraz Peugeot-clubu v kempu Řásná u Telče (2. část)

Od Supetr

• 26. červenec 2002

Tak užje na světě i druhá část článku ) V této části, se budu snažit popsatsobotu (hlavní den srazu) a potom balící se a loučící se neděli.

 

Sobota

Hurááá,lidi se začínají probouzet do slunečného dne. Kdo má chuť na kávu, čaj či kakao,tak si může bez problému nafasovat u hlavního stanu. Každý do sebe něco láduje.Nevím proč, ale každý chce hlavně něco teplého (že by noc byla chladná) )Čekáme jestli ještě někdo nedorazí, aby nás na návštěvu Telče a spanilou jízdubylo co nejvíc. Naše čekání přináší ovoce, dojeli další pežotci a louka sepomaličku čím dál více zaplňuje.

Blížíse 10 hodina. Lidi už vykonali veškeré ranní potřeby a netrpělivě začínajípřešlapovat a místě a vyčkávat na tu slávu, až všichni najednou vyjedeme směrnáměstí Telč a přilehlé okolí. Jako s blesk s čistého nebe, mašinkazavelel usedá za volant svého nablýskaného miláčka a ostatní se začínají pomaluřadit za něj. Cesta kempem je udělána v japonském stylu (samajama) ) takževyjíždíme velmi pomalu a opatrně. Zde bych věnoval minutovou vzpomínku na Christianaa jeho sníženého peugeotka, který byl donucen kvůli cestě v kempu vždy sundatpřední nárazník s maskou, aby mohl vyjet či dojet na naši louku. FürChristian: Die zweite Treffung wird in Camp stattfinden, wo die gutte Strassen sind )

Po velmipomalé jízdě jsme všichni vyjeli z kempu. Na horním parkovišti (odkud sevyjížděl páteční orientační závod) jsme na sebe počkali a udělali dlouhou“pežoutí” kolonu. Když jsme byli všichni seřazeni, zapnuli jsme všechny 4blinkry a vydali se směr náměstí v Telči. Jelo se max. 40 km/h. Všichni sivychutnávali skvělou jízdu, během které se samozřejmě zdravili protijedoucívozidla hlasitým zatroubením. Kolem jdoucí se jen otáčeli a nestačili se divit, coza krásná auta projíždějí. Pomalým tempem jsme dojeli do Telče, kde jsme sez vedlejší silnice dostali na náměstí jako kolona. Kde musím poděkovatobětavým členům, kteří bez váhání vjeli na hlavní silnici a zablokovali ji.(Většina lidí to pochopila, ale našli se i tací co kvůli minutce zdržení málemšrotovali plechy). Když jsme dorazili na náměstí, které je velice krásné,postavili jsme se vedle sebe a začali sledovat reakci přítomných ) (No co budupovídat, bradu měli někteří až u paty) ) Chvílijsme se jen tak rozhlíželi po autech, lidech a náměstí. Lehce jsme zažertovali apomalu se začali připravovat na akci ”Kulový blesk”. Rozhodli jsme se totiž, žena tak pěkném místě si uděláme společnou fotku velikosti plakátu. Mašinka začalpostupně jednotlivým autům ukazovat jak se mají stavět a já si šel najít místo”na zachycení toho správného okamžiku” ) (Jsem zvědavý jak to nakonecdopadne). Když jsme už byli přímo předpisově seřazeni, tak jsem udělalpamáteční foto. Poté jsem si všiml, že nejsme jediní kdo fotí. Auta se líbili iprocházejícím turistům a místním obyvatelům, kteří cvakali svými fotoaparáty o106. Ještě jsme udělali pár snímků a pak jsme začali pomalu opouštět náměstísměr benzínka, kde jsme dali najíst naším autíčkům a poté jsme vyrazili donedaleké vesničky Mrákotín.

Zde jsmezavítali do velice šikovně upravené hospůdky (Na kovárně), kde na nás čekaliopravdu velké porce skvěle připraveného jídla. Některým se při konzumaci dělalidoslova boule a ušima, že jo Marku a Katko ) (Ale nebyli jste jediní) ) Na své sizde přišla i Vendulka, která obětavě likvidovala zbytky, které někteří nechali,protože nebyli schopni tu porci jídla zvládnout. Následovalo kafíčko, a pro ti cosi hodně troufali, tak byly připraveny palačinky. Když se všem podařilo přívaljídla zvládnout, dali jsme si u hospůdky 20 minutovou pauzičku na trávení a pak jsmese vydali na zhruba 30 km spanilou jízdu přes okolní vesničky.

Než sesnažit to nějak popisovat, tak jen napíši, že ”KDO NEZAŽIL, TEN NEVÍ O COPŘIŠEL”. Troubilo se, lehce předjíždělo, zdravili se místní lidi. Snad jen jednuperličku. Když jsme projížděl přes jednu vesnici, tak na kraji vozovky stál dědas kosou a hráběmi. Ze začátku nevěděl, která bije, když na něj všechnyprojíždějící auta troubila, ale po chvíli pochopil, zvedl kosu s hráběmi nadhlavu a hlasitými pozdravy nás zdravil do posledního auta ) Těsně před kempem senám na chvíli pořádně zatáhla obloha a bez varování začalo vydatně pršet. Cožo to, všichni ostatní jen zatáhli okýnka a vesele jeli dál, ale kabria měli menšíproblém ) Zajel jsem k protějšímu kraji vozovky a začal měnit tvář vozu,když tu za mnou doslova prolétl Karel s 306-kou a až když už byl na lesní cestě takteda zastavil a on a Sylva hbitě vyskočili z auta a začali natahovat střechu )(Podle mě trhli svůj osobní rekord) ) Pak už jsme jako kupéčka dojeli pohodě dokempu, kde už se počasí umoudřilo a zase bylo příjemně.

V kempupotom následovala volná zábava. Někteří zasedli s pivkem ke stolu a začaliprobírat všechno možné. Někteří museli začít s přípravou prasátka,abychom večer neumřeli hlady a jiní se šli podávat na nedalekou nádrž, ze kteréprý Telčané dříve pili. (No osobně se divím, že jich tolik ještě žije) ) Jájsem se spolu s dalšími vydal na tu nádrž. Po dlouhém přemlouvání sebe sama, jsemse přinutil do vody vlézt. Marek, který tam byl jako první, tvrdil, že voda je prýteplá, ale když se mu hlas zvýšil o 2 oktávy, tak mu věřte, že jo ) Nakonec seale všichni přemohli a do ”teplé” vody jsme vlezli a zaplavali pár temp. Potéjsme se vrátili do kempu, kde jsme si pomalu procházeli jednotlivá autíčka azjišťovali jsme co kdo má vylepšené a diskutovali jsme u aut s kelímkemtekutého moku. Prasátko si dávalo načas )

Den pěkněplynul a my jsme se už těšili na večer, abychom si vychutnali prasátko, kterépomaličku začínalo mít zlatavou barvu. Na ukrácení chvíle se v hlavním stanupromítal film Taxi a potom i Taxi Taxi. Jelikož někteří už měli přece jen ukrutnýhlad, začal Mašinka připravovat kuřátka. Ty jsou přece jen rychlejší ) Bohuželnevěděl co za bič na sebe upletl, když začal grilovat kuřátka. Kuřátkabyla opravdu skvělá, dokonalá chuť i propečení. Jen Mašinka z toho moc neměl,když u toho nakonec stál 4 hodiny a za tu dobu se mu podařilo sníst jen dvě malástehýnka. Okolo 22 hodiny se prasátko začalo pomalu odkrajovat a každý kdo masu jentrošku hoví si šel hned vzít. Kůžička byla křupavá a masíčko dozlatovapropečené, hmmmmm to byla slast )

Ponaplnění žaludků se sešli chlapi u počítače a rozdali si to v Colin McRally.Všichni jeli jak dravci. Ti, kterým se povedlo dostat auto na střechu, byli potleskem ahlasitým skandováním odměněni za “ukázkovou” jízdu.

 

A zde jevýsledková listina:

pozice	Jméno	Řecko 5. Etapa
0	Masinka	3:00:46
1	Honza Černík	3:22:20
2	Mirek O	3:26:57
3	Standa Šašek	3:32:30
4	Master_Tom	3:39:14
5	Honza Vošta	3:45:21
6	Ondra Malý	3:58:27
7	Michal Baránek	3:59:07
8	Marek	4:03:17
9	Christian Bothe	4:33:44
10	Jarda	5:14:55

Masinkajel jen jako testovací závodník, proto je na nulté pozici, i když čas mělz nás všech nejlepší. Jo jo trénink se vyplácí )

Poodježdění byli jednotliví hráči odměněny dárky od našich sponzorů. Poté sesedělo a popíjelo a postupně ulehalo, každý do svého stanu (když trefil).

 

Neděle

Nedělebyla smutná. Sraz nám skončil a všichni se pomalu balili a připravovali na cestudomů. Složili jsme stany, vyprázdnili louku, nastartovali pežotky a rozjeli se každýjinou cestou do svých domovů. Ten den se ale všichni shodli, že sraz se vydařil na100 a více % a všichni vyslovili myšlenku, že by se to mělo ještě tento rokzopakovat.

Teďbych chtěl poděkovat těm, díky kterým jsme mohli rozdávat ceny, nebo nám nějakpřispěli na uskutečnění našeho 1. srazu.

 

SPONZOŘI:(jsou seřazeni abecedně)

Autocentrum Špinar a.s. - prodejce PeugeotHavlíčkův Brod - věnoval věcné ceny do soutěží (klíčenky, polokošile,stříbrné klíčenky)

Autodíly Černík Liberec - věnoval 2x5l oleje (Valvoline, jednou polosyntetika a jednou syntetika), hliníkové čepičky naventilky, vůni a leštěnku

LadislavLysý - věnoval dřevo na prasátko a přivezl a odvezl stan a lavice z Telče a doTelče

RAKO-TRANS, s.r.o. – zapůjčilagregát (díky kterému jsme mohli svítit, chladit a hrát) a věnoval 20 l Naturálu naprovoz agregátu.