petrinza

Blahopřeju, vypadá pěkně, samozřejmě až na tu ránu. S tím zamykáním kufru, nerad bych kecal, ale mám dojem, že otevírání tlačítkem v nule se dalo deaktivovat - možná je to jen deaktivované. Až s tím vyrazíš na cesty, budeš se divit, jak jsi bez cabria do teď mohl žít. Ve čtyřech je auto prima jen na cesty mimo dálnice. Do takových 90 km/h je to pro lidi vzadu ještě tak na hraně, ale při ještě rychlejší jízdě hodně trpí větrem. Ve dvou s větrolamem je jízda příjemná za jakékoliv rychlosti.

@Pe.Tr - mám to podobně. Popelnici se směsným mi vyvážejí 1x za 14 dnů, a než večer přijedu a dám jí domů, už tam mám plastové láhve, pytlíky od svačin a tak. Ovšem většinou je pro lidi, co jdou kolem, jednodušší hodit odpadky rovnou přes plot nám do zahrad. Kus od nás je Billa a akorát tak to vychází, že lidi dopijou nápoje a dojedí svačiny tam koupené přesně u nás. Tlačíme na starostu, aby nám tam obec umístila odpadkový koš, ale taková akce je evidentně na víc volebních období O víkendu jsem nějakou náhodou zalez za boudu, kam normálně ze zahrady nevidím, a našel jsem tam vyhozený okap. Pěkně naohýbaný do balíku. To mi hlava už vůbec nebere.. Kdyby aspoň byl z mědi.

@pavelu96 - kdysi jsem takhle trubku od sušáku taky likvidoval, ten kus betonu byl o fous větší, poctivě jsem to odkopal a podkopal, abych zjistil, že pod betonem jde trubka dál do země. Zvětšil jsem díru, postupně to vyviklal a vytáhl. Trubky bylo ještě dobře třičtvrtě metru. Předchozí majitel prý před revolucí dělal u vojáků a měl na starosti údržbu a stavební práce, materiál si vzal prostě v práci a šetřit rozhodně nemusel. Z těch Tvých obrázků mě rozbolely ruce jako tehdy..

O víkendu byl čas i chvíli modelařit, tak jsem dokončil jeden rozpracovaný projekt. Taky přišlo to poslední, co jsem k dokončení potřeboval - Praga V3S jeřáb od DeAgostini. Jeřáb jsem už měl, přestavěl jsem ho z P V3S valníku, tak jsem čekal, jestli bude lepší ten jejich origo jeřáb nebo moje přestavba. Moje přestavba se mi líbila víc. Tak jsem projekt P V3S M2 dokončil s použitím jeřábu DeAgostini.

Dneska relaxuju. Šárka umyla cécéčko zvenku a já zevnitř. Včera jsme ho po zimě vytáhli projet a bylo tedy pěkně zaprášený. Svezli jsme se do Miličína, měli jsme odtamtud letět balónem. Jenže tam moc foukalo, tak se start přesunul do Tábora. Tam pro změnu nefoukalo vůbec a za hodinu letu jsme urazili asi dva kilometry.

Měl jsem kdysi na operák P308SW 2015 a P2008 2016 - akontace tam není žádná, výše splátek se odvíjela od počtu měsíců leasingu, domluveného ročního nájezdu km, spoluúčasti u havarijního pojištění, úrovně servisu (garančky buď v ceně nebo si platit sám), dálniční známky (buď v ceně nebo si kupovat zvlášť) a hlavně samozřejmě od konfigurace požadovaného auta. Celková cena nakonfigurovaného auta je pro leasingovku samozřejmě nižší, než by byla pro mě jako běžného smrtelníka. U těch aut, co jsem pořizoval, vyšla sleva kolem 100 tis. Na konci operáku se auto buď vrátí, nebo se leasing prodlouží, nebo je možné ho odkoupit. P308SW jsem vrátil - při vrácení se dopočítávají/odpočítávají přejeté/nedojeté kilometry a doplácí se všechna zjištěná poškození. Při odkupu je cena o něco nižší, než kdybych si šel do bazaru koupit stejné auto ve stejné konfiguraci, stejně staré, se stejným nájezdem. P2008 jsem po leasingu odkoupil. Měl jsem variantu, že garančky a dálniční známky jsem si platil sám, havarijko s 10% spoluúčastí = min.10000,-. Finančně to vyšlo tak, že to, co jsem za 4 roky zaplatil na splátkách + za odkup auta bylo asi o 20 tis. víc, než bych dal na začátku za to auto, kdybych si ho kupoval jako běžný smrtelník + pojištění za tu dobu. Suma sumárum - po 4 letech bylo auto moje a zaplatil jsem za něj o cca 20 tis. víc, než kdybych si ho na začátku rovnou koupil a zaplatil najednou. Ano, leasingovce jsem za 4 roky přeplatil 120 tis.oproti ceně, za kterou auto pořídila ona. Kdybych si to auto koupil rovnou za cenu pro běžného smrtelníka a musel si na to půjčit, vyšlo by mě to dráž. Kdybychom v době konce operáku P308SW neměli o auto víc, než kolik nezbytně nutně potřebujeme, uvažoval bych i o jejím odkupu, takhle ale naspořené prostředky putovaly na mimořádnou splátku hypotéky. Je to o prioritách a kalkulaci konkrétních variant.

Stockholm máme rádi. Benátky severu. Párkrát jsme tam byli v rámci objezdů Baltského moře. Gamlastan nám hodně připomíná Prahu. Poslední léta jezdíme spíš dolů, ale uvažuju, že bych zase naplánoval cestu někam nahoru.

Dneska bylo nutné jít po výletě do práce . Letadlo nabralo včera v Tel Avivu hodinu zpoždění (prý nám nějaké jiné letadlo překáželo v cestě na dráhu), tak jsme sedli na Ruzyni ve 22:00. K tomu posun času. Z výletu jsme nadšeni a plni dojmů. Nějakou obavu jsme měli jen jednou, z revizora v Jeruzalémě, když jsme jeli autobusem načerno (v autobuse se dalo platit jen nějakou místní předplacenou kartou, kterou jsme samozřejmě neměli). Přesun z Tel Avivu do Jeruzaléma byl jednoduchý a rychlý, vlakem - rychlodráhou - je to necelá půlhodina jízdy s jedinou zastávkou u letiště. Horší je to po městech - autobusy víc stojí v zácpě, než jedou. V Tel Avivu se dá jízdné normálně zaplatit v autobuse kartou, ale kvůli stavbě tramvaje v centru jsou některé ulice uzavřené, jinde je omezený prostor, schéma dopravy je rozhozené a třeba google mapy ani online nejsou aktuální a hnaly nás na zastávku, kde daná linka momentálně nejezdí. V Jeruzalémě sice jezdí všechno, jak má, ale je tam zase ten problém s placením jízdného. V obou městech život normálně běží dál, jen za intenzivnějšího bezpečnostního dohledu ozbrojených složek. Turisté jezdí jen minimálně. Restaurace jsou prázdné, taxíkáři jezdí po městě za ceny, které si navrhne zákazník (samozřejmě, jsou-li pro řidiče alespoň trochu akceptovatelné), hotely jsou prázdné, některé památky jsou uzavřené (třeba nelze absolvovat výstup na hradby a procházku po nich), ty otevřené si je možné užít takřka soukromě (například podle informací z netu prý je třeba pokud chceme vidět Kristův hrob počítat s čekací dobou ve frontě tak 2 hodiny, ale my čekali tak půl minuty). Za Velikonoce se dal tak zvládnout Tel Aviv + Jeruzalém, ale v Izraeli je i spousta dalších míst, která by jistě stála za shlédnutí - Mrtvé moře, Betlém.., ale to zase někdy příště.

Dneska jsme se přesunuli do Jeruzaléma veřejnou dopravou. Dost jsme toho nachodili. Už jsme na hotelu, s ohledem na situaci jsme tu v celém hotelu sami, ležíme v posteli a odpočíváme , popíjíme místní víno a z okna máme výhled na Chrámovou horu, horu Sion a celé to historické jádro.

Dneska jsme odletěli do Tel Avivu, v neděli se přesuneme do Jeruzaléma a v pondělí večer zase poletíme zpátky. S kotníkem, který se ještě zcela nevzpamatoval z nedávného zvrtnutí to není úplná legrace. Z letiště jsme jeli taxíkem (šabat právě začal). Taxikář sice moc anglicky neuměl, ale naší českou oktávii si moc pochvaloval. Vyrobená 2018, nalítáno 411 tisíc. Inu diesel.

Dnešek byl bohatý na přírůstky. I když ta Tatra dorazila už v úterý, jako stavebnice. Ale až dneska je připravená do vitrínky.

Celý život mě na ježdění autem baví zejména ta svoboda - můžu vyrazit kdy chci, kam chci, jet kudy chci a jak dlouho pojedu záleží jen na mě. V mých začátcích mě poněkud omezovaly státní hranice, ale to už je zaplaťpámbů pryč. Snídaně v Praze, večeře v Benátkách, nebo v Paříži a žádné složité plánování. Prostě rychlý nápad a okamžitá realizace. Zvykl jsem si na to, vyhledávám to a pokud by všechna paliva napomáhala plnění těchto nápadů naprosto rovnocenně, s elektřinou bych problém neměl. Ale jak padlo v tom výše rozpitvávaném článku o cestě e-Vitem do Nizozemí, byť tedy skutečně autor nebyl tak úplně zarytýa objektivní elektromobilista, tak 6 hodin časová ztráta na 1800 km oproti spalováku, tedy 3 hodiny na 900 km - viz ta Paříž, nebo Benátky, je pro mě neakceptovatelná. A během cest po Balkáně a Africe jsem navíc na moc nabíječek také nenarazil. Jasně, do práce jezdím denně nějakých ani ne 20 km tam a ani ne 20 km zpátky, na to by EV byl ideální, ale druhé auto do rodiny za ty současné ceny jen na dojíždění do práce je přeci jen rozmařilost (navíc mám služebák). Takže taky patřím do té výše zmiňované skupiny obyvatel Kréty, jakých je nás tady evidentně většina.

Když se podívám na ten přehled průměrného stáří aut mezi lety 1995 - 2003, tak když si to přepočtu na rok výroby, šlo v r.1995 o průměrný rok výroby 1981 a v roce 2003 o r.v. 1990. V r. 1992 jsem prodával svojí Š105 z roku 1980, protože už byla zralá na generálku - děravé prahy, postupující koroze. Tehdejší auta byla po 10 letech dost za zenitem. První pozinkovou karoserii jsem měl na Tempře SW z r.1991, koupil jsem jí v roce 1998, prodal v roce 2005 jako 14ti letou v podstatně lepším stavu, než byla ta 105 po 12 letech. Tím chci říct, že ač jsme ta svá auta v těch dobách měli rádi, tak 14ti leté auto v roce 1995 nebo ještě i 2003 bylo podstatně kvalitativně horší a nebezpečnější než 16ti leté auto v roce 2023..

@morepower - tak v téhle fázi elektromobilní životní etapy jsem taky. Nemám garáž u domu a na elektrokoloběžce jsem v té pronajaté cobydup Blahopřeji k nákupu.

16 let je ještě krásný. Když sečtu ty svoje: Evoque 6 let, 307CC 19 let, Octávka 62 let = celkem 87 let/3 = 29 let/auto. Ale jakou vypovídající hodnotu má taková informace?