Retromobile 2010

Od Supetr

• 16. únor 2010

S Otou a Opronem opět ve Francii

Naše letošní první cesta začala v úterý 19. ledna brzy ráno tím, že si Opron nenechal v Edenu v Tescu naúčtovat o 1 redbul navíc a já jsem se nenechal odbýt na Shellu na Kačerově, že nefunguje platební systém pro placení kartou a donutil pumpaře vytáhnout zaprášenou žehličku a platbu uskutečnit pěkně postaru. Vzhledem k tomu, že naše cestovní dodávka prochází celkovou opravou, rozhodli jsme se vyrazit na tuto cestu mojí 505kou. Cesta nám ubíhala rychleji než normálně a byla také mnohem komfortnější. Vzhledem k dobře udržovaným dálnicím a teplému počasí ve východní Francii jsme mohli ještě ten večer povečeřet s naším obchodním partnerem poblíž Maconu. Bezmála 200 eur na účtence se zúročilo až další den. Když jsme prohlédli jeho vozy na prodej a konstatovali jsme, že tentokrát si nic nevybereme, domluvil nám schůzku s jeho klientem, který má zajímavý Citroen DS na prodej. A opravdu se nám cesta do Lyonu vyplatila, nabízený Citroen DS byl v exkluzivním originálním stavu a s největší pravděpodobností dále rozšíří naší sbírku. Předpokládám, že jsme pojali majitelovu důvěru (asi neviděl, čím jsme přijeli) a ukázal nám další vozy z jeho sbírky: Talbot Lago, Aston Martin DB5, Jaguar MK II a Facel Vega…

Dále už za tmy jsme se vydali směrem na Roanne, v sedle Col de la Croix Casard jsme chtěli přenocovat v malém postarším vesnickém hotelu, kde jsme při poslední návštěvě hotelového baru zjistili, že ho vede „Bishop“ a jeho japonská žena. Byl však nečekaně plně obsazen, ale dostali jsme doporučení na hotel v další vesnici a dokonce nám tam i telefonicky rezervovali pokoj. Další den jsme cestou navštívili ještě dva obchodníky v regionu Limousin se střídavým úspěchem. S přicházejícím večerem jsme se už vydali směrem na sever. V pátek na nás čekaly další vozy poblíž řeky Loiry. Opět jsme byli poměrně zklamáni, a tak jsme se odpoledne vydali směrem k Paříži, kde právě začal letošní Retromobile. Bylo asi 19h když jsem na cestě požádal Oprona, aby umyl světlomety, protože mi přišlo, že 505ka nějak málo svítí. Ač se Opron snažil sebevíc, moc to nepomohlo, zjistili jsme totiž, že auto už chvíli nedobíjí. Do většího města (Dreux) nám zbývalo asi 40 km. V naději, že tam dojedeme, jsme začali maximálně spořit energii. Bohužel asi 20 km před Dreux už začaly kontrolky v palubce hrát barevnou hudbu a auto se zastavilo na kraji menšího městečka. Soudili jsme, že se odporoučel alternátor a řešili, co a kdy jsme s ním v tomhle autě prováděli. Jak chladl motor a venku přituhovalo, začali jsme řešit co s nastalou situací. Byl to Opron, kdo měl ten spásný nápad a zavolal na asistenční službu – v povinném ručení od Kooperativy je totiž nějaká základní zahrnuta. Po telefonátu do Česka na Global Assistance a několika dalších upřesňujících hovorech z ČR a od francouzského partnera se opravdu asi za 2 hodiny od zastavení objevila blikající odtahovka, která nás přijela „zachránit“. Po krátké debatě řidič natáhl naší starou 505ku na ještě starší odtahovku Renault. Těch posledních 20 km do Dreux jsme se cítili jako v pěkně staré Avii. Marně jsem krotil řidičovo nadšení, že odveze auto do místního Peugeotu, kde nám vymění alternátor a baterii a ještě dopoledne odjedeme.

Nicméně auto si nechal naložené, nás vysadil u hotelu, který nám mj. také zajistila a zaplatila Global Asistance aby nás ráno opět vyzvedl. Byla sobota ráno a v Peugeotu, nejenže byla jen služba, ale po jisté době hledání ve fichi technik zjistil, že alternátorů je několik typů, ale ani jeden z nich už Peugeot nedodá. Auto stále na odtahovce. S řidičem jsme se dohodli, že nás hodí ještě k řetězovému univerzálnímu servisu, vyměníme si baterku a s úsporou energie (505ka V6 je hrozně energeticky náročná) dojedeme k dalšímu obchodníkovi, kde jsme měli vyhlídnutou 504ku, kterou tedy koupíme a tou se vrátíme do Prahy. V servisu Norauto neměli k 505ce a asi ani k nám vůbec důvěru (a to jsme byli s Opronem slušně oblečeni). Alternátor samozřejmě neměli a baterku vyměňovali pěkně dlouho a neprofesionálně, až z toho Opron trochu šílel. Navíc odtahovku nenechali odjet dřív, než se zjistilo, že auto s novou baterkou jde aspoň natočit. Měli strach, aby jim tam náhodou nezůstalo něco nedůstojného… Po několika urgencích změřili i dobíjení, i když jsem jim vůbec nevěřil, že něco naměřili. Každopádně podle nich auto dobíjelo. Naštěstí to byla pravda, a tak jsme usoudili, že odešla pouze baterie, kterou jsme za těch pár posledních večerních kilometrů úplně vyšťavili.

Již zmíněná 504ka u nedalekého obchodníka také za moc nestála, a tak jsme již vyrazili do Paříže, kde jsme chtěli ještě odpoledne stihnout výstavu Retromobile. Patřičně posilněni sektem v podzemních garážích jsme se vydali nahoru do expozice.

I když už asi po osmé, letošních 13 eur za vstup se nezdálo jako zbytečně utracená částka. Výstava mj. představovala dobové filmařské vozy a jejich příslušenství z 50. a 60. let, především mobilní nosiče kamer a osvětlovací techniky na upravených podvozcích převážně francouzských vozů. Nás nejvíce zaujala zkrácená 604ka, vlečená za filmovým speciálem, dále je letos také 40.výročí zahájení výroby Citroenů SM a GS.

Aukční síň Bonhams dražila opět zajímavé kusy, mj. kopii prezidentského Citroenu SM z roku 2008, certifikovaného firmou Chapron, ale nás tentokrát více zaujalo torzo Bugatti Brescia typ 22, z roku 1925 vylovené 12.7.2009 z jezera Maggiore ve Švýcarsku po 73 letech. Očekávaná cena mezi 70 000 - 90 000 eur byla výrazně překonána a torzo se nakonec prodalo za 260 500 eur.

Poslední noc na okraji Paříže, a v neděli ráno jsme vyrazili do Prahy. 505ka tedy nakonec nezklamala, šlapal jsem jí na krk, jak jen to podmínky dovolily. S průměrnou spotřebou 11,75 l/100 km jsme najeli celkem 3138 km. Dále jsme také spotřebovali 33 lahví sektů a vín a 3 malá piva :-)

Zdraví a mnoho šťastných kilometrů v roce 2010 přejí Ota a Opron