test
Sign in to follow this  
Followers 0

Historie automobilky Peugeot


Supetr
  • Vznik automobilky

    Francouzská firma Peugeot patří k nejstarším světovým automobilkám - do výroby prvních vozů se spalovacími motory se pustila v roce 1890, ale už o rok dříve zkoušela štěstí s tříkolkami na parní pohon. Tradice značky Peugeot sahají až do roku 1810, kdy bratři Jean-Pierre a Jean-Frédéric Peugeotovi přeměnili mlýn ve slévárnu a válcovnu, v níž vyráběli nástroje a nářadí. V roce 1850 se ve znaku společnosti Peugeot poprvé objevil lev, převzatý z erbu kraje kolem východofrancouzského Belfortu a o osm let později byl i oficiálně zaregistrován. Pod značkou Peugeot se postupně objevila celá řada výrobků - od mlýnků na kávu a pepř až po jízdní kola, na světové výstavě v Paříži v roce 1889 pak lákala zvědavce parní tříkolka Serpollet-Peugeot.

    Zakladatel automobilky Armand Peugeot (1849-1915) však záhy pochopil, že budoucnost patří benzinu. Počátkem listopadu 1889 se v jeho továrně ve Valentigney v kraji Doubs uskutečnila schůzka, na níž vozem vlastní konstrukce dorazil Gottlieb Daimler, zatímco z Paříže přicestoval Emile Levassor, který vlastnil licenci na výrobu spalovacích motorů Daimler ve Francii. Během následujících sedmi let používaly automobily Peugeot první generace licenční dvouválcové motory Daimler uložené v zádi, první dvouválec vlastní konstrukce se objevil v roce 1896. Mezitím však už spatřily světlo světa desítky automobilů Peugeot v různých provedeních: v letech 1891 a 1894 továrnu opustilo přes šedesát malých vozů typu 3 s motorem 565 cm3 a pohonem zadních kol řetězy, v letech 1894 až 1897 pak následovalo devět desítek výkonnějších vozů typu 9 s motorem V2 o objemu 1282 cm3 a výkonu přes 3 koně. První Peugeot s uzavřenou šestimístnou karoserií vznikl v roce 1895 pod typovým číslem 12 a jeho dvouválec 1645 cm3 dával bezmála 4 koně výkonu.

    Počátkem dubna 1896 založil Armand Peugeot akciovou společnost "Automobiles Peugeot" se sídlem v Audincourtu, aby tak ukončil spory s ostatními členy rozvětvené rodiny, jimž "ďábelský vynález" na čtyřech kolech s páchnoucím motorem nebyl zrovna po chuti. V roce 1897 nová automobilka vyrobila 54 vozů, o rok později už 156, v sezóně 1899 pak 323 a v roce 1900 prodala plných pět stovek automobilů.

    Historie do roku 1918

    Rok 1901 přinesl revoluci v podobě typu 36, z dnešního pohledu klasicky řešeného malého automobilu se stojatým jednoválcovým motorem umístěným v přídi a pohánějícím zadní kola, přičemž novým prvkem byl i šikmo uložený sloupek řízení opatřený nikoliv řídítky, ale volantem. V roce 1902 Peugeot nabízel svůj první čtyřválec dvoulitrového objemu (jím poháněný typ 39 jezdil až 60 km/h), o rok později následoval ještě větší čtyřválcový motor 3,6 l. Paletu vozů s jednoválcovými, dvouválcovými a čtyřválcovými motory doplnil v roce 1904 mohutný cestovní automobil typu 66 se čtyřválcem pětilitrového objemu, který dosahoval rychlosti přes 80 km/h. Nejméně majetným zákazníkům byla určena novinka sezony 1905, jen 2,5 m dlouhý lidový vůz Bébé (typ 69) s jednoválcovým motorem 652 cm3 a otevřenou dvoumístnou karoserií. Během dvou let se prodalo asi 400 kusů tohoto maličkého vozu, jehož mazlivé jméno dostal o osm let později úplně jiný lidový automobil.

    V roce 1905 byly na pařížském autosalonu hned dva stánky s automobily Peugeot: vedle původní automobilky vystavovala i nová firma Lion Peugeot, kterou založili Armandovi synovci Pierre, Robert a Jules patřící k té větvi rodiny, jež původně automobilům nepřála. Pod značkou Lion Peugeot se až do roku 1915 vyráběly voituretty a malé automobily s jednoválcovými, dvouválcovými a nakonec i čtyřválcovými motory do V, už v únoru 1910 se však oba rodinné podniky sloučily v jedinou automobilku se lvem ve znaku.

    V letech 1907 až 1909 tvořily špičku výrobního programu Peugeot automobily s velkoobjemovými motory - nejprve typ 95 se čtyřválcovým motorem 9,75 l, pak první šestiválec typu 105, který s motorem o objemu 11,2 l dosahoval rychlosti přes 130 km/h. Základ nabídky ovšem tvořily menší čtyřválce, např. typ 116 ročníku 1909 s motorem 2,2 l a čtyřmetrovou celkovou délkou, který jezdil nejvíce 60 km/h a spatřil světlo světa v pěti stovkách exemplářů. Těsně před první světovou válkou Peugeot nabízel bohatý výběr solidních čtyřválců o objemu od 2 do 7,5 l, přičemž k nejúspěšnějším patřil dvoulitrový typ 127 (přes 1200 prodaných vozů) a jeho větší sourozenci s motory 2,6 až 3,2 l (typy 138 a 144), kterých se do roku 1915 prodaly téměř tři tisíce kusů.

    V prosinci 1912 měl v Paříži premiéru zcela nový lidový vůz Peugeot Bébé, typ BP 1, jehož konstrukci vytvořil legendární Ettore Bugatti. Jen 2,6 m dlouhý vůz s otevřenou dvoumístnou karoserií poháněl kompaktní čtyřválec 855 cm3 o výkonu 6 koní, díky němuž autíčko o hmotnosti pouhých 400 kg uhánělo až 60 km/h při šestilitrové spotřebě benzinu. Nový Bébé se vyráběl v továrně Lion Peugeot v Beaulieu a jeho cena (4 tisíce franků) byla poloviční ve srovnání s nejlevnějšími "dospělými" automobily Peugeot. Do roku 1916 vznikl Bébé ve více než třech tisících exemplářů, jeho slibnou kariéru však předčasně ukončila postupující válka. Ještě před ní však značka se lvem zaznamenala jeden z největších sportovních úspěchů své historie: v květnu 1913 zvítězil Jules Goux s vozem Peugeot L 76 ve slavném americkém klání 500 mil v Indianapolis, když za sebou nechal renomovanou konkurenci značek Mercer, Stutz, Sunbeam a Mercedes.

    Během válečných let výroba osobních automobilů prudce poklesla, Peugeot se však proslavil řadou nákladních vozů (armádě jich dodal celkem 6 tisíc), z nichž nejznámější byl čtyřtunový typ 1525 vyrobený v počtu 1600 kusů. Automobilka se ovšem musela přeorientovat i na čistě válečnou produkci - zejména na bomby a dělostřeleckou munici, ale také na motory pro tanky a letadla, nemluvě o obrněných vozech a sanitkách. Připomeňme, že v roce 1915 zemřel zakladatel automobilky Armand Peugeot a vedení firmy převzal jeho synovec Robert. Postupně byl uveden do provozu nový závod v Sochaux u Montbéliardu, který se brzy po válce stal mateřskou továrnou značky Peugeot.

    Historie do roku 1945

    Do poválečného období Peugeot vstoupil třílitrovým čtyřválcem předválečné konstrukce, už během roku 1919 však uvedl na trh i dva automobily s jedenapůllitrovými motory. Zatímco Peugeot 163 navazoval na tradiční konstrukce značky se lvem, jeho sourozenec s typovým označením 159 se vyznačoval modernějším řešením podvozku (vzadu čtvrteliptická pera) i motoru a nezapřel, že na jeho konstrukci opět spolupracoval molsheimský kouzelník Ettore Bugatti. Koncem roku 1919 byl představen lidový typ 161, třímetrový cyclecar jménem Quadrilette se čtyřválcovým motorem 667 cm3 a dvoumístnou člunovitou karoserií ve dvou provedeních. První mělo sedadla v tandemu za sebou, ve druhém (nabízeném od roku 1920) byla sedadla vedle sebe, ale navzájem lehce posunuta v podélném směru, aby se řidič a spolujezdec nepřetlačovali rameny. Do roku 1922 se prodalo přes 3500 těchto laciných vozů, pak převzal štafetu inovovaný typ 172 s motorem 720 cm3 o výkonu 14 koní, jehož výroba byla v roce 1924 převedena z Beaulieu do Sochaux. V různých provedeních s otevřenými i uzavřenými karoseriemi se automobily řady 172 vyráběly až do konce dvacátých let a celkem jich vzniklo přes 80 tisíc (včetně sportovních, ale i užitkových verzí).

    Soubežně s "lidovkami" řady 161 a 172 se ovšem pod značkou Peugeot vyráběly i "dospělé" automobily, včetně velkých luxusních vozů. Prvním osobním automobilem vyráběným od roku 1921 v Sochaux byl mohutný cestovní vůz typu 156 se šestiválcem 5,9 l, jehož produkce nepřekročila dvousetkusovou hranici. Větší úspěch měl solidní čtyřválec typu 174 s motorem o objemu 3,8 l, a jeho menší dvouapůllitrový sourozenec typu 176, kterých se dohromady prodaly tři tisíce. Posledním vozem této řady byl dvoulitrový šestiválec typu 183, který debutoval v Paříži na podzim 1927 a pomáhal značce překonat období hospodářské krize.

    Novou etapu v historii automobilky Peugeot zahájil na podzim 1929 kompaktní, ale zcela dospělý typ 201, první vůz s novým číselným označením s nulou uprostřed, jemuž Peugeot zůstal věrný dodnes. Jen 3,7 m dlouhý Peugeot 201 poháněl čtyřválec 1122 cm3 o výkonu 17 kW, jenž mu spolu s třístupňovou převodovkou umožňoval jezdit rychlostí až 80 km/h. Vedle čtyřdveřového sedanu existovalo i dvoumístné kupé, roadster, polokabriolet a čtyřdveřový kabriolet, takže si snad každý zákazník mohl vybrat podle svého gusta. Úspěch typu 201 umožnil automobilce Peugeot dosáhnout v roce 1930 rekordní produkce přes 43 tisíc vozů, tedy více než zdvojnásobit produkci ve srovnání s rokem 1925.

    V září 1931 dostal inovovaný Peugeot 201 C jako první vůz své značky nezávislé zavěšení předních kol, průběžně byly modernizovány i karoserie. Od podzimu 1934 se vyráběl Peugeot 201 D s nově tvarovanou dvoudveřovou karoserií s výrazně zaoblenou zádí a motorem převrtaným na 1307 cm3. V létě 1936 se typ 201 M dočkal montáže jedenapůllitrového čtyřválce o výkonu 26 kW, díky němuž mohl flirtovat s rychlostí 100 km/h. Celkem bylo v letech 1929 až 1937 vyrobeno přes 142 tisíc vozů Peugeot 201, včetně lehkých užitkových verzí.

    Už od jara 1932 se vyráběl i větší Peugeot 301 s motorem 1465 cm3 o výkonu 26 kW. Vedle čtyřmístných vozů řady 301 s délkou mezi 4,1 a 4,3 m se vyráběly i sportovní modely a také šestimístné vozy 301 M s prodlouženým rozvorem a celkovou délkou přes 4,5 m, které se od svých menších sourozenců odlišovaly tuhou přední nápravou. Do ukončení výroby v září 1936 vyjelo ze Sochaux přes 70 tisíc vozů Peugeot 301, z toho 30 tisíc v modernizované podobě 301 D vyráběné od podzimu 1934.

    Počátkem května 1934 byl představen největší vůz "jedničkové" generace, Peugeot 601 se šestiválcovým motorem 2148 cm3 o výkonu 44 kW. Existoval ve dvou provedeních se standardním (2,99 m) a prodlouženým (3,2 m) rozvorem, přičemž na delším podvozku s označením 601 L se vyráběly nejen prostorné šestimístné vozy, ale i sportovně střižené automobily s dvoudveřovými karoseriemi často až pětimetrové délky. Peugeot 601 se vyráběl jen do léta 1935, celkem vznikly necelé čtyři tisíce těchto poměrně drahých vozů.

    V říjnu 1934 vyplnil mezeru mezi typy 301 a 601 s nimi blízce příbuzný vůz střední třídy, Peugeot 401 se čtyřválcovým motorem 1720 cm3 o výkonu 30 kW. Vůz solidní konstrukce s nezávislým zavěšením předních kol byl opět k mání se dvěma různými hodnotami rozvoru (2,81 a 3,15 m), čtyřmístný čtyřdveřový sedan byl dlouhý 4,5 m, delší šestimístný model, který se vyráběl i jako taxík, měřil do délky 4,7 m. Zákazník si ovšem mohl vybrat i dvoudveřové kupé, kabriolet, případně roadster - nouze nebyla ani o speciálně karosované vozy. Za jediný rok - od září 1934 do srpna 1935 - se prodalo 13,5 tisíce automobilů Peugeot 401 (včetně 1800 taxíků), tedy jen o málo méně, než levnějších vozů řady 301 D. V polovině třicátých let se tak automobilka Peugeot jasně profilovala jako výrobce spolehlivých a komfortních vozů střední třídy.

    Tento trend potvrdily nové vozy "dvojkové" generace, z nichž první - prostorný 4,85 m dlouhý sedan Peugeot 402 s dvoulitrovým motorem - debutoval v září 1935. Vyznačoval se především zcela novými aerodynamickými tvary karoserie s typickou zaoblenou maskou ukrývající světlomety, zdokonaleným podvozkem a novým motorem OHV o objemu 1991 cm3 a výkonu 40 kW (od podzimu 1937 zvýšený na 43 kW). Postupně se Peugeot 402 objevil v řadě karosářských provedení, včetně prodloužených verzí s rozvorem 3,3 m a celkovou pětimetrovou délkou, ale také jako kabriolet, kupé a prostorné taxi. Zvláštní zmínku si zaslouží Peugeot 402 L Eclipse, dvoudveřový pětimístný kabriolet opatřený pevnou střechou, jež se odklápěla do prostoru za zadními sedadly.

    V září 1936 dostal Peugeot 402 podobně tvarovaného menšího sourozence s typovým označením 302, celkovou délkou 4,5 m a čtyřválcem 1758 cm3 o výkonu 32 kW. Konstrukce podvozku byla prakticky shodná se "čtyřistadvojkou", výběr karoserií typu 302 se však omezil jen na čtyřdveřový sedan a dvoudveřový kabriolet. Od léta 1937 vznikl kombinací podvozku 302 a dvoulitrového motoru hbitý Peugeot 402 Legere, přičemž vedle sedanu existovalo i kupé a dvoudveřový polokabriolet. Počátkem roku 1938 nabídku doplnil nejmenší vůz nové generace, čtyřmetrový Peugeot 202 s motorem 1133 cm3 o výkonu 22 kW. V dubnu 1938 byla ukončena výroba typu 302 (celkem vzniklo asi 25 tisíc vozů), v létě téhož roku dostal inovovaný Peugeot 402 B větší motor 2142 cm3 o výkonu 46 kW. Ve stejné době se objevily nové "lehké" modely Peugeot 402 B Legere, jejichž karoserie byly odvozeny z menšího typu 202. Tyto automobily - stejně jako některé standardní "čtyřistadvojky" - mohly být za příplatek vybaveny polosamočinnou převodovkou Cotal s elektromagnetickým ovládáním. Jen ve stádiu prototypu (do deseti kusů) zůstal osmiválcový typ 802 s motorem V8 o objemu 3,7 l, stejně jako důsledně aerodynamicky tvarované vozy, které navrhoval inženýr Andreau. Výroba Peugeotu 402 pokračovala až do konce roku 1941 a překročila 75 tisíc vozů, souběžně vyráběný Peugeot 202 se znovu objevil na scéně v prvních poválečných letech.

    Během druhé světové války vzniklo mimo jiné (na jaře 1941) malé dvoumístné vozidlo VLV (zkratka francouzského výrazu "lehký městský vozík") na elektrický pohon. Jen 2,67 m dlouhý vozík s člunovitou karoserií měl elektromotor v zádi a velmi úzký rozchod zadních kol, takže na první pohled vypadal jako tříkolka. Denně mohl ujet 70 až 80 km rychlostí 30 km/h, celkem do února 1945 vznikly necelé čtyři stovky elektromobilů VLV. Peugeot ovšem také ve válečných letech 1941 až 1945 vyrobil přes 15 tisíc lehkých nákladních vozů DMA s trambusovou budkou a motorem z typu 402, mnohdy v úpravě na dřevoplyn.

    Historie do roku 1970

    Už v únoru 1945 se v bombardováním poškozené automobilce začaly montovat první poválečné vozy Peugeot 202, v roce následujícím jejich produkce stoupla na 14 tisíc, přičemž významnou inovací bylo zavedení kapalinového ovládání brzd. Výroba typu 202 byla ukončena v létě 1949, celkem od roku 1938 vzniklo téměř 140 tisíc těchto automobilů, včetně 36 tisíc dodávkových verzí. Mezitím se v říjnu 1948 na pařížském autosalonu představil veřejnosti zcela nový poválečný typ, elegantní 4,3 m dlouhý Peugeot 203 se čtyřválcovým motorem 1290 cm3 o výkonu 31 kW, první vůz značky se lvem opatřený samonosnou karoserií. Vedle čtyřdveřového sedanu se zaoblenou splývavou zádí se záhy objevil Peugeot 203 coby polokabriolet a kombi, v letech 1952 a 1953 následoval dvoudveřový kabriolet, kombi, ale také několik užitkových provedení - včetně dodávky s prodlouženým rozvorem a valníčku. Spolehlivý a komfortní Peugeot 203 se vyráběl až do února 1960, z celkové produkce téměř 686 tisíc vozů připadlo asi 496 tisíc na osobní automobily a zbytek na užitkové verze "dvěstětrojky". Připomeňme, že v roce 1951 francouzská dvojice Mercier-de Cortanze se sériovým kombi Peugeot 203 Commerciale absolvovala trasu z Kapského města do Alžíru za rekordních 16 dní a 9 hodin, zatímco Finové Elo a Nuortila v sezóně 1952 s nenápadně vyhlížejícím sedanem Peugeot 203 vyhráli populární Rallye 1000 jezer.

    Novinkou jara 1955 byl Peugeot 403, úhledný 4,5 m dlouhý sedan se stupňovitou zádí, jehož střídmě elegantní tvary vznikly v italském studiu Pininfarina. Právě tehdy začala úspěšná spolupráce Peugeot-Pininfarina, jež trvá (a rozvíjí se) dodnes. Podvozek Peugeotu 403 navazoval na typ 203, přední kola byla nezávisle zavěšena a odpružena příčným listovým perem, poháněná tuhá zadní náprava byla opatřena vinutými pružinami (jen kombi a užitkové modely měly vzadu podélná listová pera). "Čtyřistatrojka" debutovala se zážehovým čtyřválcem 1468 cm3 o výkonu 43 kW, od podzimu 1959 však byla k mání i se vznětovým motorem Indenor, který z objemu 1816 cm3 dával výkon 35 kW a umožňoval největší rychlost 120 km/h při průměrně osmilitrové spotřebě nafty. Peugeot se stal po německé značce Mercedes-Benz prvním velkým výrobcem, který vsadil na vznětové motory u osobních vozů. Peugeot 403 se podobně jako "dvěstětrojka" dočkal řady karosářských provedení - včetně kabrioletu, zatímco kupé nahradil model s odnímatelnou pevnou střechou hardtop. Samozřejmostí bylo prostorné kombi, ale také pikap, který se osvědčil stejně dobře na francouzském venkově, jako na afrických pistách. Od podzimu 1959 existoval i levnější sedan s označením 403-7 poháněný menším čtyřválcem 1290 cm3 z Peugeotu 203. V srpnu 1963 se "čtyřistatrojka" stala prvním typem své značky vyrobeným v milionu kusů. Poslední osobní vozy Peugeot 403 opustily továrnu v Sochaux koncem října 1966, pikapy typu 403 se však vyráběly ještě dlouhou řadu měsíců. Z celkové produkce 1,2 milionu automobilů Peugeot 403 bylo téměř 895 tisíc osobních vozů (včetně 35 tisíc kombi a dvou tisícovek kabrioletů), výroba pikapů se nakonec přehoupla přes hranici 200 tisíc.

    V květnu 1960 měl premiéru Peugeot 404, klasicky střižený 4,4 m dlouhý sedan s novým zavěšením předních kol se vzpěrami McPherson a elegantní karoserií, jež byla opět dílem studia Pininfarina. Peugeot 404, jenž si záhy vysloužil přezdívku "francouzský mercedes", debutoval se zážehovým motorem 1618 cm3 o výkonu 47 kW. Na jaře 1962 se začaly prodávat sportovně střižené modely kabriolet a kupé s karoseriemi vyráběnými firmou Pininfarina, přičemž vedle karburátorové verze motoru 1618 cm3 existovalo i provedení se vstřikováním paliva Kugelfischer o výkonu 59 kW (stejný motor se montoval i do nejdražší verze sedanu). Původní vznětový čtyřválec 1816 cm3 nahradil v létě 1963 dvoulitrový Diesel o výkonu 44 kW, který uvítali zejména zájemci o prostorné 4,6 m dlouhé sedmimístné kombi jménem Familiale.

    V červnu 1965 zajel speciálně karosovaný kabriolet Peugeot 404 se vznětovým motorem a aerodynamickým krytem nad řidičem 40 mezinárodních rekordů a celkem na autodromu v Montlhéry absolvoval přes 16 tisíc kilometrů průměrem přes 161 km/h. Peugeot 404 se ovšem proslavil i na soutěžních tratích, zejména v Africe. Už v sezoně 1963 s ním posádka Novicky-Cliff vyhrála keňskou Safari rallye, další dvě vítězství připojila v letech 1966 a 1967 dvojice Shankland-Rothwell a v roce 1968 se pro další keňské vavříny vrátili s Peugeotem 404 KF Novicky a Cliff.

    Miliontý Peugeot 404 byl vyroben v červnu 1967, dvoumilionovou hranici "čtyřistačtyřka" překonala o pět let později. Ve Francii byla výroba osobních modelů Peugeot 404 ukončena v listopadu 1978, argentinská firma Sevel však sedany typu 404 vyráběla až do podzimu 1981. Pikapy a valníčky typu 404 zůstaly ve výrobě až do jara 1988 a tisíce z nich putovaly z Francie do světa v podobě stavebnic určených k montáži v afrických a asijských zemích. Celková produkce Peugeotu 404 dosáhla 2,9 milionu kusů, z toho 1,9 milionu osobních vozů (včetně 221 tisíc kombi), pikapů a valníčků bylo 795 tisíc, zbytek tvořily dodávky, sanitky a další užitkové verze.

    V dubnu 1965 překvapil automobilový svět čtyřmetrový sedan Peugeot 204, první automobil této značky s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Čtyřválec 1130 cm3 o výkonu 39 kW měl blok i hlavu z lehké slitiny, rozvod OHC a "dvěstěčtyřka" se mohla mimo jiné pochlubit kotoučovými brzdami předních kol. Sympaticky tvarovanou čtyřdveřovou karoserii s krátkou stupňovitou zádí opět navrhl Pininfarina, už na podzim 1965 bylo vedle sedanu k mání i pětidveřové kombi. Vozy Peugeot 204 se vyráběly v novém závodě ve východofrancouzských Mylhúzách, zatímco klasické vozy se lvem ve znaku nadále vyjížděly z mateřské továrny v Sochaux. V roce 1966 měly premiéru modely 204 kupé a kabriolet se zkráceným rozvorem, ve stejné době bylo uvedeno na trh kombi 204 s tehdy nejmenším sériovým motorem Diesel na světě: vznětový čtyřválec 1255 cm3 dával 29 kW a kombík s ním jezdil přes 120 km/h při asi šestilitrové spotřebě nafty. Peugeot 204 se vyráběl až do léta 1976 (celkem vzniklo 1,6 milionu vozů, včetně 485 tisíc kombi), už na podzim 1969 však dostal o málo většího sourozence jménem Peugeot 304 s upravenou přídí, prodlouženou zádí (celková délka 4,15 m) s větším zavazadlovým prostorem a motorem 1288 cm3. Už na jaře 1970 nahradily kabriolety a kupé řady 304 původní modely odvozené z typu 204 (navenek se lišily jen novou přídí karoserie), od podzimu 1970 se souběžně s levnějším kombi typu 204 vyrábělo i dražší kombi Peugeot 304 Break. Během téměř desetileté kariéry (do jara 1979) vznikl Peugeot 304 v počtu téměř 1,2 milionu vozů, z toho necelých 850 tisíc sedanů.

    Mezitím už v září 1968 debutoval nový 4,5 m dlouhý sedan klasické koncepce Peugeot 504. Vyznačoval se prostornou čtyřdveřovou karoserií se zkosenou stupňovitou zádí a nezávislým zavěšením zadních poháněných kol. Do vínku dostal zážehový čtyřválec 1796 cm3 o výkonu 61 kW, záhy však byla k mání i verze se vstřikováním paliva a výkonem 73 kW. Peugeot 504 si vysloužil evropský titul "Vůz roku" a stal se na následující desetiletí vzorem klasicky řešeného komfortního automobilu střední třídy, ať už se zážehovým, nebo vznětovým motorem. V březnu 1969 měly v Ženevě premiéru kabriolety a kupé typu 504 (samozřejmě s karoseriemi Pininfarina), o pět let později se tyto elegantní vozy dočkaly i montáže šestiválce PRV.

    Historie do roku 1997

    Velkou novinkou léta 1972 byl malý Peugeot 104, necelých 3,6 m dlouhý sedan s předním pohonem, jenž se tehdy pyšnil titulem nejkratšího čtyřdveřového automobilu evropské výroby. Poháněl jej vpředu napříč uložený čtyřválec 954 cm3 o výkonu 34 kW, během své patnáctileté kariéry se však dočkal i větších a výkonnějších motorů. V září 1973 se objevilo kupé Peugeot 104 Z se zkráceným rozvorem, celkovou délkou pouhých 3,3 m a nahoru vyklápěcími třetími dveřmi v šikmé zádi. Standardní model s motorem 954 cm3 byl považován především za dámský vůz do města, od září 1975 se však vyráběl i sportovně laděný (a vybavený) model 104 ZS s motorem 1124 cm3 o výkonu 47 kW (v úpravě Rallye 58 kW), který si oblíbili mladí adepti rychlé jízdy. Ještě výkonnější tovární kupé Peugeot 104 ZS proháněl v soutěžích mistrovství světa Timo Makinen, který např. v Portugalské rallye 1977 vybojoval sedmé místo v absolutní klasifikaci. Postupně inovovaný Peugeot 104 (např. v září 1976 dostal sedan zadní páté dveře místo původního malého víka zavazadlového prostoru) se coby sedan i kupé vyráběl do května 1988, celkem vyjelo do světa přes 1,6 milionu "stočtyřek", z toho asi 346 tisíc kupé a 55 tisíc z nich odvozených dvoumístných užitkových modelů.

    V dubnu 1976 došla naplnění smlouva z roku 1974, podle níž Peugeot převzal 90 % akcií automobilky Citroën, jež do té doby vlastnil pneumatikářský koncern Michelin. Vznikla tak silná skupina PSA Peugeot-Citroën a na podzim téhož roku doplnil výrobní program značky Citroën malý vůz LN s jen málo upravenou karoserií kupé 104 a tradičním vzduchem chlazeným dvouválcem z typu 2 CV. V roce 1978 odkoupil koncern PSA Peugeot -Citroën tři evropské filiálky automobilky Chrysler (ve Francii, Španělsku a Velké Británii) a v létě 1979 se lehce inovované modely Simca objevily pod staronovým označením Talbot. O dva roky později se objevil kompaktní třídveřový Talbot Samba a jeho základem nebylo nic jiného, než upravený podvozek a karoserie z kupé Peugeot 104.

    V září 1975 vyjely ze Sochaux první nové vozy Peugeot 604, luxusní 4,7 m dlouhé sedany klasické koncepce s motorem V6 ze společné produkce Peugeot-Renault-Volvo v severofrancouzském Douvrinu. První poválečný šestiválec značky se lvem (jeho předchůdcem byl typ 601 z poloviny 30. let) měl objem 2664 cm3 a výkon 100 nebo 106 kW (první hodnota platila pro karburátorové provedení, druhá pro verzi se vstřikováním paliva), samozřejmostí byla velmi prostorná karoserie klasického střihu a pohon nezávisle zavěšených zadních kol. Pro image značky měl Peugeot 604 velký význam, obchodně však příliš úspěšný nebyl (čáru přes rozpočet mu mimo jiné udělala druhá etapa palivové krize). Od jara 1979 byl sice k mání i model Peugeot 604 D Turbo s přeplňovaným vznětovým čtyřválcem 2304 cm3 o výkonu 59 kW - vůbec první automobil této kategorie poháněný motorem turbodiesel - celková produkce typu 604 však za deset let (do listopadu 1985) jen o málo překročila 153 tisíc vozů.

    Mnohem větší úspěch zaznamenal Peugeot 305, komfortní 4,2 m dlouhý sedan s motorem vpředu napříč a předním pohonem, který měl premiéru na podzim 1977. Debutoval se zážehovými motory 1290 a 1472 cm3 (výkon 44 a 54 kW), od jara 1979 byl k mání i se vznětovým čtyřválcem 1548 cm3 o výkonu 36 kW. Dva roky po sedanu následovalo prostorné pětidveřové kombi (a od něj odvozená třídveřová dodávka), coby kupé nebo kabriolet se však už Peugeot 305 neobjevil. Jeho výroba pokračovala až do roku 1988 a celkově dosáhla 1,3 milionu vozů.

    V létě 1979 se začal vyrábět nový automobil klasické koncepce, Peugeot 505. Navazoval na konstrukci úspěšné "pětsetčtyřky", měl však zcela novou 4,6 m dlouhou karoserii decentně zaoblených tvarů a kromě dobře známého zážehového čtyřválce 1971 cm3 (71 kW) s litinovým blokem a atmosférického dieselu 2304 cm3 (51 kW) dostal nový hliníkový motor 1995 cm3 s rozvodem OHC a vstřikováním paliva (výkon 81 kW). Moderní zážehový dvoulitr vznikl a vyráběl se v kooperaci s firmou Renault (ta jej montovala do typu R 20) a uplatnění našel i pod kapotou vozu Citroën CX. Peugeot 505 se během let dočkal řady provedení (včetně výkonné verze s přeplňovaným motorem) a o kvalitách tohoto klasicky stavěného vozu svědčí mimo jiné to, že jej dodnes vyrábí argentinská automobilka Sevel.

    V polovině února 1983 se v Mylhúzách rozběhla výroba kompaktního 3,7 m dlouhého pětidveřového vozu Peugeot 205, který odstartoval novou etapu v dějinách značky. Podle dobové reklamy "lev vystrčil drápy", "dvěstěpětka" dobývala trhy a první milion prodaných vozů oslavila už koncem roku 1985. Mezitím se nabídka rozšířila o třídveřové verze, vozy se vznětovými motory i o špičkový model GTI s třídveřovou karoserií, sportovní výbavou a odpovídajícím výkonem (nejprve 85, později 96 kW). V sezoně 1986 následoval čtyřmístný kabriolet Peugeot 205 vyráběný karosárnou Pininfarina a špičkové soutěžní vozy Peugeot 205 Turbo 16 (s přeplňovaným motorem napříč před zadní nápravou a pohonem čtyř kol) sbíraly - stejně jako v letech 1984 a 1985 - vavříny ze slavných soutěží. Připomeňme, že Timo Salonen a Juha Kankkunen s vozy 205 Turbo 16 dvakrát za sebou (1985 a 1986) vyhráli MS jednotlivců a Peugeot v obou případech zvítězil mezi značkami. Po vyřazení vozů skupiny B z klasických rallye se vozy Peugeot 205 Turbo 16 uplatnily v afrických terénních soutěžích - Ari Vatanen (1987) a Juha Kankkunen (1988) s nimi vyhráli proslulou Rallye Paříž-Dakar, další dvě prvenství v "Dakaru" pak Vatanen získal v letech 1989 a 1990 s novým - ale s "dvěstěpětkou" blízce příbuzným - speciálem Peugeot 405 Turbo 16.

    Peugeot 205 se stal prvním vozem své značky, jehož produkce překročila hranici pěti milionů kusů (přes 5,2 milionu vozů do konce října 1997), přičemž jeho výroba ve Španělsku pokračuje dál. V Indii se znovu vyrábí čtyřmetrový Peugeot 309, který ve Francii debutoval na podzim 1985 a v následujících letech si získal oblibu po celé Evropě, mimo Evropu nadále pokračuje i výroba vozů Peugeot 405 (např. v Argentině). Tento 4,4 m dlouhý sedan střední třídy měl premiéru na jaře 1987, v témže roce získal prestižní titul "Vůz roku" a spolu s prostorným pětidveřovým kombi už byl vyroben ve více než dvou milionech exemplářů. Dlouhou kariérou - i když s menšími počty vyrobených vozů - se může pochlubit i Peugeot 605, prostorný 4,7 m dlouhý sedan s motorem vpředu napříč a předním pohonem, jenž se představil veřejnosti počátkem září 1989 a dodnes plní roli vlajkové lodi své značky.

    Převzato z CD Autorevue 98 s laskavým svolením vydavatele, firmy multimedia.cz.

Sign in to follow this  
Followers 0


User Feedback


There are no comments to display.



Create an account or sign in to comment

You need to be a member in order to leave a comment

Create an account

Sign up for a new account in our community. It's easy!


Register a new account

Sign in

Already have an account? Sign in here.


Sign In Now

články

články

články